Proroctví filmů režiséra a komika Jacquese Tatiho, který už před 60 lety poukazoval na kontrast mezi globální městskou technicistní kulturou a láskou francouzské duše k zemi a vesnickému způsobu života, se naplňuje. Zoufalí muži dělají zoufalé skutky. Zdroj obavy francouzských zemědělců pramení z jejich opuštěnosti. Kde začít? Jako vždy u peněz.
Dnes prakticky neexistuje odvětví, v němž by francouzský zemědělec byl schopný dosáhnout malého výnosu nebo aspoň nuly. Hlavním důvodem jsou vysoké náklady na práci v podobě vysokých sociálních odvodů a daní.
Podle Xaviera Beulina, předsedy francouzských odborů pracovníků v zemědělství, odvádí rolník z každých 100 eur, které vydělá, 45 na sociální odvody. Další peníze utratí za servisní firmy, které si účtují minimálně 30 eur za hodinu – veterináři dvakrát více.
Problematické evropské dotace
Francouzské zemědělce drží nad vodou jen evropské dotace, jež však jsou spojené se sledováním všech vyhlášek a změn dotačních programů, což představuje takovou administrativu, že rolníkovi nezřídka nezbude nic jiného, než si pro podání žádostí najmout placeného odborníka.
Francouzské zemědělce drží nad vodou jen evropské dotace, jež však jsou spojené se sledováním všech vyhlášek a změn dotačních programů, což představuje takovou administrativu, že rolníkovi nezřídka nezbude nic jiného, než si pro podání žádostí najmout placeného odborníka |
Ten, kdo se trochu seznámil s prací v zemědělství, si umí představit každodenní rolníkovu polní dřinu. Pokud k tomu přidá chov zvířat, může zapomenout na dovolenou – náhradu za sebe si kvůli ceně práce nemůže dovolit. Životadárné dotace pro tyto často prosté lidi však navíc představuji peníze, které si nezasloužili, čímž vzniká obrovská frustrace.
A to není konec, protože dotační programy určují, co se má pěstovat. Kritéria ale nejsou ekonomická, což by rolník dokázal pochopit. Každá domácí zemědělská produkce je dnes totiž tak jako tak ztrátová. Podle čeho se tedy rozhoduje? Především podle ekologických a krajinářských kritérií.
Zemědělec už neobdělává krajinu, aby mu země vydala chléb vezdejší, ale podobá se spíše zahradnímu architektovi – místo aby se těšil na úrodu, řeší, zda osetá pole zapadají do vizuálně harmonické krajiny. Problém ještě zhoršila skutečnost, že většině francouzských zemědělců letos dotace nepřišly. A banky čekají na splátky.
Oběť globalizace
Tato krize se netýká jen Francie. Zemědělství je obětí globalizace, které se francouzská zahraniční politika nedokáže postavit. Základní zemědělské komodity jsou předmětem obchodu na burze, a proto jsou jejich ceny podřízeny spekulacím. Tyto globální trhy se řídí spíše momentálními náladami investorů než nabídkou a poptávkou.
Zemědělství je obětí globalizace, které se francouzská zahraniční politika nedokáže postavit. Základní zemědělské komodity jsou předmětem obchodu na burze, a proto jsou jejich ceny podřízeny spekulacím. |
Oproti tomu v zemědělství je třeba plánovat minimálně na rok či dva dopředu, což se v dnešním světě zdá nemožné. Kdo může odhadnout vývoj cen na burze komodit? I pro odborníky je to obtížná otázka, natož pro vesničana z Auvergne! To ostatně není, tedy neměla by být jeho starost, chce-li zůstat poctivým rolníkem, a nestát se odcizeným burzovním spekulantem.
Francouzská domácí a zahraniční politika se navíc projevuje i ve dvou nejpostiženějších komoditách: chovu prasat a produkci mléka. Spotřeba vepřového ve Francii klesá, a to zejména kvůli změně francouzského jídelníčku spojené s rozšířením produktů halal, a jak známo, islámská víra zapovídá vepřové. Tento zvyk je rozšířený i u nepraktikujících muslimů.
Vepřové, mléko a sucho
Obsah talíře se však nemění jen v domácnostech. Halal maso se stalo politickým problémem. Dřívější velcí odběratelé vepřového, školní a závodní jídelny, přestávají vepřové odebírat, aby předešli konfliktům. Obvykle je totiž spravují místní zastupitelstva, kde se – i kvůli rostoucímu muslimskému voličstvu – často vede debata, zda přítomnost vepřového respektuje princip korektní společnosti.
Loňský suchý rok způsobil, že většina zemědělců přišla o finanční rezervu právě pro tuto příležitost, takže už nemají kam sáhnout |
Propad ceny mléka zase způsobily sankce vůči Rusku. Ty zatloukly poslední hřebíček do rakve francouzských mlékařských farmářů, kteří už dlouho vedou nerovný boj s německými kolegy, již dodávají ještě levnější mléko i do tradičně mlékařských krajů, jako je Bretaň.
Nesmí se ani zapomenout na tradičního nepřítele zemědělců počasí. Loni Francii trápilo sucho, což vedlo v některých regionech k zákazu používat vodu k zavlažování. Tento suchý rok způsobil, že většina zemědělců přišla o finanční rezervu právě pro tuto příležitost, takže už nemají kam sáhnout.
Nevstřícná vláda
Socialistická vláda, která propaguje ideje otevřené společnosti, není k zemědělcům vstřícná i proto, že většinou jde spíš o lidi s tradičním postojem k životu. Navíc kvůli těžkému životu zemědělců ubývá, a proto představují čím dál nižší volební potenciál.
Socialistická vláda není k zemědělcům vstřícná i proto, že většinou jde spíš o lidi s tradičním postojem k životu. Navíc kvůli těžkému životu zemědělců ubývá, a proto představují čím dál nižší volební potenciál. |
François Hollande se od svého nástupu do Elysejského paláce – na rozdíl od Charlese de Gaulla – návštěvám venkova a vycházení mezi lid spíše vyhýbá. A když už na ně dojde, jeho cesty jsou vždy přesně připraveny a policejní kordon zamezuje jakékoliv jeho přímé konfrontaci s lidmi. I proto se Hollande stal prvním prezidentem od roku 1848, kterého Francouzi během slavnostní přehlídky 14. července vypískali.
Další z konfrontací, kterým se francouzský prezident nemůže vyhnout, je každoroční zemědělská výstava v Paříži na přelomu února a března. Prezidentská návštěva je dlouholetou tradicí a Hollande letos zvažoval, že by se nedostavil, ale nakonec převážil politický kalkul spojený s nápadem, jak se lidem vyhnout.
Na výstaviště se vydal obklopen policejní gardou v sobotu 27. února v 6.45 ráno. První půl hodina proběhla v klidu, ale pak byl ostře konfrontován s beznadějí a zoufalstvím přítomných zemědělců, a proto se rozhodl výstaviště opustit, a čtyři největší křiklouni skončili ve vazbě. Hollande následně v médiích poznamenal, že slyší křik lidu, ale je proti jakémukoliv násilí zemědělců. Situaci chce řešit, ale jeho konkrétní opatření na sebe zatím nechávají čekat.
Proti migrantům
Něco se ale přece jen stalo. Předseda francouzské vlády Manuel Valls oznámil, že chystá snížit sociální odvody pro zemědělce o sedm procent. Trochu jim to sice ulehčí život, ale neodpovídá to na hlavní problém – prudký pokles společenského postavení rolnické práce. Zvýší se konkurenceschopnost francouzských zemědělců, ale otázkou je proti jaké konkurenci – jádro nespokojenosti zemědělců se jen přesune do jiných evropských zemí.
Argumentace francouzského rolníka je prostá: Proč lidé, kteří pro Francii nic neudělali, mají nárok na vyšší podporu? |
Hněv zemědělců se ale začíná obracet jinam – proti migrantům a nelegálním přistěhovalcům. Vdova po zemřelém zemědělci, který 40 let přispíval do sociálního systému, dostane rentu 200 eur, oproti tomu imigranti mají nárok na životní minimum okolo 460 eur na dospělého, k čemuž se přidává příspěvek na bydlení pokrývající až 95 procent nájmu.
Argumentace francouzského rolníka je prostá: Proč lidé, kteří pro Francii nic neudělali, mají nárok na vyšší podporu? Otázka přitom nezní, zda přijímat, nebo nepřejímat uprchlíky, ale proč se francouzská vláda stará víc o cizí než vlastní lidi.
Nemožnost úhybu
Jaká alternativní řešení navrhují zemědělci? Pravicová jsou složitější, protože vidí v příčinu v systému, především v evropských dotacích. Těmto zemědělcům primárně nejde o zvýšení finanční podpory, ale o systémové řešení, které jim pomůže se osamostatnit a najít možnosti pro prodej své práce. Zejména požadují snížení výdajů na sociální pojištění – mnohem radikálnější než plánovaných sedm procent. Navíc by se nemělo týkat jen zemědělců.
Lze se připravit na to, že protesty zemědělců naberou na síle. I proto, že francouzský rolník už dnes nemá kam uhnout. |
Levicoví zemědělci vidí hlavní problém v rozložení zisku mezi producenty, distributory, zpracovatele a obchodní řetězce. Požadují, aby stát nařídil vyšší výkupní ceny obchodním řetězcům, které navzdory francouzské ekonomické krizi dosahují velmi dobrých zisků. Toto řešení má překvapivého odpůrce: Evropskou unii. Jeden z velkých francouzských řetězců, Intermarché, vyšel vstříc zemědělcům a zvedl výkupní ceny masa. EU jej ale varovala, že jde o nelegální krok, který poškozuje volný trh zvýhodňováním tuzemských výrobců.
Je evidentní, že francouzské zemědělství nečeká nic jiného než další prodlužování agónie, a to minimálně do roku 2017, kdy se očekávají prezidentské volby. Lze se připravit na to, že protesty zemědělců naberou na síle. I proto, že francouzský rolník už dnes nemá kam uhnout.
