Než tam z Káhiry dojedete, trvá to v terénním autě českých egyptologů jen pár desítek minut. Minete šedivé příměstské ulice, pak zatočíte po cestě lemované palmami. Před vašima očima se postupně objevuje pár pyramid a odkryté hrobky (s tušenými nálezy někde hluboko pod zemí). Následně dorazíte na místo, které zná celý vědecký svět. Abúsír! Význačná lokalita, díky níž mají čeští vědci bez nadsázky světové renomé...
To ostatně potvrzují i jejich nejnovější objevy: loňský nález princezny Šeretnebti, o němž přímo z Egypta referovala pro ČESKOU POZICI Hana Vymazalová, a také nejnovější zářez – hrobní komplex Šepseskafancha, šéflékaře Horního a Dolního Egypta. „Abúsír naštěstí pro naši expedici znovu potvrzuje, že je skutečně vynikající lokalitou. Díky našim výzkumům můžeme uvažovat o zásadních změnách některých paradigmat egyptské archeologie a historie,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI profesor Miroslav Bárta, jenž je vedoucím expedic v egyptském Abúsíru, kde právě pracuje a pobývá.
ČESKÁ POZICE: Proč je objev Šepseskafancha, vrchního lékaře Horního a Dolního Egypta, tak významný a sledovaný?
BÁRTA: V základním výzkumu jde nejen o takzvaný „objev“, ale také o jeho zasazení do souvislostí. V našem případě nález splňuje parametry objevu a poskytuje i skvělý kontext. Informací o lékařích ve starém Egyptě není zrovna tolik, kolik bychom si přáli, a z doby 3. tisíciletí jsou jejich hrobky naprosto ojedinělé. Z naší koncese navíc pocházejí z dřívějších výzkumů další dvě hrobky níže postavených lékařů.
Nově objevený komplex hlavního lékaře Horního a Dolního Egypta Šepseskafancha sestává z nadzemní a podzemní části. Ukončený je zejména výzkum nadzemní kamenné části, která zahrnuje velkou, do výšky čtyř metrů dochovanou kapli, na jejímž konci se ukrývají monumentální nepravé dveře Šepseskafancha obsahující jeho jméno a tituly. Jeho hrobka je součástí velkého rodinného pohřebiště významných historických osobností, které zastávaly vrcholné pozice nejen v centrálním aparátu státu, ale i v různých chrámových komplexech, zejména pak v zádušních chrámech panovníků 5. dynastie v Abúsíru a ve slunečních chrámech tehdejšího hlavního říšského božstva, slunečního boha Rea v Abú Ghurábu.
ČESKÁ POZICE: Dá se nejnovější nález přirovnat k nějakým jiným podobným objevům – třeba i z jiných dob a lokalit?
BÁRTA: To se dostáváme ke zmiňovanému kontextu. V rámci historických souvislostí z 3. tisíciletí před Kristem je kontext nálezu unikátní především v tom, že hrobka společně s dalšími dvěma patřícími lékařům představuje naprosto jedinečnou historickou situaci, kdy můžeme poprvé zkoumat vztahy uvnitř jedné rodiny. Navíc většina členů rodiny vykonávala velmi podobné úřady. Máme k dispozici texty, architekturu, pohřebiště i jejich kosterní pozůstatky, stejně jako možná nezávislou evidenci k těmto osobám z jiných pramenů dochovaných z tehdejšího starého Egypta.
Takže vzato kolem a kolem, mít jeden hrobový komplex lékařů z doby 3. tisíciletí před Kristem je naprosto ojedinělá záležitost, která poskytuje obrovské možnosti zkoumání získaných dat do budoucna. Přestože jsou z doby Staré říše prozkoumány desítky lokalit, Abúsír naštěstí pro naši expedici znovu potvrzuje, že je skutečně vynikající lokalitou. Díky našim výzkumům dokonce můžeme uvažovat o zásadních změnách některých paradigmat egyptské archeologie a historie.
ČESKÁ POZICE: Už při objevu Šeretnebti jste nám loni říkal, že se otevírá nová kapitola... Kolik těch kapitol, řečeno v nadsázce, asi ještě bude?
BÁRTA: Toto je další kapitola, přirozeně navazující na několik let předchozích výzkumů na tom samém místě. Je třeba si uvědomit, že se jedná o plochu asi 80 krát 80 metrů s několika velkými kamennými hrobkami. O plochu, kde rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem v nadzemní části činí deset metrů. Od konce 3. tisíceiletí před Kristem se zde naakumulovaly tisíce kubíků písku a suti, a tak o objevy skutečně není nouze. Od nevykradených hrobek po dlouhé texty a unikátní reliéfy, přírodovědný materiál a podobně. Jsem si proto jist, že pár dalších kapitol to ještě bude.
Je to způsobeno rovněž tím, že naše expedice je de facto největším českým vědeckým projektem v zahraničí, účastní se jí desítky osob mnoha národností. Multidisciplinarita a mezioborová spolupráce jsou skutečně tou nejlepší cestou kupředu. Při zachování vysoké mezinárodní úrovně samotné egyptologie jako vědecké disciplíny, ovšem.
ČESKÁ POZICE: Veřejnosti není zatím známo, jak přesně k nejnovějšímu objevu došlo. Můžete to blíže popsat?
BÁRTA: Událo se to již před několika dny; čekali jsme, až egyptské ministerstvo pro památky informace o tomto objevu odsouhlasí a uvolní pro média a veřejnost. Pak začala několikadenní informační smršť s médii od Prahy do Washingtonu, D.C. Egypt zřejmě stále ještě táhne a jsem rád, že jsme zrovna my mohli po dlouhé době z Egypta přinést pozitivní zprávy...
K objevu došlo záhy poté, co naše expedice v polovině září do Egypta odletěla. Naším cílem bylo prozkoumat vstupní část rozsáhlého komplexu vysokých hodnostářů z doby 24. století před Kristem. Věděli jsme předem, že v této oblasti byli postupně pohřbíváni členové velmi vlivného rodinného klanu, obdoba Kennedyových nebo Bushů ze starého Egypta. Popravdě řečeno, v tomto konkrétním místě jsme očekávali zpočátku mnohem méně, o to větší a milé překvapení bylo, když se z písku začala vynořovat zcela nová hrobka.
ČESKÁ POZICE: Proměnila se už nějak vaše „radost z objevů“ od kněze Neferínpua, princezny Šeretnebti až po dnešek? Není to už pro vás trochu rutina?
BÁRTA: Rutina to není v žádném případě. Každý nový objev člověka fascinuje a vzrušuje. Pokaždé jde o intelektuální výzvu, kdy není jisté, zda obstojíte nebo ne.
Po více než dvaceti letech v Egyptě se však první okamžiky okamžitě mísí s myšlenkami na co nejlepší dokumentaci, zajištění a uchování informací. Takže ta typická katarze se u mě více a více dostavuje s určitým zpožděním.
ČESKÁ POZICE: Před pár dny vyšla kniha o dějinách civilizací, kterou jste spoluuspořádal. V čem mohou být egyptologické výzkumy aktuální pro naši společnost?
BÁRTA: Památky a prameny, které jsou právě nyní odkrývány naší expedicí v Egyptě, zásadním způsobem ovlivňují naše poznání mechanismu úpadku komplexních společností.
V době existence tohoto komplexu, za vlády panovníka Niuserrea, docházelo k nárůstu vlivu mocných rodin úředníků a k zásadním projevům nepotismu. Tedy nic, co bychom neznali z dnešních politických scén. Jen korporace tehdy neměly velké slovo...
Niuserre na to reagoval tak, že některé ze svých dcer za členy těchto rodin provdával, aby si je zavázal loajalitou. Významným doprovodným jevem těchto společenských jevů byl velký nárůst mandatorních výdajů, nekontrolované rozmnožení úřednické vrstvy a klimatická změna. To vše dohromady navodilo zánik říše stavitelů pyramid. A naše každodenní archeologická a historická práce tento proces umožňuje velmi detailně popsat.
