Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Extremismus Hradu nesluší

  8:53

Prezident Václav Klaus uveřejnil v deníku Právo esej, ve kterém brání Ladislava Bátoru, jehož média i politici označili za extremistu.

Prezident Václav Klaus byl vždy politikem výrazných, nikoli však - jako v nedávné době - až extrémních názorů. Proto lze očekávat, že opět překvapí nějakou provokativní originalitou. foto: © ReutersČeská pozice

Po delší odmlce uveřejnil prezident Václav Klaus v pondělním Právu pozoruhodný esej Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti. Brání v něm Ladislava Bátoru, který se měl stát – šušká se, že na přímluvu Hradu – prvním náměstkem ministra školství Josefa Dobeše (VV). Nejspíš však bude jen jeho poradcem, anžto byl médii i politiky označen za extremistu.

Dle prezidenta nespravedlivě, poněvadž co je politicky korektní, ve světě stejně jako u nás prý zcela samozvaně definuje jedna skupina lidí, která si vydobyla neuvěřitelnou pozici v médiích. Je pikantní, že v levicovém Právu ji má poté, co sem přenesl své „zápisky z cest“, právě nelevicový Václav Klaus.

Pestrá minulost

Leč zpět k Bátorovi. Prezident Klaus míní, že je to „hluboce konzervativní, pravicový člověk, který se zúčastňuje různých veřejných akcí proti věcem, se kterými nesouhlasí“. Na to je však Bátorova politická minulost hodně pestrá!

Ve volbách 2006 byl lídrem kandidátky fašizoidní Národní strany (NS), jež otevřeně popírala romský holocaust, podporujíc „emigraci cikánů momentálně žijících na území ČR do Indie“. Mládežnická organizace NS dokonce ohlásila v roce 2007 na výročí „Křišťálové noci“, protižidovského pogromu v „Třetí říši“, pochod pražským židovským městem. Bátora sice tvrdí, že se NS stala xenofobní až v kampani před eurovolbami 2009, kdy už s ní neměl nic společného. To však není pravda a na Hradě by si to snadno ověřili.

Mimochodem „autentický pravicový člověk“ Bátora, absolvent několika vysokých škol, zahájil politickou kariéru v „nepravicové“ Československé straně socialistické a až do supereuroskeptické iniciativy D. O. S. T. dorazil přes několik dalších partají, čili je to „politický turista“. Na jedné demonstraci D. O. S. T. se ocitl a byl vyfotografován vedle prezidenta Klause, jehož obdivuje, a předsedkyně Suverenity.cz Jany Bobošíkové.

Ve zmíněném eseji nicméně prezident Klaus tvrdí, že Bátoru osobně nezná, ani s ním nikdy přímo nemluvil a nečetl žádný jeho text. Prostřednictvím internetu se však seznámil s jeho autobiografií a zjistil, že mu jsou „názory pana Bátory v mnohém blízké“. Jakéže jsou to názory?

„Konzervativní kompendium“

„Konzervatismus není ideologie, ale životní postoj,“ říká Bátora a připojuje příklady, jichž Václav Klaus převzal do svého eseje na 30 rukopisných řádek! „Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II., raději národní pospolitost než občanskou společnost, raději Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu, raději lokální než globální, raději uleželý segedin u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od McDonalda…, raději Prodanou nevěstu než Odcházení, raději čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit, raději Koniáše než Halíka, raději zájezdní hostinec U tří lip než grandhotel Bilderberg…,“ zní výběr z již proslulých sentencí, s nimiž lze souhlasit i nesouhlasit, ba od plic se nad některými i zasmát.

Mimochodem Rousseau a Josef II. byli protagonisty osvícenství, z nějž povstal evropský liberalismus, ke kterému se i Klausova ODS kdysi hlásila. A zatímco Josef II. monarchii především povznesl, Franz Josef der Erste ji definitivně „dorazil“.

O Bátoru a jeho „konzervativní kompendium“ však nejde – ať myslí, jak chce. Podstatné je, co si myslí a říká prezident Klaus. Proč asi cituje z Bátory „moudrosti“ typu, že „už vůbec ne europeismus, humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou korektnost“ a samozřejmě ne „Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu…“? Jakáže to skrumáž Klausových „nelásek“! Ale prezident osobně nic, to pan Bátora, jehož „mnohé názory“ jsou však Klausovi blízké. Které mu však blízké nejsou – skryt za Bátorovým štítem – zamlčel.

Václava Klause obklopují fandové, a nikoli poradci. Ti druzí by měli autoritu, sílu a vůli ho korigovat. Exprezident Václav Havel měl páteční Amálie, kde si každý řekl, co chtěl. Václav Klaus má zase CEP, jehož diskuse si moderuje sám.

Stálá důvěra občanů

Václav Klaus byl vždy politikem výrazných, nikoli však - jako v nedávné době - až extrémních názorů. Když stál v čele ODS, měla zřetelný program a ideologii, podobně jako Zemanova ČSSD, Kroupova, Bratinkova a Kalvodova ODA a konec konců i Luxova KDU-ČSL. Dnes je tomu jinak.

Originální myšlenky stranám „došly“ a zdá se, že cosi na ten způsob postihlo i pana prezidentaOriginální myšlenky stranám dávno „došly“ a zdá se, že cosi na ten způsob postihlo i pana prezidenta. Nastal zřetelný deficit podstatných idejí, který v české politice nahrazují silácké výroky a osobní ataky. Václava Havla neměl postupně v lásce leckdo a na konci jeho víc než dvanáctiletého funkčního období mu důvěřovalo už jen něco přes polovinu občanů. Ani jeho břitcí kritici ho však netepali, neuráželi, ba nezesměšňovali stejně bezohledně, jako si to už nějaký čas mnozí dovolují k prezidentu Klausovi.

A lepší už to asi nebude, poněvadž involuční změny v oblasti intelektuální i emoční doprovázejí stárnutí každého z nás. Čili prezident Klaus nás nějakou provokativní originalitou jistě opět překvapí.

Ostatně nic neriskuje. Stále mu důvěřují více než tři pětiny občanů. Mezi nimi „intošové“, jimž obhajoba Bátory a podobné kousky mohou vadit, tvoří malou část. Většina, jíž siláctví naopak imponuje, ho za nějaký ten „úder do zubů“ cizákům, ekoteroristům a jiným „nenašincům“ ráda pochválí.