Dobrá výzva, proto ji o jednu pohádku doplním.

S penězi je to jako s ohněm. Peníze jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Vládnou nám ekonomové, tj. jednooboroví specialisté, jejichž myšlení zahrnuje pouze peníze a pracovní sílu. Díky tomu neznalost ekonomů ve věci rodiny, dítěte a průběžně financovaných systémů sociálního státu je tak veliká, že si jí ani nejsou vědomi. Sociologové také selhali, protože ani oni neplní celospolečenskou objednávku ve věci sociálních reforem. Konstatuji, že selhali odborníci ze dvou klíčových oborů současně. Proto se ptám: z čeho mají politici tvořit zákony v sociální oblasti?

Je nejvyšší čas všem připomenout sociálně velmi poučnou pohádku „O králi a cestáři, aneb o třech groších“. Král si postěžoval, že nemůže vyjít s penězi, a zeptal se cestáře, jak hospodaří on. Cestář odpověděl: "Vydělávám denně tři groše. Jeden spotřebuji pro sebe, druhý půjčím a ten třetí vracím." Král nad tím kroutil hlavou a nakonec se zeptal: "Jak to myslíš, cestáři?" A cestář povídá: "Jednoduše, jeden groš živí mne. Druhý půjčuji svým

Re: Dobrá výzva, proto ji o jednu pohádku doplním II.

A cestář povídá: "Jednoduše, jeden groš živí mne. Druhý půjčuji svým dětem, které mne budou živit, až nebudu moci. Třetí vracím svým rodičům. Ti mi kdysi půjčovali tím, že mne živili". Podíváme-li se na podstatu sdělení, zjistíme, že pohádka popisuje přirozený důchodový systém, který zajišťoval reprodukci obyvatelstva po celá staletí. Každý se musel postarat o své rodiče ve stáří a zároveň musel investovat do svých dětí, aby si zajistil stáří svoje.