Energetický expert Vratislav Ludvík na téma energetické budoucnosti Evropy, tedy i té české již napsal. Dle něho je však repetitio mater studiorum est a navíc se zdá, že jeho předchozí závěr o nižší spotřebě energií posiluje.
Vyspělé členské státy Evropské unie, mezi něž se počítáme, dosáhly historického maxima energetické spotřeby ještě před rokem 2010. A po období nynější stagnace bude následovat dlouhodobý pokles. Změny lze s jistotou očekávat nejen v úrovni absolutní výši energetické spotřeby, ale především v její významné strukturální změně.
Sousední Německo, lídr evropské ekonomiky, první pochopilo, že nastává něco zásadně nového. Proto jeho dlouhodobá energetická politika vychází z předpokladu postupného poklesu energetické spotřeby, aniž by byl zpochybňován prognózovaný silný ekonomický růst.
Zdá se, že u nás úvahy státu i investorů směřují kvůli setrvačnosti dlouhodobě zažitého způsobu myšlení k budoucím problémům
Zdá se však, že u nás úvahy státu i investorů směřují kvůli setrvačnosti dlouhodobě zažitého způsobu myšlení k budoucím problémům. Zářným příkladem je snaha o dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny v Temelíně. Verva, s níž by se všichni do výstavby pustili, je zřejmá zejména z výroků našich politiků, přičemž v podstatě nezáleží na tom, ze které strany (kromě mimoparlamentních zelených) pocházejí.
Loterijní a loupežnická skupina
Vervy by tedy bylo více než dost, jenomže existuje jeden problém – aby byl projekt alespoň trochu rentabilní, bylo by třeba, aby cena silové elektřiny dosahovala úrovně nad 120 eur za megawatthodinu (MWh). Skutečnost je však taková, že současná cena na evropských burzách dosahuje asi jedné čtvrtiny limitu efektivnosti investice do Temelína.
Jak se s tímto faktem naše politická – a z části i odborná – veřejnost (lobbisty nevyjímaje) vyrovnává? Existují v zásadě dvě skupiny:
- loterijní;
- a loupežnická.
Loterijní skupina předpokládá, že do doby spuštění elektrárny cena silové elektřiny vzroste nad hranici zajišťující návratnost vložených investic. Pravděpodobnost, že to nastane, je sice téměř nulová, ale co kdyby…
Loupežnická skupina je na rozdíl od loterijní mnohem realističtější. Ví totiž, že dosažení vysokých cen silové elktřiny je utopií.
Žije-li loterijní skupina v ráji bláznů a falešných nadějí, ta loupežnická je mnohem realističtější. Ví totiž, že dosažení takových vysokých cen je utopií. Rozdíl mezi tržní cenou silové elektřiny a elektřinou z Temelína by musel zaplatit odběratel, a to nikoliv průmysl, ale domácnosti. Opakovala by se tím stejná situace jako v případě fotovoltaiky. Stačí přece, aby stát garantoval konečnou cenu temelínské elektřiny, ať je jakkoliv vysoká.
Proč je silová elektřina laciná
Ze všech těchto debat jsem nabyl dojmu, že v denním shonu se zapomnělo na základní otázku: Proč je silová elektřina v Evropě natolik laciná? Vysvětlení, že je to důsledkem hospodářské recese, kulhá. Přitom je zřejmé, že kvůli základnímu ekonomickému zákonu nabídky a poptávky.
Evropa má zkrátka nadbytek elektrárenských zdrojů, přičemž spotřeba trvale stagnuje či mírně klesá (vyspělé země EU). V Německu proto odstavují nejen jaderné elektrárny, což je rozhodnutí politické, byť prozíravé, ale také nové elektrárny plynové, které v omezeném provozním režimu pro krytí krátkodobých odběrních špiček ztratily jakoukoliv ekonomickou efektivnost. Paradoxně se tím posiluje výroba v uhelných elektrárnách.
Přemístíme-li se do české kotliny, zjistíme, že disponujeme instalovaným elektrárenským výkonem, který dvojnásobně převyšuje tuzemskou potřebu. Naším problémem v blízké budoucnosti tedy spíše bude, jak zredukovat či restrukturalizovat velký počet výrobních zdrojů, než zda budovat nové.
Naším problémem v blízké budoucnosti spíše bude, jak zredukovat či restrukturalizovat velký počet výrobních zdrojů, než zda budovat nové
On už totiž ani export elektřiny, v němž hrajeme v Evropě prim, není, co býval. Projevuje se to mimo jiné tím, že se musí občas snižovat výkon obou našich jaderných elektráren. To jistě není třeba dále komentovat.
Souběh čtyř trendů
Dalším důvodem, proč předpokládám pokles spotřeby energií v Evropě, je její demografický vývoj. Pro zvídavé nabízím odkaz na stránky Českého statistického úřadu, z nichž je dobře vidět očekávatelný vývoj populace České republiky v tomto století. Na rozdíl od řady prognóz jiných oborů je ta demografická poměrně přesná. Drobnější diference může vykazovat při různých odhadech střední délky života, větší pak vlivem nepředvídatelných událostí, jako jsou fatální epidemie či válka.
Tvůrci naší Aktualizované státní energetické koncepce (ASEK) sice pokles počtu obyvatel nezastírají, kontrují však očekávaným nárůstem počtu domácností, což zní paradoxně. Neuvádějí však, že možný růst se odehraje v takzvaných singles domácnostech (jeden rodič), jejichž energetická spotřeba většinou nestojí ani za tu pověstnou zlámanou grešli.
Z toho vyplývá podstatný závěr – státní energetickou koncepci již do budoucna nelze tvořit jako paján na zdroje, ale jako analýzu a predikci vývoje spotřeby energií, a to včetně vývozního potenciálu. Teprve z této analýzy lze odvozovat varianty potřebného energetického mixu a kroky, vedoucí k jeho dosažení. Dle mne je důležitý souběh čtyř vývojových trendů:
- uvedený pokles počtu odběratelů;
- významný pokles energetické náročnosti strojů i spotřebičů;
- růst podílu objektů s nízkou energetickou spotřebou;
- ekologicky motivovaná snaha vytěsnit z Evropy největší producenty emisí, jako jsou železárny, ocelárny či koksovny. Ty však jsou současně velkým spotřebitelem energií.
Z demografického hlediska pak vyplývá ještě jeden dlouhodobý trend:
- relativní i absolutní pokles podílu práceschopného obyvatelstva.
Naše dosavadní státní energetické koncepce byly formulovány, jako by v blízké budoucnosti hrozil České republice energetický nedostatek
Důsledkem je zhoršování poměru průměrné mzdy a starobního důchodu. Zjednodušeně řečeno, důchodci budou muset minimalizovat svou energetickou spotřebu, a to z ryze ekonomických důvodů (ostatně, je tomu tak již dnes). Jediným možným řešením je tedy rychlejší tempo snižování energetické náročnosti jak u výrobků, tak u staveb.
(Poznámka na okraj: kdyby se oněch 300 miliard korun, jež má spolknout temelínský projekt, investovalo do programů snižování energetické spotřeby, kolik bychom v této zemi potřebovali energie?)
Český přebytek zdrojů a vysoké ceny
Na základě uvedeného lze tedy konstatovat:
- Budoucí hospodářský růst Evropy nebude doprovázet nárůst energetické spotřeby. Naopak, spotřeba energií bude klesat, a to absolutně.
- V důsledku toho neplatí historické pravidlo přímého vztahu mezi tempem růstu HDP a výrobou elektrické energie.
- Tudíž ztrácí opodstatnění tvorba energetických koncepcí založená na alokaci a struktuře energetických zdrojů.
- Východiskem je predikce strukturované spotřeby paliv a energií (dle druhů, regionů, bezpečnostních vah apod.). Takto definovaná predikce je primární, a teprve od ní lze variantně formulovat strukturu, typ a alokaci zdrojů (energetický mix).
Naše dosavadní státní energetické koncepce byly formulovány, jako by v blízké budoucnosti hrozil České republice energetický nedostatek. Je určitě dobré starat se o to, aby i z dlouhodobého hlediska nenastal žádný kritický stav v zásobování Česka palivy a energiemi.
Zatím to však bohužel vypadá tak, že se po hlavě řítíme do problému opačného – do přebytku zdrojů při vysokých cenách energie, jež nevycházejí z podmínek volného evropského trhu, ale z českých státních garancí na provoz zbytečné investice.
