František „Čuňas“ Stárek (60) je jednou z nejznámějších tváří undergroundu normalizačního Československa. Podílel se na distribuci samizdatové literatury, ale také na její tvorbě, když od konce sedmdesátých let vydával časopis Vokno. Československými soudy byl několikrát odsouzen. Největší tresty pro signatáře Charty 77 souvisely právě s vydávaním již zmíněného časopisu Vokno. Po revoluci dlouholetý příslušník Bezpečnostní informační služby je dnes vědeckým pracovníkem v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
ČESKÁ POZICE: V souvislosti s nově složenou Radou ÚSTR (v prosinci minulého roku se rozhodnutím Senátu členy stali Michal Uhl, Lukáš Jelínek a Emilie Benešová – pozn. red.) se znovu otevřela otázka fungování této instituce. Vy v ústavu pracujete. V čem je důležitý?
STÁREK: Já pracuji v ÚSTR od roku 2008 a lákalo mě zejména to, že když jsem si přečetl zákon, tak jsem pochopil, že zákonodárce měl na mysli, aby tady vzniklo něco, co přetlumočí jazyk vědců do jazyka obyčejných lidí. Aby tomu porozuměli všichni, kdo mají zájem o výsledky vědeckého zkoumání o obou totalitách, kterými jsme v minulosti prošli. A tento lid, chcete-li, rozhodně nepoběží do archivů, aby zkoumal prameny. Očekává ale, že se o peripetiích dějin nějakou přijatelnou formou od vědců dozví. Problém ale je, že ty tlusté vědecké práce jsou zastrčené v horních regálech knihoven – a v těch knihách nejsou ani žádné obrázky – k těm se většina lidí nikdy nedostane. A když už se k nim dostane, tak je většina z nich nepochopí.
ČESKÁ POZICE: Podle vás je tedy hlavním posláním ústavu jakási popularizační role? Daří se mu ji plnit?
„Když o nejnovější historii nebudou vědět učitelé, pak o ní nebude vědět nikdo“
STÁREK: Myslím, že se o to rozhodně snaží. A minimálně v té oblasti, kterou dělám já, tedy věci kolem českého undergroundu, se to daří. Dělal jsem řadu přednášek ve školách, v klubech. Oslovuju mladé lidi a přizpůsobuju tomu i tu formální stránku. Ti mladí jsou dnes plně závislí na multimediálním projevu, nějaké dlouhé statě prostě nebudou číst, těm je potřeba to říkat ve zkratce a ukazovat to tak, aby to bylo jednoznačné a pochopitelné.
A v obecnější rovině jsem moc rád, že se v ústavu uskutečňuje množství projektů na vzdělávání učitelů dějepisu. Oni jsou totiž těmi, kteří pak budou nejnovější historii mezi mladými reprodukovat. Když o ní nebudou vědět učitelé, pak o ní nebude vědět nikdo.
ČESKÁ POZICE: Říkáte, že je třeba mladým lidem podávat dějiny jednoznačně a pochopitelně. Nekarikují se tím?
STÁREK: Každý si tu vědu přečíst opravdu nemůže – ty statě na horních regálech. O historii bychom ale měli vědět všichni alespoň to nejpodstatnější.
ČESKÁ POZICE: Mluvme teď o nově složené radě ústavu a jejích aktivitách. Ona má problémy s tím – tak to aspoň vypadá –, jak dosud Ústav pro studium totalitních režimů fungoval…
STÁREK: Není možné, aby něco fungovalo stoprocentně. Já jsem tady dlouho, zažil jsem tři ředitele a periody, kdy to šlo lépe, a kdy hůře. Když teď rada útočí právě na ředitele (Daniela) Hermana, tak musím říct, že za jeho vedení došlo ke konsolidaci úřadu, že došlo ke zklidnění a je tady, jak se za komunismu říkalo, dělná atmosféra – to ale dejte do uvozovek. Nedochází už k žádným intrikám a oceňuje se podle výkonu, ne podle známostí.
ČESKÁ POZICE: Když říkáte, že ředitel Herman vede ÚSTR lépe, než ho vedli jeho předchůdci Pavel Žáček a Jiří Pernes, dokázal byste to popsat konkrétně?
STÁREK: Můžu udělat retrospektivu. Zakladateli ústavu byli historici Pavel Žáček a Petr Blažek. Ti se spolu kousli v nějaké chvíli, a začal spor. A takový spor ve vedení je vždycky přítěž pro všechny. Tehdejší rada to vyřešila Žáčkovým vyhozením a instalací Jiřího Pernese, ale to bylo rozhodnutí jak z jiné planety, protože Pernes byl podvodník, který plagoval cizí práce a k ústavu neměl žádný vztah. (Po publikování rozhovoru se Jiří Pernes vůči Stárkovu nařčení z plagiátorství ohradil a zaslal redakci stanovisko komise pro etiku vědecké práce Akademie věd, která se případem zabývala. Stanovisko přikládáme v příloze PDF.) V té době byl ÚSTR nejvíc dole. Z toho se naštěstí dostal, a to rozhodnutí, že tady bude Herman, je pozitivní a nevidím žádný důvod to měnit. Když dnes rada říká, že je tady něco špatně, tak samozřejmě, že je tady spousta věcí špatně, ale ať se zeptají ředitele, jestli to ví. Samozřejmě, že se musí na spoustě věcech ještě pracovat, ale vývoj podobné organizace trvá desetiletí, nevyřeší se všechno za jedno funkční období rady.
„Budování nové instituce má nějaký průběh a nadělá se řada chyb a taková instituce jako ÚSTR tady dosud nebyla“
Já to řeknu na jednom příkladu: Dělal jsem v tajných službách a tajnou službu jsme začali budovat v devadesátém roce na zelené louce, protože jediné vzdělání v oblasti tehdejších tajných služeb mohl mít jen posluchač Vysoké školy Felixe Edmundoviče Džeržinského, a to jaksi nešlo. Budování nové instituce má nějaký průběh a nadělá se řada chyb a taková instituce jako ÚSTR tady dosud nebyla.
ČESKÁ POZICE: Chová se tedy rada ústavu destruktivně? V čem konkrétně?
STÁREK: Zatím žádné konkrétní kroky neudělala, ale tu tendenci, že by se to mohlo stát, tak tu z těch jednání cítím.
ČESKÁ POZICE: K jakým krokům tedy podle vás rada směřuje?
STÁREK: Oni mají jedinou pravomoc, a tou je odvolání ředitele. Pokud by se k tomu rada odhodlala, tak je to zcela jasný destruktivní krok. Kdyby přišel i třeba ředitel rovnou z ráje, tak to teď nepomůže. Nemůže se každou chvíli měnit cesta k dosažení cíle. Podívejte, když chcete něco ve státní správě zastavit, tak provedete jednu ze dvou věcí: vyhlásíte reorganizaci nebo stěhování…
ČESKÁ POZICE: Má stát zákonem označovat nějakou dobu jako „totalitní“? Zákon o vzniku ÚSTR totiž pojmenovává období od roku 1948 až do roku 1989 bez přerušení jako totalitu, přitom o tom ale existuje poměrně zásadní historický spor…
STÁREK: Mně tenhle spor trochu zavání tou vyvážeností, tím tlakem, abychom o všem mluvili takzvaně vyváženě. Vyváženost ale neznamená: pět minut židi a pět minut Hitler. To není vyváženost. My musíme zkoumat obsah těch entit a pak je jasné, že tady totalita celou tu dobu nepochybně byla. Já jsem na téhle straně…
ČESKÁ POZICE: Tomu rozumím, to je váš pohled, ale ptal jsem se, zda to má být napsáno v zákoně.
STÁREK: Bylo nutné nějak popsat tu skutečnost, kterou chceme zkoumat, a že zákonodárci danou dobu popsali slovem „totalita“, tak to mě nijak neuráží, nevadí. To je mé subjektivní hledisko, ale já nevím, jak jinak to bylo možné vymezit. Z hlediska toho, co měl ústav dostat do vínku, s čím měl pracovat, tak tohle byla formulace, která možná z hlediska akademického nebyla zcela přesná, nicméně z hlediska právního byla na místě.„Kdyby nějaké politické uskupení ústav zkroutilo, chtělo vyhladovět nebo úplně zrušilo, pak to vypovídá o tom daném politickém uskupení hodně“
ČESKÁ POZICE: Archiv bezpečnostních složek má ve své správě materiály, které si pořizovala Státní bezpečnost (StB) na své nepřátele, třeba i na vás. Ty materiály jsou v mnoha ohledech citlivé. Je správné, pokud třeba já, jakožto hypotetický badatel, se budu moci dostat k citlivým informacím z dílny StB vůči jejím tehdejším obětem, aniž by s tím souhlasil člověk (nebo jeho pozůstalí například), na kterého ten spis bezpečnost vedla?
STÁREK: Tomu rozumím. Co se mě týká, tak já žiju křišťálově průhledně. Stačí se podívat na můj web. Samozřejmě existují lidi, kteří by řekli něco jiného. Ale podle mě nejde tím zveřejněním o to, co ten člověk dělal, ale o to, co si o něm vedla Státní bezpečnost. Chápu to jako přijatelné riziko, přijatelné nebezpečí, díky němuž ale můžeme zjistit, jak to tenkrát bylo.
ČESKÁ POZICE: Kdyby nastala situace, že by třeba nějaká nová vláda chtěla ÚSTR radikálněji omezit, případně postupem času úplně zrušit, vnímal byste to jako útok na svobodu bádání?
STÁREK: Bádat se dá i bez ústavu. Že ÚSTR dokáže dát dohromady lidi a vytvořit lepší podmínky pro zkoumání historie, je plus. Já jsem schopen si své projekty dělat klidně i doma. Fakt je ale ten, že kdyby nějaké politické uskupení ústav zkroutilo, chtělo vyhladovět nebo úplně zrušilo, pak to vypovídá o tom daném politickém uskupení hodně.
ČESKÁ POZICE: Máme v České republice ještě třeba Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd…
STÁREK: Ale ten nemá tu popularizační složku.
ČESKÁ POZICE: Kdyby ÚSTR neexistoval, přišli bychom tedy pouze o tu popularizační složku?
STÁREK: To bych neřekl, že čistě jen o ni. Ale přišli bychom o schopnost zpopularizovat tu vědu a dostat ji k lidem. Nejsou nutné jen vědecké konference. Funkcí ústavu není tlustá čára, ale poučení se z dějin, zajištění toho, aby se z moderních dějin mohli generace po nás poučit.
ČESKÁ POZICE: Část sociální demokracie nehledí na Ústav pro studium totalitních režimů právě přátelsky. Obáváte se jejího případného vítězství ve volbách?
„Funkcí ústavu není tlustá čára, ale poučení se z dějin, zajištění toho, aby se z moderních dějin mohli generace po nás poučit“
STÁREK: Já se toho obávám spíš s hlediska občanského, protože jsem hlavně součástí této země, až pak jsem pracovníkem ústavu. Považoval bych její vítězství do jisté míry za kontrarevoluční zvrat.
ČESKÁ POZICE: V jakém smyslu?
STÁREK: Navrátili bychom se zpět do levicového – až komunistického – chápání společnosti. A nebavme se v hypotetické rovině – sociální demokracie vyhraje volby a bude své pořádky tady zase zavádět. A nemyslím si, že by ústav v té chvíli měl na růžích ustláno, protože sociální demokracie nechtěla, aby byl zřízený. Když si ale myslí, že má vyhráno, když zruší digitalizaci pramenů, tak přichází pozdě. Ústav už toho hodně digitalizoval. Na webech jsou podstatné části dokumentů, které dřív byly pouze na papíře. Když sociální demokracie nechtěla, aby se ústav zřizoval, tak se podle mě obávala, že má sama máslo na hlavě, nebo alespoň někteří její činitelé. Proto ústav nechtěla. Materiály z minulosti by se totiž dostaly na veřejnost, ale to už se stalo. Takže vlastnit papír v archivech už dnes nemá celkem žádný smysl.
ČESKÁ POZICE: Když ČSSD vyhraje volby, tak tedy podle vás hrozí, že nebude mít zájem veřejnost hlouběji seznamovat s komunistickou minulostí?
STÁREK: Ano, asi by to stagnovalo na té úrovni, na jaké to v daném momentu bude. Já obecně nejsem pro levicovou politiku. Já jsem volič a volím vždycky do prava. Nemyslím si ale ani, že by sociální demokracie nastolila reálný socialismus, to už ani nejde. Ale tendence jsou znepokojivé – třeba že v Karlovarském kraji nesmějí chodit bývalí disidenti do škol přednášet žákům, tak to už tu je. Na krajské úrovni už sociální demokraté komunisty do vlády pustili.