Lidovky.cz

Evropská unie hodlá posílit důvěru ve vodu z kohoutku

  10:25
Kohoutková voda obsahuje oproti balené mnohem méně částic mikroplastů. Člověk, který by pil pouze balenou vodu, by ročně zkonzumoval z tohoto zdroje 130 tisíc částic ve srovnání se čtyřmi tisíci ve vodě z kohoutku. Evropská směrnice o pitné vodě, jež má být definitivně schválena na podzim, má zamezit plastovému odpadu z balené vody.

ilustrační foto foto: Shutterstock

Kohoutková voda je v kurzu a její popularita by se měla zvyšovat. Restaurace budou plné džbánků s vodou a parky, letiště či nákupní centra ozdobí bezplatná pítka. S touto vizí přichází evropská směrnice o pitné vodě, jejíž definitivní schválení je na spadnutí na podzim. Do budoucna chce Evropská unie posílit důvěru ve vodu z kohoutku a díky tomu zamezit plastovému odpadu z balené vody. Pití pak bude podle jejích představ levnější, ekologičtější a bez mikroplastů. Přístup ke kvalitnější vodě by mohl podle Evropské komise (EK) omezit spotřebu balené vody až o 17 procent.

„Směrnice umožní Evropě směřovat k energeticky šetrnějšímu a oběhovému hospodářství,“ uvedl Karmenu Vella, eurokomisař pro životní prostředí. O tom, jak konkrétně pití kohoutkové vody podpoří, si ovšem rozhodnou samy členské státy. V Česku se velká propagační kampaň podle úřadů nechystá. Tuzemští politici zatím jen doufají ve rčení „příklady táhnou“. „Na zasedání vlády se pije kohoutková voda s plátkem citronu. Nicméně pro ty, kteří upřednostňují perlivou vodu, je k dispozici i několik balených“ řekla LN mluvčí vlády Jana Adamcová.

Vlastní směrnice

Situace přitom není růžová – 95 procent českých domácností kupuje balenou vodu, především ochucenou, sycenou a v plastu. Loni si balenou vodu nekoupilo jen pět procent domácností. Nejvíce kupujících (devět z deseti) oslovila nabídka minerálních a léčivých vod. Stolní nebo pramenitou vodu si do nákupního košíku dalo o něco méně lidí – osm z deseti kupujících –, vyplývá ze zjištění společnosti GfK. Nejvíce utrácejí za balené vody Středočeši, v průměru 1700 korun ročně. Naopak nejšetrnější jsou s tisícovkou Pražané.

Jasným favoritem jsou vody, zejména s příchutí citronu či pomeranče. Tvoří 60 procent z výdajů domácností na balené vody celkově. Navzdory oblibě balených ochucených vod si cestu k Čechům postupně nachází také kohoutková varianta. Potvrzují to i čísla. „Z průzkumu postojů veřejnosti z loňského roku, které má ministerstvo zemědělství k dispozici, vyplynulo, že kohoutkovou vodu pravidelně konzumuje 90 procent české populace, z toho 63 procent denně,“ řekl LN mluvčí resortu Vojtěch Bílý.

Výrobci balených vod se zatím neobávají, že by jim kvůli vyšší poptávce po vodě z vodovodu klesly tržby. Minerální vody jsou oproti pitné vodě zcela jinou kategorií, mají vlastní evropskou směrnici a mnohem přísnější předpisy a limity.

Největší spotřeba pitné vody je tradičně v Praze. Loni obyvatel metropole průměrně denně spotřeboval 107 litrů pitné vody z toho na pití dva litry. Za ně zaplatil přibližně 0,18 koruny, vyplynulo z údajů Pražských vodovodů a kanalizací. Zato na pražském magistrátu se stále drží vody balené, tentokrát v objemnějších barelech. I tam se ale spotřebu plastů snaží omezit. „Plastové kelímky jsme nahradili ekologickými sklenicemi,“ říká mluvčí Vít Hofman.

Podobně jsou na tom v dalších regionech. „Při veškerých jednáních jsou k dispozici džbány s kohoutkovou vodou“ řekl například mluvčí děčínské radnice Luděk Stínil. Na chodbách je pak pro veřejnost k dispozici pitná voda v barelech s plastovými kelímky. „Ty je možné na místě třídit. Vize vedení města je zbavit se i těchto plastů úplně,“ doplnil.

Výrobci balených vod se zatím neobávají, že by jim kvůli vyšší poptávce po vodě z vodovodu klesly tržby. „Minerální vody jsou oproti pitné vodě zcela jinou kategorií, mají vlastní evropskou směrnici a mnohem přísnější předpisy a limity. Nepředpokládáme ovlivnění připravovanou směrnicí,“ řekl LN Pavel Novák, mediální zástupce Karlovarských minerálních vod.

Žádné nařizování

V souvislosti s propagací nebalené vody se několik let diskutuje o povinném zavádění její kohoutkové verze do restaurací. Navzdory počátečnímu odporu provozovatelů si džbánek s vodou své místo na nejednom stolku našel. Brusel ani národní státy nicméně nehodlají majitelům či provozovatelům pohostinství kohoutkovou vodu nařizovat.

V souvislosti s propagací nebalené vody se několik let diskutuje o povinném zavádění její kohoutkové verze do restaurací. Navzdory počátečnímu odporu provozovatelů si džbánek s vodou své místo na nejednom stolku našel. Brusel ani národní státy nicméně nehodlají majitelům či provozovatelům pohostinství kohoutkovou vodu nařizovat.

„Domníváme se, že by spíše mělo jít o dobrovolné rozhodnutí restauratérů, stejně tak je dobrovolné rozhodnutí každého, jakou restauraci navštíví,“ podotkl Bílý z ministerstva zemědělství. S tím se ztotožňuje šéf marketingu sítě restaurací Coloseum Jakub Karlíček. „I díky vlastnímu průzkumu mezi hosty jsme zaznamenali zájem o zařazení kohoutkové vody do nabídky. Od loňského roku ji tudíž nabízíme v podobě půllitrové karafy s citronem a mátou za poplatek 35 Kč. O vodě zcela zdarma v tuto chvíli neuvažujeme,“ sdělil LN.

O propagaci a lepší image kohoutkové vody v restauracích se stará její dodavatel, společnost Veolia ČR. „V rámci projektu Čerstvá kohoutková? Stačí říct! dodáváme do restaurací, barů, kaváren zdarma karafy na pitnou kohoutkovou vodu. Jejich počet záleží na velikosti provozovny. Princip je jednoduchý: oni nás osloví, my jim karafy připravíme a oni si je odvezou. Pouze podepisují závazek, že v karafách od nás nebude pitná voda za poplatek,“ vysvětluje Tomáš Mrázek z Veolie. Gastronomické podniky, které začnou vodu z kohoutku servírovat, získají podle něho originální karafy na vodu od známých designérů Daniela Piršče a Jiřího Pelcla.

Zdražení výrobků

Kohoutková voda má oproti balené jedno významné, vědecky podložené plus – obsahuje mnohem méně částic mikroplastů. Člověk, který bude pít jen balenou vodu, by ročně zkonzumoval pouze z tohoto zdroje 130 tisíc částic v porovnání se čtyřmi tisíci ve vodě z kohoutku. Uvedl to nedávný výzkum zveřejněný v časopise Environmental Science and Technology. Znečištění mikroplasty většinou vzniká rozpadem plastového odpadu a podle vědců je všudypřítomné na celé planetě.

Vědci nevědí, co se stane, když mikroplasty vdechneme. Nové studie ale předpokládají, že většina jich skončí spíše v zažívacím traktu, než aby byla vykašlána nebo vysmrkána. Podle britského serveru The Telegraph studie prokázaly, že vysoké množství plastů způsobuje lehké záněty dýchací soustavy. Některé druhy umělé hmoty obsahují látky a chemikálie, jež mohou ovlivňovat reprodukční schopnosti nebo zvyšovat riziko rakoviny. Do boje s plasty, zejména pak s jednorázovými obaly, nedáno vyrazilo – s Bruselem v zádech – české ministerstvo životního prostředí.

Do boje s plasty, zejména pak s jednorázovými obaly, nedáno vyrazilo – s Bruselem v zádech – české ministerstvo životního prostředí. Úplný zákaz jednorázových plastů je podle resortu do budoucna reálný, nicméně okamžitá stopka by prodražila výrobky.

Úplný zákaz jednorázových plastů je podle resortu do budoucna reálný, nicméně okamžitá stopka by prodražila výrobky. V EK se připravuje návrh nové legislativy s cílem zredukovat použití jednorázových plastů. Do doby, než se z unijních legislativních návrhů stanou reálné závazky, se ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) rozhodl pro dobrovolné dohody s firmami rychlého občerstvení. Ty se v iniciativě #dostbyloplastu zavazují k redukci obalů. Do iniciativy vstoupily například kavárenské řetězce Costa Coffee či CrossCafé, pekařství Paul či maloobchodní prodejny Lidl.

Češi sice patří v Evropě v třídění PET lahví mezi zodpovědnější spotřebitele, ale vadu na kráse představuje kontroverzní smršťovací fólie z PVC, kterou část výrobců lahve opatřují. Zpravidla je na ní natištěna barevná grafika, jež slouží zejména k zaujetí dětí. PET lahve s pitím pro ně mají takové fólie skoro všechny.

Tento obal, který třídicí linky neumějí oddělit, znemožňuje recyklaci. Obsahuje totiž chlor, jenž by způsoboval korozi používaných strojů. Taková lahev tedy zbytečně končí na skládce, což by se do budoucna mohlo výrobcům prodražit. Nový zákon o obalech vycházející z evropské směrnice mluví o takzvané ekomodulaci, což znamená, že za výrobky hůře recyklovatelné se bude platit více než za ty ekologičtější.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.