Pozorováním reálného světa a vztahů riziko versus výnos se dá najít množství příkladů neracionálního chování lidí v investicích a při „vlastnoruční“, kutilské správě financí. Pojďme se pokusit o poněkud širší záběr a podívat se nejen na pole investic, ale i další odvětví (zejména) finančního světa.
Zdá se například, že velká část populace nechápe, co je účelem pojištění. Přesvědčil jsem se o tom i diskusí se specialistou na havarijní pojištění. Vyplynulo z ní, že nezanedbatelná část lidí se pojišťuje s minimální spoluúčastí. Je takový postup správný? Většinou ne. Pokusím se vysvětlit proč.
Pojištění je většinou celkem drahé. Pokud se podíváme na pravděpodobnost škody a její očekávanou výši, pak čím více věcí stejného druhu pojistíme, tím spíše začne platit zákon velkých čísel a pojištění se nevyplatí. Příkladem jsou firemní autoparky, kdy pojišťovny musejí přijít se zajímavou nabídkou. I třeba totální škoda některého z aut není pro široký autopark tragédií, zatímco pro jednotlivce by byla pohromou.
Pojišťovat si hodnotu rozbitého zrcátka či reflektoru je nesmysl. Taková škoda rozpočet ani bytí rodiny nebo jednotlivce neohrozíShrnuto podtrženo, obvykle se vyplatí pojišťovat na škodu, která může dosáhnout obřích rozměrů, nicméně její pravděpodobnost je malá. Pak je pojištění vzhledem k hodnotě věci nízké a splňuje základní princip – uchránit nás od velkých škod.
Pokud se vrátíme k autům, pojišťovat si hodnotu rozbitého zrcátka či reflektoru je nesmysl. Taková škoda rozpočet ani bytí rodiny nebo jednotlivce neohrozí. To zvládne zaplatit a nahradit téměř každý. Průšvih, kterému se chceme vyhnout, je ztráta celého nového auta. Nebo komplet vybavení domácnosti. Případně ztráta nemovitosti či schopnosti vydělávat. Proti malým škodám nemá pojištění smysl. Je to zbytečný luxus.
Skrytá cena pojištění
A jak to souvisí s investováním? Hodně. Je to znovu o postoji k riziku a o měření toho, co mohu ztratit a získat. Mnoho lidí se chce při investování pojistit proti jakékoli ztrátě. Takové pojištění je však, zvláště v současnosti, kdy je po něm vysoká poptávka, velmi drahé. Ve své podstatě to znamená omezit se na německý krátkodobý dluhopis (případně zajištěný proti měnovému riziku), jehož reálný výnos je nulový nebo dokonce záporný. Další variantou výběru jsou některé plně zajištěné produkty. A kde je skryto ono pojištění?
Cena pojištění zde není vidět přímo, není nikde vyčíslena, ale je tam! Je to právě výnos, o který přicházím tím, že nejsem schopen akceptovat jistou míru rizika a s tím spojenou možnost nefatální, menší ztráty. Tradičně opatrní investoři by mnohdy, po letech, jen obtížně snášeli, kdyby jim někdo spočítal, o kolik na výnosech přišli. To, co zpočátku vypadá „nízkorizikově“, bývá někdy rizikem větším, než je to, před nímž jsme se chtěli uchránit.
Při riziku, že přijdu o polovinu, mám naději na zcela mimořádný výnos ze své investiceJeště více schizofrenní situace nastává, když má skalní investiční a měnový skeptik takový strach z investování, že raději utrácí, aby si užil, a činí tak i s pomocí spotřebitelských úvěrů. Vzít si takovou půjčku je rozumné jen ve zcela výjimečných, specifických případech. Na příjemce spotřebitelského úvěru je totiž ze strany poskytovatele úvěru nahlíženo jako na finančně nerozumného, a tedy rizikového. A riziková přirážka pro takový úvěr je vysoká. Takže ten, kdo „točí“ třeba deset let tyto úvěry – často jen pro to, aby si mohl zrovna koupit novinku od Applu nebo jiný spotřební hit, může utratit až 250 tisíc, přičemž reálně nakoupí za 100 tisíc.
A teď to otočme. Řekněme si, že budeme postupně investovat s cílem shromáždit 250 000 Kč, přičemž můžeme až polovinu částky ztratit. Mnohým přeběhne mráz po zádech při představě ztráty poloviny. Přitom oni o více než polovinu přišli, když obětovali spokojenější budoucnost ve jménu okamžité spotřeby. To není propaganda, to je stoprocentní jistota. Navíc při riziku, že přijdu o polovinu, mám naději na zcela mimořádný výnos ze své investice. Pokud se alespoň trochu zadaří, nůžky mezi investorem a jeho nedočkavým zaúvěrovaným kamarádem se mohou rozevřít velmi široce. Až tak, že při stejném příjmu má jeden vlastní byt a druhý se stěží brání exekuci.
České pojetí rizika
Existuje soubor typických postojů a typického rozhodování, který tvoří jakési národní chování drobných investorů a střadatelů. V případě Čechů je to zejména určitý konzervatismus v přístupu ke spoření a investicím i nedůvěra k dlouhodobým investicím. Příčinou je hluboká měnová skepse, která rostla z generace na generaci. Od roku 1918 zažili Češi nejméně dvanáct měnových šoků či otřesů, v nichž bylo vše – devalvace, státní bankrot, mnichovská měnová loupež, lidově demokratické bankovnictví, měnový chaos… S tím úzce souvisí masová preference všeho (mnohdy zdánlivě) nízkorizikového.
Je to filozofie rizika, která se více a více dostává do rozporu s reálným světem, v němž vyděláváme, ukládáme a utrácíme. Rizika v životě přibývá, život je dražší a dražší… ale není to třeba jen tím, že se více bojíme a naše potřeby jsou stále vyšší? Ve financích je riziko cenou za výnos. Odmítneme-li ji „platit“, dostáváme se do slepé uličky. I v principu je to nesprávné – čínský znak slova riziko obsahuje význam příležitosti i ztráty.
Mnozí namítnou, že život není jen o penězích. Já ale tvrdím, že s dobrým stavem financí se prostě žije lépe. Stresů si užijeme dost. Jeden cíl by měl být společný pro všechno naše finanční konání, tedy jak pro investování, tak pro pojištění nebo úvěrování. Měli bychom se snažit vyvarovat hrozby velkých ztrát. Ale zbytečně se nebát. Nemůžeme si to dovolit.