Lidovky.cz

Genetické inženýrství: Sophiina volba 21. století

  10:47
Úprava lidského genomu, jež se ještě před pár lety zdála sci-fi, se může brzy stát realitou. Otázkou je, jaký postoj k tomuto technologickému vývoji má zaujmout společnost a právo.

Spor o genetiku. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Jednadvacáté století může být tím posledním pro člověka, jak ho známe tisíce let. Přijdou vědci chytřejší než Albert Einstein (1879–1955), spisovatelé dokonalejší než Karel Čapek (1890–1938), hudebníci lepší než Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791). Nebude to však díky evoluci a šťastné náhodě, ale díky úpravě lidského genomu. Nebo nikdo takový nepřijde a svět zůstane stejný v dobrém i špatném, ale s pocitem promarněné příležitosti, která mohla otevřít nový svět. Genetické inženýrství je Sophiinou volbou 21. století.

Ve starověké Spartě byli slabí novorozenci házeni ze skály. V roce 1913 mělo 14 států USA programy na nedobrovolné sterilizace. V komunistickém Československu byla sterilizace romských žen běžná až do sametové revoluce. Skandinávské státy prováděly nedobrovolné sterilizace až do poloviny sedmdesátých let 20. století. Uvedené příklady ukazují, že touha po genetickém zlepšení člověka je stará jako lidstvo samo. Historie však také ukazuje, proč přáním po změně lidí příliš nedůvěřovat.

Potenciál změnit svět

V minulých desetiletích bylo toto téma i kvůli lidsko-právní judikatuře do značné míry potlačeno a vytlačeno z veřejného prostoru. Diskuse o umělém zlepšování lidského genomu na čas utichly. Tato otázka by se však měla vrátit do popředí zájmu, protože v uplynulých letech nastal v úpravě genomu obrovský technologický vývoj.

V roce 2016 byl představen nástroj ke změně lidského DNA CRISPR-Cas9. V roce 2018 čínský biolog Che Ťien-kchuej poprvé geneticky upravil lidská embrya, z nichž se narodila zdravá dvojčata odolná viru HIV. To je pouhý začátek, jde totiž o technologii, která má potenciál změnit v příštích desetiletích svět.

V roce 2016 byl představen nástroj ke změně lidského DNA CRISPR-Cas9. V roce 2018 čínský biolog Che Ťien-kchuej poprvé geneticky upravil lidská embrya, z nichž se narodila zdravá dvojčata odolná viru HIV. To je pouhý začátek, jde totiž o technologii, která má potenciál změnit v příštích desetiletích svět.

Otázkou je, zda se díky technologickému vývoji nestávají problémy minulosti opět aktuální. V etice jde totiž stále o totéž – hlavním smyslem zmíněných historických opatření i úpravy genomu je a bylo zlepšení lidí. Jedno je však odlišné – v minulosti chtěl šlechtit lidský genom především stát, v současnosti jde spíše o dobrovolnou iniciativu lidí poskytovanou soukromými společnostmi, kterou stát může z různých důvodů zakazovat.

Úprava lidského genomu, jež se ještě před pár lety zdála sci-fi, se může brzy stát realitou. Otázkou je, jaký postoj k tomuto technologickému vývoji má zaujmout společnost a právo. Staré odpovědi zachycené v zákonech a mezinárodních dokumentech totiž nemusejí v důsledku pokroku a geopolitické situace vyhovovat.

Ochrana svobodného rozhodnutí

Vědecký i společenský pokrok může bez adekvátní reakce rychle předběhnout současné etické i regulační hranice, neboť například otvírá trh pro úpravu budoucích dětí. V nijak vzdálené budoucnosti může být technicky možné navolit, jak má budoucí potomek vypadat, jaké mohou být jeho kognitivní schopnosti nebo proti jakým chorobám bude imunní.

Otázka zní, nakolik například článek 10 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod (LZPS) a článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech chrání také svobodné rozhodnutí rodin a jednotlivců, zda jejich děti mají genetickou úpravu podstoupit, či nikoliv. Existuje právo rozhodnout o osudu svých dětí? Mělo by být soudy dovozeno?

Uvedené genetické úpravy budoucích dětí zatím nejsou technicky možné, ani právně dovolené, v důsledku vědeckého vývoje se však může pohled společnosti na tuto otázku rychle změnit, což vyžaduje opětovné otevření společenské debaty o regulaci, protože ta současná se může stát jak na vnitrostátní, tak mezinárodní úrovni zastaralou.

V tomto kontextu je třeba odlišovat jednání soukromých a veřejných subjektů. Právní regulace, která by například umožňovala státu nutit obyvatele ke genetickým úpravám, by byla protiústavní. Lidská důstojnost a právo na soukromý a rodinný život se totiž staly štítem proti státu, který by toužil měnit své obyvatele k lepšímu, třeba aby ušetřil výdaje na zdravotní, sociální nebo vězeňský systém, což pohánělo eugenické zákonodárství ve 20. století v demokratických státech.

Zajímavější však je, nakolik ústavní a lidsko-právní regulace chrání svobodnou volbu jednotlivců před státem, který by jim chtěl vnucovat svou vůli. Otázka zní, nakolik například článek 10 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod (LZPS) a článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech chrání také svobodné rozhodnutí rodin a jednotlivců, zda jejich děti mají genetickou úpravu podstoupit, či nikoliv. Existuje právo rozhodnout o osudu svých dětí? Mělo by být soudy dovozeno?

Čína, USA a Evropa

V důsledku měnícího se světa nelze vyloučit, že by například současný zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, který úpravy genomu reguluje, mohl být v budoucnu označen za protiústavní. Inspiraci k tomuto výkladu jsou například USA, kde se o těchto úpravách diskutuje ve vztahu k judikatuře Nejvyššího soudu. Pro technologické společnosti spočívá naděje v článku 15 odstavec 2 LZPS, který zaručuje svobodu vědeckého bádání.

Čínská regulace neupravuje genetické inženýrství zákonem, ale pouze nezávaznými a nepříliš propracovanými státními pokyny, jejichž porušení bývá sankcionováno dle arbitrárního rozhodnutí relevantního orgánu veřejné moci. Také v USA zaznívají hlasy, aby byla uvolněna současná excesivní regulační omezení, ať legislativně nebo judiciálně. Jak odpoví Evropa?

Dejme tomu, že bude technologicky možné zvolit intelekt, výšku, pohlaví nebo barvu očí budoucího potomka, ale ve státě, kde se nacházíte, to není legální. Víte však, že v jiném státě to legální je a že mnoho vašich přátel tuto možnost využilo. Využijete ji také? Ať byste odpověděl kladně, či záporně, tento příklad ukazuje jeden z problémů regulace: stačí jediný stát, kde tato praxe bude povolena, a právní regulace ostatních států může být narušena.

Nejenže všude na světě budou „zlepšené děti“, ale z této činnosti se navíc stane ekonomické odvětví, jež bude vydělávat miliardy dolarů. Lze také očekávat, že se do tohoto státu přesunou špičkoví vědečtí odborníci v oboru, a velké technologické společnosti, pro které to může být obrovský byznys. Pravděpodobně oním státem, jenž umožní genetické inženýrství, bude Čína, která již dnes patří mezi světové velmoci v této technologické oblasti, ale jejíž hodnoty se od těch evropských diametrálně liší.

Čínská regulace neupravuje genetické inženýrství zákonem, ale pouze nezávaznými a nepříliš propracovanými státními pokyny, jejichž porušení bývá sankcionováno dle arbitrárního rozhodnutí relevantního orgánu veřejné moci. Také v USA zaznívají hlasy, aby byla uvolněna současná excesivní regulační omezení, ať legislativně nebo judiciálně. Jak odpoví Evropa?

Negativní dopad potlačování

Druhý regulační problém souvisí s tím, co se stane, je-li poptávka po daném zboží či službě vysoká, ale stát ji zakáže, například prohibice v USA. Je sice pravda, že snížila spotřebu alkoholu, ale Američané ji často porušovali, a proto byla zrušena jako neúspěšný pokus o regulaci, který navíc vedl k rozvoji organizovaného zločinu. Někteří však tvrdí, že kdyby nebyla natolik přísná, a povolovala slabší alkohol, jako je pivo nebo víno, mohla být mnohem úspěšnější a přežít třeba dodnes.

Ponaučení z prohibice lze převzít i do úvah o genetickém inženýrství. Pokud po něm bude vysoká společenská poptávka, nabídka si cestu najde. Proto je třeba přemýšlet spíše o smysluplné a rozumné regulací, která Evropu vědecky, ekonomicky ani technicky nepoškodí vůči ostatním zemím, a přitom podchytí vážné společenské problémy této technologie, než o celoplošném zákazu. Má Evropa vzhledem k právním řádům zbytku světa a jejich předpokládanému vývoji jinou možnost, než tento trend následovat?

V současnosti probíhá technologický souboj USA, Číny a Evropy, ve kterém Evropa spíše prohrává, a každá další špatná regulace může být drahá. Nemusí však jít pouze o nevhodnou zákonodárnou regulaci, ale i o nevhodný soudní zásah. Pokud by nejvyšší evropské soudy svými rozhodnutími třeba na základě lidsko-právních dokumentů začaly moderní technologie potlačovat, mohla by tato praxe mít stejně negativní dopad jako špatný zákon.

Jednu věc by však za žádnou cenu připustit neměla – být jedinou, kdo tuto technologii mít nebude. Taková situace by totiž mohla způsobit nejen její technologickou zaostalost, ale i ohrozit bezpečnost. Příkladem může být mír ve studené válce, který byl zajištěn tím, že obě strany měly k dispozici jaderné zbraně. Tato technologie, bude-li by použita ve vojenské oblasti, může být podobně důležitá. Na regulaci moderních technologií, nejen genetického inženýrství, se navíc lze podívat z historického hlediska.

Regulací, jež uškodila technologickému vývoji a průmyslu Velké Británie, byl Red Flag Act z roku 1865, který měl omezit auta ve městech. Tento zákon zavedl nízkou maximální rychlost a vyžadoval, aby chodec nesl červenou vlajku 60 yardů před vozem, což bylo natolik restriktivní, že téměř nikdo ve městech autem nejezdil. To na několik desetiletí zbrzdilo britský automobilový průmysl, ale zavádění aut ve světě nezabránilo. Tento příklad upozorňuje na riziko přijetí regulace, jež regionálně zpomalí technologický vývoj.

V současnosti probíhá technologický souboj USA, Číny a Evropy, ve kterém Evropa spíše prohrává, a každá další špatná regulace může být drahá. Nemusí však jít pouze o nevhodnou zákonodárnou regulaci, ale i o nevhodný soudní zásah. Pokud by nejvyšší evropské soudy svými rozhodnutími třeba na základě lidsko-právních dokumentů začaly moderní technologie potlačovat, mohla by tato praxe mít stejně negativní dopad jako špatný zákon.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.