Svědomí národa, jak německá média s oblibou přezdívají držitele Nobelovy ceny za literaturu Güntera Grasse, se opět přihlásilo ke slovu. Tentokrát však autor Plechového bubínku nesoptí proti politikům ani svému úhlavnímu nepříteli, literárnímu kritikovi Marcelu Reich-Ranickému, nýbrž proti vynálezu 29letého Marka Zuckerberga. „Facebook je sračka,“ říká bez servítku spisovatel v rozhovoru s politickým magazínem Cicero.
Grass je rozpačitý zejména z toho, jakým způsobem s novými technologiemi zachází mladá generace, a konkrétně pak z toho, jaký význam jim přikládají. „Když mi někdo řekne, že je členem na Facebooku, musím se ptát: Proč? Co je to za členství? Když někdo tvrdí, že má 500 kamarádů, tak ve skutečnosti nemá kamaráda žádného. To prostě nejde,“ říká Grass s tím, že představa, že by virtuální svět mohl jednoho dne nahradit ten opravdový, může sice působit lákavě, je však zcela nereálná. Nic prý nenahradí fyzický kontakt, a to ani v případě knih.
Se svým mírně neoluddistickým postojem si Grass sice prý občas připadá jako dinosaurus, na svých zvyklostech však rozhodně nehodlá nic měnit. Tak například manuskripty stále ještě píše rukou a následně přepisuje na svém starém cestovním psacím stroji značky Olivetti. V jeho dílně počítač nenajdete, Grass nevlastní dokonce ani mobil.
Günter Grass: „Nové vymoženosti slibují, že vše urychlí. Například literaturu ale urychlit nelze. Kdo se o to pokouší, dělá tak na úkor kvality.“„Chci-li se dostat k informacím, musím vynaložit nějaké úsilí. Musím vyrazit do knihovny. Je to sice pomalé a nové vymoženosti slibují, že vše urychlí. Například literaturu ale urychlit nelze. Kdo se o to pokouší, dělá tak na úkor kvality,“ míní nekompromisně Grass.
Přímo hrůzostrašná mu pak přijde představa, že by byl nejen ustavičně dostupný, ale mohl by být rovněž neustále sledován. Diví se, že aféra kolem whistleblowera Edwarda Snowdena a nové poznatky o špionážních programech amerických a britských tajných služeb už dávno neodradily od „Facebooku a všech těch sraček“ miliony lidí.
Spotřebitel je produkt
Grassův postoj paradoxně sdílí počítačový expert, zakladatel organizace Software Freedom Law Center a profesor práva na Kolumbijské univerzitě Eben Moglen. „Moderní společnosti vytáhly do boje s anonymitou, protože na anonymitě ve světě, kde je nejdůležitější znát své zákazníky skrz na skrz, nic nevyděláte,“ konstatuje Moglen s tím, že hlavním produktem je dnes samotný spotřebitel. Zájmy konzumentů a zájmy byznysu se dnes dle něj od sebe liší stejně jako zájmy dobytka a zájmy majitelů jatek. Nejhorší je prý v tomto ohledu starý dobrý kamarád Facebook.
Dle Ebena Moglena se dnes zájmy konzumentů a zájmy byznysu od sebe liší stejně jako zájmy dobytka a zájmy majitelů jatek„Problém není v tom, že pan Zuckerberg nepřizná, že provozuje soukromou rozvědku a že vám dá vše bezplatně, pokud mu umožníte vás sledovat. Problém je v tom, že uživatelům nabízí soukromý hotelový pokoj, do kterého si předem nainstaloval špehýrku,“ míní Moglen. Za to, aby někdo mohl stát za jeho zády, zatímco on surfuje po internetu, by prý dotyčný musel Moglenovi zaplatit miliony dolarů. A Zuckerberg se o žádnou takovou nabídku zatím nepokusil.
Proto muž, který již v sedmdesátých letech pracoval jako programátor pro IBM, dnes používá výhradně hloupý telefon, veškerou elektronickou komunikaci prohání složitými šifrovacími programy a Facebooku se vyhýbá minimálně stejně důsledně jako Günter Grass.
