Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Exportní dilema českého státu – elektrárna v „divokém“ Kurdistánu

Evropa

  10:13

Obří projekt paroplynového zdroje v rizikové oblasti Iráku ukáže další směr podpory českého vývozu a aktivit pojišťovny EGAP.

Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby (vlevo) bude muset administrativa najít způsob, jak velké vývozní případy řešit. Poskytnutí garancí na projekt elektrárny v Iráku by se ministrům Nečasovy vlády vzhledem k deklarované podpoře exportu odmítalo těžce. foto: © ODS, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Měl by český stát podpořit objemné vývozy investičních celků, nota bene do rizikových oblastí, i když znamenají velkou zátěž pro pojistné fondy pojišťovací společnosti EGAP? Riziko tu je, připouštějí zastánci takové podpory exportu, ale také obrovská šance. České firmy přece mohou takto dobývat nové trhy, nebo se vracet na ty staré, kde si ještě pamatují na bývalé Československo.

V současné době jde zvláště o jeden konkrétní případ, na němž se „láme chleba“: projekt stavby paroplynové elektrárny v Erbilu v iráckém Kurdistánu, který má provést otrokovická společnost PSG společně s tureckým partnerem – firmou Renaissance Construction. S pojištěním od státní EGAP a úvěrem od České exportní banky. Všichni se shodují, že v tomto případě jde skutečně o referenční projekt.

Vlastně už jenom část projektu. Kvůli průtahům na české straně se výstavby plynové části elektrárny zhruba za půl miliardy dolarů, tedy kolem deseti miliard korun, ujaly firmy Siemens a ABB. I když se investor – irácká společnost KAR Group – původně dohodl s Čechy. Ve hře je ale pořád dost – parní část za další půlmiliardu dolarů. A výhledově další zakázka za podobné peníze, až se bude elektrárna rozšiřovat.

Teď je ovšem třeba rozhodnout – dá český stát projektu zelenou? Z hlediska dosavadní praxe, velikosti i rizikovosti jde o mimořádný případ, a tedy fakticky o poskytnutí mimořádných státních garancí. To už není otázka pouze pro EGAP, který pojišťuje příslušné bankovní úvěry, ale pro nejvyšší vládní úřady. Tedy pro ministerstva průmyslu, financí a dost možná i pro jednání vlády.

Martin Kuba: Musíme to vyřešit

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba ČESKÉ POZICI řekl, že státní administrativa musí najít způsob, jak podobné, objemově velké případy do budoucna řešit. „Jde o typově novou věc, bude nutné najít vhodné modely,“ uvedl Kuba. O pojištění paroplynové elektrárny o výkonu 980 megawattů už prý jednal také s novým šéfem EGAP Janem Procházkou. Ministr Kuba zdůrazňuje, že vzhledem ke kombinaci velikosti zakázky a její rizikovosti vůbec nejde o jednoduchou záležitost.

Ministr průmyslu zdůrazňuje, že vzhledem k velikosti a rizikovosti zakázky vůbec nejde o jednoduchou záležitostFaktem je, že žádosti o pojištění tak velkých obchodních či investičních transakcí na úrovni až dvaceti miliard korun zatím EGAP dostávala jen výjimečně. Teď je reálné, že jich bude přibývat. Zároveň jde ovšem o dobré znamení, že čeští exportéři dokážou dojednat zajímavé obchody, a to i mimo Evropskou unii, na níž je zatím český vývoz závislý až příliš. Druhou stranou mince je, že na některých mimoevropských trzích se musí člověk obávat výbušné politické situace.

Dokonce i pro EGAP, jejímž posláním je právě pojišťovat riskantnější obchodní transakce českých vývozců, může být elektrárna v Erbilu riziková až příliš. A tato skutečnost má dokonce jasné finanční vyjádření. Státní pojišťovna kalkuluje s takzvaným „teritoriálním rizikem“, což fakticky znamená, že by musela ve svých pojistných fondech v tomto případě držet vyšší částku, než je obvyklé u jiných případů.

Omezené pojistné fondy

Obecně platí, že EGAP musí v pojistných fondech shromáždit minimálně osm procent své celkové angažovanosti. To by ale v případě iráckého obchodu nestačilo, mluví se o pětatřiceti procentech.

Výše pojistných fondů je přitom omezená, dnes zhruba na úrovni 23 miliard korun. Jestliže se v případě irácké elektrárny počítalo s obří zakázkou za dvacet miliard korun a stále není možné vyloučit, že se nakonec její hodnota na tuto úroveň přece jen vyšplhá, může jít z hlediska pojistných fondů o velkou zátěž.

Už bývalý šéf EGAP Karel Pleva upozorňoval, že kdyby se k irácké zakázce přidal ještě jeden podobně velký nebo i větší obchod (třeba stavba železnice na Urale), pomalu by – vzhledem k už tak relativně vysoké angažovanosti EGAP – nezbylo na nic jiného.

Protože jde o velké riziko, které se potenciálně týká i daňových poplatníků, budou muset mít definitivní slovo ministři

Ministerstvo financí sice mezitím alokovalo do pojistných fondů EGAP z loňského rozpočtu miliardu korun navíc, ale to z dlouhodobého hlediska nestačí. Pokud čeští exportéři zcela neztratí dosavadní tah na branku a stát neztratí zájem o podporu exportu, bude nutné přidat. Nebo vymyslet úplně jiný systém státních garancí.

Na druhé straně platí, že pro EGAP by v případě pojištění elektrárny v Kurdistánu nakonec mohlo jít o dobrý byznys, stejně jako pro banky včetně těch komerčních – Česká exportní banka by je nejspíše přizvala ke spolupráci.

Protože jde ovšem o velké riziko, které se potenciálně týká i daňových poplatníků (EGAP je koneckonců státní pojišťovna), pravděpodobně budou muset mít definitivní slovo ministři.

(Ne)divokým Kurdistánem

O numerickém vyjádření rizika už byla řeč. Ale jak riskantní je výstavba elektrárny v iráckém Kurdistánu, když to posuzujeme spíše z hlediska toho, co víme o tamních poměrech?

Na první pohled takový projekt vypadá jako čiré bláznovství. Kurdistán se nachází na území několika zemí – především Turecka, Íránu, Iráku a Sýrie. Nikdo nemůže vyloučit, že občanská válka v Sýrii nebude stále více ohrožovat klid a stabilitu také v sousedních státech.

Samotný Irák má ostatně ke stabilní zemi daleko. Sebevražedné útoky, politické napětí, ekonomické potíže nebo třeba neustávají blackouty v některých částech země – tento obrázek arabské země je stále platný.

Na druhé straně je právě relativně autonomní Kurdistán zřejmě nejklidnější a ekonomicky nejnadějnější oblastí Iráku. Tedy minimálně do chvíle, než by Bagdád přestal respektovat jeho autonomii. Právě o Kurdistán se v minulých letech hodně zajímaly české firmy, dveře prorážela například Škoda Auto dodávkami automobilů pro tamní taxislužbu.

Byznys pro další firmy

Otrokovická firma PSG už má poměrně velké zkušenosti ze staveb paroplynových zdrojů v jiných oblastech – především v Rusku, kde nyní staví novou elektrárnu Poljarnaja přímo na severním polárním kruhu na Urale. Pokud se jí podaří ke stavbě v extrémně chladných podmínkách přidat projekt v extrémně teplých poměrech iráckého Kurdistánu, vydělají na tom i další české společnosti.

Vzhledem k silně deklarované podpoře exportu by se ministrům Nečasovy vlády poskytnutí garancí odmítalo těžceHlavním dodavatelem (takzvaným EPC kontraktorem) stavby v kurdském Erbilu má být společný podnik PSG s tureckou společností Renaissance, což je dlouhodobý partner otrokovické stavební firmy. Důležitý bude podíl českých subdodávek na úrovni 65 až 70 procent, což by podle dostupných informací znamenalo byznys pro další desítky – až 50 – tuzemských firem.

Vzhledem k silně deklarované podpoře exportu (a na mimoevropské trhy zvlášť) by se ministrům Nečasovy vlády poskytnutí garancí určitě odmítalo těžce. EGAP asi zároveň bude hledat další způsoby, jak riziko omezit – třeba jeho částečným přenesením na zajišťovnu typu Lloyd´s.

Češi také mohou tlačit na Iráčany, aby poskytli silnější záruky oni. Ale nějaké velké zázraky v tomto ohledu pravděpodobně čekat nemůžeme.

Jasné rozhodnutí by mělo padnout co nejdříve. Čas ukáže, zda bylo prosazování projektu elektrárny v Erbilu cestou do slepé uličky, nebo naopak k efektivnější podpoře exportu v Česku.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!