V Německu jásají všichni. V Rakousku populisté.

Z eurovoleb vyplývá, že Německo je na kontinentální poměry stabilní zemí. Úspěchem by se však nemělo nechat ukolébat. Rakousko zase ukázalo, že není „malým Německem“, píše Zuzana Lizcová.

Německá kancléřka Angela Merkelová během tiskové konference k výsledkům voleb... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Německá kancléřka Angela Merkelová během tiskové konference k výsledkům voleb... | foto: Reuters
Německá kancléřka Angela Merkelová během tiskové konference k výsledkům voleb...

V Německu po nedělních volbách do Evropského parlamentu (EP) vládne všeobecná spokojenost. Křesťanští demokraté (CDU) obhájili prvenství, jejich vládní partneři ze sociální demokracie SPD zaznamenali utěšený přírůstek hlasů. Žádný oslnivý triumf euroskeptických populistů se na rozdíl od Francie či Velké Británie nekonal.

Alternativa pro Německo (AfD), která získala historicky první mandáty, si ale nezoufá. Zelení a Levice zůstali na svém. A Německo pevnou skálou uprostřed rozbouřených evropských vod.

Radost vládní koalice

V zemi našich západních sousedů dokonce oproti roku 2009 o pět procent narostla volební účast. K hlasovacím urnám se dostavila bezmála polovina (48,1 procenta) německých občanů, což je v celoevropském srovnání hezké číslo. Například Čechů hlasovala necelá pětina.

Křesťanští demokraté v čele pelotonu sice mírně ztratili, nikoli však vinou své celostátní politiky. Propadák (minus více než sedm procent ve své spolkové zemi) zaznamenala bavorská CSU, která se v kampani před volbami chovala trochu jako chytrá horákyně a byla napůl pro i proti Bruselu. Kancléřce Angele Merkelové to nemusí vadit. Lehký políček pro sebevědomého bavorského kolegu i konkurenta Horsta Seehofera není nikdy na škodu.

Sociální demokraté získali podle předběžných výsledků 27,3 procenta hlasů. Zaostali tím za CDU/CSU o osm procent, skoro o tolik si ale polepšili oproti posledním evropským volbám v roce 2009. Bezpochyby jim prospělo vedení Martina Schulze, lídra národní kandidátky a uchazeče o post šéfa Evropské komise.

Celkově se vládní velká koalice může radovat – u občanů má slušnou podporu. Její strany získaly více než 62 procent hlasů. V eurovolbách, v nichž voliči rádi experimentují nebo posílají svým vládám výhrůžné vzkazy, se to počítá dvojnásob.

Pád FDP, vzestup AfD

Opoziční strany, euroskeptická Levice a naopak probruselští Zelení, v nedělním hlasování mnoho neztratili, ani nezískali. S podporou 7,5, respektive deseti procent mohou mít dobrý pocit, že s nimi jejich věrní nadále počítají. Pravý opak platí pro dřívější stálici vrcholné politiky, liberální Svobodnou demokratickou stranu.

FDP, která hrála dlouhá desetiletí roli jazýčku na vahách při sestavování vládních koalic, pokračuje ve svém pádu do historického zapomnění. V roce 2009 ji volilo jedenáct procent Němců, letos pouze 3,4 procenta. Podle průzkumů veřejného mínění zůstala většina dřívějších stoupenců FDP letos doma. Jen poměrně menší část jich přešla ke konkurenční AfD.

K AfD, odmítající euro a propagující návrat k německé marce, totiž přeběhli zejména někdejší voliči CDU/CSU, celkem skoro půl milionu. Strana vedená hamburským profesorem ekonomie Berndem Luckem se může pochlubit ziskem 7,5 procenta hlasů a svými vůbec prvními zákonodárci. V Evropském parlamentu jich podle předběžných výsledků zasedne sedm, čímž AfD  bude mít v 96členné německé delegaci, nejpočetnější v EP, páté nejsilnější zastoupení.

Jak zajistit stabilitu EU

Díky rozhodnutí Spolkového ústavního soudu zrušit minimální hranici pro vstup do EP zasedne v jeho lavicích celkem čtrnáct německých stran, polovina z nich pouze s jedním mandátem. Liberálnější přistěhovaleckou politiku a ochranu osobních údajů se bude ve štrasburském zákonodárném sboru silou svého osamělého hlasu snažit hájit zástupkyně německých Pirátů, jasnou agendu bude mít i zástupce strany na ochranu zvířat.

Jen těžko říct, co bude v Evropském parlamentu dělat Udo Voigt z ultrapravicové Národně demokratické strany Německa (NPD), která bude možná kvůli své protiústavnosti rozpuštěna. A jaké legrácky nás čekají od satirického uskupení s prostým názvem Strana (Die Partei), která do EP rovněž pronikla?

Z eurovoleb vyplývá, že Německo je na kontinentální poměry stabilní a prosperující zemí – premiant. Jeho občané jsou relativně spokojení s tím, jak jsou v Bruselu zastoupeni, i se stavem své peněženky. Není divu. Angela Merkelová je v řešení ožehavých záležitostí v Evropě všudypřítomná, dbá na zájmy svých voličů a na udržování spořivého kurzu.

Němci by se však neměli nechat svým úspěchem ukolébat. Pouhý letmý pohled do Francie či Británie nebo na sedmiprocentní zisk německé AfD ukazuje, že s Evropskou unií není leccos v pořádku. Je proto nejvyšší čas přestat nad úspěchy euroskeptiků mávat rukou a začít přemýšlet, jak EU do budoucna zajistit stabilitu – například zmírněním sociálních dopadů hospodářské krize v některých regionech či celoevropským řešením naléhavé přistěhovalecké problematiky.

Žádné nadšení Rakušanů

Sousední Rakousko zase jednou ukázalo, že není „malým Německem“, jak si lidé zvenku občas zjednodušeně myslí. Zdejší strany velké koalice, lidová (ÖVP) a sociálnědemokratická strana (SPÖ), získaly s velkými problémy polovinu hlasů – lidovci 27,3 a sociální demokraté 23,8 procenta.

Lze to vysvětlit tak, že rakouští občané nejsou vládou příliš nadšení, ale ani ji nechtějí svrhnout. Co mají ostatně dělat, žádné skvělé alternativy se nenabízejí. První skončila ÖVP pod vedením Othmara Karase, který na volebních plakátech ani nechtěl logo své strany. To o lecčems vypovídá.

Účast byla podobná jako minule (zhruba 45 procent), proto se jedinou velkou senzací stal výborný výsledek populistické a euroskeptické FPÖ. Svobodná strana Rakouska, jejíž vůdce kandidátky Andreas Mölzer musel odstoupit kvůli ostře rasistickým výrokům, získala podporu téměř pětiny Rakušanů (19,5 procenta).

Zvládla zmobilizovat nevoliče a pomohlo jí i to, že jí letos nekonkurovala kandidátka europoslance Hanse-Petera Martina. Ta ve volbách v roce 2009 se sliby větší transparence, potírání korupce a podpory přímé demokracie získala úctyhodných 17,7 procenta hlasů.

Její bývalí voliči nyní podle průzkumů většinově přešli právě k FPÖ, které se podařilo zdvojnásobit svůj počet evropských mandátů na čtyři. Ty nyní zřejmě přispějí k větší síle vznikající protiintegračně a nacionalisticky orientované frakce v Evropském parlamentu vedené vítěznou stranou francouzských eurovoleb – Národní frontou Marine Le Penové.

Počet příspěvků: 2, poslední 28.5.2014 02:05 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.