Gazprom se bez Ukrajiny neobejde

Ruský zemní plyn je stále méně konkurenceschopný. Ceny, za něž je pořizován, vedou k volbě alternativních dodavatelů, píše Vratislav Ludvík.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: GazpromČeská pozice

Občas stojí za to vrátit se k minulým událostem, tentokrát k lednu 2009, tedy k takzvané plynové krizi. Výraz takzvané je na místě, protože kromě Ukrajiny zasáhla „jen“ tu část východní a jižní Evropy, jejíž plynárenství bylo zcela závislé na dodávce přes Ukrajinu.

Hranice přitom vedla od Česka na východ a na jih – tedy na Slovensko a Balkán, a to včetně Rumunska a Bulharska. Jaká je dnes pravděpodobnost, že se situace bude vlivem současných událostí na Ukrajině opakovat? Nutno bohužel konstatovat, že vysoká.

Po přerušení dodávek je v ohrožení Balkán

Je tedy Evropa ve stejném ohrožení jako tehdy? Změnilo se od té doby něco tak podstatného, aby byl dopad přerušení dodávky ruského plynu menší? Odpověď není zcela jednoznačná. Lze předpokládat, že nenastane situace, kdy případné ruské okupační jednotky zastaví pouze dodávku pro Ukrajinu a tranzit poběží dál. A nyní pár faktů:

  • Do provozu byl uveden plynovod North Stream pod hladinou Baltu. Jeho kapacita bude v první fázi až 30 miliard metrů krychlových ročně. Na pevninu vystupuje v německém Greifswaldu a je propojen systémem Opal a Gazela s Českem.
  • Druhý plynovod, jenž jde mimo území Ukrajiny do Evropy, je polský systém Jamal, jehož kapacita je mezi 12 až 18 miliardami kubíků ročně. Ve Frankfurtu nad Odrou přechází do Německa.
  • Třetí plynovod je Blue Flame dodávající ruský plyn Turecku pod hladinou Černého moře.
  • Čtvrtou cestou je zásobovací plynovod pro Finsko.

Znamená to tedy, že maximální přepravní kapacita plynovodů pro export ruského plynu do Evropy je při vyloučení dodávek přes Ukrajinu zhruba 45 miliard metrů krychlových ročně. Dodávky pro Turecko a Finsko jsou přitom samostatné a nelze je dále využít pro zásobování Balkánu nebo Skandinávie. Ruský export do Evropy s vyloučením Turecka a Finska představuje přibližně 103 miliard metrů krychlových plynu ročně. V případě zastavení dodávek přes Ukrajinu tedy klesnou ruské exportní kapacity na 46 procent. Což znamená pokles výnosů z prodeje plynu zhruba na polovinu.V případě zastavení dodávek přes Ukrajinu klesnou ruské exportní kapacity na 46 procent

První otázkou je, jak se takové omezení Evropy dotkne. Existují v zásadě tři skupiny zemí. Za prvé jsou to země, kterých se omezení dodávek plynu přes Ukrajinu dotkne omezeně, či vůbec. Sem náleží vedle Česka většina zemí západní a jižní Evropy a také Turecko a Finsko. Druhé skupiny se zastavení dodávek dotkne částečně a bude nucena hledat alternativní řešení. Jde o Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko. A pak jsou tu země, kde bude mít přerušení dodávky plynu vážné následky. Týká se to obecně států Balkánu: Řecka, Bulharska, Rumunska, a pak zejména samotné Ukrajiny.

Míra ohrožení je přirozeně dána mírou diverzifikace dodávek plynu a přístupem k alternativním ruským trasám. Problém je však nutno hledat jinde, a to v délce období, po které by byla dodávka plynu snížena či zastavena. Ukončení přepravy přes ukrajinské území je nutně časově omezené, nemá-li Gazprom nastoupit na kolotoč soudních jednání, arbitráží a exekucí. Vždyť plyn je především velký obchod, na kterém podstatnou měrou závisí chod ruské ekonomiky i bohatství několika oligarchů.

V této souvislosti je vhodné zmínit i nabídku Evropské unie, že je schopna Ukrajině část dodávek z Ruska pokrýt vlastním plynem (přes Česko a Slovensko). Reverzní provoz bývalého československého tranzitního plynovodu to umožňuje, byť v omezené míře.

Americká konkurence a čínská naděje

Jako velice aktuální se tak jeví otázka, jaká bude v budoucnosti ruská plynová politika. Ta zatím měrou více než vrchovatou naplňuje označení těžby nerostů a uhlovodíků jako „plenivé“. Ruská vláda je vůči budoucnosti své vlastní země krajně neodpovědná. Nepočítá s tím, že by export plynu kapitalizovala v rozvoji vlastní hospodářské infrastruktury. Ostatně – znáte kromě kaviáru nebo vodky nějaký ruský výrobek?

Jestliže převládá doktrína exportu ropy a plynu, kolorovaná snahami o získání imperiálního politického vlivu, potom nelze vyloučit, že tyto hrátky Evropu unaví. V současné době se na východním pobřeží Spojených států buduje rozsáhlá infrastruktura stanic na zkapalňování zemního plynu těženého z břidlic a připravuje se rozsáhlý export.Oproti dodávkám ruského plynu lze ten americký pořídit za polovinu či třetinu ceny

Oproti dodávkám ruského plynu lze ten americký pořídit za polovinu či třetinu ceny. Rusku tak hrozí, že jeho současný v průměru čtvrtinový podíl na importu plynu pro Evropskou unii klesne během několika málo let na poloviční hodnotu, a to zejména v západní, střední a jižní Evropě. To je jeden z důvodů, proč se Gazprom rozhlíží po dalších trzích. Nadějnou se zdá být Čína, kde je připravován plynovod s exportní kapacitou až 80 miliard metrů krychlových plynu ročně.

Současně – zdá se – ubývají informace o přípravě ruského projektu South Stream, jehož cílem bylo obejít přepravu plynu přes Ukrajinu z jihu. Změna orientace ruské plynové politiky tak vychází z nutnosti, nikoliv ze strategie.

Orientace na Čínu je logická. Bude však úspěšná? Pokud se ambice Ruska omezí pouze na obchodní stránku projektu, pak zřejmě ano. Roční spotřeba plynu v Číně je zhruba 150 miliard metrů krychlových, což je 37 procent spotřeby v EU. Dovoz převyšuje 40 miliard metrů krychlových. Vlastní „klasické“ zásoby jsou v Číně odhadovány na 3,1 bilionu metrů krychlových. Nutno ovšem poznamenat, že Čína disponuje největšími světovými zásobami břidlicového plynu, takže celkové zásoby mohou být výrazně vyšší.

Nelze také opomenout, že čínská energetika je stále primárně závislá na vlastní těžbě uhlí. Jak velký je tedy za těchto okolností prostor pro výraznější import plynu? Zdá se, že omezený. Jakkoliv dnes dosahuje importní závislost Číny na dodávkách plynu úrovně nižší než 30 procent (pro srovnání: EU vykazuje importní závislost přes 83 procent), neznamená to, že je zde neomezený exportní potenciál pro Gazprom. Ani poměrně velký nárůst čínské spotřeby plynu pak nemusí nutně znamenat odpovídající růst importu, a to především kvůli zásobám břidlicového plynu, jehož zkušební těžbu už Čína zahájila.

Ruský plyn je příliš drahý

Další oblastí pro expanzi se zdá být východní Asie – především Jižní Korea a Japonsko. Podmínkou je výstavba terminálů pro zkapalnění plynu na Dálném východě. Problémem je však požadovaná cena, která se zjevně nijak výrazně neliší od té „evropské“. Otázka, zda bude Gazprom schopen konkurence vůči americkému kapalnému plynu, je předem zodpovězena. Jaký je tedy závěr? Rozvoj evropského plynárenství bude stále méně záviset na dodávkách ruského zemního plynu, jakkoliv bude jeho celková spotřeba růst.

Rozvoj evropského plynárenství bude stále méně záviset na dodávkách ruského zemního plynu, jakkoliv bude jeho celková spotřeba růstRuský zemní plyn je stále méně konkurenceschopný. Ceny, za něž je pořizován, vedou k volbě alternativních dodavatelů – ať již ze Spojených států, tak i ze Středního východu či z Afriky. Dlouhodobé kontrakty s Gazpromem se tak pro evropský trh stávají čím dál větší ekonomickou zátěží a jejich další životnost se jeví jako omezená.

Změna geografických priorit ruské strategie v exportu plynu je zřetelná, ale objemově limitovaná. Zdá se tedy, že evropský trh bude pro Rusy nadále důležitý. Pro jeho udržení však bude nutno přehodnotit ceny plynu, jakkoliv to prezident Putin v jednom ze svých vystoupení vylučoval. A co se týče Ukrajiny, nelze ji dlouhodobě vymazat z plynárenské mapy Evropy. Důsledky pro Gazprom by mohly být nakonec fatální.

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.

Počet příspěvků: 15, poslední 28.4.2014 12:17 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.