Vypadá to, že v Egyptě se odehrává možná poslední dějství arabského jara. Poté, co v porevoluční Libyi předaly přechodné povstalecké orgány moc zvolenému kongresu, v Egyptě, kde se začalo demonstrovat ještě o něco dřív, odvolal prezident Muhammad Mursí vedení armády a odebral vojenské radě mimořádné pravomoci. Vrací se tak Egypt k normálu?
Kroky egyptského prezidenta byly nečekané. Mursí v neděli poslal do důchodu polního maršála Muhammada Tantávího, teď už bývalého ministra obrany. Dalšími „odejitými“ generály byli náčelník generálního štábu, velitel letectva, velitel námořnictva a velitel protiletadlové obrany. Mursí také zrušil červnový ústavní dekret, který mu výrazně omezoval pravomoci na úkor armády.
Novým ministrem obrany se stal generál Abdal Fatah Sissi, bývalý šéf egyptské rozvědky. Jak podotýká americký deník Washington Post, například ve Spojených státech, jejichž ministr obrany Leon Panetta byl v Egyptě nedávno na návštěvě, byl odchod generálů překvapením. Chvíli údajně kolovala spekulace o tom, že nový ministr obrany Sissi je tajně napojen na Muslimské bratrstvo – to však bylo záhy popřeno a úlek nahradila úleva.
Američtí vysoce postavení státní úředníci Sissiho médiím popsali jako schopného vojáka dobře známého americké armádě – kromě toho, že byl jako šéf egyptské zpravodajské služby v kontaktu se západními agenturami, Sissi se v Americe rok školil.
Po odchodu vysokých představitelů egyptské armády vyvstávají dvě otázky:
- Tou první je, zda se s novými armádními šéfy něco změní ve vztahu mezi egyptskou armádou a civilní státní správou? Je dost možné, že i když Mursí zrušil ústavní dekret, který armádě propůjčoval velkou moc, stále budou mít ozbrojené síly v Egyptě výsadní postavení a budou Mursímu mluvit do vládnutí tak, jako to dělaly vždycky. Mursí svým krokem dost možná následuje příklad Turecka, kde též vládne umírněná islamistická strana a kde na začátku měsíce odešlo do penze hned čtyřicet generálů a admirálů. A všichni stojí před soudem kvůli podezření z organizování puče proti vládě premiéra Recepa Erdogana.
- Druhá otázka by platila pouze v případě, kdyby armáda skutečně přestala ovlivňovat egyptskou politiku a Mursí by vládl bez intervencí vojenské rady. Šlo potom o standardní demokratizaci země, nebo by se ukázalo, že účelem posledních Mursího kroků je upevnění moci Muslimského bratrstva? První případ by byl dobrou zprávou. Pokud by však Mursí nevystupoval stejně umírněně jako například zmíněný turecký premiér Erdogan, který v armádě také vidí nebezpečí a provádí v ní čistky, bylo by to už horší.
Vzhledem k vysokému věku dvou nejvýše postavených „odejitých“ vojáků (76 let u ministra a 64 let u náčelníka štábu) se ale odchod nemusí nutně brát jako Mursího útok na armádu, ale jako obyčejná generační obměna. Generálové, kteří jsou od neděle 12. srpna v penzi, se beztak netěšili moc velké přízni veřejnosti. Ta v nich viděla ohrožení pro demokracii, kterou si před rokem na káhirském náměstí Tahrír snažily davy Egypťanů vymoci demonstracemi.