Evropské, nebo národní plynárenství?

Zakáže-li Evropská komise dlouhodobé dovozní kontrakty s producenty, vznikne liberální trh ve spotřebě i v dovozu plynu

Síť středoevropských plynovodů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Síť středoevropských plynovodů. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Síť středoevropských plynovodů.

Diverzifikace bývá zpravidla nákladná, třeba svazku manželského – navzdory počáteční euforii mohou nastat zlé, ba ještě horší časy. To v případě zemního plynu většinou nehrozí, přestože jde o záležitost nákladnou, jejímž výsledkem může být lepší životní pocit, nikoli však nutně přímý ekonomický efekt. Diverzifikace dodávek plynu proto může být buď projevem obchodního „čímanství“, nebo hlubokého zoufalství. V tom se příliš neliší od zmíněné manželské diverzifikace.

Je-li první, čistě ekonomický typ projevem snahy, aby žádný dodavatel nezískal na trhu výsadní postavení a musel se konkurenčně potýkat s jinými o místo na slunci, pak u druhého typu se projevuje strach z možného opakování poněkud neblahých zkušeností uplynuvších desetiletí. Tehdejší „… a nikdy jinak!“ znělo jako něco nezměnitelného. Není třeba vést demarkační linii mezi oběma skupinami, protože už byla vytýčena na Jaltě.

Diverzifikace

Diverzifikace dovozu zemního plynu se stala tématem hned po sametové revoluci. Trvalo však několik let, než bylo dosaženo smluv s Norským královstvím. Česká republika se tím stala jediným bývalým sovětským satelitem, který přestal být plně závislý na ruském plynu. Je poněkud paradoxní, že ostatní země střední a východní Evropy ji nenásledovaly. Však na to počátkem roku 2009, během plynové krize, dost doplatily.

Tato krize se stala jistým mezníkem – dřív ležérně přijímaný názor o absolutní stabilitě dodávek ruského plynu doznal trhliny. Nesdílím obecně rozšířený názor, že jediným viníkem krize byla Ukrajina. Její chování totiž reagovalo na silný ruský nátlak. Navíc není jisté, zda na ruské straně plynovodu bylo opravdu dost plynu. Mnoholeté zkušenosti ukazují, že ruská plynárenská soustava, která jen stěží technicky umožňuje regulaci spotřeby, nebývá schopná adekvátně reagovat, panují-li v Moskvě a okolí tuhé „sibiřské“ mrazy. Významná omezení zahraničních dodávek plynu na počátku roku 2009 proto nebyla výjimkou, ale spíše tradicí. V takovém rozsahu však nikdy dřív výpadek dodávek nenastal. Zdá se, že teprve to probudilo z letargie i členské země Evropské unie, kterých se krize bezprostředně nedotkla.

Závislost Evropy na dovozu energetických surovin porosteNajednou se dřív akceptované ruské projekty, například plynovody Nord Stream a South Stream, začaly považovat za problematické. A byly oprášeny ty, jež mnoho let pospávaly v plynárenských šuplících – plynovod Nabucco, terminály kapalného plynu (LNG) v polském Swinoústí a na chorvatském ostrově Krk, spojení polské a české plynárenské soustavy či plynovod mezi Lanžhotem a rakouským Baumgartenem. Vedle toho se čile rozvíjí i kapacita podzemních zásobníků plynu. Jako reakce na tři týdny bez ruského plynu je to grandiózní výsledek. Děs, který v Evropě plynová krize vyvolala, má totiž racionální příčinu.

Evropské zásoby paliva se povážlivě tenčí, jaderná energetika není vždy a všude možným řešením a závislost na dovozu energetických surovin poroste. To vše za situace, kdy obrovské a nenasytné ekonomiky Číny a Indie polykají stále víc paliv i energií. Evropa přitom vsadila svou budoucnost na rychlý růst využití plynu, který jako čistá energie nejvíc mezi fosilními palivy splňuje ekologické parametry. Nezbývá tedy nic jiného než sázka na jistotu. Ta však vždy na něco přijde.

Nabucco

Projekt plynovodu, dnes známý pod názvem Nabucco (nikoli Trubadúr, jak by asi znělo případněji), byl původně na konci osmdesátých let zamýšlen jako trasa pro dopravu íránského plynu do Evropy. Později jej adoptovala energetická komise Hexagonály, ale nakonec opět vyšuměl. Znovu se probudil k životu až nyní – jako přímá konkurence ruského projektu South Stream. Mezi investory Nabucca a ruským Gazpromem vzplála bitva o zdroje plynu v oblasti Kaspického moře a ve středoasijských republikách, přičemž Rusové cíleně vykupovali exportní kvóty, aby se na Nabucco nedostalo.

Ve hře jsou i naleziště plynu v Iráku, kam ruský vliv příliš nesahá. Problém je však v tom, že Irák by musel obnovit a rozšířit svou těžební a dopravní infrastrukturu, což je úkol na léta. Vsadím se však, že pokud bude Nabucco vybudováno, dříve, či později jím do Evropy poteče plyn z dnes proskribovaného Íránu, který jej má druhé nejvyšší světové zásoby.

Zdá se, že diverzifikace dodávek plynu pro Evropu nabývá trochu jiného rozměru než popsané principy obchodních výhod či obavy ze závislosti na jediném, poněkud nebezpečném dodavateli. Jde totiž o proveditelnost evropského konceptu energetické politiky. Obavy z ruského vlivu daly základ celoevropským, nikoli pouze regionálním řešením. Omezení obchodní pozice Gazpromu a technická řešení (požadavek Evropské komise na reverzibilitu evropské plynárenské soustavy) proto představují pouze dílčí prvek celého schématu. Důležitější je budování nových „vstupních bran“ – nejen plynovodů, ale i, a možná především, námořních terminálů na příjem LNG. Současná situace v obchodu s plynem tomu značně nahrává.

Dva scénáře

USA komerčně uplatnily revoluční technologii těžby plynu z břidlic. Následkem toho zastavilo Rusko práce na svém nalezišti Štokman, které mělo dodávat na americký trh zkapalněný zemní plyn. Ani ostatní producenti a vývozci LNG příliš nejásali. Kvůli „břidlicovému“ plynu byla hustá síť terminálů na americkém pobřeží prakticky odstavena z provozu. Na trhu vznikl přebytek zkapalňovacích i transportních kapacit (tankerů). Za tohoto stavu je zřejmé, že dobrým odbytištěm kapalného plynu se stává Evropa. Pro ČR mohou mít význam terminály v Polsku či Chorvatsku i třeba v německém Wilhelmshavenu. Chcete-li to nazývat diverzifikací, dobrá, je však to mnohem víc.

Obchod s plynem bude čím dál víc decentralizovánKdybych byl majitelem funkční křišťálové koule, mohl bych podat strhující výklad evropské plynárenské budoucnosti. Takto však mohu vycházet pouze z toho, co buď leží na stole, nebo – v horším případě – v jeho zásuvce. Za prvé, v Evropě vznikne něco podobného „plynové železnici“. Přepravní soustavy doplněné o propojovací plynovody v severojižní ose budou přepravovat plyn bez ohledu na to, odkud pochází. Problémem však je záměnnost ruského plynu, který vykazuje ve srovnání s norským či alžírským horší výhřevnost. Plyn z neruských ložisek je proto v našich středoevropských podmínkách nutné mísit s nějakým málo kvalitním. Technicky to nepůsobí potíže. Řízení a provoz této soustavy se budou postupně centralizovat.

Za druhé, obchod s plynem bude čím dál víc decentralizován. Ochranná opatření přitom vyloučí z obchodu subjekty bezprostředně spjaté s neunijními producenty plynu. Z toho vyplývá, že plyn bude postupně ztrácet svou „národnost“. Jednotná propojená soustava plynovodů přivede plyn tam, kde bude odbyt, aniž by bylo nutné přemýšlet, kde byl vytěžen.

Plynaři to sice neradi slyší, ale pokud Evropská komise zakáže dlouhodobé dovozní kontrakty s producenty – a zdá se, že k tomu směřuje –, vznikne liberální trh s plnou konkurencí nejen ve spotřebě, ale i v dovozu plynu. Producenti budou muset usilovat o prodej svého plynu na hranicích EU, což bude možné jen jeho cenami.

Vstupy plynu do prostoru EU – nejen potrubní, ale i terminály LNG – se stanou obchodními místy, na nichž budou nakupovat evropští obchodníci pro své odběratele. Bude-li v takovém místě plyn drahý, nakoupí jinde. Společný přepravní systém pak umožní dodávky do místa spotřeby. A konečně, významně vzroste vliv funkční plynárenské infrastruktury jako podmínky svobodného obchodu. Národní evropské přepravní systémy se stanou jedinou soustavou. Bez ní nelze uskutečnit energetický koncept „plynové“ Evropy“.

Druhým možným scénářem je, že kvůli rezistenci národních vlád některých členských zemí EU zůstane plynárenství nadále ve státních hranicích. Žádný strategický odborník, pokud není buď neprozíravý, nebo zaplacený, s čistým svědomím nedoporučí zemní plyn jako zdroj energetické budoucnosti Evropy. To by byla škoda.

Počet příspěvků: 1, poslední 31.8.2012 06:15 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.