Během čtyř uplynulých týdnů výrazně pokleslo přesvědčení, že Jan Fischer je největším favoritem prezidentské volby. Symbolicky to poprvé signalizoval prosincový průzkum ppm factum, avšak pro sílící domněnku, že druhé kolo má jisté pouze Miloš Zeman, lze najít řadu jiných opor. Fischer se potácí od jedné mediální porážky ke druhé. Dokonce mu i škodí jasná zvýhodnění, jako byla debata pouze mezi ním a Zemanem, kterou uspořádala TV Prima, přičemž opomenula jejich soupeře. Co se vlastně ve Fischerově kampani přihodilo?
Strojenost a floskule
Jan Fischer svou prezidentskou ambici netajil již v létě 2011! Jako zájemce o Hrad se tehdy prezentoval třeba na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kam byl pozván jako host. Loni v polovině července pak oficiálně oznámil kandidaturu. Současně zveřejnil i video – Jan Fischer na chalupě –, v němž například prohlásil, že se nebude schovávat, nic tajit, nikam uhýbat. Bude transparentnost sama.
Jan Fischer se neschoval, a výsledkem je, že v televizních debatách nedokáže říct nic kloudného
Bohužel pro sebe a své sponzory to i naplnil – neschoval se. Výsledkem je, že v televizních debatách nedokáže přesvědčit ničím kloudným. Působí strojeně a kdyby měl delší ruce, určitě by jimi objal i televizní kameru, jak s nimi dělá různé naučené pohyby. Klade důraz takřka na každé slovo, aniž by se však za nimi skrýval hlubší obsah, a omezuje se na vyhlašování „změny“, „transparence“ a „slušnosti“ – jako obchodník s deštěm.
Příkladem je jeho volební spot, kde takřka skandovanou mluvou hlásá jednu balastní větu za druhou:
„Je nutné zásadně změnit fungování naší politiky. (...) využiju všech možností ke změně veřejného života (...) udělám maximum k posílení ekonomiky, právního státu.“
Když se nad těmito větami zamyslíme – prázdné nejsou jen proto, že jsou to floskule. Ještě marnější je Fischer činí tím, jak chce něco změnit „zásadně“, když něco udělat, pak „maximum“, a pokud využít možností, pak „všech“. Nadbytečná slova zakrývají absenci obsahu.
Není proto divu, že utrpěl několik krutých porážek před zraky diváků.
- Příkladně v České televizi v debatě s Janou Bobošíkovou a Zuzanou Roithovou. Bobošíková a Roithová de facto soupeřily mezi sebou, zatímco Fischer hrál úlohu pouhého zprostřekovatele bez vlastní myšlenky, tu souhlasícího s jednou, tu s druhou dámou.
- Jestliže o této diskusi lze užít střízlivého hodnotícího slova neuspěl, pak v souboji s Milošem Zemanem na TV Prima přímo zkolaboval. Byl upjatý (dokonce i tak seděl) a hlavně nepřipravený. Určitě si mohl připravit záludnější otázku pro Miloše Zemana než tu, která se týkala výzvy Děkujeme, odejděte. A když se pomocí svého podporovatele profesora Pirka navezl do Zemanova neprůhledného financování, rozhodně neměl působit jak odhalený uličník, jakmile Zeman na oplátku poukázal na Tomáše Chrenka. Zcestně působilo jeho přirovnání k Václavu Havlovi, když řečnicky prohlásil, zda i Václav Havel, nejsa straníkem, byl nadstranický a bezbarvý. Zatímco Havlovi však dodalo barevnosti třeba i jen to, že byl nestranický a „barevný“ i v časech normalizace (na rozdíl od Fischera), tak Fischer nádech barevnosti zaměnil za šedivou kariéru svým vstupem do komunistické strany.
- Negativně překvapil i v debatě s americkým novinářem žijícím v Praze Erikem Bestem, a to výrazně horší angličtinou (o ruštině nemluvě) než Zeman, přestože dva roky strávil v Londýně jako místopředseda Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Sympatie ztrácí i hloupostmi, jako byli placení komparzisté v diskusi se Zemanem, nebo brožurkou Inspirace, kde si klade za vzor takřka všechny známé osobnosti českých dějin, a to včetně lidí jako filozof Jan Patočka doslova uvláčených normalizačním režimem, kterému on kryl loajálně záda.
Snadný terč
Fischer, jenž má punc muže bez vlastností, rozehrál na české poměry mohutné předvolební divadlo. Nyní se však ukazuje, že je příliš dlouhé a prostě mu střelivo nevydrží až do konce. Zatímco trio Zeman, Schwarzenberg a Dienstbier správně načasovalo kampaň tak, aby v posledních dnech gradovala (například Karla Schwarzenberga je plný internet a známé české osobnosti denně spouštějí doslova gejzír na téma „Volím Karla“), pak z Fischera se stal maják, který postupně přestává vyzařovat světlo. Naopak je vítaným terčem útoků.
Fischer rozehrál na české poměry velkolepé předvolební divadlo. Nyní se však ukazuje, že je příliš dlouhé a nevydrží mu až do konce.
Nejsnadnější je útočit na Fischerovu normalizační minulost. Z jeho členství v Komunistické straně Československa „si utahuje“ na billboardech Balbínova poetická strana a za totéž ho vyzývá k rezignaci herec Tomáš Hanák. Fischerovi přitom chybí charismatický obhájce (další chyba kampaně?), musí se bránit sám, většinou však příliš afektovaně. Soupeři pak s uspokojením sledují jeho sebedestrukci a snaží se z ní profitovat. I proto může překvapit Jiří Dienstbier a náhle ožívá a příležitost cítí i jiný oř považovaný téměř za mrtvého – Karel Schwarzenberg.
Fischerův tým nepochybně o všech nebezpečích musel vědět, proto je s podivem, že mnohem pečlivěji nepracuje na jeho mediálních vystoupeních. Fischer těžil ze své pověsti „pana neposkvrněného, který ukázal, že politiku lze dělat slušně a nadstranicky“. Ať je realita jakákoli, tato pověst byla, a dodnes je, příčinou jeho popularity u části veřejnosti. Jenže právě proto si rozhodně měl odpustit svou knihu o inspirujících osobnostech, měl vystupovat civilněji, být nad věcí, aby nebylo tolik znát, jak moc mu o funkci prezidenta jde a jak je vtažen na politické kolbiště.
Evidentní pokrytectví
Fischer by tedy patrně učinil lépe, kdyby se ryze civilní image držel. Třeba i tím, že slušnost pro něho mohla být záminkou k odmítnutí účasti v diskusním duelu se Zemanem. Mohl argumentovat, že TV Prima porušuje rovnou politickou soutěž, protože existuje dalších sedm kandidátů a on nechce být zvýhodňován. A pokud si to neuvědomoval sám, měl ho o tom přesvědčit poradce – třeba neplacený podporovatel a mediální expert Jaromír Soukup. Pak by Fischer neztratil tolik sympatií jediným aktem, naopak by nějakou přízeň získal.
Slušnost mohla být pro Fischera záminkou k odmítnutí účasti v diskusním duelu se Zemanem
Místo toho až ex post, v rozhovoru pro lidovky.cz, uvedl, že od počátku dával televizi Prima najevo – prý prostřednictvím své tiskové mluvčí –, že porušuje rovnou politickou soutěž. Dobrá, jenže to mu nebránilo se nakonec debaty se Zemanem zúčastnit, což je evidentní pokrytectví. Konkrétně pro image Jana Fischera jde o chybu devastační.
Fischerova sebedestrukce dělá z prvního kola prezidentských voleb klání, v němž není vyloučeno překvapení. Bývalý superfavorit teď může dělat jediné: Schovat se a do dne voleb se dokodrcat bez dalších zkratů. Pokud se mu to podaří, může i mrtvý kůň uspět, ale zdá se, že na tuto Fischerovu šanci sázet neradno.
