Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

EU přijala podmínky Turecka. A neprosadila žádnou svou námitku.

Evropa

  18:04
Dohoda EU s Tureckem o zastavení uprchlické vlny je kancléřky Angely Merkelové. Podle ní Německo, které přestane přijímat uprchlíky, není její země a Evropa, jež zavře své hranice, není její Evropa. Merkelová má pravdu: Německo ani Evropa nejsou její.

Předseda turecké vlády Ahmet Davutoglu přijíždí na summit EU. foto: ČTK

Všech 28 členských zemí Evropské unie souhlasilo s dohodou s Tureckem, která má zastavit uprchlickou vlnu. Vyjasněme si, co jsme si od něho koupili. Na posledním summitu EU se poměrně překvapivě rychle dohodly jak její členské státy, tak posléze unie a Turecko. V podstatě lze říct, že EU přijala všechny turecké podmínky a neprosadila žádnou ze svých námitek. Dohoda má následujících sedm hlavních bodů:

  • Za prvé, Turecko přijme nazpět všechny uprchlíky, kteří od neděle 20. března dorazí z Turecka do Řecka. Tyto deportace zaplatí EU. Každý zachycený uprchlík však bude mít právo na individuální posouzení, takže někteří z nich, uvádějí se Kurdové a Afghánci, nebudou vraceni.
  • Za druhé, za každého vráceného uprchlíka-Syřana přijme EU jiného syrského uprchlíka. Přitom bude dávat přednost těm, kteří se nepokusili dostat se do Evropy ilegálně – a z nich ženám a dětem.
  • Za třetí, Turecko zajistí, aby ilegální migrace do Evropy neotvírala nové vodní nebo suchozemské cesty.
  • Za čtvrté, jakmile vlna ilegální migrace opadne, EU zahájí dobrovolnou humanitární akci pro přijímání uprchlíků.
  • Za páté, Turecko dostane od EU nejprve tři miliardy eur, později další tři miliardy.
  • Za šesté, od konce června zavede EU s Tureckem bezvízový styk, pokud splní všechny podmínky unie.
  • Za sedmé, EU otevře novou kapitolu v jednáních o vstupu Turecka do EU.

Poslední bod je jediný, kde se EU, a především Kypr, trochu prosadily. Turecko chtělo otevřít víc kapitol, ale tento požadavek podalo možná jen proto, aby z něčeho mohlo ustoupit, a tím Evropě umožnilo zachovat si aspoň trochu tvář.

Výnosný byznys

Při pohledu na těchto sedm hlavních bodů je nápadné, že Turecku z této dohody vyplývá jediná faktická povinnost – nebránit evropským lodím, aby vozily uprchlíky nazpět do Turecka. Všechno ostatní musí zařídit a zaplatit EU. Z dohody pak vyplývá osm otázek.

Nedávno jeden z významných pašeráků prohlásil, že kdyby chtělo Turecko pašeráky zastavit, mohlo by to udělat ze dne na den. Zřejmě tedy nechce a Evropa ho k tomu nedokázala přimět ani nátlakem, ani penězi.

Za prvé, proč se Turecko nezavázalo, že zabrání ilegální migraci ze svých břehů do Řecka? To by přece byl nejefektivnější způsob, jak migraci zastavit. Odpovědí může být, že by přitom Turecko muselo něco opravdu dělat a bylo by možné jednoduše kontrolovat, zda to dělá – tím, jestli do Řecka přicházejí, nebo nepřicházejí migranti.

Dále by při takovém řešení přišli o peníze migrantů jak pašeráci a převaděči, tak policisté a jiní, jimi podplacení úředníci. Když totiž policie migrantům nezabrání odplout, mají pašeráci na svou odměnu nárok, migrantům peníze nevrátí, ať už se do Evropy dostanou, nebo nedostanou. Když turečtí policisté zabrání člunům vyplout, musejí to pašeráci za stejné peníze zkoušet znovu tak dlouho, až se to povede.

Z převádění migrantů se však stal natolik výnosný byznys, že Turecko o něj zřejmě nechce přijít. Nedávno jeden z významných pašeráků prohlásil, že kdyby chtělo Turecko pašeráky zastavit, mohlo by to udělat ze dne na den. Zřejmě tedy nechce a Evropa ho k tomu nedokázala přimět ani nátlakem, ani penězi. Přitom není možné si v Izmiru koupit gumový člun a vlastním úsilím vyplout k řeckým břehům, protože tomu okamžitě zabrání buď policisté, nebo pašeráci, popřípadě společně.

Pochybnosti o legalitě

Za druhé, na Evropě zůstává úkol přinutit migranty k návratu do Turecka. To je jedna ze slabin dohody. Evropa má panickou hrůzu z násilí, zejména pokud se dostane na televizní obrazovky a internetové servery. Navzdory tomu není na Turecku, aby hlídalo své hranice, ale na Evropě, aby migranty pochytala a na své náklady donutila k návratu. Reportéři už se určitě těší na dramatické záběry zoufalých lidí, především žen a dětí, které se budou deportaci bránit ze všech sil.

Mnoho právníků pochybuje o legalitě dohody. Až její projednání u soudu prokáže, jsou-li jejich pochybnosti oprávněné. Když se migranti začnou proti rozhodnutí o deportaci odvolávat, může cesta přes všechny soudní instance trvat několik měsíců nebo let.

Za třetí, proč se v dohodě jedná o Syřanech rozdílně od všech ostatních národností? Jak v Sýrii, tak v jiných zemích jsou oblasti, kde se válčí, a další, kde je klid, a lze v nich víceméně normálně žít. Zvláštní jednání se Syřany nápadně připomíná jejich oblibu u německé kancléřky, která jejich pozváním loni v září migrační vlnu rozbouřila. Angela Merkelová sice popírá, že by tuto dohodu předtím s Turky formulovala, ale mnoho analytiků v ní vidí její ruku.

Za čtvrté, řada členských států EU s touto dohodou souhlasila jen proto, že rozdělování Syřanů do Evropy bude na dobrovolné bázi. Kdyby to opravdu nastalo a většinu z nich by si zase muselo vzít Německo, jen těžko to bude Merkelová obhajovat jako „evropské řešení“.

Za páté, mnoho právníků pochybuje o legalitě dohody. Až její projednání u soudu prokáže, jsou-li jejich pochybnosti oprávněné. Když se migranti začnou proti rozhodnutí o deportaci odvolávat, může cesta přes všechny soudní instance trvat několik měsíců nebo let. To je poněkud déle než pět dnů, které si EU stanovila za limit pro rozhodnutí o deportaci. Je ale pravděpodobné, že tyto soudní pře nebudou mít odkladný účinek, jinak by dohoda pozbývala smyslu.

Možnosti

Za šesté, EU doufá, že dohoda postupně ilegální migraci zastaví, protože migranti zjistí, že se takto do Evropy nedostanou. Zda se toto zbožné přání vyplní, je velkou otázkou, za kterou by racionálně uvažující politici neměli platit miliardy eur. Za uplynulý rok vznikl obrovský převaděčský byznys, jednodušší a výnosnější než pašování drog.

Doufat, že uzavřením jedné cesty zmizí jak nabídka, tak poptávka, je mimořádně neracionální, zejména když v jejím uzavření má mít hlavní roli někdo, kdo má na jejím fungování finanční zájem. Další vývoj má čtyři možnosti:

  • Migranti zjistí, že se nelze dostat z Turecka do EU a přestanou se o to snažit. To je asi ta nejméně pravděpodobná možnost.
  • Migranti se budou nadále plavit na gumových člunech do Řecka a žádat tam o azyl. Už se ukázalo, že ani natolik vysoce organizovaná země, jako je Německo, není schopná takový nápor zvládnout. Migranti v něm čekají řadu měsíců, aby mohli podat žádost o azyl, jejíž vyřízení trvá minimálně dalšího půl roku. Že by to Řecko dělalo lépe, by velmi překvapilo.
    Migranti se tedy buď budou v Řecku hromadit, nebo si s pomocí pašeráků hledat nové cesty, ale už ne přes Turecko, takže dohoda s Turky bude EU málo platná. Navíc se Turecko nezavázalo, že migrantům bude bránit odplout, proto se s příchodem jara a léta bude jejich počet neustále zvyšovat.
  • Do Řecka se budou plavit jen migranti, které EU nebude vracet do Turecka. Uprchlíci s azylem budou pokračovat v cestě do libovolné země Schengenu. Falešné pasy řecké úřady v zájmu rychlého vyřízení nebudou zjišťovat.
  • Ostatní migranti si najdou jinou cestu – buď rovnou z Turecka, nebo přes jinou zemi. Jedna možnost je otevření „ukrajinské cesty“, která by měla zajímavé důsledky – vede přes Kavkaz, Rusko, Ukrajinu nebo Bělorusko a Polsko nebo Slovensko dál na západ a pro uprchlíky z Afghánistánu a Pákistánu není o mnoho delší než ta dosavadní. Rusko by v ní mohlo zaujmout stejnou pozici, jako má v balkánské cestě Turecko.
    Z bližšího výzkumu vyplývá, že Turecko se od Ruska v tomto ohledu příliš neliší. Obě země vede prezident s pevnou rukou, který sice volby pořádá, ale o demokracii a svobodná média příliš nestojí. Mají velmocenské ambice, problémy s vlastními menšinami a velký zájem, aby je Evropa brala za partnera.
    Kdo by chtěl namítnout, že Rusko zabralo Krym, by si měl vzpomenout, že Turecko v roce 1974 porušilo mezinárodní právo, obsadilo půlku Kypru a zřídilo na ní dodnes existující Severokyperskou tureckou republiku. Pro Vladimíra Putina by byla cesta migrantů přes Kavkaz stejným požehnáním, jako je balkánská cesta pro Turecko. Mohl by začít jednat s EU, jak ji uzavře, a co za to dostane. Další možností je pak oživení cesty z Libye, která je pro migranty mnohem nebezpečnější.

Nevypočitatelný partner

Za sedmé, pokud Turecko splní všechny podmínky a EU s ním zavede bezvízový styk, může nastat, že řada Turků nebo lidí s tureckým pasem, pravým či falešným, se vydá do Evropy. Kurdská menšina se v Turecku cítí utlačovaná, řada Kurdů má šanci dostat v Evropě azyl, lze tedy očekávat, že se o to pokusí. To může vyvolat uprchlickou vlnu stejných rozměrů, jako je ta současná.

Turecko je značně nevypočitatelný partner a nelze vyloučit, že s jídlem poroste jeho chuť. Má teď písemně potvrzeno, že Evropa na něm závisí a takovému pokušení bude obtížně odolávat.

Za osmé, Evropa si, realisticky vzato, kupuje svou bezpečnost na tureckém bazaru. Turecko je značně nevypočitatelný partner a nelze vyloučit, že s jídlem poroste jeho chuť. Má teď písemně potvrzeno, že Evropa na něm závisí a takovému pokušení bude obtížně odolávat.

Tato dohoda je Angely Merkelové – úspěch jejím vítězstvím, neúspěch její zodpovědností. Podle ní toto řešení nemá alternativu, ačkoli balkánské státy, Rakousko a Maďarsko uzavřením balkánské cesty ji už nedávno uskutečnily. Je s podivem, co všechno je německá kancléřka ochotná udělat, aby nemusela změnit svou politiku vítání migrantů.

Zcela však opomíjí fakt, že většina migrantů chce do Německa, a dokud to bude prohlašovat, že nemá žádný limit a všechny přijme, není šance migrační vlnu utlumit. Místo toho se snaží hledat různá „evropská řešení“. Tím mělo nejdříve být rozdělování migrantů podle kvót, a když selhalo, má se o Evropu postarat Turecko.

Merkelová se nedávno nechala slyšet, že Německo, které přestane přijímat uprchlíky, není její země a Evropa, jež zavře své hranice, není její Evropa. Bohužel si to ještě neuvědomuje, ale má pravdu: Německo ani Evropa nejsou její.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.