Veřejnost bývá často konfrontována s výsledky velkých projektů a v palcových titulcích se objevují příklady předražených staveb nebo grandiózních projektů. Stačí si připomenout veřejné diskuse o OpenCard, mistrovství světa v Liberci, dálnicích, Justičním paláci nebo třeba Internetu do škol. Co příklad, to doklad o velkých plánech a smutných vyúčtováních.
Velkou výdajovou položkou je la též samotná činnost vlády a provoz státu. A není vůbec jedno, jak hospodárně, účelně a efektivně je vykonávána. Čas od času seznamují ministři veřejnost se svými plány na snížení počtu státních zaměstnanců, seškrtání rozpočtů svých resortů nebo omezení provozních výdajů… Jistě, jedná se o sdělení, která jsou pozitivně přijímána veřejností a vylepšují obraz vlády. A jistě jsou nutná, měření účelnosti a efektivnosti vlády a přijímání adekvátních opatření je nikdy nekončící proces, který má vytvářet tlak na státní správu, která sama od sebe tenduje k neefektivnosti.
Čas od času seznamují ministři veřejnost se svými úspornými plány. Problém je, zda konečné vyúčtování tohoto procesu je s kladným znaménkem.
Problém je v odpovědi na otázku, zda konečné vyúčtování tohoto procesu je s kladným znaménkem, zda se podařilo odbourat nepotřebné činnosti a zvýšit účinnost systému. Myslím, že si mohu dovolit velmi jemné tvrzení, že ne vždy…
S problémem efektivnosti vlády se potýkají všechny země světa. V konfrontaci s finanční krizí a propadem veřejných rozpočtů do deficitu jsou všechny vlády světa nuceny přijímat nepopulární opatření. Jako protiváha těchto negativních poselství bývají vysílány rozhodné signály o tom, že teď se připraví opatření, projekt nebo přímo vládní program, který zajistí zvýšení efektivnosti, snížení byrokracie a zeštíhlení státu. Antibyrokratické komise byly, jsou a budou trvalou součástí byrokracie.
Jak interpretovat pojem efektivnost?
Podobnou komisi ustavila britská vláda v květnu 2010 v rámci úřadu vlády. Zhruba po roce činnosti vydal National Audit Office (obdoba NKÚ) zprávu, která se činností komise zabývá (The Efficiency and Reform Group’s role in improving public sector value for money). Hlavní poselství je britsky lapidární, sarkastické a … notně skeptické:
"Vítáme obě priority v činnosti Komise, a to zlepšení účinnosti ústřední vlády i reformu veřejných služeb. Nicméně, pudink se pozná, až se sní – a tak se těšíme na hodnocení, jak se tyto iniciativy osvědčí v praxi."
Přes příkré vyznění bych doporučil našim reformátorům tuto zprávu jako inspiraci; její obsah totiž popisuje a hodnotí jednotlivé oblasti a objasňuje některé přístupy a příčiny dřívějších neúspěchů.
Tak například samotný pojem efektivnost – vlády dříve interpretovaly tento pojem různě. National Audit Office (NAO) oceňuje, že komise převzala definici jako udržitelná hodnota za peníze (sustainable value for money), která je definována, jako optimální užití zdrojů k dosažení stanovených výstupů.
Po vyjasnění základních pojmů komise přezkoumává vládní výdaje s cílem, navrhnout úsporná opatření tak, aby mohla „vláda žít“ i po snížení rozpočtu. Mezi klíčové oblasti je zahrnuta např. centrální kontrola smluv na informační a komunikační technologie a revize 300 hlavních IT projektů.
Komise podrobuje zkoumání i oblast zadávání veřejných zakázek a veřejného obstarávání. Strategií je, kromě jiného, vytvořit „pevně-volné“ vztahy, tj. zvýšit centrální kontrolu nad těmi, kteří nakupují. Asi tak - důvěřuj, ale prověřuj…
Inspirativní je i oblast nákladů na nemovitosti a kancelářské plochy. Náklady na nájem a služby budou porovnávány nejen mezi jednotlivými složkami státu navzájem, ale i s náklady privátního sektoru.
Tak bychom mohli pokračovat opatření za opatřením. Cílem bylo ušetřit 6,2 miliard liber v období 2010 – 2011 a 80 miliard v letech 2014 - 2015. Rozpočty na administrativu mají být redukovány o třetinu, programy mají být zrušeny nebo zmraženy, do „všeho, co vláda dělá, bude integrováno měření efektivnosti“ a prováděny reformy. Navrhuje se „renegociovat“ uzavřené smlouvy. Zpráva NAO konstatuje:
„Nebyly publikovány žádné detailní plány, jak dosáhnout takového snížení veřejných výdajů bez dopadu na veřejné služby. Většina rozpočtů zapracovala úspory, ale nedokládá, jak jich dosáhnout a nestanovuje, jaká část úspor bude dosažena zvýšením účinnosti a jaká omezením poskytovaných služeb…“
Inu, pudink se pozná, až se sní…
Dobrý pudink se neuvaří sám od sebe
Teorie rozpočtování, která (nejen) britské úsilí popisuje, zná tři mimořádně nebezpečné mýty:
- Zodpovědně sestavený rozpočet šetří náklady – pravdou je, že takové situace nastat mohou, ale není to možnost jediná.
- Rozpočtové aktivity posilují sounáležitost mezi pracovníky i odděleními – s pocitem sounáležitosti to bývá podle úsloví: „Každý za sebe, Pán Bůh za všechny!“
- Splnění rozpočtu je dobrým kritériem hodnocení kvality vedoucího – v praxi se převrací tak, že dobrým vedoucím je ten, kdo zajistí přidělení jen lehce splnitelných úkolů.
(František Kalouda, Josef Mech, Pavel Povolný: Metody analýz výdajů státního rozpočtu, Praha, Alfa Publishing, 2007)
Na zprávě NAO je sympatické, že komise i kontrolní orgán si uvědomují, že dobrý pudink se neuvaří sám od sebe. K úspěchu vede nekončící cesta – každý jednotlivý výdaj zvažovat, měřit účinnost v každém kroku, kontrolovat a hodnotit dopady a přijímat opatření.
Tématem efektivnosti centrálních orgánů se zabývala např. kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu – 10/08 Správa odvodů za porušení rozpočtové kázně. Cílem bylo prověřit postup finančních orgánů při vybírání a správě odvodů za porušení rozpočtové kázně, včetně vymáhání a promíjení stanoveného odvodu a jeho příslušenství. V činnosti kontrolovaných finančních úřadů (FÚ) při správě odvodů a penále nebyly zjištěny závažnější nedostatky. Problematická se však ukázala efektivnost správy odvodů a penále.
V kontrolovaném období (čtyři roky) bylo vyměřeno přes 34,5 miliard korun na odvodech a penále, zároveň ve stejném období bylo prominuto přes 31 miliard. Výdaje na správu odvodů ve stejném období činí přes 1,2 mld. Kč. Z těchto čísel je zřejmé, že jde o neefektivní systém, který produkuje velké množství správních úkonů, na jejichž konci dojde k prominutí odvodů a penále. Zdá se, že i naše vláda má kde hledat úspory, aby „mohla žít“.