Internet umožňuje každodenně obrovskou výměnu informací, jež však stále více neprodukují jeho uživatelé, ale algoritmy – podle firmy Incapsula zabývající se internetovou bezpečností téměř 50 procent. Všechny konverzační algoritmy – chatboty – sice nepodvádějí, ale těch, jež vykonávají „špinavou práci“, je podle společnosti Incapsula 29 procent.
To platí i pro veřejnou diskusi, s jejíž pomocí se utváří politické mínění. Ve vášnivé diskusi o odchodu Velké Británie z Evropské unie – brexitu – bylo 15 procent twitterové komunikace obou skupin dílem robotů, což se odrazilo v titulku britského deníku Daily Mail o jejich povstání. Úkolem chatbotů není přetahovat jinak smýšlející na svou stranu, ale udržovat vysoké přesvědčení o vlastní věci za nízkých nákladů.
Tomu pomáhá i současná nálada proti elitám a establishmentu, k nimž patří i tištěné noviny, televize a názory expertů. Důvěra v moudrost Wikipedie je mnohem větší než k odborníkům, které veřejnost nepovažuje za nestranné. Americký digitální guru Jaron Lanier přirovnává Wikipedii ke svatým textům, o nichž nikdo neví, kdo je jejich autorem, ale jejichž obsah se stává dogmatem – bylo to přece na internetu.
Vytváření politického názoru
Vytváření politického názoru se v době internetové diskuse dostává do stadia, kdy na jedné straně hraje umělá inteligence stále větší roli a na druhé klesá důvěra ve fakta. To, že Facebook nebo Google manipulují výsledky vyhledávání a tok informací, se ví. Stejně jako se ví, že autoritativní režimy v Rusku a Číně se snaží ovlivňovat internetovou diskusi a šířit propagandu.
Vytváření politického názoru se v době internetové diskuse dostává do stadia, kdy na jedné straně hraje umělá inteligence stále větší roli a na druhé klesá důvěra ve fakta |
Tento relativně přímočarý způsob ovlivňování vznikl v minulém století, ale v oblasti vývoje umělé inteligence se odehrávají podstatné změny a Google dělá velký pokrok. V rozhovoru pro server welt.de jeho výkonný ředitel Sundar Pichai prohlásil, že Google pracuje na internetových asistentech, kteří budou předvídat to, co uživatel chce, a provedou tyto úkony, aniž by k tomu byli vyzváni.
V této záležitosti udělal obrovský posun inteligentní internetový asistent Google Now. Odlétá-li například letadlo ve 21 hodin, je třeba být nejpozději hodinu před odletem. Pokud je však na dálnici k letišti zácpa, upozorní mobilní telefon k odchodu na letiště o půl hodiny dříve.
Náraz na lidské projevy
To, co je pro člověka jednoduchým úkonem, představuje pro vývojáře umělé inteligence informační krok kupředu. Poznat, co je, či není podstatné, a poté dát informace do kontextu, dosud umělá inteligence nedokázala. Ta by se měla učit z interakce s uživateli, a tím se neustále zlepšovat.
Komunikace virtuálního a reálného světa ale naráží na lidské projevy, jako je nenávist, radikalizace nebo rasismus, jichž je na internetu mnoho |
Komunikace virtuálního a reálného světa ale naráží na lidské projevy, jako je nenávist, radikalizace nebo rasismus, jichž je na internetu mnoho. Tuto zkušenost získali programátoři Microsoftu se svým umělým uživatelem Twitteru jménem Tay koncipovaným jako dospívající teenager a ukazuje, kam až dospěla konverzace strojů s lidmi a jejich schopnost učit se z komunikace.
Během několika hodin se Tay radikalizoval a produkoval nenávistné komentáře – srovnával Hitlera s Barackem Obamou, obdivoval Donalda Trumpa a netajil se antisemitismem. Jeho oblíbenost rostla s každým komentářem a za chvíli měl 75 tisíc následovatelů. Měl by jich ještě více, ale programátoři jeho účet zrušili. Podle amerického právníka Mika Godwina čím delší je internetová diskuse, tím je pravděpodobnější, že se radikalizuje a nastane přirovnání k Hitlerovi a nacismu. Tay ukazuje, že to platí i pro chatboty.
Nepatřičné vysvětlení
V analýzách úspěchu populistů, brexitu nebo Donalda Trumpa je často zmiňován méně vzdělaný bílý muž středního věku. Kdo hledá vysvětlení současné situace v nevzdělanosti a etnické příslušnosti, se však daleko nedostane. Za prvé, potvrzuje předsudek o arogantních elitách a za druhé, opomíjí, že realita a fakta přestávají hrát ve veřejné diskusi rozhodující roli.
V analýzách úspěchu populistů, brexitu nebo Donalda Trumpa je často zmiňován méně vzdělaný bílý muž středního věku. Kdo hledá vysvětlení současné situace v nevzdělanosti a etnické příslušnosti, se však daleko nedostane. |
Trumpův výrok, že Hillary Clintonová chce propustit všechny vězně na svobodu, nebo tvrzení v diskusi o brexitu, že Velká Británie každý týden odvádí Bruselu 350 milionů liber, lze rychle odhalit jako nepravdivé, což však ve veřejné debatě nehraje roli. Jejich význam nespočívá v pravdivosti, ale v potvrzení vlastního přesvědčení – lidé mají rádi, když se potvrdí, co si myslí.
Historička Jill Leporeová z Harvardovy univerzity a politický ekonom Will Davis ukazují vývoj vztahu společnosti a faktu. O tom, kdo má pravdu, v minulosti rozhodovala síla. Nejvyšší instancí byl Bůh, který rozhodl, kdo má vyhrát, což bylo potvrzením vůle boží. Změna nastala v Anglii po roce 1215 díky dokumentu Magna charta, Velké listině práv a svobod, která přinesla podřízení se zákonu.
Přestalo platit, že kdo vyhrál, měl pravdu, nýbrž vyhrál ten, kdo měl pravdu. K tomu jsou třeba dvě věci – nezávislé instituce a obyvatelstvo, které ověřitelná fakta a nezávislé instituce akceptuje.
Bez vztahu k realitě
Někteří politici se sice v minulosti snažili lhát, ale museli dávat pozor, aby nebyli přistiženi. Fakta měla svou váhu a například americký prezident Richard Nixon musel v roce 1974 pod jejich tíhou v aféře Watergate odstoupit. Dnes přestávají fakta hrát ve společnosti hlavní roli a Leporeová s Daviesem současnou situaci označují za dobu dat.
Ta se liší od faktů tím, že mohou být správná i nesprávná a jsou ukládána na internet bez vztahu k realitě. Například sázky na vývoj kurzu libry před referendem o brexitu ukazovaly pouze to, co si investoři myslí, že si Britové myslí. Takové domněnky o domněnkách podle Daviese nezobrazují skutečnost, ale pouze zachycují určitou náladu.
Data se liší od faktů tím, že mohou být správná i nesprávná a jsou ukládána na internet bez vztahu k realitě |
Existují dva hlavní důvody, proč přestala být fakta uznávanou společenskou hodnotou. Za prvé, oživení náboženského fundamentalismu, kdy jen Bůh má pravdu, a za druhé, relativizující postmodernismus, podle kterého objektivní pravda neexistuje a realitu vytváří slovo.
K diskreditaci odborného názoru a k nedůvěře vůči expertům přispěli v tomto století především v důsledku globalizace všudypřítomní ekonomové. Například v diskusi o eurozóně mezi zastánci společné měny i těmi, kdo věští její konec, je řada nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. A jeden z nejvýraznějších zastánců brexitu Michael Gove na toto téma prohlásil: „Britský národ už nechce nic slyšet o expertech.“
Novinka v pluralitní demokracii
Během televizních debat lze ještě předtím, než diskutující opustí podium, online hlasovat, kdo vyhrál. Ten, kdo zvítězí v průzkumu veřejného mínění, se stává i vítězem debaty, kdo měl faktickou pravdu, je druhořadé. To se ukázalo v diskusi před referendem o odchodu Velké Británie z Evropské unie, kdy racionální ekonomické argumenty, co představuje brexit pro britské hospodářství, neměly na veřejnost žádný vliv.
Manipulace daty v internetovém prostoru, kde je nižší kontrola, je v kombinaci s poklesem respektu k ověřitelným faktům novinkou v pluralitní demokracii |
Manipulace daty v internetovém prostoru, kde je nižší kontrola, je v kombinaci s poklesem respektu k ověřitelným faktům novinkou v pluralitní demokracii. Simon Hegelich, profesor na Technické univerzitě v Mnichově, se dokonce obává ohrožení demokracie, pokud se politici budou orientovat na tento hlas lidu. Bývalý americký velvyslanec v Německu John Kornblum v rozhovoru pro server welt.de prohlásil, že mediální průnik do privátní sféry degradoval fakta a realitu.
Většina politiků se stále orientuje na fakta a nechápe, že se doba změnila a že dnes úspěch závisí na budování digitálních vzdušných zámků, a nikoliv na pravdě. Donald Trump to pochopil a je prvním americkým prezidentským kandidátem v postfaktické době. Proto v podstatě snadno porazil své republikánské protikandidáty.
Kornblum se nemýlí, což dokazuje to, že Trumpovu popularitu neohrožují nereálné požadavky, jako je výstavba hraniční zdi, již si Mexiko samo zaplatí, ani nesmyslné tvrzení, že Belgie je nádherné město.