Výsledky nedělních řeckých voleb jsou komentovány ze všech stran. Vybíráme názory těch nejvyšších bruselských byrokratů, které jako by vypadly z archivu komuniké někdejší Komunistické strany Československa:
- Duo José Barroso, Herman Van Rompuy (předseda Evropské komise, prezident EU): „Vzdáváme hold odvaze a houževnatosti řeckých občanů, kteří si byli plně vědomi obětí, které jsou od nich požadovány pro nápravu a nové budování řecké ekonomiky a udržitelný růst jejich země.“
- Joseph Daul (šéf nejsilnější frakce Evropského parlamentu): „Svým moudrým rozhodnutím se řecký lid rozhodl, že jeho budoucnost leží v eurozóně.“ (...) „Pozitivní hlasování, úsilí a oběti řeckého lidu, společně s evropskou solidaritou, brzy přivedou tuto zemi zpět na cestu ekonomického oživení a růstu.“
Pánové papalášsky děkují řeckému lidu, ale nejsou tak trochu mimo? Uveďme hlasování Řeků na pravou míru. Především nadpoloviční většina těch, kteří přišli k volbám, vůbec nedala svůj hlas stranám, které zřejmě sestaví vládní koalici – vítězné Nové demokracii a třetímu v pořadí, socialistickému PASOKU. Tyto dvě partaje, které oficiálně podporují zahraniční záchranný finanční program ordinovaný z Bruselu, by většinu v parlamentu nezískaly, nebýt bonusu 50 mandátů pro vítěze.
Statečný řecký lid, který se uvolil jít v krátké době znovu k volbám, dal dohromady více hlasů stranám, jež žádné dluhy platit nechtějí
Ten statečný řecký lid, který se uvolil jít v krátké době znovu k volbám, dal dohromady více hlasů ostatním stranám, jež žádné dluhy platit nechtějí: radikální levicové koalici SYRIZA, neonacistům ze Zlatého úsvitu, komunistům, Nezávislým Řekům a Demokratické levici. Pouze posledně jmenovaní jsou ochotni vládu Nové demokracie a PASOKU podpořit. A to nemluvíme o mlčících 38 procentech oprávněných voličů (což je více, než získala jakákoli strana), již raději ani volit nešli, protože zřejmě žádnou alternativu neviděli.
Odmyslíme-li si byrokratický nános ve sdělení pánů Barrosa, Rompuye či Daula a fakt, že řecký lid je jim naprosto ukradený, říkají vlastně toto: Děkujeme Řecku, že za měsíc a půl „změnilo“ názor, protože chaos způsobený vítězstvím radikálů, kteří jasně deklarují, že odmítají platit dluhy, by naše banky – německé, francouzské a jiné – stál moc a moc peněz. A mocní bankéři by se na nás moc a moc zlobili.
Hlášky šéfů z Bruselu o nastartování ekonomického růstu Řecka a obětech a odvaze jeho obyvatel jsou v případě růstu spíše nereálné a ohledně obětí a odvahy přinejmenším pokrytecké. Řekové svou volbou především nesešli z cesty, na niž se vydali už před několika desetiletími. Totiž vysávat unii, co to jde, i nadále, byť tam vyslali jakési ujištění: dluhy budeme nějak řešit, ale ještě si o těch „nevýhodných“ podmínkách promluvíme...
Ale dluh zůstává, ten nezmizel s posledním vypitým panákem ouza po vítězství Řeků na Ruskem. Přitom z východu, třeba právě z Ruska, by rovněž mohlo začít více kapat. Vždyť mezi těmito dvěma zeměmi existují těsné kulturní vztahy dané jejich pravoslavnými církvemi a v důsledku vyloučení ze Západu a zahořklosti vůči němu by se mohly spojit. Existuje i další spojení. Většina z finančních prostředků ruských oligarchů procházela přes banky v řecké části Kypru, jež jsou již dlouhou dobu blízké postkomunistické Moskvě. V Kremlu jistě věří více na kšeft a na potupu z fotbalového Eura tam rychle zapomenou...
