Finance v prezidentské kampani: minové pole

Nedostatky zákona s sebou nesou řadu rizik: pro kapsu členů volebních týmů i pro budoucí autoritu hlavy státu. Analýza advokáta Petra Tomana.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Kromě samotné volební kampaně prezidentských kandidátů je pozornost stále častěji věnována nedostatkům zákona o volbě prezidenta. V posledních týdnech se týká především jejich registrace. Tato nedokonalost zákona však nebude poslední.

Rád bych upozornil na problematickou oblast, o které se dosud příliš nemluví, ale která zcela jistě ovlivní závěr volební kampaně jednotlivých kandidátů, a dokonce i dobu po zvolení nového prezidenta, pokud k němu dojde: financování volební kampaně a jeho kontrola.

Začněme stručným shrnutím zákonných povinností kandidátů. Ti měli povinnost zřídit si nejpozději ke dni podání kandidátní listiny takzvaný volební účet. Pouze jeho prostřednictvím musejí platit veškeré náklady na kampaň. Peníze, které shromáždí, ale neutratí, musejí být po volbách převedeny na obecně prospěšný účel určený příslušným kandidátem.

Zákon stanoví, že výdaje na volební kampaň nesmějí být vyšší než 40 milionů korun. Dva kandidáti, kteří postoupí do druhého kola, mohou utratit ještě o 10 milionů korun více. Do tohoto limitu musejí být započítány všechny finanční výdaje i jiná penězi ocenitelná plnění, které kandidát vynaloží na úhradu nákladů volební kampaně, a to včetně nákladů vynaložených přede dnem podání kandidátní listiny.

Rozhodující datum: 1. říjen 2012

Zde se dostáváme k prvnímu problému. Zákon stanoví, že se do výše uvedeného zákonného limitu započítávají veškeré výdaje na volební kampaň. Volební kampaň zákon nijak časově neomezuje, naopak výslovně uvádí, že se za volební kampaň považuje jakákoliv propagace kandidáta a volební agitace v jeho prospěch, která trvala ke dni vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů, tedy ke dni 1. října 2012.

Z toho plyne, že do 40milionového limitu musejí být započítány i výdaje na propagaci kandidáta realizovanou již dne 1. října 2012 či později, bez ohledu na to, zda a kdy byla zaplacena. Do zákonného limitu proto musí kandidáti započítat i výdaje na billboardy, které sice byly objednány a zaplaceny již v srpnu či dříve, ale které visely u cest či silnic dne 1. října 2012, nebo výdaje za inzeráty či bannery na internetu, které tento den propagovaly kandidáta. Určení výše těchto výdajů bude nepochybně velmi komplikované, a lze proto očekávat spory vyvolané ostatními kandidáty.

Co započítat do výdajů

Patří do výdajů na kampaň pronájem kanceláře, zakoupení telefonů, osobního automobilu, květin, počítačů...?

Další problém nepochybně vznikne při řešení otázky, co zákon myslí pod pojmem výdaje na volební kampaň započitatelné do zákonného limitu? Zda jsou to pouze výdaje na propagaci kandidáta a agitaci v jeho prospěch, jak definuje volební kampaň zákon o volbě prezidenta, nebo obecně veškeré výdaje, které kandidát a jeho volební štáb vynaloží. Například za pronájem kanceláře, za zakoupení telefonů, osobního automobilu, květin, počítačů a podobně?

Z transparentních účtů jednotlivých kandidátů vyplývá rozdílný přístup k této otázce. Někteří uvádějí pouze souhrnné výdaje na samotnou propagaci, jiní v podstatě veškeré platby, které realizují, takže až po skončení volební kampaně zjistíme, jaké výdaje započítají do zákonného limitu.

Zákon rovněž ukládá povinnost převést po skončení voleb veškeré finanční prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaň na veřejně prospěšné účely. Neuvádí však, co se stane s věcmi pořízenými kandidáty v době volební kampaně z peněz určených pro volební kampaň. Co se stane s pořízenými telefony, počítači, tiskárnami, které si kandidáti koupí a budou jejich vlastníky? Zůstanou ve vlastnictví kandidátů, nebo budou rovněž darovány pro veřejně prospěšné účely? Bude asi záviset na rozhodnutí kandidátů samotných, protože zákon tuto záležitost neřeší.

Zvláštní náklonnost se nepočítá

Největší problém však lze očekávat v souvislosti s posouzením dodržení zákonného limitu výdajů na volební kampaň. Konkrétně s posouzením správnosti výdajů na plnění, které kandidát získal buď bezplatně, nebo se slevou, nebo které za něj zaplatily třetí osoby. Zákon totiž stanoví, že do 40milionového zákonného limitu musí kandidát započítat nikoliv cenu, za kterou plnění pořídil, ale obvyklou cenu tohoto plnění. Jaká cena to ale je?

Co se týká ceny obvyklé, nejspíše bude třeba vycházet z dikce zákona o oceňování majetku

Cena obvyklá je sice definována ve více právních předpisech, ale zákon o volbě prezidenta na žádný z nich výslovně neodkazuje. Nejspíše bude tedy třeba vycházet z dikce zákona o oceňování majetku, který definuje obvyklou cenu jako cenu, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Již ze samotné definice obvyklé ceny vyplývá, že její určení není jednoduché.

Dejme si příklad. Pokud kandidát pořídil reklamní kampaň ve sdělovacích prostředcích, na billboardech či na poště se slevou, pak musí do zákonného limitu započítat obvyklou cenu této kampaně, nikoliv cenu, kterou za takovou kampaň po slevě zaplatil. V praxi to bude působit problémy. Jak se bude taková obvyklá cena určovat a kdo ji určí?

Je obvyklou cenou částka, kterou uvede sám konkrétní dodavatel služby, nebo je to průměrná cena ostatních dodavatelů podobných služeb? Bude obvyklou cenu určovat sám kandidát nebo některá z reklamních agentur specializujících se na monitoring reklamních investic a ceníkových cen na reklamním trhu? Nebo dokonce soudní znalec v soudním řízení o překročení nákladů reklamní kampaně konkrétního kandidáta? Odpovědi zákon nedává a bude záležet na tom, jak k tomu přistoupí sami kandidáti či následně volební soud.

Volebnímu výboru není co závidět

Odpovědnost za financování volební kampaně, tedy i za dodržení výdajových limitů, leží zcela na členech volebního výboru. Není jim co závidět. Ani při nejlepší vůli totiž nemohou zcela určitě stanovit, které výdaje a v jaké výši mají být do zákonného limitu započítány, přičemž při přesažení limitů mohou být právě členové volebního výboru osobami povinnými k úhradě peněžité sankce.

Vzhledem k tomu, že příslušná ustanovení týkající se financování kampaně byla do zákona o volbě prezidenta začleněna až v průběhu jeho projednávání v Poslanecké sněmovně, neposkytuje žádné výkladové vodítko ani jeho důvodová zpráva. Členům volebního výboru tedy nezbývá, než vycházet čistě z textu zákona a doufat, že neudělají chybu.

A musejí také doufat, že některý z protikandidátů nepředloží kontrolu financování jejich volební kampaně soudu. Každý kandidát na prezidenta se může do 120 dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku voleb domáhat u Městského soudu v Praze, aby rozhodl o tom, že došlo k porušení pravidel financování volební kampaně jiným kandidátem. A to mimo jiné právě překročením limitu výdajů na volební kampaň.

Za závazky volebního výboru odpovídají jeho členové vlastním majetkem společně a nerozdílně

Rozhodne-li soud rozsudkem o tom, že k porušení pravidel financování volební kampaně došlo, rozhodne současně, že volební výbor je ve stanovené lhůtě povinen odvést do státního rozpočtu částku odpovídající jeden a půl násobku částky, o kterou byl limit výdajů na volební kampaň překročen.

Bude-li na volebním účtu dostatek peněz na tento odvod, budou finanční sankcí poškozeni „jen“ potenciální příjemci z řad osob plnících veřejně prospěšný účel, kterým by jinak byly přebytky z volebního účtu po vyhlášení výsledků voleb poukázány. Pokud by však na volebním účtu dostatek prostředků k úhradě této „pokuty“ nebyl, odpovídají za závazky volebního výboru jeho členové vlastním majetkem společně a nerozdílně.

Volební výbor má tedy nesnadnou úlohu: musí určovat, které výdaje na volební kampaň se musejí započítat do zákonného limitu, musí oceňovat bezplatná či zlevněná plnění cenou obvyklou a určovat správně její výši, a to vše pod hrozbou vlastní finanční odpovědnosti.

Riziko pro autoritu hlavy státu

Bez ohledu na to, zda bude sankce za překročení výdajů hrazena z volebního účtu nebo z kapes členů volebního výboru, případný soudní výrok deklarující porušení zákonných ustanovení padne až v době, kdy již bude nový prezident zvolen. S největší pravděpodobností se také bude týkat právě již zvoleného prezidenta, jehož volební účetnictví podrobí kontrole neúspěšní kandidáti.

To nebude nejlepší začátek funkčního období nové hlavy státu. Soudní řízení kontrolující jeho volební kampaň a rozebírající postupně každý jeho výdaj a každou jím dosaženou slevu, popřípadě rozsudek soudu o tom, že nově zvolený prezident porušil pravidla, autoritě prezidenta rozhodně nepřidají.