Dřívější, respektive znovu nafouknuté finanční bubliny, za nimiž se skrývá spekulativní kapitál, bez úhony odolaly veškerým vlivům krize. Trh s uměle vytvořenými cennými papíry už dokonce přesáhl úroveň před jejím začátkem. Globální dluh dnes kvůli vládním záchranným balíčkům a státním dluhům dosahuje desetinásobku ročního světového HDP.
To je také jeden z důvodů, proč se nerýsuje konec krize, a hrozí další regres. Tvrdí v nové studii ekonomové Výzkumného ústavu světového hospodářství Maďarské akademie věd prezentované minulý týden v Budapešti. O události informoval deník maďarských konzervativců Magyar Nemzet.
Finanční bubliny nezmizely
Studie uvádí, že finanční bubliny, které krizi způsobily, nezmizely ani navzdory otřesům v roce 2008. „Právě proto můžou následovat další problémy nebo vleklá krize. V letech 2008 a 2009 utratily vlády za tvorbu peněz a záchranné balíčky dvě třetiny světového HDP. Navzdory tomu se zotavení globálního hospodářství jeví čím dál nejistější. Takřka 80 procent záchranných balíčků totiž posloužilo na pomoc bankám. Výrobní odvětví dostala mnohem méně prostředků,“ uvedl ve své přednášce vědecký pracovník ústavu, ekonom Péter Farkas.
Podle něho se v důsledku dosavadního nadměrného utrácení vyšplhal evidovaný globální dluh na desetinásobek ročního světového HDP, což je neudržitelné. Tuto situaci by šlo parafrázovat sloganem Harvardských fondů Viktora Koženého jako nejistota desetinásobku. Záchranné balíčky prý umožnily přetrvat finančním bublinám a napomohly novému rozmachu spekulativního trhu.
Dle maďarského ekonoma Pétera Farkase prý není vyloučeno, že vyostřením sociálních napětí dospějí společnosti do bodu, kdy už nebudou schopné řešit krizi vlastními silami
Farkas také poukázal na to, že celkové množství spekulativních cenných papírů dnes dokonce o pět procent převyšuje jejich úroveň před začátkem krize v roce 2008. A za pouhých 16 dnů se protočí částka odpovídající světovému HDP za rok. „Bublina ve finančním odvětví a v reálné ekonomice se zvětšovala od sedmdesátých let, společně s expanzí nadnárodních podniků,“ vysvětlil maďarský ekonom.
Podle něho začal kapitál po krizi opět směřovat k měnovým spekulacím, dluhovým trhům, surovinovým akciím a k nekrytým cenným papírům. Skutečná ztráta hodnoty se projevila na některých burzách a na cenách nemovitostí a surovin. Do dnešního dne však nabraly burzy – především americké – znovu dech a strmě také vzrostly ceny surovin.
Selhání globálního neoliberalismu
Farkas poukázal rovněž na to, že banky dosud neskončily s odpisem špatných dluhů, a proto je třeba počítat s jejich pokračující neochotou poskytovat úvěry, což poškozuje šance na hospodářský růst. Záchranné balíčky pouze oddálily obnovu hospodářské struktury. Hladina zisku, jejž lze vytěžit ze spekulací, se nezměnila a finanční bubliny mohou kdykoli prasknout. A není prý ani vyloučeno, že vyostřením sociálních napětí dospějí společnosti do bodu, kdy už nebudou schopné řešit krizi vlastními silami.
Podle Farkase nepředstavují z dlouhodobého hlediska řešení ani oživovací balíčky příznačné pro bohaté země, ani úspory států, které se potýkají s finančními problémy, což je také jeden z důvodů, proč trvá krize tak dlouho. „Kapitálové a individuální zájmy přepsaly zájmy kolektivní,“ shrnul krizi globálního kapitalismu maďarský ekonom. Podle Farkase mohou zkomolené postupy uvrhnout třetinu obyvatel Země do sociálního ghetta.
Odborník na ekonomii dále zdůraznil, že globální neoliberalismus selhal, protože státy kvůli snižování daní přicházely o majetek i o část svých příjmů. Jinak by totiž při snižování daňového zatížení nešlo zachovat danou úroveň zisku.