Lidovky.cz

Elektronický monitoring vězňů: Diamantových náramků netřeba

  22:45

Projekt elektronického monitorování i trest domácího vězení jsou věci rozumné a bude prospěšné v nich pokračovat. Nicméně z původní dokumentace se v současnosti nedá použít téměř nic, protože uvažovaný počet elektronických náramků se po loňské Klausově amnestii naprosto změnil. Odborníci, kteří se touto poněkud problematickou a několikrát přepracovanou veřejnou zakázkou dosud zabývali, mají možnost problematiku promyslet z gruntu nově, píše Jan Schneider.

foto: © ReutersČeská pozice

Klausova loňská amnestie může být jakkoliv právem kritizována, nicméně měla i jednu dobrou stránku. Jako každá amnestie. Uvolnila věznice. To mělo ve sledovaném případě ještě další pozitivní dopad. Ustaly tlaky na rychlou realizaci veřejné zakázky „elektronického monitoringu“ odsouzených k trestům domácího vězení (TDV).

Nyní bude mít nová ministryně spravedlnosti (Helena Válková z hnutí ANO – pozn. red.) se svým týmem dostatek času nejen k důkladné analýze celé situace, ale především k rozhodnutí, jakou cestou se vydat. V prostředí informačních technologií (IT) je totiž zrádné jednoznačně a dlouhodobě předvídat vývoj. To se však na druhou stranu leckomu zamlouvá, protože takové objektivně nejasné prostředí vytváří ideální podmínky pro vytváření takzvané „vaty“, jíž je charakteristická nejedna veřejná zakázka.

Po Klausově amnestii ustaly tlaky na rychlou realizaci veřejné zakázky „elektronického monitoringu“ odsouzených k trestům domácího vězeníA v oblasti IT jsou pochybnosti ohledně cenových podmínek vypsaných veřejných zakázek snad ještě o celý řád vyšší než jinde. Prostřednictvím IT zakázek doprovázejících všeliké organizační změny státních institucí (povšimněme si, kolik jich je, a kolik z nich bylo opravdu potřebných!) se pak provádí „cévkování“ státního rozpočtu do fondů zájmových a politických skupin.

Jak to šlo a kam to šlo

Daniela Kovářová, nestranička nominovaná ODS do úřednické vlády Jana Fischera, převzala v květnu 2009 rozpracovaný projekt od svého předchůdce Jiřího Pospíšila. Původní zadávací dokumentaci veřejné zakázky v hodnotě 900 milionů korun vypracovala advokátní kancelář Dáňa, Pergl a partneři. Kovářová však v březnu 2010 vyhlásila veřejnou zakázku se zadávací dokumentací, podstatně přepracovanou advokátní kanceláří exministra spravedlnosti Pavla Němce. Hodnota kontraktu se přiblížila dvěma miliardám korun, neboť prý byla kalkulována na čtyři tisíce odsouzených k TDV.

V červenci 2010 se na ministerstvo spravedlnosti vrátil Jiří Pospíšil a zrušil mimo jiné i sledovaný tendr, jejž prošetřoval Úřad pro hospodářskou soutěž pro podezření, že zadávací podmínky byly komusi „šity na míru“. Ačkoliv Pavlovi Němcovi po tom nic nemuselo být, on za své „poradenské služby“ jistě nebyl podplacen (ve smyslu nízké odměny), kvůli zrušení tohoto tendru si ostře vyjel na Pospíšila. Že prý jde o osobní pomstu a že prý Pospíšilova nenávist nezná mezí.

Divné, budou kroutit hlavou ti naivnější. Proč se Němec tak ukrutně čertil, když za své služby dostal zaplaceno? A s jakýmkoliv zájemcem o tuto zakázku přece nesměl být jakkoliv spojen? Nebo že by přece jen něco z té zakázky, tak přeládované „vatou“, mělo prosáknout až k Němcovi?

V červenci 2012 se novým ministrem spravedlnosti stal Pavel Blažek. V prosinci byl na ministerstvu zpracován dokument hodnotící první zkušenosti získané experimentem s elektronickým monitoringem odsouzených k TDV. Následný časový harmonogram počítal s tím, že tentokrát 300milionová soutěž bude vypsána v dubnu 2013.Reálně odhadovaná cena kontraktu (200 milionů) se vyšplhala za „odborného poradenství“ Pavla Němce na téměř dvě miliardy

K tomu je třeba upřesnit, že první soutěž se týkala jak dodání monitorovací techniky, tak i vlastního monitorování. To by prováděla soukromá firma, které by stát svěřil poměrně značnou sumu velmi citlivých informací. Proto byl ve vzduchu i zádrhel ve smyslu ochrany osobních dat.

I zamýšlená druhá, 300milionová zakázka, přestože se týkala pouze dodávky a servisu systému, nikoliv vlastního monitorování, však byla podle odhadu odborníků zhruba o 100 milionů předražena. I tak je možné odhadnout, kolik bylo „vaty“ již v té první zakázce za 900 milionů. A dech se docela zatají, když si porovnáme reálně odhadovanou cenu kontraktu (200 milionů) s tím, kam se vyšplhala za „odborného poradenství“ Pavla Němce – na téměř dvě miliardy! Takové náramky by ovšem musely být asi vykládány drahokamy.

Možná proto se Němec tak zlobil, protože chtěl odsouzené tímto neotřelým způsobem řádně resocializovat a připravit na život běžného občana naší rozvinuté společnosti...

Amnestie ex machina

V lednu 2013 však udělal Václav Klaus svou amnestií utrum všem šibalům a oligarchům a dalším podezřelým týpkům, kteří se stále motali kolem potenciálního tendru na elektronické náramky, v naději, že se jej podaří nejprve vyfutrovat a pak postupně cévkovat, když už ne pořádně pustit žilou.

Všechny kalkulace ohledně zaplněnosti věznic a předpokládaně uložených trestů domácího vězení vzaly amnestií za své. Veřejná zakázka původně počítala maximálně s dvěma tisíci monitorovaných (kdepak se asi vzaly ty Němcovy čtyři tisíce?). Amnestovány byly převážně osoby, u nichž bylo možno počítat s přeměnou nepodmíněného trestu odnětí svobody na trest domácího vězení, elektronicky monitorovaný.

Tím vyvstala naprosto zásadní otázka, zda je v této zcela nové situaci po prezidentské amnestii důvodné a hospodárné uvažovat o realizaci tohoto projektu v původním rozsahu.

Amnestovány byly převážně osoby, u nichž bylo možno počítat s přeměnou nepodmíněného trestu na trest domácího vězení, elektronicky monitorovanýNadto bude nutno – vzhledem k překotnému tempu rozvoje IT – uvažovat i o variantě nikoliv nákupu, ale pronájmu systému elektronického monitorování odsouzených k TDV. Taková zakázka, byť by byla dražší, by zase mohla obsahovat podmínku průběžné modernizace pronajatých prostředků monitorovacího systému. To by zase provoz celého systému činilo výrazně bezpečnějším a odolnějším vůči vnějším vlivům a napadením.

Nestranička Marie Benešová, Blažkova nástupkyně v úřadu, celý projekt rozumně „připozastavila“. Projekt elektronického monitorování jakož i trest domácího vězení jsou věci rozumné a bude prospěšné v nich pokračovat. Nicméně z původní dokumentace se nyní nedá použít téměř nic, protože uvažovaný počet elektronických náramků se po amnestii naprosto změnil.

Ministerstvo spravedlnosti tak po enormním zápřahu způsobeném Klausovou amnestií mohlo zase paradoxně v této oblasti trochu vydýchnout. Odborníci, kteří se tímto projektem zabývali, mají nyní možnost problematiku promyslet úplně zgruntu nově. Analyzovat průběh dějů provázejících přípravu tendru, kdo jakou v nich hrál roli, vzájemné vazby aktérů s vnějším prostředím. Vyhodnotit situaci ve vězeňství, prognózu nápadu a druhů trestné činnosti. Zapracovat zkušenosti a trendy v zahraničí.

Nyní má tedy resort spravedlnosti dostatečný časový prostor. Do jeho vedení nastoupí nové, čerstvé a dobře motivované síly. Přejme sobě i jim, aby se jim této situace podařilo rozumně využít.

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.