Podnikatel Zbyněk Frolík (57) vybudoval firmu Linet, jež prodává zdravotnická lůžka do 93 zemí světa. Je to díky trvalým inovacím, investicím do vývoje a výzkumu a technologickému náskoku. Frolík nedávno zaujal i demonstrativním odchodem z vládní Rady pro vědu, výzkum a inovace (RVVI). Proč?
Až čtvrtina prostředků určená na vědu se prý v ČR promrhá„Rada nefunguje, jak má. Místo koncepčních věcí se stále řešily spory o peníze mezi třemi vrcholnými představiteli zájemců: vysokými školami, Akademií věd ČR a průmyslem. Nemělo smysl ztrácet čas,“ říká Frolík v rozhovoru pro ČESKOU POZICI. Hovoří nejen o tom, jak fungování zlepšit, ale i že se prý celá čtvrtina prostředků určená na vědu a výzkum v Česku promrhá. Spočteme-li, že v letošním roce má jít ze státního rozpočtu na vědu a výzkum 25,9 miliardy, taková ztráta by činila asi 6,5 miliardy korun.
ČESKÁ POZICE: Proč jste na konci minulého roku vystoupil z vládní RVVI?
FROLÍK: Než premiér Jan Fischer jmenoval současnou RVVI, uskutečnilo se pět kulatých stolů zástupců všech zájmových skupin. Jejich výsledkem byly čtyři varianty, jak vědu řídit, restrukturalizovat a financovat. Zkrátka jak to dělat lépe. Odchodem jsem chtěl poukázat, že rada neplní, na čem jsme se s Fischerem domluvili. Neřeší se restrukturalizace vědy ani politické zadání kam a jak se mají rozdělovat peníze a proč. Vláda ani nevysvětluje veřejnosti složitější pojmy a ani neprosazuje jasně své programové prohlášení. Mám pocit, že byla spálena energie. Jede se ve starých kolejích, možná i v horší podobě než za minulé RVVI. Chtěl jsem dát najevo, že si můžu dovolit sám rozhodnout, zda tam budu, či nebudu. Vzal jsem to jako společensky odpovědnou aktivitu, která mi brala dva dny práce v týdnu, jež jsem musel nahradit sobotou a nedělí. Pokud však postrádám cíle a smysl konání, upozorním na existující problém a třeba si toho i někdo všimne. A když tam nebudu, přispěji víc asi tím, že svůj čas věnuji našim inovacím a odvedu třeba o 50 milionů korun víc na daních.
ČESKÁ POZICE: Bude RVVI odvolaná, nebo se toho premiér Nečas zalekl?
FROLÍK: To nevím. Premiér Nečas má své důvody, proč to a ono udělat. Sám se vyjádřil, že není s činností rady spokojen. Je jejím předsedou a má tři výpovědi za průmysl (kromě Frolíka skončil v radě i Jaroslav Míl a Pavel Kafka – pozn. red.). A vím o minimálně dalších třech lidech, kteří avizovali, že z rady vystoupí. I jiní členové, někteří akademici, však nejsou spokojení.
ČESKÁ POZICE: Kteří? Údajně je připraven k odchodu profesor Rudolf Haňka.
FROLÍK: Je to možné.
ČESKÁ POZICE: Premiér Nečas na konferenci Technologické agentury ČR řekl, že spory na radě jsou větší než ve vládní koalici. Bylo tomu tak?
FROLÍK: Neumím posoudit míru sporů na vládě, ale vím, že média zkreslují reálný průběh všech interpersonálních vztahů. Ano, práce nebyla efektivní. Premiér Nečas dobře ví, že teď při 118členném zastoupení koalice ve sněmovně existuje prostor pro nepopulární reformy – je třeba se toho chopit. Věci se nehýbou, a proto asi uvažuje, že radu rozpustí a udělá jinak. Onen projev jsem vnímal jako dostatečně silný signál, že hledá lidi a vhodný termín, kdy to nastane.
ČESKÁ POZICE: Dostal jste od něho novou nabídku?
FROLÍK: V kuloárech se diskutovalo o 30 lidech. Se mnou Nečas hovořil na téma, jak situaci vidím. Snažil jsem se to vysvětlit i svému resortnímu ministrovi Martinu Kocourkovi. Říkám stále totéž. Ve vědecké obci jsou v principu chytří lidé – neříkám, že jsou tak dobří, jak si sami myslí a že rozumí veškeré problematice vědy. Rozumím postelím a inovacím v mém oboru a netroufnu si kritizovat jejich základní výzkum. A tvrdím, že ani žádný ze zastoupených vědců nemůže úplně rozumět specifikám oborů jiných: matematik ekonomovi nebo sociologovi. Oborů je tolik, že to nejde.
ČESKÁ POZICE: Pokračoval byste v nové RVVI?
FROLÍK: Mě problematika aplikovaného výzkumu a inovací baví. Myslím, že v tom máme jako Linet i nějaké výstupy, které se dají měřit v daňové výnosnosti.
ČESKÁ POZICE: Máte mandát k tomu zasedat v radě pro vědu?
Zaplacených 680 milionů korun může být mým mandátemFROLÍK: Nechť to posoudí jiní. Linet vydělal po zdanění hodně přes dvě miliardy korun. Úplně z nuly, nic nezprivatizoval. Takže jen od roku 2000 až do dneška je to na dani z příjmu právnických osob 680 milionů korun. Tím jsem přispěl do státní pokladny. A tato zaplacená daň může být mým mandátem. Kdybychom dělali to, co ostatní konkurenti, kdybychom nebyli inovativní, nebylo by to 680, ale jen sto milionů korun. Jak je běžné.
ČESKÁ POZICE: Proč se zajímáte o práci v radě?
FROLÍK: Zajímá mě, v jaké zemi budu žít, kde budou žít moje tři děti. Zda bude země bohatá, a bude vyplácet důchody jako třeba v Norsku. To se stane, jen když budou naše produkty atraktivní a bude se za ně platit o pětinu víc než za jiné a prodá se jich mnohem víc. Práci v radě si můžu dovolit, protože jsem nezávislý, finanční zajištěný a firma mi bezvadně funguje. Mám i jisté manažerské zkušenosti. Loni jsem byl mezi deseti nejlepšími podnikateli Evropské unie a jsem kupříkladu členem mezinárodní poroty pro volbu evropského vynálezce roku Evropského patentového úřadu. Když mé know-how bude chtít někdo využít a bude to mít smysl, jsem ochotný se na tom podílet. Pokud nikoli, nikam se necpu.
ČESKÁ POZICE: Co má stát udělat, aby špičkovost ve vědě podporoval?
FROLÍK: Existuje základní výzkum, zkoumání principů a zákonitostí světa, přírody. To znamená obohacení obecných znalostí lidstva za peníze daňových poplatníků. Výzkum je hledání. To, že zkoumám deset nebo tisíc různých věcí, neznamená, že je vyzkoumám a vždy něco přínosného najdu. Jen jednotky procent přinesou nějaký smysluplný efekt. Dopad základního výzkumu je deset dvacet let do budoucna. A jen část takového výzkumu si platí samy podniky – třeba ve farmacii. U aplikovaného výzkumu se ví, že už to nějak funguje. A pravděpodobnost, že se zdaří ekonomicky zajímavý výstup, je třeba 70 až 80 procent. Pak jsou inovace, fenomén doby, u nichž je ekonomická úspěšnost vysoká a návratnost rychlá. A dobrý aplikovaný výzkum a inovace znamenají rychlý posun v konkurenceschopnosti.
ČESKÁ POZICE: Proč mluvit o vědě natolik zeširoka?
FROLÍK: Teprve když si vysvětlíme pojmy, můžeme hovořit o tom, jaký pohled by mohl mít běžný občan a také stát na vědu a výzkum. Měli by přemýšlet, co z něj budou mít. Kolik chceme mít společenské prestiže či nositelů Nobelových cen, aniž by šlo jen o vydělávání peněz. Kolik by chtěl stát „objevit faraonů“, jak důkladně chce analyzovat dějiny českého jazyka, jak moc investovat do věd o živé a neživé přírodě, jak chce rozvíjet základní nebo aplikovaný výzkum prostřednictvím škol či podniků...
ČESKÁ POZICE: Do čeho by tedy Česko mělo nejvíc investovat?
FROLÍK: Vzhledem k tomu, jak značně jsme zadlužení, a vidíme, že v celé Evropě to jde „někam“, a navíc víme, že ČR je extrémně malinká země třeba ve srovnání s německou ekonomikou, máme tu dvě zprávy. Jednak tu, že ve světě jen těžko něco ovlivníme naším minimálním záběrem, jednak dobrou: že jsme malí, a proto lze nejspíš ve světě i vše udat.
ČESKÁ POZICE: Co navrhujete?
FROLÍK: Víme, že musíme udělat reformy. A měli bychom přemýšlet, jak zmírnit sociální dopady. Čili bych uvažoval, jak nejrychleji dosáhnout kýženého efektu, když budu investovat do vědy a výzkumu. Je evidentní, že nejrychlejší efekt ve smyslu daňové výnosnosti je v inovacích a v aplikovaném výzkumu. Ten přináší efekt v horizontu několika nejbližších let. Aplikace a inovace – v designu, lepších vlastnostech, v nějaké mazanosti – táhnou a vrací se s vysokou ziskovou přirážkou. Podívejte se, co dokázal Apple jen s ovládáním u iPhonu! Jak prostá je ona inovační myšlenka a k tomu přidaná emoce, ale znamenala desítky miliard dolarů a třetinu českého hospodářského prostředí. Je to skoro trivialita, jenže přijít na ni...
ČESKÁ POZICE: Jak to má stát podpořit?
Stát diletantsky přistupuje k tomu, jak s prostředky na vědu zacházíFROLÍK: Česko by si to mělo především uvědomit a informovat lidi, jak rozdá karty. A teď se vracíme k radě. Stát diletantsky přistupuje k tomu, jak zachází s prostředky na vědu, jejich rozdělováním a s politickou odpovědností. Myslím, že až čtvrtina investovaných prostředků se promrhá! Stát alibisticky zřídil RVVI, jíž svěřuje významné kompetence, schovává se za ní. Radu vede premiér, jmenuje členy, nicméně mu je musí schválit vláda. Proto na její složení musí získat politický konsenzus a členy nemůže jen tak vyměnit. Navíc mohou být i politické zájmy. Řada vědců třeba bývá na kandidátkách atraktivní pro voliče, a proto i vědecká obec může být jaksi chráněna...
ČESKÁ POZICE: Prý na to teď značně sází TOP 09.
FROLÍK: Nechci říkat nějakou konkrétní stranu. Strany mají zájmy o vědce a lékaře a některé s vědeckými institucemi vycházejí skutečně lépe. Vlivů je spousta, ale málokdo si je uvědomí. Nynější RVVI je složená z lidí, kteří jsou klíčovými statutárními zástupci institucí. Jestliže zastupuji Akademii věd (AV), Českou konferenci rektorů, Radu vysokých škol nebo Svaz průmyslu, automaticky vytvářím prostor pro totální diskusi na život a na smrt. Tito lidé jsou povinni zastupovat zájmy institucí, poněvadž jsou za ně zvoleni. Předseda AV je zvolen Akademickým sněmem, a tudíž i všemi ústavy. A myslíte, že ho budou apriori volit ti, kteří si na sebe umějí vydělat sami? Jistěže ne! Budou ho volit právě i zástupci slabších ústavů, které žijí z přerozdělování institucionálně přidělených peněz.
ČESKÁ POZICE: Předseda AV Jiří Drahoš chce garantovat kvalitu 54 ústavů auditem, který se teď odehrává.
FROLÍK: Nekritizuji Akademii věd, ale systém. Drahoš je notabene můj někdejší spolupracovník z Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Byl tam jako mladý vědec a v letech 1980 až 1986 jsme byli spolu s Karlem Klusáčkem (dnes ředitel Technologické agentury ČR – pozn. red.), Karlem Aimem a Wichterlovými v Suchdole. Já tehdy jako technik ve výpočetním středisku. Jde o velmi schopné lidi. Velíte-li však nějaké armádě, musíte zastupovat její zájmy. Jak je koncipovaná, má slabší i silné články. Zajímavé je podívat se na silné ústavy, jak si žijí. Podívejte se na profesora Zdeňka Havlase z Ústavu organické chemie a biochemie, kde získají miliardu na licencích. Jsou finančně dost nezávislí, přestože dělají základní výzkum, o němž se obecně říká, že nejde prodat! Jsou natolik dobří, že se nikde nemusejí hlásit. Myslím, že je jim v podstatě jedno, zda pracují, nebo nepracují pod střechou AV. A pochybuji, že je možné udělat skutečně kvalitní audit a srovnání se světem sám ve své organizaci.
ČESKÁ POZICE: Jaké byste tedy navrhoval složení vládní rady pro vědu?
FROLÍK: Navenek všichni hlásají, že to mají být pomazané hlavy, jež mají dost času a zkušeností, aby určovaly směry a posuzovaly trendy, jak má stát postupovat. Ono vznešené však ani nemůže nastat, neboť v současném systému jde o kontroverzní otázky: kdo urve více peněz, na které obory půjdou. A řekněte, kdo uřízne sobě nebo kamarádům peníze ve prospěch někoho jiného? Vláda nechává na RVVI politická rozhodnutí, která přísluší vládě či parlamentu – například v definování prioritních oborů, poměru veřejných prostředků na institucionální a účelovou vědu či základní výzkum versus aplikovaný a inovace. Kvůli povinným výdajům či spolufinancování peněz ze strukturálních fondů EU je manévrovací prostor velmi zúžen, a proto se diskuse stáhne na 30 40 procent rozpočtu. Rada vede permanentní lobbistický boj zájmů oborů a institucí, a protože je věda pestrá, institucí jsou kvanta. Už z principu se taková rada nemůže dostat ke koncepčním věcem.
ČESKÁ POZICE: Měla by snad vláda ČR určit výzkumné priority státu?
Rozhodnoutí, zda je lepší Petr nebo Pavel, je politickéFROLÍK: Jde-li o rozdělování miliard, je těžké rozhodnout, zda je Pavel nebo Petr na odstřel, zda je právě teď prioritní obor nanotechnologií, biotechnologií, IT nebo „objevování Kleopater“. To je ryze politické rozhodnutí. Nedá se říct vědcům: „Sami si vylučte nejslabší.“ To se v této komunitě dělá špatně. Nakonec se ukáže, že všichni jsou vlastně docela dobří, a proto to musí někdo politicky nařídit.
ČESKÁ POZICE: Podle čeho je vytřídit?
FROLÍK: Je třeba do hodnocení institucionálně financovaných institucí zapojit zahraniční autority a vědecký výkon posuzovat podle světové excelence. Například dle publikaci v impaktovaných časopisech či mírou zahraničních citací českých vědců. Stejně musí stát prostřednictvím poslanecké iniciativy nebo vlády hledat a určit, kdo a jak je za ekonomickou prosperitu Česka založenou na vědě, výzkumu a inovacích odpovědný. Jak to bude řízeno, jaká bude úloha AV, vysokých škol, průmyslu a ostatních resortů, veřejných i soukromých výzkumných organizací a navíc jejich synergie. Dát vládě či parlamentu varianty, argumenty pro a proti, rizika. Zkrátka zadání, aby si to prodiskutovaly. A definovat cíle. Rada by pak měla nabídnout strategii, milníky a operativní dohled. Prostě říct: chceme být tak a tak konkurenceschopní, potřebujeme vzdělávací a exportní strategie, infrastruktury a tak dále.
ČESKÁ POZICE: Všechno najednou podpořit nelze.
Když Česko vybere pětkrát tolik na daních, může zpětně financovat i základní výzkumFROLÍK: Chceme-li být úspěšní, musíme říci, jaké jsou priority a které výstupy z vědy mají význam. Podpoříme základní výzkum kvůli přínosu do světové studnice poznání a kvůli výuce studentů, nebo nyní potřebujeme víc investovat do aplikací? Jestliže jako firma vyvezete zboží za dvě miliardy korun, pak za obyčejnou komoditu získáte asi čtyři procenta marže (80 milionů zisku) a šestnáct milionů daně. Nebo půjdete cestou inovací a aplikovaného výzkumu a máte 25 procent marži jako Linet. To je 450 milionů korun zisku a 90 milionů do státní pokladny! To už je pořádný rozdíl, jestliže Česko vybere pětkrát víc na daních, ze kterých může zpětně financovat i onen základní výzkum. Musí být zájem o co nejvyšší daňovou návratnost.
ČESKÁ POZICE: Jak vidíte budoucnost české vědy a výzkumu?
FROLÍK: Na rozdíl od řady vědců, kteří jsou závislí na tom, kolik peněz dostanou od státu, jsme my podnikatelé v tom nezávislí. Jestli Akademie věd ČR bude, nebo nebude, zda budou vysoké školy vychovávat studenty dobře, nebo špatně, s tím moc neuděláme. Často si musíme lidi dovzdělat nebo je přijmout ze zahraničí. Majitele, společníky a investory výmluvy nezajímají. Od nás chtějí výsledky! My státu odevzdáme na daních tolik peněz, jak se nám bude dařit. Pokud nás stát jakoby chytře podpoří ve výzkumu a vývoji, dočká se pravděpodobně v blízké době vyšších odvodů daní, zvýší se export a pomůže to i eliminovat sociální dopady reforem. A pokud nám v tom nepomůže, bude nakonec i méně na základní výzkum.