„O tom, co bude s Leninem, rozhodne ruský lid!“ odvětil ruský premiér Vladimir Putin stroze už na začátku podzimu 2010 během setkání s členy klubu Valdaj na otázku po osudu nabalzamovaných ostatků bolševického revolucionáře. Předtím však ještě stačil udělit důraznou lekci jednomu britskému novináři. Připomněl mu, že pokud ho paměť neklame, stojí i v Anglii až dosud sochy Olivera Cromwella, přestože je dnes tento vůdce fanatické armády „železných mužů“ vnímán stejně kontroverzně.
Hlasování na internetu
Z tohoto hlediska na první pohled překvapí, že otázku pohřbít Uljanova alias Lenina, která se v minulých 20 letech pravidelně objevuje, vznesl člen užšího vedení Putinovy strany Jednotné Rusko Vladimir Medinskij. A vládní strana tento nápad nezavrhla. Naopak otevřela internetovou stránku odkazující na stejnojmennou veleúspěšnou německou tragikomedii o zániku NDR z roku 2003, na níž mohou zájemci hlasovat o dalším Leninově osudu.
Rusové nelenili a během prvních dvou dnů se ankety zúčastnilo zhruba 200 tisíc lidí. A zhruba dvě třetiny z nich se vyslovily, aby byl někdejší bolševický vůdce pohřben. Lenin je však, jak se zdá, i téměř po sto letech nedotknutelný. Jeho nabalzamované tělo, vystavené pod skleněným víkem, spočívá v mauzoleu na Rudém náměstí v těsném sousedství Kremlu.
Otázka jeho pohřbení se pravidelně vynořuje již od rozpadu Sovětského svazu, především v době s ním spojených významných výročí. Boris Jelcin nejdříve zrušil čestnou stráž před mauzoleem. A později dokonce navrhl, aby byly ostatky otce bolševické revoluce křesťansky pohřbeny. Dál však ani on, ani nikdo jiný nezašel. Všem totiž bylo jasné, že jde o politickou otázku. Stejně jako bylo svého času politickým rozhodnutím odstranit z místa po jeho boku Stalina.
Žádné provokace
Na podobné návrhy odpovídá Kreml vždy v tom smyslu, že není třeba provokovat ty, kdo Lenina ctí, a že vše vyřeší čas. Podobný názor zastával při svém zvolení prezidentem i Vladimir Putin. Ten veteránům slíbil, že se revolucionářových ostatků nikdo nedotkne. A nejspíš to má na paměti i současný prezident Dmitrij Medveděv. Mluvčí příslušného oddělení prezidentské kanceláře totiž sdělil ihned po rozpoutání současné polemiky, že Kreml Leninovo odstranění neplánuje. Stejně jako nemá v úmyslu zlikvidovat mauzoleum u kremelských hradeb.
Lenin neměl zájem uchovat své ostatky
Místo Leninova odpočinku mohou zájemci bezplatně navštívit čtyři dny v týdnu od deseti do třinácti hodin, čehož ročně využije několik desítek tisíc lidí. Fronta návštěvníků čekajících na vpuštění sahá dodnes často až na druhý konec Rudého náměstí. Po dřívějších přísných bezpečnostních opatřeních není dnes ani památky. Ani náklady na údržbu těla již nehradí státní rozpočet, ale různé komunistické organizace.
Prohlášení Medinského
Klid nedávno prolomil drsným vyjádřením jeden z členů vedení vládní strany Jednotné Rusko Vladimir Medinskij. Dle tohoto spisovatele, který se objevuje na veřejnosti především v době publikace svých nových knih, „leží na Rudém náměstí pohansko-nekrofilní symbol a žádné tělo už tam není“. A s poukazem na koncerty pořádané na náměstí za překrásným chrámem Vasila Blaženého dodal, že „koncerty na hřbitově“ se rovnají satanismu. Medinskij připomněl, že Lenin neměl zájem uchovat své ostatky. A také jeho sourozenci ho chtěli pochovat v Petrohradě po boku jeho matky. Přání rodiny však komunisty nezajímalo.
Komunistické straně šlo totiž především o odsunutí do pozadí Boha vytvořením Leninova kultu a založit na jeho základech nové náboženství. Medinského návrh se dostal i na web Jednotného Ruska. A otevření stránky, na níž lze o věci hlasovat, napovídá, že tentokrát to tato strana myslí vážně.
Podpora intelektuálů
Tématu, které se podle mnohých neobjevilo náhodou, se okamžitě chytil tisk a jen málokdo se k němu ještě nevyjádřil. Intelektuální kruhy návrh takřka jednohlasně podporují. Dle známého majitele galerie Marata Gelmana nadešel čas, aby se z mauzolea stalo muzeum. Ředitel Mosfilmu Karen Šachnazarov se vyjádřil opatrněji. Prohlásil, že jednou nadejde hodina, kdy se bude třeba s touto otázkou vypořádat, byl by však nerad, kdyby z toho kdokoli dělal politické představení.
Spisovatel Alexandr Prochanov, jenž angažovaně hlásá sympatie k levici, hlasování ironicky podpořil: „Nejsou žádné jiné problémy. Rusko nepožírá korupce, neklesá porodnost a nestoupá úmrtnost a nejsou u nás nuzné důchody a platy obyčejných lidí.“ Podobně o této věci smýšlel jeden z předních opozičních politiků Vladimir Rižkov: „Leninův pohřeb zaujímá mezi problémy země v nejlepším případě 215. místo. A jediným cílem nadnesení tohoto tématu je odvést pozornost lidí od toho, o čem by bylo třeba skutečně diskutovat – od korupce, autoritářství, hospodářské stagnace nebo odlivu lidí i kapitálu.“
Vyjádření blogerů
Lenina je plná i blogosféra. Stále se najdou lidé, pro které je Lenin slavným vůdcem říjnové revoluce v roce 1917. Voron-kuth poklidně žádá pouze tolik, aby Lenina nechali tam, kde je. Dokud žijí ti, kteří vyrostli na příbězích o něm, a nebyly jim zničeny krásné vzpomínky na mládí. A vůbec, jednou by se do mauzolea ještě zašel podívat.
Bloger nazbol-rost je o poznání tvrdší. V úvodu poukazuje na to, že mauzoleum je osmým divem světa a pod ochranou UNESCO. A poté říká, že pokud nikomu nevadí ukazování svatých, ať se nikdo nepohoršuje ani nad Leninem, jehož skleněná rakev dle něho leží v souladu s křesťanským kánonem dva metry pod úrovní země. A pokud by všechny tyto argumenty nestačily, vytahuje tajný trumf. Připomíná, že mauzoleí na světě mnoho není, neboť si je mohly dovolit jen opravdu velké říše.
Oproti tomu vidí mnozí v Leninovi jen organizátora nechvalně známé sítě nápravně-pracovních táborů gulag a vůdce rudého teroru. Bloger master-radar ostatky vůdce „říjnového puče“ nazývá strašákem do zelí. Bloger felbert tvrdí, že hlavní ruskou mumii jezdí obdivovat jen přitroublí turisté a mauzoleum dříve, či později skončí jako Aurora, na které si pořádají nákladné narozeninové párty už pouze ratolesti nových boháčů.
Stále se najdou lidé, pro které je Lenin slavným vůdcem říjnové revoluce v roce 1917
Jiní se jen ptají, proč země nemluví o podstatném. Oleg-kozyrev navíc poznamenává, že tělo je třeba oddělit od činů a díla. Leninovo tělo si dle něho přivlastňují ke svým politickým cílům jednou dnešní komunisté, jindy zase přívrženci Jednotného Ruska. Někteří liberálové se domnívají, že budou-li ostatky řádně uloženy do země, stane se z Ruska rovnou země zaslíbená. „Už mě příliš nebere Leninova mumifikovaná mrtvola. Mnohem větším problémem je, že mezitím byl mumifikován i celý politický život!“ hudruje oleg-kozyrev.
A nezapomínejme ani na to, že je dnes čím dál víc těch, kterým je tato záležitost lhostejná, a vůbec je nezajímá, zda bude, či nebude Lenin pochován. Mnozí Rusové navíc ani příliš nevědí, co Lenin přesně dělal.
Politické souvislosti
Vládnoucí moc však dle mnohých nepustila toto věčné téma, které vždy s úspěchem odvrátí pozornost od sociálních otázek, na veřejnost ani náhodou, ani jako dárek k výročí. Věc se stala také oblíbeným tématem nových „kremlologů“. Ti se domnívají, že vysvětlení je třeba hledat v rámci vládnoucího tandemu.
Dle dobře informovaných zdrojů vyvolala možnost pohřbu v Kremlu živou odezvu a cílem návrhu je otestovat veřejné mínění. Vystěhování Lenina z jeho mauzolea může být pro Medveděva podobným projektem na vytvoření vlastní image, jakým bylo pro Putina sjednocení ruské a zahraniční pravoslavné církve. Analytik Carnegieho centra Nikolaj Petrov jde ještě dál. Domnívá se, že v této záležitosti může Medveděv bez obav porušit s Putinem uzavřenou dohodu.
Tomu však odporuje, že prominentní člen týmu okolo prezidenta Medveděva Igor Jurgens nabádá k opatrnosti. Tato otázka by dle něho mohla vyvolat ve společnosti zbytečné konflikty, které po masakru ve vesnici Kuščevskaja a po srážkách skinheadů s Kavkazany na Manéžním náměstí nemůže nikdo potřebovat. Vedoucí Institutu soudobého vývoje Jurgens dále poznamenává, že podobným krokem může vládnoucí moc lehce odradit své levicově smýšlející voliče, kteří představují 15 až 20 procent její voličské základny.
To si podle všeho také myslí mnozí politici ze strany Jednotné Rusko, a proto – alespoň ne otevřeně – nepodpořili Medinského návrh. Navzdory tomu strana tuto otázku nakonec pustila na veřejnost jako ouverturu volebního roku, neboť jak poznamenává politolog Andrej Rjabov, následné diskuze a polemiky otvírají možnost konsolidace protikomunistických voličů.
K tomu lze dodat, že je pořád lepší, pokouší-li se vládní strana mobilizovat své potenciální voliče nápadem na pohřbení Lenina než budováním negativního obrazu nepřítele, například v podobě Západu. Smůlou je, že účinný průběh této rozcvičky jí před blížící se předvolební kampaní trochu narušil výbuch na letišti Domodědovo.