Současný vývoj v Egyptě ukazuje, že hodnotit minulost i budoucnost světa je mnohem jednodušší než v předchozích 25 letech předvídali naivnější liberálové a konzervativci. Očekávali konec dějin a postupné zavádění západního liberalismu ve světě. Vzestupy a pády říší, civilizací i režimů však mají prozaičtější příčiny.
Jedenácté září 2001 ukázalo nekonečné apokalyptické možnosti postnukleárního věku. Rok 2011 ukazuje jiný směr, v němž klíčovou roli hrají nosné prvky tradiční ekonomiky, politiky a mezinárodních zájmů - v případě Egypta výživa populace a financování integrity státu.
Hra velmocí
Vývoj moderního Egypta od Násirova plukovnického převratu v roce 1952 je příkladem hlavních zájmů světových i regionálních mocností a velmocí. A také tradičních podpůrných prostředků i dávek, cukru i biče, chleba i her.
Egypt byl za faraónů velmocí. Od vyhlášení samostatnosti je naopak předmětem zájmu velmocí. Británie v roce 1956 při hledání vlastních, ale zastaralých zájmů spoluvytvořila nový konflikt, na nějž během několika týdnů doplatilo Maďarsko a celá střední Evropa ve formě uskutečnění základů Brežněvovy doktríny. Egypt se stal nejen jejím herním nástrojem a bojištěm, ale i pohřebištěm peněz, nadějí a jistot. A navíc světovou bezpečnostní kotvou, zejména na Blízkém východě, na jejíž udržování byly třeba finanční prostředky.
Šestidenní válka v roce 1967 ukázala meze velmocenských her. A Izraelci dokázali, že tato doba opravdu končí. Dne 17. září 1978 podepsali tehdejší egyptský prezident Anwar Sadat a izraelský premiér Menachem Begin v Camp Davidu dvoustranou dohodu o míru. Zprostředkoval ji prezident USA Jimmy Carter. Téhož roku 10. prosince oba státníci obdrželi Nobelovu cenu míru za obdivuhodný státnický a historický čin. Prokázali jím svým zemím a světu velkou službu.
Dar Nilu
Věřící muslim Sadat zahynul 6. října 1981 během vojenské přehlídky jako oběť atentátu islámského radikála. Sadatův nástupce Husní Mubarak převzal s funkcí i politické směřování Egypta. Rozvíjel jej jako sekulární arabskou regionální mocnost otevřenou Západu a jeho kapitálu.
Egypt je sice darem Nilu, ale rostoucí počet obyvatel, jichž dnes v zemi žije 80 milionů, stěží uživí
Sověti se v té době dokonale seznámili s finanční zátěží na udržování Egypta ve své sféře vlivu, a proto jej přestali podporovat. S vojenskou a finanční podporou přišli na řadu Američané. Dodnes poskytují Egyptu několik miliard dolarů ročně – šek na výživu i obranu Egypta, který díky tomu kontroluje již víc než 30 let horkou válečnou hranici s Izraelem a Gazou.
Egypt je sice darem Nilu, ale rostoucí počet obyvatel, jichž dnes v zemi žije 80 milionů, stěží uživí. Přitom v roce 1939 bylo Egypťanů jen 16,5 milionu. Fakticky jim poskytuje obživu jen úzký pruh Nilem zavlažované půdy. S tím příliš nenadělá ani zemědělská revoluce. Americká pomoc je proto nezbytnou součástí existence Egypta.
Na pravidelnou pomoc si však každá země zvykne a méně se snaží. Egyptský režim byl jen takovým, jakým mohl být – ani liberální, ani extrémně konzervativní, ale značně autoritativní. A fungoval, dokud nepřestal fungovat. Proč tento okamžik nastal letos na přelomu ledna a února, je otázka, na niž se bez odstupu zatím obtížně hledá relevantní odpověď.
Tři světy
Rovnováha moci, zahraničních dodávek peněz, výživy a růstu obyvatel byla dlouhodobě narušena. V zemi, jakou je současný Egypt, se může stát fatálním každý výkyv. Biblický správce Josef se dokázal faraonovi postarat o sedmiletou tvorbu a rozdělování HDP/obilí, aniž by potřeboval zahraniční obchod, finanční podporu a dávky. Řešení tedy spočívá v managementu.
Do Egypta však dorazily „chudé roky“ – možná víc než zmíněných sedm let. A tendencí typickou pro provizorium je nacházet nouzová řešení ve formě salámové metody. I nepochopitelně marginální změna však může mít obrovský dopad. To, co ještě před rokem drželo slátané pohromadě, prasklo.
V zásobování Egypta potravinami existovaly několik desítek let tři světy. Prvním byl svět režimního establishmentu, v němž zůstával stále vyšší podíl bohatství. Druhým každodenní život Egypťana na ulici, jenž poklesl na úroveň pouhé biologické potravinové existence. O ostatních aspektech kvality života ani nemluvě.
Třetím světem byl turistický byznys. Miliony turistů žily v akváriu pohodlí a bezpečí. Přes jeho sklo sice viděli bídu, strádání a beznaděj Egypťanů, ale byli spokojeni s vlastní „vyvoleností a nadřazeností“ v důsledku „bezpečnostních“ opatření oddělujících jejich požitky a prožitky od vnějšího „nepříjemného“ světa – strážních stanovišť bezpečnostních složek či vojenských doprovodů včetně obrněných transportérů k turistickým autobusům. Zásobování letovisek západními potravinami a nápoji oddělenými distribučními kanály připomínalo sci-fi filmy.
Turisté
Spontánně a žvatlavě to popisuje česká delegátka cestovní kanceláře: „V současné době už je mnoho hotelů zavřených. Nikoli z důvodu přímého nebezpečí, ale kvůli problémům se zásobováním. Máme zásoby zhruba na dva týdny s poloviční obsazeností a hrozí nedostatek pitné vody, jídla a pohonných hmot. Zásoby se vozí z Káhiry, což však momentálně není možné. Informace se mění doslova každou hodinu a je těžké situaci slovy vystihnout.“
Rovnováha moci, zahraničních dodávek peněz, výživy a růstu obyvatel byla v Egyptě dlouhodobě narušena
Odhaluje to katastrofální propast mezi vnímáním bezpečnostního problému a lidskou odpovědností. Potraviny snad vznikají ve skladu v Káhiře nebo za jízdy ve speciálním kamionu. Co běžní Egypťané a zásobování?
Tato lhostejnost a tupost musejí popudit ty, kdo se léta dívají z druhé, chudé strany zátarasů. Naštěstí 80 milionů Egypťanů nemá možnost vyslechnout bohorovné a nechápavé řeči o situaci v Egyptě, jak ji vidí touroperátoři, jejich zaměstnanci a čeští turisté.
Co znamená věcný přístup
Západ nechápal Egypt. Co podnikne nyní? Zdrženlivý, ale věcný je přístup americké vlády. Podporuje změny, ale postupné, nikoli razantní. Americký vyslanec v Egyptě Frank Wiesner se vyjádřil pro pokojný přechod k reformám a eventuálně i dočasné a formální setrvání Mubaraka ve funkci. Hezký, pragmatický eufemismus.
Nový egyptský viceprezident a bývalý šéf rozvědky Umar Sulajmán a armádní představitelé však prezidenta Mubaraka, jenž Egypťany dráždí, však podporovat postupně přestávají. Vedení vládní Národní demokratické strany v sobotu 5. února odstoupilo. Prezident Mubarak prozatím zůstává. Tajemník a předseda strany Husam Badráví, údajně reformátor a renomovaný lékař, má nově obsadit klíčová místa ve vládě.
Dle sobotního vydání deníku New York Times prý už Mubarak má zajištěn „termín“ pravidelné roční lékařské prohlídky v Německu. Bývalí šéfové zpravodajských služeb zemí bývají zkušenými a úspěšnými krizovými manažery a prezidenty. Osvědčilo se to v USA i v Rusku.
Muslimské bratrstvo
V neděli 6. února vstoupila nejvlivnější egyptská opoziční strana Muslimské bratrstvo do jednání opozice s vládou o ukončení politické krize v zemi. Mezitím jeden z opozičních vůdců Muhammad Baradej odmítl přechodnou vládu, na níž by se podílel dosavadní prezident Mubarak či viceprezident Sulajmán. Agentura Reuters citovala mluvčího dosud oficiálně neuznávaného Muslimského bratrstva: „Rozhodli jsme se vstoupit do dialogu, abychom se ujistili o upřímném postoji vládních představitelů k požadavkům lidu a jejich vůli na ně reagovat.“ Sekulární opoziční skupiny zastupoval zmíněný „atomový“ expert Baradej a podnikatel Nagib Sávíris.
Egypt je mladou zemí – víc než polovině Egypťanů není ani 30 let
Převrat či revoluci mimo jiné zahájil nový fenomén – internetové sociální sítě a jejich gramotní mladí uživatelé. Egypt je mladou zemí – víc než polovině Egypťanů není ani 30 let. Tvoří celý přírůstek obyvatel za předchozích 30 let, během nichž USA finančně a potravinami podporovaly Egypt.
Moderní média však nevypovídají o stavu západní společnosti. Všechny telenovely, ordinace, nemocnice, Dallasy a životy ve městě jsou jen náhražkou a obelhávají chudé Západu. Na chudé zbytku světa pak musejí mít naprosto katastrofální dopad.
Přejme Egyptu národní sekulární stát
Evropa (Evropská unie) se tradičně svými výroky, názory a činy „drží při zdi“. Vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, baronka Catharine Ashtonová, by si měla vzít příklad ze zásadního postoje britského premiéra Davida Camerona na bezpečnostní konferenci v sobotu 5. února v Mnichově. A také z jeho nekompromisního nového názoru na takzvaný multikulturalismus a národní státy. Dle Camerona je „špatná politika“ multikulturalismu příčinou rozšiřování islámského extremismu. Zdůraznil potřebu aktivního liberalismu a kritizoval pasivní toleranci v otázce přístupu k radikálním skupinám, které podporují islámský extremismus.
Přejme Egyptu národní sekulární stát. Egypt se mění, o čemž rozhodlo 80 milionů Egypťanů. Možná je to cesta k větší svobodě a demokracii, nikoli však dle západního vzoru, amerického ani Evropské unie.
Bývalé Československo v oblasti pomáhalo přežít a vyhrát Izraeli válku v roce 1948. Egyptu zase budovat infrastrukturu. Vodárny na kvalitní a dnes potřebnou pitnou vodu dodávaly Královopolské strojírny několik desítek let. Pomáhalo i v průmyslu, zemědělství a v ochraně památek. Egypt má také co nabídnout. Například bavlna, nerostné suroviny, fosilní paliva jsou v zemi stejně, jako v ní byly několik tisíc let největší zásoby zlata pro tehdejší svět.
Egypt potřebuje bezpečnostní záruky velmocí. A ty by je měly poskytnout – nejlépe individuálně. Měl by vydávat méně finančních prostředků na zbraně a luxus establishmentu, a naopak víc na vlastní rozvoj. Žádný nový projekt Manhattan v egyptské režii. Možná by si takové řešení přáli i všichni účastníci šestidenní války.
