Jak Mirek Topolánek zmínil 18. listopadu v úvodu svého projevu na bruselském summitu spolupořádaném mezinárodní energetickou agenturou (IEA), ve střední Asii a v oblasti Kaspického moře byl dvakrát během českého předsednictví EU v prvním pololetí minulého roku a dvakrát před několika týdny. Připomeňme, že v únoru 2009 jednal za unii mimo jiné s nejvyššími představiteli bohatého Kazachstánu. Mluvilo se především o dodávkách plynu a o ropě – prostě o energetice. To je oblast, v níž se Topolánek cítí být doma a je v ní přinejmenším v zahraničí zřejmě považován za experta.
Jinak si lze těžko vysvětlit, proč by českého expremiéra zvali jako „speciálního hosta“ na Caspian Offshore Conference 2010 v kazašské Astaně, kde Topolánek 4. října promluvil na téma „Klíčové výzvy pro evropskou energetickou bezpečnost“. A o den později řečnil taktéž v Astaně o „Budoucnosti nové generace energetických zdrojů“ na 5. Kazenergy Euroasian Forum. Přinejmenším druhá akce, které se účastnila vedle kazašského premiéra a jeho ministrů i řada světových osobností z byznysu a politiky, byla aktivně pokryta zahraničními médii, jejichž pozornosti neušel ani náš pověstný chlap s gulama.
Koho by jinak zajímalo, co si myslí o transportu plynu či ropy ze střední Asie kamsi či o projektu jižního koridoru padlý český politik, dnes živnostník-konzultant toužící po funkci šéfa IEA? Nebo že by tato angažmá byla součástí promyšleného plánu vlády Petra Nečase, jak pro Topolánka tuto prestižní funkci získat? Asi těžko. Spíše jde o strategii řízenou někým jiným. Vlastně mě napadá jedno vysvětlení, proč se Mirek Topolánek objevil na konferencích v Kazachstánu. Musí být velmi schopný, když si za takovou relativně krátkou dobu vybudoval velmi dobré kontakty na kazašské vrcholné představitele, kteří ho na obě konference prosadili.
Koho zajímá, co si myslí o energetice padlý český politik z Prahy toužící po funkci šéfa IEA?
V minulých dnech proběhla českými médii zpráva (poprvé na serveru iDnes), že expremiér je členem, přesněji pouze kandidátem členství, poradního výboru kazašského suverénního fondu Samruk-Kazyna neboli státního Fondu národního blahobytu. Možná ještě zajímavější než se ptát, jak se pan Mirek ocitl na takové kandidátce, je letmý pohled na onen státní fond. Vlastní ledacos od železnice přes banky, poštu, letecké dopravce až po energetické podniky KazMunayGas či Kazatomprom – desítky velkých firem a stovky menších. Rozděluje zakázky za miliardy, přičemž poradní hlas by mohl mít i Topolánek. Neuvěřitelné. CEO fondu Kairat Kelimbetov je jedním z nejmocnějších mužů v zemi a přímý dohled nad vším, co Samruk-Kazyna dělá, má premiér Karim Masimov.
V takové společnosti se dnes pohybuje bývalý šéf ODS, jenž se ještě v dobách, kdy byl aktivním politikem, výrazně orientoval na USA a transatlantickou spolupráci. Transparentnější Západ nyní vyměnil za divoký Východ. A bude lobbovat za toho, kdo mu dobře zaplatí. Třeba Slováci s CTY Group. Ale možná je vše tak, jak by mělo být. Mirek Topolánek je skutečně uznávaný mezinárodní expert na energetiku, který svým působením v tamním regionu naopak pomáhá zprůhlednit podnikatelské prostředí ve střední Asii a směrem k obdivovaným US postupuje sice cíleně, ale z druhé strany.
