Lidovky.cz

Ennui po advokátsku

  15:26

Lidé v tradičních advokátních firmách v Americe jsou prý v krizi. Něco podobného je ve vzduchu i v Česku.

Francouzské ennui přejaly do své mateřštiny i anglosaské intelektuální kruhy. Značí únavu, mrzutost, soužení nebo nudu. Zhruba takové pocity definoval nedávno na serveru legalweek.com Tim Bratton, general counsel (šéf právního oddělení) britského deníku Financial Times. Bretton se nedávno vypravil do New Yorku, kde vedl pohovory s kandidáty na místo amerického právníka pro FT. Vrátil se plný dojmů, ne však úplně příznivých.

Nadaní mladí právníci už nechtějí být jako jejich šéfové. Prostě nechtějí.

Do výběrového řízení se navzdory slabší publicitě oznámení přihlásilo víc než 100 právníků za tři týdny. I to podle něj svědčí o tom, jak zásadní kráter vyrobila finanční krize do amerického právního trhu. O výsledek konkurzu ale nejde. Spíš o to, že Bratton z absolvovaných schůzek načrtl poněkud tristní obrázek mladého amerického právníka současnosti. Pro rýpaly je třeba před závorku vytknout, že si nehraje na skvělého znalce. A že přiznává, že v USA existují advokáti, kteří jeho charakteristiky nenaplňují.

„Převládající“ pohled shrnul do pěti bodů.

  • Za prvé: mladým právníkům vadí extrémně dlouhé pracovní dny a skutečnost, že se domů pravidelně vracejí popůlnočním taxíkem.
  • Za druhé: práce je příliš abstraktní, běžný právník na úrovni koncipienta klienta prakticky nepotká.
  • Za třetí: práce je příliš nudná, její obsah z velké části tvoří vyplňování nejrůznějších formulářů.
  • Za čtvrté: stát se partnerem už neznamená vítězné protnutí cílové pásky jako dřív. Tlak na udržení se na špici se v tu chvíli naopak ještě zvýší.
  • A za páté: Chybějí vzory. Nadaní mladí právníci už nechtějí být jako jejich šéfové. Prostě nechtějí.
Český pocit

Něco podobného je ve vzduchu i v Česku. Když se autorka tohoto textu bavila v průběhu letošního roku s partnery tuzemských advokátních kanceláří, často se obsah hovoru stočil podobným směrem. Ovšem pohled přirozeně pocházel z opačné strany barikády. Právníci, které přijímáme, si myslí, že budou hned vydělávat spoustu peněz, dostanou se k nejzajímavějším klientům a ještě u toho stihnou dělat závodně cyklistiku. To my jsme se dostali tak daleko jen proto, že jsme po revoluci dřeli jak koně a dlouhou dobu jsme neznali nic jiného než práci, zaznívá.

Objektivním faktem je, že porevoluční příležitosti, štědře naservírované těm schopným, kteří byli ve správný čas na správném místě, se dnes replikovat nedají. Český právní trh je stabilní. Sem tam nějaká kancelář skončí, jindy zase vznikne. Ale manévrovací prostor je užší než dřív a podnikatelské záměry vyžadují pečlivou kalkulaci předem.

Pro pořádek je třeba uvést: Mladí právníci v USA, kteří za sebou mají několikaletou praxi, si ročně vydělají kolem 80 tisíc dolarů. Hodně však záleží na typu firmy. V menších kancelářích v menších městech je to i značně méně. Naopak přední newyorské kanceláře platí absolventům ročně i 150 tisíc dolarů a víc.

V České republice se nástupní plat koncipienta pohybuje kolem 20-25 tisíc korun. V malých městech to však může být jen 15 tisíc hrubého. Naopak v renomovaných zahraničních kancelářích v Praze se může plat koncipienta dostat na 50 tisíc korun i více.

Současní talentovaní právníci, ať už hned po škole, nebo s několikaletými zkušenostmi, si tak většinou musejí cestu na vrchol trpělivě vyšlapat od první příčky žebříčku. A to trvá řadu let.  Zkratek vzhůru je poskrovnu. Možná právě to přispívá k jejich ennui.

Hloupost by samozřejmě byla si myslet, že dojde k zásadnímu obratu. Ve velkých advokátních kancelářích a obřích korporacích se člověk i v budoucnu jinak než extrémním pracovním vytížením vzhůru nedostane. V nižších patrech je však možná situace jiná. Změní se přístup mladé generace k profesi a k životu obecně? Nebo mladá generace právníků doroste do bot svých starších kolegů a žádná filozofická revoluce se neodehraje?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.