Egypt: Výroba nového bin Ládina?

Ani třetí pokus o použití železné pěsti na Muslimské bratrstvo v podobě stovek trestů smrti pro jeho členy hnutí zřejmě nezničí. Naopak v minulosti se někteří po podobných pokusech ještě více zatvrdili a státní represe se vrátila jako bumerang.

Jan Čuřík 1.5.2014
Příbuzní 683 členů a stoupenců Muslimského bratrstva, kteří byli 28. dubna hromadně odsouzeni k smrti, protestovali před soudem v egyptském městě Minjá, jenž rozsudek vynesl. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Příbuzní 683 členů a stoupenců Muslimského bratrstva, kteří byli 28. dubna hromadně odsouzeni k smrti, protestovali před soudem v egyptském městě Minjá, jenž rozsudek vynesl. | foto: Reuters
Příznivci odsouzených členů Muslimského bratrstva (Káhira, 28. dubna 2014).

Soud potvrdil rozsudky smrti pro 37 osob z procesu prvního, 492 změnil původní rozsudek na doživotní vězení a 683 obviněných z druhé vlny bylo opět hromadně odsouzeno k trestu smrti. Oba verdikty stále může revidovat odvolací soud a podléhají souhlasu nejvyššího egyptského muftího. Navzdory tomu je velmi pravděpodobné, že u několika desítek lidí budou původní rozsudky potvrzeny.

Agentura AFP v březnu uvedla anonymní zdroj z egyptské justice, který první kolo procesu komentoval zcela bez zábran: „Jsme ve výjimečných podmínkách. Nemáme čas předvolávat každého obviněného, přesvědčovat se, že je přítomen, a kdo jsou jeho obhájci. S rozsudky smrti dopadajícími na hlavy vůdců této skupiny už aspoň nikoho nenapadne útočit na policejní stanici anebo nějakou státní instituci.“ Je však pravděpodobné, že rozsudky smrti v takové masové míře vykonané nebudou.

V této souvislosti je ale vhodné zmínit postřeh Naomi Kleinové z její knihy Šoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalismu: „Extrémní násilí má v sobě něco, co nám brání vidět zájmy, kterým je podřízeno.“ A na jeho základě se zeptat: Jakým cílům je podřízen proces se skutečnými i domnělými členy a sympatizanty Muslimského bratrstva, jehož prozatímním vyústěním je kolektivní rozsudek smrti nad stovkami lidí, tedy svébytná forma extrémního násilí? Není třeba nahlédnout do egyptské historie druhé poloviny 20. století a připomenout si, že hromadné procesy s islamistickými aktivisty mohou vyústit v netušené konce, které o pár let později překročí hranice nilského údolí?

Atmosféra nejistoty a strachu

Město Minjá, v jehož omšelých ulicích je možné dodnes objevit známky dávné prosperity spojené s pěstováním a vývozem bavlny a cukrové třtiny, nepatřilo v letech 2011 až 2013 ve srovnání s Káhirou, Alexandrií nebo Suezem k hlavním centrům politické mobilizace, svou pohnutou historie si však prošlo už dříve.

Podobně jako v dalších městech středního Egypta – Bení Suéfu, Sohágu nebo Asjútu – v něm žije mnoho křesťanských Koptů. Navíc obyvatelé této konzervativní, vesnické oblasti považují přítomnost egyptského státu za okrajovou. Stejně jako v sedmdesátých letech a před nimi je zde běžné mít doma zbraň, spoléhat se na neformální vesnické autority a považovat vendetu (tha’r) za součást života.

V tomto podhoubí, kde egyptský stát jako by neexistoval, se od konce sedmdesátých do konce let devadesátých dařilo islamistickým skupinám, které zde dlouhou dobu vedly otevřenou válku proti egyptské policii a armádě, jejíž nepřímou obětí se staly i místní koptské komunity. V devadesátých letech přišlo v této válce o život několik set lidí a vytvořila tíživou atmosféru nejistoty a strachu, který z oblasti středního Egypta zcela nezmizel ani poté, co se radikalizované odnože egyptského islámského proudu násilí zřekly.

Lokální teror

Islámský aktivismus středního Egypta byl bojovným a násilným projevem, často spojeným s aktivitami kriminálních gangů. A měl jen málo společného s kulturou „zbožné buržoazie“, politických podnikatelů blízkých Muslimskému bratrstvu, kteří se v posledním desetiletí Mubárakovy vlády prosadili v egyptském hlavním městě, a následně se v letech 2012 až 2013 zkompromitovali neschopností vládnout jinak než jejich autoritářští předchůdci, vůči nimž se vymezovali.

Reakce na armádní masakr tisícovky sympatizantů Muslimského bratrstva na káhirském náměstí Rábi’a al-Adawíja loni v polovině srpna proto ve středním Egyptě nemohla být jiná než násilná. Za šest týdnů po něm se její obětí staly policejní stanice, kostely, školy a obchody vlastněné místními Kopty.

Město Dalgá, vzdálené 60 kilometrů na jih od Minjá, se stalo zónou perzekuce místních obyvatel kriminálními skupinami, které podobně jako jejich souputníci v sunnitských městech středního Iráku nebo v syrském městě Raqqa, interpretují krátký koránský verš vyzývající k „přikazování správného a zabraňování zavrženíhodnému“ jako ospravedlnění lokálního teroru a šikany.

Lze ale extrémní postoj tvrdých mladíků spojovat s celým Muslimským bratrstvem a jeho veškerou aktivitou? Cílem hromadného procesu ve městě Minjá může být ve skutečnosti přesně toto. Nečinit rozdíly, propojit vzájemně jen málo související fenomény a kriminalizovat Muslimské bratrstvo jako takové. Potvrdit jazyk oficiálního Egypta uplynulých měsíců, který hnutí v duchu kolektivní viny označuje za „teroristickou organizaci“.

Děsivá bilance násilí

Procesy s egyptskými islamisty však v sobě skrývají mnohem hlubší a znepokojivější sdělení. V nepřetržitém sledu informací o násilných událostech tu v jedné, jindy v jiné části světa, ty o obětech ztrácejí vypovídací schopnost. Pokud se neodehrávají v geopoliticky citlivém prostoru, jako je rusko-ukrajinské pomezí, evropské společnosti na ně reagují pokrčením ramen anebo přímo cynicky.

Přitom bilance egyptských událostí mezi červencem 2013 a lednem 2014 je děsivá.

Podle egyptské iniciativy WikiThawra (Wikirevoluce) zahynulo při projevech politického násilí 3143 lidí, z nichž naprostou většinu tvořili civilisté, a více než 17 tisíc bylo zraněno. Navíc 281 Egypťanů přišlo o život při teroristických útocích, které se postupně stávají v Egyptě nedílnou a typickou součástí vzájemně se posilující spirály radikalizace obou stran.

Od loňského léta bylo uvězněno téměř 19 tisíc lidí, přičemž 16 300 zadržely bezpečnostní složky při pouličních akcích a demonstracích a 2590 skončilo v egyptských věznicích kvůli své politické činnosti, z nichž nejméně dvě třetiny zůstávají ve vězení. To je absurdní bilance pro vojenskou vládu, která ústy svého šéfa Abdulfattáha Sísího opakovaně tvrdí, že v Egyptě převzala moc v zájmu „stability“.

Veřejné pokání

Současná strategie železné pěsti vůči sítím Muslimského bratrstva je už třetím pokusem od poloviny 20. století. Ani jeden z předchozích dvou pokusů toto hnutí nezlomil. Naopak otevřely prostor další radikalizaci opozice, ve kterém se státem sponzorovaná represe později vrátila jako bumerang.

V roce 1955 se za vlády pozdějšího prezidenta Gamála Násira ve vězeních ocitlo 20 tisíc lidí – liberálů, levicové opozice a islamistů. V obávané věznici Tora se tehdy na deset let ocitl hlavní teoretik islamismu druhé poloviny 20. století Sajjid Qutb, popravený v roce 1966. V září 1981, měsíc předtím než byl na vojenské přehlídce zastřelen, nechal bývalý prezident Anwar as-Sádát uvěznit 1500 politických odpůrců. Druhá vlna zatýkání zradikalizované části islámské opozice následovala po atentátu na něho v roce 1982.

V prosinci téhož roku pak při hromadném soudním procesu se zadrženými od nich nahlas zaznělo to, co generace jejich předchůdců poznala už v padesátých a šedesátých letech a co velmi pravděpodobně její následovníci zažívají v egyptských vězeních dnes – bezpráví a systematické mučení, které uvězněné zcela změní. Některé zlomily natolik, že učinili veřejné pokání. To je případ několik set islamistů, kteří v letech 1982 až 1984 vystoupili v egyptské státní televizi s popisem „chyb, kterých se dopustili“.

Případ Ajmana Zawáhrího

Jiní se naopak zatvrdili ve své nenávisti a touze po pomstě. Dne 4. prosince 1982 před televizními kamerami v jednom z hromadných procesů promluvil před zaplněným sálem stoicky vyhlížející muž v černých obroučkách hipsterských brýlí vzdáleně evokující současnou vizáž Petra Nečase.

Za hlasitého skandování svých spoluvězňů začal popisovat, chvíli arabsky, chvíli anglicky, čím si ve vězení prošli: „Kopali nás, mlátili, bili kabely, pouštěli do těla elektřinu. Pouštěli nám do těla elektřinu, poštvali na nás psy. Štvali na nás psy a věšeli nás za ruce ze stropu.“ V palbě obvinění se v pomlce mezi nimi hromovým „Lá iláha illalláh“ přidávali jeho spoluvězni stojící v kleci za ním.

Ten muž, původním povoláním lékař, se jmenoval Ajman Zawáhrí. Po propuštění z vězení za dva roky zlomený opustil Egypt a vydal se nejprve do Saúdské Arábie a poté do afghánských hor. Dnes je vůdčí postavou islamistické sítě al-Káida. Jak se jmenuje a ve které cele je v Egyptě vězněn současný Ajman Zawáhrí, jehož jméno ještě neznáme? A kam a s jakými myšlenkami zamíří, až bude jednoho dne útrapami zlomený propuštěn z vězení?

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.