Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Francouzští socialisté zatím slib nesplnili. Jaderná energie zůstává prioritou.

  0:53

Francie závisí na jádru mnohem víc než Německo. Proto by její přechod k obnovitelným zdrojům energie trval delší dobu a byl by i dražší.

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Francouzská Areva, největší společnost na světě na výstavbu jaderných elektráren a jejich technologií, je údajně ze hry o Jadernou elektrárnu Temelín. Česká energetická firma ČEZ v pátek 5. října oznámila, že Francouzi nesplnili zákonné požadavky na výstavbu dvou temelínských bloků, a proto se nebudou moci ucházet o stamiliardovou zakázku. Areva proti verdiktu ČEZ podala v pátek 19. října námitku, protože byla přesvědčena, že splnila všechna zadávací kritéria. ČEZ však této námitce 29. října nevyhověl. A Areva se chce proti tomuto rozhodnutí odvolat.

Pro giganta atomového průmyslu, jako je Areva, je sice toto rozhodnutí nepříjemné, ale vrcholný management francouzské společnosti i její řadoví zaměstnanci nedávno s mnohem větším napětím očekávali jiné rozhodnutí – a to nové levicové francouzské vlády. Ta měla totiž definitivně rozhodnout, zda se Francie vydá v jaderné energetice německou cestou rušení jaderných elektráren, anebo navzdory loňské havárii v japonské Fukušimě zůstane atomový průmysl jednou z priorit této země.

Tažení proti jádru neodstartovalo

K první variantě se ve Francii hlásí především zelení a některá alternativní hnutí. Druhý postoj zastává dlouhodobě pravice i socialisté. Ti jej však kvůli zjitřené atmosféře i diskusi spojené s havárií ve Fukušimě začali přehodnocovat. Alespoň to tak vypadalo, když loni na podzim Socialistická strana uzavřeli smlouvu se Stranou zelených, dle níž v případě převzetí moci levicí Francie začne postupně rušit své atomové elektrárny. A to dle vzoru Německa, jež po Fukušimě odstavilo sedm ze svých 18 jaderných reaktorů a zavázalo se, že do roku 2022 zcela upustí od výroby elektrické energie z jádra.

Při řešení ožehavých problémů se socialisté obejdou i bez podpory zelených, a proto jim nemusejí poskytovat žádné ekologické úlitby

Letos na jaře se ve Francii odehrála mocenská změna a prezidentem se stal socialista François Hollande. V socialistické vládě s většinou socialistických ministrů má Strana zelených dva ministry a v parlamentu svůj poslanecký klub. Tažení proti jádru tedy mohlo odstartovat. Nic se však neděje. Příčina je jednoduchá a je jí díky volbám většina socialistů v parlamentu. Řečeno jinak, při řešení ožehavých problémů se obejdou i bez podpory zelených, a proto jim nemusejí poskytovat žádné ekologické úlitby.

S atomem jsou však ve Francii spojené důležitější zájmy, než ukazuje přetahování v parlamentu. A v tomto ohledu jsou socialisté oproti svým vládním koaličním partnerům realisty.

Zchlazené naděje

Na konferenci o životním prostředí v září v Paříži sice prezident Hollande oznámil, že do konce roku 2016 bude odstavena nejstarší francouzská jaderná elektrárna v alsaském Fessenheimu, ale následující prohlášení premiéra Jeana-Marka Ayraulta a ministrů průmyslu Arnauda Montebourga a hospodářství Pierra Moscoviciho naděje zelených definitivně zchladily. Fessenheim totiž bude na dlouho dobu, ne-li trvale, jedinou atomovou elektrárnou, která ve Francii zanikne. Ani to však není jisté.

Proč se urážet a zlobit, vždyť se to dalo čekat. Socialisté přece vždycky obhajovali jadernou energii.

Prezident Hollande totiž stanovil podmínky pro odstavení této jaderné elektrárny: „Neohrozit pracovní možnosti pro její zaměstnance ani dodávky proudu v regionu.“ Dle potřeby proto bude možné toto rozhodnutí o Fessenheimu kdykoli zrušit. Zelené to samozřejmě zklamalo a jako pomstu vedení strany vyzvalo své poslance, aby neschválili Pakt o rozpočtové stabilitě a růstu v Evropě.

Komentátorka týdeníku Le Point Sylvie Pierre Brossolettová napsala: „Proč se urážet a zlobit, vždyť se to dalo čekat. Socialisté přece vždycky obhajovali jadernou energii. A proč by v době nulového ekonomického růstu, zadluženosti státu a rostoucí nezaměstnanosti měli měnit svůj postoj? Žádná seriózní vláda nezačne připravovat zrušení jednoho z mála průmyslových odvětví, které ve Francii funguje, vydělává peníze a zaměstnává tisíce lidí.“

Rodinné stříbro

Jaderná energetika je francouzským rodinným stříbrem, jedním ze symbolů úspěšných let po druhé světové válce. Do tohoto odvětví Francouzi sice začali masivně investovat až po dvou ropných krizích v sedmdesátých letech minulého století, ale dnes ve výrobě jaderné energie představují světovou špičku. A to nejen z hlediska vyspělé technologie, již představuje společnost Areva.

Francie má po USA nejvíc jaderných reaktorů na světě – v 19 elektrárnách 58, jež ročně vyprodukují téměř 20 procent světové jaderné energie

Francie má po USA nejvíc jaderných reaktorů na světě – v 19 atomových elektrárnách celkem 58, jež ročně vyprodukují téměř 20 procent světové jaderné energie. Odborník možná uznale kývne hlavou, pro laika však je srozumitelnější, že francouzské jaderné elektrárny každý rok zásobují místní rozvodnou síť 75 procenty z celkového množství vyrobené elektřiny.

Senátor a zakladatel think tanku Groupe de Prospective René Tregouët pak ČESKÉ POZICI sdělil, co z toho vyplývá pro Francii: „Tři čtvrtiny francouzských podniků a domácností používají elektřinu z jádra. To především bychom měli vzít v úvahu, než začneme srovnávat například s Německem, které od jaderné elektřiny odstupuje. Oproti nám je závislost Němců na jádru pouze 22procentní.“

Otřesené sebevědomí

Jaderná energetika je však pro Francii důležitá i z jiného hlediska než obrovských investic, jež do ní oproti ostatním evropským zemím vložila. Odborník na ni a profesor z Univerzity Aix-Marseille Jean-Paul Biberian v deníku Le Monde napsal: „Drtivou většinu uranu sice stejně jako pro továrny a automobily nezbytnou ropu dovážíme ze zahraničí, ale ze strategického hlediska je dovoz uranu méně nákladný a vzhledem k riziku embarga i bezpečnější než fosilní palivo.“

To běžného Francouze zajímat nemusí. Pro něho má větší význam, že cena elektřiny je ve Francii jednou z nejnižších v Evropské unii. Navíc mezi veřejností, politiky i ekology dlouhou dobu vládl konsensus, že oproti uhlí, ropě či plynu je výroba energie z jádra ekologicky čistější.

Havárie Fukušimy značně otřásla francouzským sebevědomím a odstartovala zatím nejživější diskusi na téma jádro

Přidáme-li k tomu, že francouzské jaderné elektrárny neměly stejné bezpečnostní problémy jako v USA (Three Mile Island), Sovětském svazu (Černobyl) a v Japonsku (Fukušima), je pochopitelné, proč Francouzi svůj atomový průmysl nikdy zásadně nezpochybňovali a například první německé snahy o jeho omezení za vlády bývalého kancléře Gerharda Schrödera komentovali s nadhledem.

Havárie Fukušimy však tímto francouzským sebevědomím značně otřásla a odstartovala zatím nejživější diskusi na téma jádro. Proto se i profesor Biberian ptá, zda Francie může od jaderné energie někdy v budoucnu odstoupit: „Určitě. Ale na rozdíl od Německa, které to už provádí, to u nás bude trvat několik desetiletí. Budeme však mít odvahu podstoupit takové riziko?“

Energetická proměna je možná

Tomuto riziku se věnuje studie senátora Tregouëta. Dle ní Francie závisí na jádru mnohem víc než Německo nebo jiné evropské země, a proto by její přechod k alternativním či obnovitelným zdrojům energie trval nejen delší dobu, ale byl by i podstatně dražší. Tregouët přitom vychází z hypotézy, že současná francouzská vláda rozhodne, aby do roku 2030 ekologicky čistá elektrická energie z větrných mlýnů a z fotovoltaiky, již používají Němci, nahradila pouze polovinu současné výroby elektřiny z jádra.

Senátor Tregouët je přesvědčen, že navzdory dnešní zadluženosti a hospodářským problémům může Francie energetickou proměnu uskutečnitPodle Tregouëtových propočtů – aby nebyla ohrožena současná spotřeby elektrické energie – by proto bylo třeba vybudovat dva tisíce kilometrů čtverečních solárních panelů – tedy během příštích 20 let sto kilometrů čtverečních ročně. A rovněž 3400 větrných mlýnů (170 ročně) na pevnině a 8400 na moři (420 za rok). Do fotovolvatických panelů by se muselo investovat tři tisíce miliard eur. Do pozemních větrných mlýnů pak 8,5 miliardy a do mořských 21,5 miliardy eur. K těmto částkám je však třeba přičíst i výstavbu dalších 15 tepelných elektráren – 3,8 miliardy eur. A to kvůli zajištění výroby elektřiny za nepříznivých klimatických podmínek – bezvětří, nedostatečný sluneční svit.

Novým energetickým zdrojům by se musela přizpůsobit i rozvodná síť – tři miliardy eur. A stát by musel dát finanční prostředky i na rozmontování odstavených jaderných elektráren. Senátor Tregouët počítá se 450 miliony eur za bezpečně rozebraný reaktor. Celková částka za odstavené elektrárny by tudíž byla okolo 26 miliard eur.

Celkově tedy činí investice 3062 miliard eur, což z hlediska 20 let představuje na 150 miliard ročně. Ovšem za předpokladu, že se ve Francii stabilizuje spotřeba elektrické energie, o čemž Tregouët silně pochybuje. Současně však je přesvědčený, že i navzdory dnešní zadluženosti a hospodářským problémům může Francie jako vyspělá a dosud pátá největší ekonomika na světě energetickou proměnu uskutečnit.

Elektrickou energií nikdo šetřit nechce

Dle odpůrců senátorovy studie jsou však údaje v ní přehnané. Některá ekologická i protijaderná sdružení argumentují opět Německem, v němž firma Siemens vypočítala cenu za odstoupení od jádra na 1700 miliard a podle německé energetické společnosti RWE by to mělo být 250 až 300 miliard eur. Senátorovi Tregouëtovi se rovněž vyčítá, že mezi obnovitelné zdroje energie nezařazuje biomasu.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že elektrickou energií ve Francii prozatím nikdo šetřit nechce. A její spotřeba se každý rok zvyšuje.

Otázkou také je, kdo by mnohamiliardové investice na přechod od jádra platil. Německo na to má dva finanční zdroje: energeticko-klimatický fond, do nějž přicházejí peníze z prodeje povolenek na emise oxidu uhličitého, a tradiční faktury za odběr elektřiny ve formě částky za „novou energii“, kterou hradí daňoví poplatníci. K této záležitosti se však francouzská debata dosud nedobrala a podle všeho ještě dlouhou dobu nedobere.

Na otázku senátora Tregouëta, je-li Francie připravená postupně odstoupit od jaderné energie, což by změnilo výrobu, spotřebu a především způsob života, totiž francouzská vláda jednoznačně odpověděla, že atomový průmysl nadále zůstává její prioritou. A aby si aspoň částečně usmířila zklamané zelené a jejich příznivce, provedla vůči nim vstřícné ekologické rozhodnutí: nepovolila těžbu břidlicového plynu v bohatých nalezištích na jihu Francie. Ale na jak dlouho? Z průzkumů veřejného mínění totiž vyplývá, že elektrickou energií ve Francii prozatím nikdo šetřit nechce. A její spotřeba se každý rok zvyšuje.