Je to kauza jako vystřižená z dob studené války. Bývalý vrcholný představitel demokratického státu je vyšetřován s podezřením, že předal tajné informace rozvědce autokratického režimu. Celá záležitost se ale odehrává tady a teď. Rakouský exkancléř Alfred Gusenbauer se podle informací, které začátkem června publikoval týdeník Profil, ocitl v hledáčku státních zástupců kvůli své spolupráci s kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem. Měl mu prý poskytnout důvěrné rakouské parlamentní materiály související s případem Nazarbajevova bývalého zetě Rachata Alijeva.
Nutno zdůraznit, že vyšetřování, zahájené údajně na anonymní podnět z ruského prostředí, je na samém počátku. Zatím proti Alfredu Gusenbauerovi nebylo vzneseno žádné formální obvinění. Bývalý dlouholetý poslanec a předseda sociální demokracie (SPÖ) vešel do rakouských dějin jako celkem neúspěšný kancléř. V letech 2007 až 2008 nedokázal uřídit rozhádanou velkou koalici a nakonec musel ustoupit populárnějšímu a mediálně obratnějšímu Werneru Faymannovi, který Rakousko vede dodnes.
Od roku 2010 je Gusenbauer kromě jiných rozmanitých aktivit oficiálním poradcem kazašského prezidenta NazarbajevaGusenbauerovy dnešní aktivity jsou rozmanité a zahrnují mimo jiné řízení vlastní firmy či účast v několika dozorčích radách, například stavebního gigantu Strabag nebo dceřiné společnosti koncernu Novomatic, který vydělává v mezinárodním měřítku na hazardních hrách. Od roku 2010 je Gusenbauer také oficiálním poradcem zmíněného kazašského prezidenta Nazarbajeva. Podezření, že mu předával tajné rakouské informace, čelí společně s prominentním právníkem Gabrielem Lanskym. Oba muži obvinění, kvůli kterým by jim mohlo v krajním případě hrozit několik let vězení, rezolutně odmítají.
Brutální azylant Alijev
Případ, ve kterém se měli Gusenbauer a Lansky údajně dopustit špionáže, se týká Rachata Alijeva. Dnes již bývalý zeť prezidenta Nazarbajeva a svého času mediální magnát a vysoký důstojník tajné služby patřil mezi zakladatele a hlavní akcionáře významného finančního ústavu Nurbank. Později působil jako velvyslanec v Rakousku. Se svou rodinou a vlastí se však v roce 2007 ve zlém rozešel. Poté, co projevil vlastní politické ambice, byl obviněn ze zpronevěry, organizace únosu a vraždy dvou lidí. V nepřítomnosti jej v Kazachstánu odsoudili za účast na spiknutí a pokus o státní převrat celkem ke 40 letům vězení. Jeho manželství s Nazarbajevovou nejstarší dcerou Darigou bylo rozvedeno.
Rachat Alijev prozíravě zůstal v Rakousku, kde mu byl udělen azyl. Vídeň jej odmítla do země původu vydat. Dnes žije Alijev pod jménem Shoraz, které převzal od své druhé manželky, převážně na Maltě. Advokát Gabriel Lansky v Rakousku zastupuje práva jeho údajných obětí, dvou bývalých špičkových manažerů Nurbanky, kteří zmizeli v roce 2007 a později se potvrdilo, že byli zavražděni.
Dokumenty zvláštního parlamentního výboru měli Gusenbauer a Lansky poskytnout Nazarbajevovi, respektive kazašské tajné službě KNBPodle Jana Šíra, odborníka na postsovětský prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, je skutečnou míru Alijevových provinění velmi těžké posoudit: „O jeho brutalitě kolovaly legendy už v době, kdy byl s prezidentem ještě zadobře a fakticky mimo jiné řídil kontrarozvědku, hlavní represivní strukturu v zemi,“ říká Šír. Zároveň ale dodává, že lze „důvodně pochybovat o schopnosti kazašského soudnictví zajistit v konkrétní exponované kauze, která má z povahy věci a toho, kdo je do ní zapojen, výraznou politickou složku, objektivní a spravedlivý proces“. Právě proto nebyl Alijev navzdory opakovaným žádostem nikdy vydán.
Ani v Rakousku ale nepřijali jeho tezi o nevině bez výhrad. Vídeň zahájila vlastní vyšetřování, v roce 2009 kvůli Alijevovi dokonce zasedl zvláštní parlamentní výbor, který se na svých sezeních zabýval i vlivem Astany na rakouskou politiku. Jeho činnost podle týdeníku Profil nepřinesla konkrétní důsledky a souhlasně ji ukončily dvě nejsilnější politické strany. V archivu po ní nicméně zůstaly stohy klasifikovaných dokumentů, mezi kterými jsou listiny ze soudů, bezpečnostních složek a zainteresovaných spolkových ministerstev, ale i záznamy telefonních odposlechů či výňatky z úřední korespondence.
Právě tyto dokumenty nebo jejich část měli Alfred Gusenbauer a Gabriel Lansky poskytnout Nazarbajevovi, respektive kazašské tajné službě KNB. Jak by se k nim dostali, není jasné. Jisté ale je, že některé klasifikované spisy již v nepravých rukou skončily. Ve své nedávné knize Tatort Österreich (Místo činu Rakousko) jich podle Profilu několik přetiskl sám Alijev. Před dvěma lety byl za předávání tajných materiálů KNB odsouzen k odnětí svobody vídeňský policista.
Represivní, bohatý a na vzestupu
Kazachstán je země s velkými zásobami ropy, zemního plynu a uranu a mimo jiné i sídlo slavného kosmodromu Bajkonur. Čítá asi tolik obyvatel jako bývalé Československo, rozkládá se však na více než dvacetinásobné ploše. Astana dlouhodobě usiluje o přijetí do Světové obchodní organizace (WTO) a podle agentury Reuters má naději se jejím členem stát už letos. Ve svojí strategii rozvoje sází Nazarbajev na příznivé podmínky pro rozvoj podnikání, těžbu ropy a plynu, energetiku, finančnictví a telekomunikace.V regionálním kontextu patří Nazarbajevův režim až na výjimky k těm stabilnějším a spíše méně represivním
Výkon kazašské ekonomiky i životní úroveň v zemi v posledních letech stabilně rostou, ovšem pod bedlivým dohledem vládnoucího klanu, který pevně drží v rukou politický život i nejlukrativnější hospodářská odvětví. Nazarbajev si v prezidentském úřadě zajistil doživotní vládu. Opozice, stejně jako parlament či vláda jsou odsouzeny k bezvýznamnosti, společnost stále do značné míry funguje na klanovém principu. Důležitou roli v ní tedy nadále hrají členové prezidentovy rodiny.
Stát má velký vliv i v médiích. Podle zahraničního korespondenta, který v Kazachstánu působí a nepřál si být jmenován, se v nich o aktuálním Gusenbauerově případu nehovoří vůbec a o problematických kauzách typu Alijevovy (je jich více) hromadné sdělovací prostředky informují „jen opatrně“. V regionálním kontextu nicméně Nazarbajevův režim patří až na výjimky k těm stabilnějším a spíše méně represivním.
V postsovětském prostoru je země podle Jana Šíra díky relativně úspěšné makroekonomické transformaci poměrně zajímavá pro zahraniční investice, zejména v energetice. Dobré rady a konexe se jí tedy mohou velmi hodit.
Prestižní poradci autokrata
Prominentní spolupracovníci mají kazašskému autokratickému vedení v čele s prezidentem Nazarbajevem, který zemi vládl už za Sovětů, prý pomoci ke zvýšení prestiže v zahraničí, k přilákání investorů i při řešení konkrétních reformních výzev. Do Nazarbajevovy prestižní poradenské skupiny, která se údajně schází několikrát do roka v Kazachstánu, patří vedle Gusenbauera například také britský expremiér z let 1997 až 2007 Tony Blair, bývalý polský prezident Alexander Kwaśniewski či někdejší šéf Evropské komise Romano Prodi.
Do Nazarbajevovy poradenské skupiny patří vedle Gusenbauera například také Tony Blair, Alexander Kwaśniewski či Romano ProdiTeprve budoucnost ukáže, zda rakouský exkancléř při své „poradenské“ činnosti skutečně překročil zákon. Jeho případ však vysílá varovné signály již nyní. Řada evropských politiků, jejichž vrcholná kariéra často trvá jen pouhých pár let, neváhá poskytnout své služby autokratům potlačujícím svobodné mínění i demokratické volby. O charakteru a konkrétní podobě jejich rad má evropská veřejnost jen málo informací. Ví se ale, že za svoji činnost pobírají honoráře ve výši milionů eur ročně. Otázkám, zda za tyto peníze nabízejí jen cenné teoretické vědomosti, nebo i protislužby jiného druhu, se lze v případě, jako je ten Gusenbauerův, jen těžko ubránit.