Zakladatel Nadačního fondu proti korupci a spolumajitel společnosti RSJ Karel Janeček byl v posledních dnech v médiích obviněn z krácení daní. Podstata daňového úniku spočívá údajně v tom, že investiční fondy, které Janečkovi a s ním spolupracujícím osobám patří, jsou registrované na Mauritiu, ale ve skutečnosti jsou řízeny z Prahy, čímž jim vzniká v České republice daňová povinnost.
Anonymní autor analýzy Kardinál Radek argumentuje veřejně přístupnými informacemi. Část jich existuje v různých databázích o akciové společnosti RSJ, která je registrována v Praze a která mauritijské fondy údajně spravuje. Karel Janeček závěry analýzy domítl jako nesmyslné.
O sporu jsme podrobně informovali v článku: Kardinál Radek obviňuje protikorupčního Janečka z krácení daní. Nesmysl, reaguje finančník.
Na obranu Janečka a firmy RSJ nyní vystoupil Zenon Folwarczny, ředitel daňového a právního oddělení auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers. Jeho názor publikujeme v plném znění:
Mnozí Češi si kupují podíly v zahraničních investičních fondech – každý dle svých finančních možností a investičního apetitu. Jedni si takto „spoří“ několik set korun měsíčně, jiní do podílů ukládají velkou část svého majetku. V těchto fondech mohou mít tisíce spoluinvestorů anebo ti majetnější mohou investovat jen s několika svými známými do jednoho fondu. Do fondů investují i velké firmy či banky. Banky či pojišťovny mají zpravidla ve své skupině nejen fond, do kterého investují, ale i správcovskou společnost („asset manažera“). Fond tedy provádí vlastní investování a nese finanční rizika investic, asset manager pak pro fond majetek spravuje a provádí poradenskou činnost a dostává za to poplatek.
Investování do fondů je osvědčeným modelem, který kromě velkých finančních ústavů a firem využívají i fyzické osoby. Například akcionář společnosti RSJ, Karel Janeček, investoval své finanční prostředky do zahraničního investičního fondu a mimo to spoluvlastní i českou správcovskou společnost, která jako asset manažer pro fond majetek spravuje. Není neobvyklé, že v České republice se nachází správcovská společnost, která spravuje investiční fond umístěný v zahraničí, nebo opačně – zahraniční finanční skupiny mohou pro správu českých fondů používat zahraniční asset manažery.
Legislativní, regulační a daňové aspekty jsou zpravidla těmi hlavními důvodů pro umístění investic v zahraničí. K investování v zahraničí vede majetnější Čechy často právě méně přísná právní regulace určitého odvětví, větší smluvní volnost a možnost svobodného uspořádání majetkových vztahů, pružnější obchodní právo, méně byrokracie a absence časových průtahů. V České republice například trvá založení společnosti několik dnů, kdežto v zahraničí lze leckde založit společnost během 24 hodin. V zahraničí může být pružnější i dividendová politika. Jelikož výhodná investice málokdy počká, nelze podnikatelům vyčítat, že si založí společnost tam, kde je to administrativně snadnější, navíc s nižší daňovou zátěží jako třešničkou na dortu.
O legálnost investiční činnosti se v příslušném státě stará, mimo jiné, legislativa proti praní špinavých peněž. Například Mauritius, kde je založen investiční fond, do nějž investoval i výše zmíněný Karel Janeček, zavedl pravidla proti praní špinavých peněz o několik let dříve, než Česká republika. Mauritius rovněž podepsal smlouvy o zamezení dvojího zdanění již s několika státy EU a k podpisu jsou připraveny i smlouvy o výměně daňových informací. Přes exotický nádech Mauritiu se tudíž v žádném případě nejedná o neprůhledný daňový ráj, který by s evropskými úřady nespolupracoval.
Pokud je zahraniční investiční společnost v zemi, ve které je založena, rovněž řádně provozována, což znamená, že se nejedná jen o fiktivní „poštovní přihrádku“, je zcela legální, že její příjmy v zahraničí podléhají tamnímu daňovému režimu. Pokud zahraniční investiční fond používá českou správcovskou společnost a ta za svou činnost dostává přiměřenou (tržní) odměnu, pak v souladu s českou daňovou legislativou zde tato odměna podléhá zdanění. O souhlas s investováním v zahraničí nemusí české fyzické osoby nikoho žádat, mají pouze povinnost oznámit určité údaje v případě, že je k tomu vyzve Česká národní banka.
Lze uzavřít, že přestože exotické destinace mají někdy v Čechách nálepku daňového ráje a lidé si je často mylně spojují s daňovými podvody, je investování v zahraničí při dodržování příslušných předpisů zcela legální a legitimní.
