Extrémně chudých lidí je v Česku málo

Sociolog Daniel Prokop z agentury Median v rozhovoru mimo jiné říká: „Nerovnost ve společnosti není dána jen příjmy, ale i tím, jaký mají lidé majetek. Švýcarský důchodce nemusí mít velké pravidelné příjmy, protože si naspořil. Důležitá je struktura cen, protože chudí a bohatí utrácejí za jiné věci, a to, jak zasahují chudé a bohaté různá společenská rizika. Třeba exekuce.“

LIDOVÉ NOVINY: Ze spousty statistik Česko vystupuje jako velmi rovnostářská země. Například podle takzvaného Giniho koeficientu, který měří nerovnost, jsme na tom podobně jako Norsko, Dánsko nebo Finsko. Odpovídá to podle vás realitě?

PROKOP: Z hlediska příjmů jsme asi nadprůměrně rovnostářští, ale nepřeceňoval bych to. Pokud vycházíme z Giniho koeficientu, patříme k nadprůměru. Je ale třeba upozornit na tři věci. Za prvé, platí, že tento koeficient je obecně nižší u zemí, které mají menší ekonomiku, a vyšší ve velkých zemích, kde jsou rozdíly dány zásadní geografickou nesouměřitelností. Nejde nás porovnávat s USA.

Za druhé, v Česku je ona „rovnostářskost“ dána i tím, že důchody a sociální podpora vytáhnou chudé rodiny blízko úrovni pracujících s nejnižšími příjmy. Máme tedy velkou skupinu lidí, která si je rovna v tom, že příjmově není daleko od hranice chudoby. Nerovnost čistě ve mzdových příjmech je vyšší, než co ukazuje celkový Gini.

Konečně za třetí, platí, že Giniho koeficient je ukazatel počítaný z výzkumného šetření, takže nelze brát doslova, ale má jistou chybovost. Analýzy navíc ukázaly, že chudí lidé mají tendenci své příjmy nadhodnocovat a bohatí podhodnocovat, a výběrová šetření těžko postihují nejchudší a nejbohatší části společnosti. Skutečná nerovnost ve společnosti je tedy asi o dost vyšší, než měří Gini vycházející právě z výběrového šetření ČSU.

Naposledy je pak třeba říci, že nerovnost ve společnosti není dána jen příjmy, ale i tím, jaký mají lidé majetek. Švýcarský důchodce nemusí mít velké pravidelné příjmy, protože si naspořil. Důležitá je struktura cen, protože chudí a bohatí utrácejí za jiné věci, a to, jak zasahují chudé a bohaté různá společenská rizika. Třeba exekuce.

LIDOVÉ NOVINY: Dá se tedy říci, že je v Česku sice relativně málo extrémně chudých lidí, poměrně značný počet je ale příjmové chudobě na dohled?

PROKOP: Ano, to platí. Jen zhruba šest procent domácností trpí těžkou materiální deprivací. Ale 35 až 40 procent má velké problémy hradit nenadálý výdaj v hodnotě deset tisíc korun, podobný počet si nemůže dovolit cestovat a podobně. To je skupina domácností, které si nemohou dovolit finanční strategie a žijí takříkajíc „od výplaty k výplatě“ a jsou více ohroženy zadlužením.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou příčiny tohoto stavu? Může za tím být i struktura inflace, tedy skutečnost, že povinné výdaje domácností rostou, ačkoli ostatní položky buď stagnují, nebo zlevňují?

PROKOP: Struktura inflace byla zejména v letech 2006 až 2015 taková, že v Česku oproti Evropské unii výrazněji rostly ceny položek potravin, bydlení a zdraví. Rozpočet chudých domácností a důchodců je přitom výrazněji orientován právě na tyto povinné výdaje. Kvůli tomu chudly, ačkoli to není vidět z tradičních příjmových ukazatelů. Podle mne právě to mimo jiné způsobilo, že si v době ekonomické krize hodně lidí stěžovalo na pokles životní úrovně – kvůli příliš povrchním statistikám jsme jim to nechtěli věřit.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem, je pravda, že se chudoba v Česku dědí v daleko větší míře než ve zbytku Evropy?

PROKOP: Pro to úplně data nemám, protože my ještě moc nemáme generaci žijící v liberální ekonomice, na které by se to dalo měřit. Tedy lidi, kteří se narodili po revoluci a jimž teď bylo 30 až 35 let. Ale jsou jasné dvě věci. Ze vzdělávacích výzkumů vyplývá, že špatných stupňů vzdělání, jako je nedokončené střední vzdělání nebo nejhorší typy učňáků, nejčastěji dosahují děti z chudých rodin. Taky u nás výsledky ve škole nadprůměrně závisí na socioekonomickém statusu rodiny a socioekonomickém statusu školy.

Ukazuje se také, že u nás po revoluci nadprůměrně záviselo nejvyšší dosažené vzdělání na vzdělání rodičů. Lidé s rodiči, kteří vystudovali jen základní školu, měli u nás v porovnání s evropskými státy velmi malou šanci na dosažení vysokoškolského vzdělání. Špatná ekonomika rodiny tedy v Česku nadprůměrně snižuje šance dětí ve škole.

Zároveň přitom platí, že v Česku vzdělání dosud výrazně redukuje šanci na chudobu a nezaměstnanost. Například v roce 2013 byla u člověka s vysokoškolským vzděláním v Česku zhruba devětkrát menší pravděpodobnost, že bude trpět těžko materiální deprivací, než u člověka, který zvládl jen základní školu. V EU28 snižovalo vysokoškolské vzdělání tuto pravděpodobnost jen pětkrát.

Pokud vaše vzdělání závisí na chudobě rodičů a vaše chudoba na vzdělání, lze předpokládat, že v části populace se chudoba dědí. A vyšlo to i ve výzkumu agentury Median pro iDNES. Asi 43 procent lidí, kteří vyrůstali po revoluci a jsou chudí, říká, že se v chudé či nízkopříjmové rodině už narodili.

LIDOVÉ NOVINY: Přispívají podle vás všechny tyto zmíněné faktory k polarizaci společnosti a úspěchu stran a politiků, kteří tíhnou k až nedemokratickým postojům?

PROKOP: Skutečně se ukazuje, že lidé, kteří mají blízko k chudobě, málo volí, a pokud volí, pak častěji antisystémové strany – KSČM, SPD+SPO a podobně. Společným rysem mnoha voleb posledních dvou let a úspěchu Kotleby, brexitu či Donalda Trumpa je, že dokázali zvednout účast v těchto částech společnosti.

Tito lidé se v Česku podle dat CVVM častěji v době krize vyhraňovali proti Romům. Častěji říkají, že u nich nezáleží na tom, zda je v ČR demokracie, a podobně. Volby v USA zase ukázaly, že skupinou, která se nejvíce oproti minulým letům přiklonila k republikánům, tedy k Trumpovi, byli lidé s příjmem do 30 tisíc dolarů ročně, tedy ti nízkopříjmoví. A také že Trump nejvíce posiloval zisk republikánů ve státech s nižší příjmovou mobilitou. Tedy tam, kde je malá šance, že v životě překonáte ekonomický status svých rodičů či že vaše děti překonají váš.

Horší sociální pozice a zejména její stagnace či zhoršování a pocit omezených šancí na růst mohou vést k pocitu nespravedlnosti. K pocitu ohrožení novými trendy ve společnosti, jako je migrace – když už se moje životní úroveň nezlepšuje, nemělo by ji alespoň nic ohrožovat. Tito lidé mají i horší možnosti využívat některé svobody, které se pojí s moderní společností – cestování, aktivní trávení volného času. Navíc se to pojí s rozdílným vzděláním a informačními zdroji, které ovlivňují postoje. Chudší lidé třeba častěji čerpají informace výhradně z komerčních TV.

Ekonomika samozřejmě není jediný faktor polarizace, jde i o kulturu. Roli hraje například i upadající status manuální práce nebo kulturní rozdělení meziměstem a venkovem. To se potvrzuje ve volbách od Trumpa po aktuální v Rakousku, kde Hofer ovládl venkov a Van der Bellen města.