Bizarní kauza Jaroslava Bartáka, který je obviněn ze sedmi závažných trestných činů a sedí ve vyšetřovací vazbě, výrazně poškozuje pověst Lion‘s Clubu Praha, jejž tento lékař 20 let řídil. Soudí to členové klubu, ze kterého byl sice Barták vyloučen již před dvěma lety, přesto je s ním stále spojován. Současný prezident klubu Andor Šándor, někdejší šéf vojenské rozvědky, v rozhovoru pro ČESKOU POZICI popsal dramatické a dokonce tragikomické okolnosti vyloučení Bartáka z klubu a jeho následné snahy znovu založit nějaký ten svůj.
K až neuvěřitelným peripetiím patří příběh, jak Jaroslav Barták „zemřel“, ale na dalším konventu československých lvů se opět objevil živ a zdráv, dokonce sám držel minutu ticha „za zesnulého Jaroslava Bartáka“ spolu s ostatními přítomnými. Andor Šándor podává svědectví i o tom, proč se rozhodli pražští lvi dohrát tuto absurdní frašku až do konce.
Především charita
Lion's Club Praha je dlouhá story. Začala v roce 1989 asi s deseti členy. Hlavním cílem hnutí je charita zaměřená na slepé a slabozraké. Vedlejším cílem je vzájemná komunikace lidí z různých oborů lidské činnosti, ale pod heslem, že politická témata jsou zakázána, podobně jako přímočaré obchodní vztahy. Předpokládá se, že členy jsou intelektuálové, umělci, podnikatelé či vrcholoví manažeři.
V klubu, kde šéfoval Barták, na počátku vše fungovalo docela dobře, podle vznešených hesel. Bartákovy úlety se objevovaly postupně a časem se zhoršovaly. Až v roce 2009 členům klubu přetekla trpělivost a otce zakladatele se jim nakonec podařilo vyloučit.
Bartákovy úlety se objevovaly postupně a časem se zhoršovaly. Až v roce 2009 členům klubu přetekla trpělivost...„Trvalo několik let, než jsme si uvědomili, že jeho chování překračuje tolerovatelné meze. Byl často viditelně opilý, jeho neomalenost a vlezlost rostla, a poté, co získal Polikliniku v Modřanech, se stal nesnesitelným. Klub zneužíval pro své osobní účely, vodil tam politiky a vysoké představitele státní administrativy, které potřeboval zřejmě pro svůj byznys,“ vzpomíná jeden ze členů klubu, který si nepřeje být jmenován. „Pro mne byla poslední kapkou aféra se zmanipulovanou maturitou jeho syna (proběhlo to i tiskem), kdy jsem si poprvé jasně uvědomil, že s tímto člověkem nechci mít nic společného,“ uvádí zdroj ČESKÉ POZICE. Na jedné ze schůzí proto s Šándorem vyvolali diskusi o Bartákově chování a snažili se ho přimět k odchodu z klubu. „To odmítl, takže jsem prohlásil, že odcházím já, což jsem taky ihned učinil. Takto demonstrativně jsem klub opustil pouze já, ostatní většinou hlasovali nohama, což znamená, že tam prostě přestali chodit,“ říká.
„Asi po dvou letech mne Andy oslovil s tím, že Bartáka vyloučili a že by mne rádi měli zpět. Souhlasil jsem a zase tam chodím. Jak proběhlo Bartákovo vyloučení, nevím. Klub pod Andyho vedením je zcela něco jiného, skutečně se věnuje charitě, kam se dávají stovky tisíc za rok a na setkáních se diskutují různá témata v přísně apolitické rovině. Je tam výborná atmosféra a docela rád tam chodím,“ vzpomíná člen Lion's Clubu Praha – Orel.
Jak to vlastně bylo s vyloučením Bartáka? ČESKÁ POZICE se zeptala současného prezidenta klubu Andora Šándora, někdejšího ředitele vojenské rozvědky.
ČESKÁ POZICE: Podle jakého klíče vybíral Jaroslav Barták členy klubu? Co bylo jeho hlavním cílem?
ŠÁNDOR: Nevím, jak to bylo v 90. letech. Členem klubu jsem se stal jen zhruba před šesti lety. Podle mých zkušeností Barták primárně vybíral za členy takové osobnosti, o kterých si myslel, že by mu mohly pomoci. Třeba ředitel VZP by mu mohl udělat lepší smlouvu s jeho poliklinikou, policisté by mu mohli pomoci tím, že by se mohl ohánět známostmi s nimi. V žádném případě ale nechci říct, že by ti lidé pro něj pracovali. To, že řada lidí v důsledku některých Bartákových snah odešla, dokazuje to, že byli vystaveni nějakým požadavkům z jeho strany, kterým logicky nebyli ochotni vyhovět. Osobně jsem byl mnohokrát svědkem toho, že když Barták s někým telefonoval, zaštiťoval se jinými známými a mocnými lidmi, vytvářel ve své fantazii příběhy, myslel si, že bude schopen všechno řešit. Bartákovi se líbil svět zednářství, představa, že někdo zezadu něco ovlivňuje, že tahá za nitky, že nějakým způsobem supluje volené orgány státu, města či různých institucí.
To ale nebyl nikdy náš svět. Lion's byli založeni na začátku minulého století, aby pomáhali v boji proti slepotě. Vždy jsme se považovali za organizaci, která má dva cíle. Scházejí se lidi, kteří se spolu chtějí vidět a při tom se primárně věnují charitě. Už dlouho podporujeme rehabilitační, rekvalifikační a pobytové centrum pro nevidomé na Dědině. Za mého prezidentství jsme tam dali vloni asi 600 tisíc korun, letos už milion, aby vůbec měli z čeho žít, protože ministerstvo práce a sociálních věcí jim snížilo o polovinu dotace. Je tam 40 lidí, kteří nevidí – buď v důsledku nehod, nebo od narození, a my jsme jim penězi pomáhali, aby se mohli vrátit do života.
ČESKÁ POZICE: To je jistě bohulibá činnost, ale vraťme se k Bartákovi. Kdy jste zjistili, že s ním není něco v pořádku?
ŠÁNDOR: Proces, jak se to dostávalo někam jinam, kam jsme nechtěli, byl dlouhý. Každý rok se volí prezident klubu a devět lidí sedí ve výboru. Barták byl vždy tajemníkem a vždy se mu podařilo zařídit, aby výbor byl na jeho straně. Jeho cílem bylo to, aby jakýkoliv prezident klubu, pokud by měl snahu něco změnit, byl přehlasovaný výborem. To se mu vždy dařilo, až v roce 2009, kdy já jsem už minimálně rok cítil, že situace je neúnosná, jsme uvnitř klubu vytvořili opozici proti Bartákovi.
Celou tu dobu jsem členům klubu říkal: Přátelé, s tím musíme něco udělat, protože ti lidé, kteří sem chodí, si musejí říkat, že jsme stejní jako Barták. Nesmíme připustit, aby nás reprezentoval takový člověk. Proto jsem to postavil pro sebe jednoznačně: buďto se změníme, nebo nebudu chtít s takovým člověkem mít nic společného. Buď skončím, anebo to změním. Podařilo se mi přesvědčit řadu lidí a nakonec jsem byl zvolen prezidentem. Byl zvolen i výbor, který byl na naší straně, což jsme chtěli. A protože prezident určuje funkce ve výboru, z Bartáka jsem neudělal tajemníka.
On samozřejmě pochopil, že je konec, a začal za mými zády a za zády výboru okamžitě vyjednávat rozdělení. Řekl jsem mu, že s tím nemám žádný problém, ale že jsme nástupnický klub a máme právo na všechny věci. Ale on obstruoval všechno a nic nám nevydal, od zakládající listiny až po účetnictví, svévolně nám zrušil účet a všechno odmítal. Tak jsme se rozhodli, protože oni neměli ještě svůj klub, že ho vyloučíme. Písemně jsem ho o tom uvědomil. V drtivé menšině s ním odešli lidi, kteří s ním podle mého názoru měli ještě jiné vazby než klubové. Byla to jejich volba, to bych si nikdy nedovolil kritizovat. Naštěstí se nám podařilo klubový život opět nastartovat, změnili jsme místo, kam chodíme, stýkáme se pravidelně měsíčně, jednak že se vidět chceme, stýkáme se kvůli charitě, zveme si tam hosty, děláme tématické večery.
ČESKÁ POZICE: Jak to bylo s Bartákem dál? Vždyť se rozhodl založit nový klub. Dělal potíže?
ŠÁNDOR: Každý prezident má právo vstoupit do seznamu členů, kteří jsou evidováni v USA, v centrále ve městě Oakbrook ve státě Illinois, kde bylo založeno Lví hnutí. Tam je k dispozici seznam členů a jako prezident klubu máte možnost konat, přidávat členy, ubírat členy. A já jsem ho na základě rozhodnutí výboru vyškrtl. A tehdejší guvernér československého distriktu Juraj Schwarz slíbil, že Barták nebude členem nového klubu. A pak se na tom seznamu v USA přece jen nějakým způsobem zase objevil. A pikantní na tom bylo to, že letos v květnu, když jsme měli konvent, přišlo z Oakbrooku oznámení o zesnulých členech našeho distriktu. A tam byl uveden Jaroslav Barták jako zesnulý člen Lvího klubu Praha. Guvernér Oldřich Choděra mě už předtím na to upozornil a řekl, že to na zasedání konventu schválně přečte. „Mrtvý“ Barták na konventu byl také a čekali jsme, jak bude reagovat. Takže poté, co právník Choděra přečetl oznámení, že Barták zemřel, se všichni postavili a držela se minuta ticha za zesnulého Jaroslava Bartáka. A Jaroslav Barták a jeho manželka také stáli a drželi minutu ticha za Jaroslava Bartáka a ani jeden z nich se neozval a neřekl, že oni tu jsou a jsou živí. Ta situace byla velmi komická a bizarní! Přesně ale dokresluje svět lidí, se kterým jsem už nadobro skončil.
ČESKÁ POZICE: Jak si tuto situaci vysvětlujete i jako bývalý šéf tajné služby?
ŠÁNDOR: Myslím, že zasáhl Juraj Schwarz, který mohl jako guvernér konventu zasahovat do jednotlivých klubů. Moje spekulace je, že se do seznamu v USA nějak povedlo zanést, že Barták umřel, a pod nějakou změněnou identitou se tam mohl dostat. Protože jinak by to nešlo. Jak se jim povedlo obejít počítačový systém centrály, nevím. A Barták stojí na konventu, kde jsou prezidenti všech klubů, někdo čte, že zesnul, drží se za něj minuta ticha a on se nepřihlásil, že tady jsem, žiju. Ve svém životě už jsem zažil skutečně ledasco, ale tohle bylo opravdu síla.
ČESKÁ POZICE: A nežádali jste Bartáka o vysvětlení?
ŠÁNDOR: Ne, já jsem s ním od té doby, kdy jsme ho vyloučili, přestal absolutně komunikovat. Pro mě rozdělením klubu skončil a jeho osoba mě vůbec nezajímá.
ČESKÁ POZICE: Koho ale Barták na tom konventu zastupoval? Který klub?
ŠÁNDOR: Právě nástupnický klub, který byl v letos červnu vyškrtnut, protože nesplnili předepsané podmínky. Nemohli se jmenovat Lví klub Praha, museli by mít nějaký dodatek. Jenom první klub se může jmenovat takto a oni to udělali schválně, aby to ukazovalo, že oni jsou nástupci.
ČESKÁ POZICE: Co je vlastně konvent?
ŠÁNDOR: Setkání všech Lvích klubů v České republice a na Slovensku. Musí tam být aspoň 1200 členů, abyste mohl mít samostatný distrikt, ale ani v jednom státě tolik členů není. V bývalém Československu je zhruba 40 klubů.
ČESKÁ POZICE: Tušili jste něco o vztahu Bartáka ke svým asistentkám?
ŠÁNDOR: Vím jen o případu, který skončil mimosoudním vyrovnáním. Také jsme řešili skandál s takzvanou maturitou Bartákova syna, ale že by se na klubu takto nepřístojně choval, aby napadal ženy, to jsem nikdy neviděl. Jsme smíšený klub, to by ho vždycky někdo zastavil. O tom, za co je dnes obviněn, jsme netušili, ale když jsme se to dozvěděli, moc nás to nepřekvapilo. V tom případu z roku 2007, který skončil mimosoudním vyrovnáním, šlo o evidentní násilí. Kdo vztáhne ruku na ženu jednou, udělá to vždycky.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že tento mediálně propíraný případ může pověst vašeho klubu poškodit?
ŠÁNDOR: Od začátku to vnímám s velkým znepokojením, protože celá kauza nás poškozuje. A důvod, proč se k Bartákovi vyjadřuju, je, abych lidem vysvětlil, že nejsme žádná skupina zakuklenců, kteří by v pozadí osnovali cokoli špatného, že nejsme zednáři, podivní lidé a že Barták je skutečně čirá výjimka, která bohužel přesahem svého jednání náš klubový život poškodila. Pokud bych měl jistotu, že je to jen soukromá věc Jaroslava Bartáka, tak bych se k tomu nevyjadřoval. Mně jde o hnutí, protože vidím potřebnost takových charitativních činností. Věřím, že lze pověst napravit, protože Lví klub si to zaslouží. To, že aktivně vystupuji v médiích v případu Jaroslava Bartáka, má jediný důvod, aby naše klubová činnost byla poškozena co nejméně.
V klubu je nás kolem 60 členů. Máme různá setkání po večerech, ale někteří z nás určitě najdou možnost, jak komunikovat mimo rámec klubu, například realizovat společné projekty. Proč ne? Je to normální. Nicméně nesmí to fungovat tak, aby někdo v klubu hledal výhody pro svůj byznys, že by někdo přišel a rozdal brožury své cestovní kanceláře a řekl, kdo si u mne objedná zájezd, dostane 20 procent slevu. Od té doby, co jsem prezidentem klubu já, se nic takového nestalo. Navíc podle stanov se nesmíme vyjadřovat k politické situaci, ale ani k náboženství.
ČESKÁ POZICE: Jak je zatím vidět, Bartákovi jeho kontakty na policii či justici zatím nepomohly.
ŠÁNDOR: Nemyslím si, že všechny kontakty byly reálné. Spousta věcí byla jen taková bublina, kterou on vytvořil, ale pak se ukázalo, že skutečnost je jiná. To, že máte stovky mobilních čísel významných lidí, ještě nic neznamená. Považuji ale za neuvěřitelné, že policie, když ho jde zajistit, vůbec akceptuje to, že Barták před nimi volá vrchními státnímu zástupci Vlastimilovi Rampulovi, a když ten mu telefon nevezme, pak vytočí jeho náměstka Libora Grygárka. Toto mne naprosto šokovalo.
Související článek:
