Éra uhlí končí

Ladislav Štěpánek, člen představenstva ČEZ a ředitel divize klasická energetika, v rozhovoru mimo jiné říká: „Přichází doba obnovitelných zdrojů, decentralizované a bezemisní energetiky. Obnovitelné zdroje však budou potřebovat zálohu. Když chcete 50 procent z obnovitelných zdrojů, musíte si říci, co bude těch zbylých 50 procent. Je to snadné pro země, jako je Finsko nebo Francie, které mají z uhlí zlomek elektřiny, ale už je to složitější pro země, jako je Německo nebo Česko. Musíme si říci, čím uhlí nahradíme.“

LIDOVÉ NOVINY: Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jste studoval jaderná zařízení. Řešilo se tehdy, že by jádro mohlo ulevit životnímu prostředí?

ŠTĚPÁNEK: Jaderné elektrárny byly vnímány především jako nová éra energetiky – a nejen jako nový zdroj elektřiny, ale i zdroj tepla. Čekala se řada dalších využití, ale většina těchto plánů se neuskutečnila. Ekologie tehdy nebylo téma. Kouřící továrny se považovaly za znak prosperity a fungujícího průmyslu.

LIDOVÉ NOVINY: I tak ale na konci osmdesátých let, ještě před listopadem, začaly platit nové ekologické limity. Proč se ale reálně nic nezměnilo?

ŠTĚPÁNEK: Nikdo na to netlačil. Priorita byla vyrábět. Uhlí bylo málo. Elektřiny bylo málo. Vypínání elektřiny nebo uhelné prázdniny byly běžné. A to se tu vytěžilo 90 milionů tun hnědého uhlí ročně. A stejně ho pořád bylo málo a nestačilo to (pro srovnání, loni 39 milionů tun – pozn. red.). Ekologie mezi lidmi tématem byla, ale ve sdělovacích prostředcích prostor nedostala. Demonstrace v Teplicích ještě před listopadem byla ukázkou, že ta situace byla neúnosná. Těm lidem se vyplácely příspěvky, kterým sami říkali pohřebné. Peníze měly kompenzovat poškozování zdraví.

LIDOVÉ NOVINY: V osmdesátých letech k nám na jih Čech jezdily děti ze severu na ozdravné pobyty, nadýchat se čerstvého vzduchu. Jako děti jsme si severní Čechy představovali jako spálenou krajinu, kde lidé žijí za trest.

ŠTĚPÁNEK: Vozili jsme děti zaměstnanců na Jadran.

LIDOVÉ NOVINY: V archivech jsem našel, že se zvažovala technologie odsíření ze Sovětského svazu, na západní techniku nebyly devizy. Přišel ale listopad 1989 a vše se změnilo. V roce 1992 začal platit nový zákon o ochraně životního prostředí. Dnes když se dál snižují normy, vždy se někdo ozve, že to poškodí průmysl. Tehdy nic takového nezaznělo. Proč myslíte, že to tak bylo?

ŠTĚPÁNEK: Nepamatuji si, že by s tím někdo měl problém. Pro ČEZ to znamenalo náklady kolem sto miliard korun. Myslím, že se tehdy potkala společenská potřeba i to, že energetici a ČEZ si uvědomovali, že je třeba uhelné elektrárny řešit. Pro nás byl problém nejen najít technické řešení, ale také sehnat financování.

LIDOVÉ NOVINY: Nakonec jste jako státní podnik z východní Evropy získali úvěr od Světové banky. Byli jste první firmou ze socialistického bloku, která na něj dosáhla...

ŠTĚPÁNEK: Pak jsme vstoupili na mezinárodní finanční trhy a začali jsme vydávat obligace.

LIDOVÉ NOVINY: Nakonec jste byli s odsířením první ve východní Evropě.

ŠTĚPÁNEK: Bylo to velmi rychlé a velmi drahé. Tehdy jsme to všichni vzali za své. Produkce síry v roce 1990 byla milion tun, nyní jsme na 20 tisících tunách.

LIDOVÉ NOVINY: Nedá se změna, kterou elektrárny prošly, přirovnat třeba k naftovému autu? Dřív měl dieselový motor také obrovské emise škodlivých látek, dnes jen zlomek.

ŠTĚPÁNEK: Do jisté míry ano. Změnilo se to. Musíme pracovat v jiných provozních režimech, máme jiné problémy než dřív. Ta elektrárna je úplně jiná. Má jiné technologie. Kvůli oxidům dusíku musíme mít redukční atmosféru (se sníženým obsahem kyslíku – pozn. red.), hoření musíme přidusit. Vypadá úplně jinak než elektrárna z konce osmdesátých let.

LIDOVÉ NOVINY: Šlo by to zvládnout bez náběhu jádra?

ŠTĚPÁNEK: Tehdy bylo skoro sto procent výroby z uhlí, dnes nějakých 40 procent… Zvládnout bychom to museli, ale bylo by to mnohem složitější. Pro nás to nebylo jednoduché. Řešili jsme odsíření, to je sto miliard korun, řešili jsme dalších sto miliard na zprovoznění Temelína, pak tu byla druhá vlna ekologizace – dalších sto miliard.

LIDOVÉ NOVINY: Co bylo na odsíření elektráren v devadesátých letech největší výzva?

ŠTĚPÁNEK: Odsiřovací jednotky. Stavělo se to ve velmi krátké době. Také to bylo něco, s čím jsme neměli žádnou zkušenost.

LIDOVÉ NOVINY: Nejsou náklady na ekologizaci podobné, jako by stál nový blok Dukovan?

ŠTĚPÁNEK: To bych nechtěl porovnávat. Problém jádra je, že je to dlouhodobý projekt. Deset dvanáct let vám bude trvat jen povolování, pak ještě výstavba. Proto se říká, že potřebuje politickou podporu, protože je to projekt na 20 let. U odsíření byl výsledek vidět velmi rychle. V regionech se zlepšilo životní prostředí a bylo to znát. Vzpomeňme si, jak hrozně se režim před rokem 1989 choval k životnímu prostředí. Třeba Stráž pod Ralskem, tam se uran těžil chemicky kyselinou sírovou, tam byla mrtvá krajina. Dnes je to zrekultivované.

LIDOVÉ NOVINY: Měly v osmdesátých letech elektrárny nějaká omezení, nebo šel celý kouř rovnou ven?

ŠTĚPÁNEK: Měly nějaké odlučovače prachu, to ano, ale ne tak účinné jako dnes. Tehdy bylo pevných látek 90 tisíc tun za rok, teď je to 1500 tun. Ale neměly žádný systém odsíření ani žádné snižování oxidů dusíku. Řekl bych, že se dnes dostáváme už v dnešních požadavcích na hranu technických možností.

LIDOVÉ NOVINY: To říkají automobilky také. Jak velký je pro vás problém, že se blíží tvrdší normy platné od roku 2021 a brzy se ještě zpřísní?

ŠTĚPÁNEK: Připravujeme se na to, co bude platit od srpna 2021. Co se týče oxidů dusíku a síry, ty asi splníme, tam bych neviděl problém. V některých elektrárnách budeme na hraně tuhých znečišťujících látek, ale to také zvládneme. Problém, kterým žijeme, je ale rtuť.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

ŠTĚPÁNEK: To je delší příběh. Museli jsme se naučit rtuť měřit. Limit je sedm mikrogramů, ne miligramů, na kubický metr spalin. To změřte a ověřte, že měříte správně. Není to jednoduché. Museli jsme se naučit těch sedm mikrogramů najít. Po spalování máme obsahy rtuti kolem patnácti dvaceti mikrogramů, takže to musíme srazit významně. Dělali jsme řadu zkoušek. Nyní dávkujeme aktivní uhlí do spalin v Prunéřově. Ukazuje se, že je to jedna z metod, jak obsah rtuti významně redukovat. Jedna věc je ale zkoušet dávkovacím zařízením, a něco jiného je to mít v průmyslovém nasazení 24 hodin denně.

LIDOVÉ NOVINY: Co to znamená dávkování aktivního uhlí?

ŠTĚPÁNEK: Že se do spalin fouká aktivní uhlí a rtuť se na něj váže. Znamená to kolem sto milionů provozních nákladů navíc na jednu elektrárnu. Vede to tedy k nárůstu nákladů, tam už musíme vyhodnocovat, kolik stojí uhlí, kolik stojí povolenka, jaká je cena elektřiny, a musíme si říci, zda to má, nebo nemá smysl.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vám to vychází?

ŠTĚPÁNEK: Dává nám to smysl a ekologizaci elektráren plánujeme. Další varianta vedle aktivního uhlí jsou uhlíkové tkaniny, které fungují jako katalyzátor na rtuť. To chceme vyzkoušet v Mělníce.

LIDOVÉ NOVINY: Proč je rtuť problém?

ŠTĚPÁNEK: Elektrárny by měly plnit limity, které umožňují nejlepší dostupné technologie. To bych se trochu ptal na tu dostupnost. Já bych si představil, že přijdu na trh a vysoutěžím to. Ale tak to úplně není.

LIDOVÉ NOVINY: Takže teď jste ve fázi, kdy teprve testujete technologie, a až pak se budete rozhodovat?

ŠTĚPÁNEK: Ano, zkoušíme si různé přístupy a technologie. Podle toho budeme soutěžit. Jen soutěž ale trvá rok. A někdo se může odvolat. Nejsme schopni to zvládnout do srpna 2021, takže budeme muset žádat o výjimky. Ale budeme muset doložit, co všechno jsme pro řešení situace udělali a co plánujeme dál, abychom požadavky splnili. V srpnu 2021 nebudeme schopni sedm mikrogramů splnit.

LIDOVÉ NOVINY: Není možné hledat inspiraci v zahraničí?

ŠTĚPÁNEK: Můžeme se dívat na Německo, kde mají stejný problém. Přenositelnost zkušeností je ale složitější. Pro laika je hnědé uhlí jako hnědé uhlí, ale každé má jiný obsah síry, jiný obsah popela a jiný obsah rtuti, a to pak německé přístupy nemusejí být vhodné pro Česko.

LIDOVÉ NOVINY: Může mít tedy i každá česká elektrárna trochu jinou technologii? Předpokládám, že i tady se uhlí trochu liší.

ŠTĚPÁNEK: Až tak ne, uhlí je dost podobné. Vyšší obsahy rtuti jsou trochu v sokolovském uhlí, ale v Německu má uhlí výrazně vyšší obsah vody.

LIDOVÉ NOVINY: Nemělo by pak smysl dovážet uhlí s menším obsahem rtuti?

ŠTĚPÁNEK: To by nedávalo ekonomický smysl. Hnědé uhlí se spaluje v místě těžby nebo se převáží jen na krátkou vzdálenost, a to kvůli malému energetickému obsahu. U černého uhlí je to jiné, to můžete přivést například z Kolumbie.

LIDOVÉ NOVINY: Co si myslíte o tezi, že omezování uhelné energetiky je krok zpět? Že potřebujeme levnou a dostupnou elektřinu a životní prostředí by se nemělo tolik upřednostňovat.

ŠTĚPÁNEK: Vnímám to tak, že éra uhlí končí. Přichází doba obnovitelných zdrojů, decentralizované a bezemisní energetiky. Uhlí sehrálo svou historickou úlohu. Ještě ale zcela nekončí, protože obnovitelné zdroje budou potřebovat zálohu. Když chcete 50 procent z obnovitelných zdrojů, musíte si říci, co bude těch zbylých 50 procent. Je to snadné pro země, jako je Finsko nebo Francie, které mají z uhlí zlomek elektřiny, ale už je to složitější pro země, jako je Německo nebo Česko. Musíme si říci, čím uhlí nahradíme. Je ale zřejmé, že uhelná energetika končí.

LIDOVÉ NOVINY: Nepřijde vám, jako zástupci ČEZ, že by to mohlo být pomalejší?

ŠTĚPÁNEK: Chtěl bych, aby ideologie nevítězila nad zdravým rozumem, nad technikou a ekonomikou. Aby byly změny technicky realizovatelné a rozumně ufinancovatelné. Na konci musí být nějaká konkurenceschopnost evropského průmyslu. To není jen o dopadech do energetiky, ale do dopravy, stavebnictví, do řady odvětví, která buď budou zasažena snižováním emisí, nebo vyšší cenou elektřiny. Je těžké to vybalancovat, ale chtěl bych, abychom měli pořád na mysli, že chceme udržovat konkurenceschopnost Evropy a nějakou životní úroveň.

LIDOVÉ NOVINY: Ale není to v rozporu s tím, že jste říkal, že éra uhlí končí?

ŠTĚPÁNEK: Ta cesta je realizovatelná. Možná to bude jinou rychlostí v různých zemích. Všichni si uvědomují, že to není jednoduché. Nikdo z nás už nechce zažít vypínání elektřiny. Nechci nikoho strašit, jen musíme chtít, aby to jako celek fungovalo a abychom měli elektřinu za smysluplnou cenu. Není to ale v žádném rozporu s energií z obnovitelných zdrojů nebo s tím, že uhlí pomalu končí.

LIDOVÉ NOVINY: S těmi cíli tedy nemáte problém?

ŠTĚPÁNEK: Jako manažer ČEZ i jako člověk jsem s tím v pohodě. Všichni chceme dýchat čistý vzduch a pít čistou vodu. Vytěžíte milion tun hnědého uhlí, potřebujete uložit 400 tisíc tun popela, zbavit se 150, možná 200 tisíc tun sádrovce, není to jednoduché. Můžete to vrátit do dolů a zrekultivovat je, ale hledají se modernější technologie výroby elektřiny, které nemají takový dopad na životní prostředí. Spalování uhlí se navíc neumí zbavit oxidu uhličitého.

LIDOVÉ NOVINY: Umíte si představit bezuhlíkovou energetiku?

ŠTĚPÁNEK: Ano. Ale spíš později, než by řada lidí chtěla – po roce 2050. Po roce 2040 tu ale zůstane v provozu možná ještě uhelná elektrárna Ledvice. Podle toho, jak bude ještě smysluplné do takových zdrojů investovat. Záleží mi ale na tom, abychom jako Česko využili zdroje, které máme. Nemáme tu ani ropu, ani plyn, ale hnědé uhlí, které bychom při dodržení ekologických pravidel měli využít. To je i strategický zájem České republiky. Ale tím také uhelná energetika skončí.

Nemyslím si, že dým z továren nás učiní šťastnými, jak se zpívá v nějaké písničce. Jsme ale průmyslová země a musíme na trhu nějak uspět. Nejsem staromilec, abych na tom lpěl, že co tu bylo před 50 lety, musí být navěky. Podívejme se ale, že německý průmysl nenese náklady obnovitelných zdrojů energie. Ty tam nese obyvatelstvo, protože nechtějí ohrozit konkurenceschopnost tamní ekonomiky. Což Brusel potvrdil, že je správné.

LIDOVÉ NOVINY: Není lepší pro lidi si zaplatit a udržet si domácí průmysl?

ŠTĚPÁNEK: I Němci jsou opatrní s dopady na průmysl. Snaží se udržet co nejvyšší konkurenceschopnost svého průmyslu a k tomu jim relativně levná elektřina pomáhá. A nám také trochu, protože jsme s nimi hodně propojeni.