Kdo se počátkem května prošel rozkvetlou Vídní, mohl s trochou nadsázky získat pocit, že v letošních volbách do Evropského parlamentu kandiduje jen jediná strana. Plakáty populistických svobodných (FPÖ) s údernými veršovanými hesly nebo mladistvým úsměvem jejího předsedy jsou v rakouské metropoli opravdu na každém kroku.
Občas mezi nimi vykoukne seriózní tvář lidoveckého lídra a viceprezidenta europarlamentu Othmara Karase nebo bývalého televizního moderátora Eugena Freunda, kterého pro letošní hlasování angažovali sociální demokraté. Oba kandidáti nejsilnějších stran, které spolu od loňska opět sedí ve velké vládní koalici, jsou na nenápaditých billboardech na první pohled snadno zaměnitelní. Jeden má kulaté a druhý oválné brýle bez obrouček.
Takhle je to před evropskými volbami v zemi našich sousedů bohužel skoro se vším. Invence a nápady, jak zaujmout voliče, chybějí. „Evropská témata se ve volebním boji v Rakousku i tentokrát vyskytují málo. Dokonce i unii naklonění Zelení agitují se zahnutými okurkami a využívají tím starého předsudku vůči nařízení EU, které už mnoho let vůbec neexistuje,“ okomentoval pro ČESKOU POZICI současnou situaci uznávaný expert na EU a rakouskou politiku Otmar Lahodynsky z týdeníku Profil.
Nedávný průzkum agentury OGM pro deník Kurier jen potvrdil to, co už se stejně vědělo: že volby do Evropského parlamentu Rakušany opravdu netáhnou. O nadcházejícím víkendu se jich prý chystá hlasovat 43 procent, z lidí mladších 30 let jen 29 procent. Když se vybírají poslanci Národní rady, přijdou běžně hlasovat tři čtvrtiny voličů.
Protest proti velké koalici
Současný volební boj přichází podobně jako v sousedním Německu o jiskru i díky tomu, že dvě hlavní strany ve Vídni společně vládnou, a tudíž se do sebe pouštějí jen na půl plynu. Pro kontroverzní svobodné, kteří byli kdysi pod vedením Jörga Haidera postrachem Evropy, tak není těžké zaujmout. Nadcházející hlasování se snaží přetavit právě ve všelidový protest proti velké koalici. Všechno si ale zkazili a upoutali pozornosti až moc.
Jejich volební lídr Andreas Mölzer, který už deset let pobírá solidní europoslanecký plat, se nechal slyšet, že Evropská unie je „diktatura a konglomerát negrů“. To už byla silná káva i pro ty občany Rakouska, kteří jinak vidí na Bruselu jen málo dobrého. FPÖ proto s největší pravděpodobností skončí stejně jako v loňských národních volbách na třetím místě.
Pokud se tak stane, zamíří jejích pár europoslanců (možná až čtyři z celkových osmnácti) zřejmě do nově vznikající euroskeptické frakce, která se má ustavit pod taktovkou francouzské Národní fronty a nizozemské Strany pro svobodu.
O první místo by se měli utkat lidovci (ÖVP) a sociální demokraté (SPÖ), kteří si pravděpodobně rozdělí zhruba polovinu hlasů. Na menší eurooptimisty, Zelené a novou liberální stranu NEOS by mělo podle dřívějších odhadů shodně zbýt něco kolem deseti procent. Pravicový Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) zřejmě ztratil veškeré naděje na úspěch poté, co se z čela jeho kandidátky odporoučela po neshodách s vedením partaje Haiderova dcera Ulrike.
Team Stronach, politický projekt rakousko-kanadského miliardáře Franka Stronacha, který rozviřoval veřejné debaty celý minulý rok, v eurovolbách ani nekandiduje. Jeho otec zakladatel, zklamaný malou podporou voličů v podzimním hlasování, opustil nově ustavenou národní radu už v lednu. Strana se nyní po jeho odchodu prý musí personálně zkonsolidovat a připravit na regionální volby. Jestli vůbec přežije, ví bůh.
Když už přijde řeč na programy, kladou strany důraz na svá tradiční témata. Sociální demokraté požadují větší zaměstnanost (zejména pro mladé), chtějí také lepší náhled do průběhu jednání o zóně volného obchodu s USA – zejména kvůli zájmům náročných rakouských spotřebitelů, kteří se bojí snížení vysokých evropských standardů například pro potraviny.
Dělnický plat 3000 eur
Se svým evergreenem, vyrovnáváním sociálních nerovností ve společnosti, trochu narazili. Jejich lídr a bývalý hlasatel zpráv Eugen Freund se poněkud ztrapnil, když v rozhovoru s novináři odhadl hrubý příjem průměrného dělníka na 3000 eur měsíčně (asi 82 tisíc korun). Tolik běžní pracovníci opravdu nevydělávají ani v bohatém Rakousku – a prominent Freund si vysloužil posměšné pochyby, zda je schopen soucítit s tradiční sociálnědemokratickou klientelou.
Lidovci brojí proti dluhům a vyslovují se pro větší deregulaci a transparenci při zacházení s penězi daňových poplatníků. Jejich ministr zahraniční a benjamínek vrcholné politiky Sebastian Kurz neopomněl rovněž zmínit, že je v zájmu jeho země zabránit imigraci lidí z chudších evropských států a zneužívání rakouských sociálních systémů. Přesto, že přistěhovalci z EU jsou zde podobně jako v Německu v průměru vzdělanější a lépe kvalifikovaní než místní obyvatelé.
Lidovci tak lehce drnkají na populistickou strunu. Je to zřejmě součástí taktiky, jak zaujmout širší vrstvy než ty, které je tradičně podporují. „ÖVP jde do volebního boje s Othmarem Karasem, uznávaným expertem na EU. Ten ale nechce na svých plakátech žádné zmínky o své stranické příslušnosti, protože chce oslovit i jiné voliče,“ vysvětluje novinář Otmar Lahodynsky. „Nevidím moc rozdílů oproti roku 2009. Znovu chybí obsahová diskuse o evropských tématech. Obávám se proto malé volební účasti,“ dodává.
Malé Rakousko přitom Evrospkou unii potřebuje jako sůl. Pokud o tom jeho vládní představitelé nepřesvědčí voliče, budou jednou čelit mnohem větším výzvám než silné frakci destruktivních poslanců v Evropském parlamentu.
