Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt (úřadoval v letech 1974–1982) poskytl začátkem prosince rozhovor serveru MarketWatch.com, který je součástí zpravodajské společnosti Dow Jones & Co, vydavatele deníku The Wall Street Journal. Sociálnědemokratický politik, který letos v prosinci oslaví 92. narozeniny, v něm kritizuje současnou politickou reprezentaci evropských zemí.
„Evropě scházejí lídři. Nedostávají se jí lidé na vysokých postech národních států či evropských institucí, kteří by měli dostatečný přehled o domácích i mezinárodních záležitostech a současně náležitou sílu rozhodovat,“ prohlásil Schmidt. Za jednu z mála výjimek považuje lucemburského ministerského předsedu Jeana-Clauda Junckera, jehož země je však prý příliš malá, aby hrála důležitější roli.
Sám Schmidt si podobná prohlášení může dovolit, neboť jako jeden z mála státníků za studené války praktikoval skutečně celoevropskou politiku. Byl to on, kdo prosadil v silně pacifistickém Německu krajně nepopulární rozmístění amerických raket Pershing na starém kontinentu v reakci na rozhodnutí Sovětského svazu zavést do výzbroje rakety středního doletu SS-20.
Na adresu vlády současné kancléřky Angely Merkelové Schmidt prohlásil, že se její členové svou práci teprve učí. „Nemají žádnou předchozí zkušenost se světovými politickými ani ekonomickými záležitostmi,“ říká.
Problémy eurozóny mají kořeny již v Maastrichtské smlouvě a v rozšíření EU
Původ nynějších problémů eurozóny, potažmo Evropské unie, spatřuje bývalý kancléř v letech 1991 až 1992, v období okolo maastrichtských jednání, kdy měla tehdejší verze EU pouze dvanáct členů. „Tehdy nejen přizvali každého, aby se stal členem EU, ale zároveň i stvořili euro a každému nabídli, aby jej přijal za svou měnu,“ považuje za chybu Schmidt.
Dle něho je více než z 50 procent pravděpodobné, že se v příštích 20 letech opět vytvoří původní tvrdé jádro EU, které se bude skládat z Francie, Německa, Nizozemska a možná Itálie. „O Britech se spíše domnívám, že nebudou součástí tohoto uskupení. Totéž se může stát s Poláky,“ předpovídá.
Je zajímavé poslechnout si názory politika, jenž na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let patřil spolu s francouzským prezidentem Valérym Giscardem d‘Estaing k zakladatelům Evropského měnového systému, předpokladu pro pozdější zavedení eura. Je třeba si připomenout i zajímavé souvislosti. K předčasnému konci Schmidtovy politické kariéry významně přispěla hospodářská recese, která v sedmdesátých letech zasáhla svět. V jejím důsledku musela německá vláda sáhnout k opatřením, jež prohloubila napětí uvnitř tehdejší vládní koalice. Lze z toho usuzovat něco pro nynější kabinet kancléřky Merkelové?
