Nejistota, váhání, obavy. To jsou hlavní znaky letošních slovenských parlamentních voleb. Koho máme v sobotu 10. března volit? ptají se mnozí Slováci. A v průzkumech veřejného mínění se tento stav zřetelně odráží. Dle nejnovějšího průzkumu agentury Focus víc než 30 procent z těch, kdo volit půjdou, nemají jasno, komu dají hlas.
Třetina nerozhodnutých voličů může výrazně ovlivnit definitivní složení slovenského parlamentu. Agentura Polis, která zjistila stejný podíl váhajících, proto raději výsledky svého průzkumu nezveřejnila. Pravděpodobnost statistické chyby je příliš vysoká, a proto jsou zisky jednotlivých stran relativní.
Zneklidnění voliči
Pouze dvě politické strany mají ve slovenském parlamentu jistá křesla: Smer-Sociální demokracie (Smer-SD) expremiéra Roberta Fica s téměř 40procentní podporou voličů a Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) bývalého eurokomisaře Jána Figeľa – deset procent. Ostatní strany stojí nad propastí. Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana (SDKU-DS), Svoboda a solidarita (SaS), Obyčejní lidé, Most-Híd i 99% se pohybují těsně nad kritickými pěti procenty umožňujícími vstup do parlamentu.
Slovenští voliči se cítí podvedeni svými favority, kteří figurují v různých aférách – odposloucháváním novinářů počínaje přes kauzu Gorila až po falšování podpisů na petičních listinách strany 99%
To pro ně při 30 procentech nerozhodnutých voličů představuje jedinou jistotu: některá z nich bude hrát dál a jiná vypadne. Lze proto říct, že nejvíc může ve volbách překvapit strana SDKU-DS expremiéra Mikuláše Dzurindy – tím, že se do parlamentu nedostane. Stejným překvapením však může být, že se do něj dostane.
Ze zkušenosti vyplývá, že se Slováci v průzkumech vždy do jisté míry vyjadřovali jinak, než ve chvíli, kdy hodili obálku s hlasovacím lístkem do urny bez možnosti další opravy. Je to definitivní jako smrt, jen v průzkumech si lze nezávazně hrát. Letos si však voliči nehrají. Jsou vážní, ustaraní a zneklidnění. Cítí se podvedeni svými favority, kteří najednou figurují v různých aférách – od odposlouchávání novinářů přes známou kauzu Gorila až po falšování podpisů na petičních listinách strany 99%.
Kauze Gorila a odposlouchávání slovenských novinářů se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích:
- Kauza s odposlechy posílila na Slovensku vládu partajokracie
- Na Slovensku řádí Gorila
- Kauza Gorila: Únik utajovaných informací je oprávněný
- Slovenská Gorila neztrácí elán. A to jsou volby až za měsíc…
- Co mají společného kauza Gorila a slovenská mafie?
- Gorila nakládá všem. Je ale pro slovenské voliče rozhodující?
Svoboda a solidarita a Richard Sulík
Kdo je ještě hoden důvěry? zní zásadní otázka nerozhodnutých, původně tradičních voličů politického středu. Ti v minulých třinácti letech rozdělovali svou přízeň mezi SDKU-DS a subjekty „na jedno použití“, jež nepřežily déle než jedno volební období, jako například Strana občanského porozumění Rudolfa Schustera v letech 1998 až 2002, Aliance nového občana Pavla Ruska (2002 až 2006) či SaS svého lídra Richarda Sulíka (od roku 2010 dodnes). Ten je nyní jedním z klíčových hráčů snižujících důvěryhodnost centristických, respektive středopravých politických stran, které by chtěly vyvažovat dominanci Smeru-SD.
Sulíkova důvěryhodnost poklesla po zveřejnění přepisů jeho SMS s podnikatelem Mariánem Kočnerem. Ten je veden na policejním seznamu takzvaných zájmových osob ze slovenského organizovaného zločinu. Kočner sice nebyl nikdy souzen ani odsouzen, ale je považován minimálně za kontroverzního podnikatele s podivnými styky a přáteli z podsvětí.
To je dostatečný důvod, aby s ním předseda slovenského parlamentu nekomunikoval, ani se nestýkal. SMS zprávy však ukázaly, že Sulík v době, kdy jím byl, informoval Kočnera o dění ve vládní koalici při volbě generálního prokurátora. Kočner je i přítelem kandidáta na tuto funkci, bývalého šéfa prokuratury Dobroslava Trnky, kterého podporuje opoziční strana Smer-SD.
Sulík by možná svou vratkou pozici ustál díky příslovečné vysoké míře tolerance Slováků k takovému jednání, kdyby se k SMS nepřidalo zveřejnění videozáznamů. Ty ukázaly Sulíka během návštěv u Kočnera doma. Je zřetelně slyšet, jak předseda SaS a druhý nejvyšší ústavní představitel pomlouvá koaliční partnerku, premiérku Ivetu Radičovou (SDKU-DS), a vynáší diskrétní informace z koaliční kuchyně „druhé“ straně. V jiném než slovenském prostředí by to stačilo buď na rychlé zlomení politického vazu, nebo na bleskový odchod ze scény. Strana SaS však svému předsedovi Sulíkovi věří a stojí pevně za ním i jeho balvanem na noze, jenž je všechny pomalu stahuje pod pětiprocentní hranici.
SDKU-DS a Mikuláš Dzurinda
SDKU-DS Mikuláše Dzurindy se nachází v podobné situaci. I této straně je balvanem předseda a po stáhnutí se Ivety Radičové nemá partaj alternativního lídra. Dzurinda dlouhodobě a pečlivě „pracoval“ na svém profilu arogantního, neupřímného a poťouchlého politika, což mu byli voliči ochotní tolerovat jen za podmínky, že se v minulých volbách stáhl a místo sebe vystrčil Radičovou coby volební jedničku. Poté, co loni na konci roku po pádu vlády o tento štít přišel, do popředí se opět dostaly nezodpovězené otázky pochybného financování strany a jejích sponzorů v minulosti.
S aktuálním skandálem okolo kauzy Gorila, v níž figuruje i exšéfka Fondu národního majetku Anna Bubeníková, kterou do této funkce nominovala SDKU-DS, se poroučela i možnost, že by si Dzurinda mohl u svých voličů polepšit. Tím, že obhajoval Bubeníkovou jako spolehlivou osobu, i tvrzením, že dokument Gorila nečetl, byl odsouzen k označení za notorického lháře. Usvědčil ho spis nalezený v archivu Úřadu vlády, který dokazuje, že informace o obsahu Gorily dostal na stůl již na jaře 2006, kdy byl premiérem.
Ztráta důvěry voličů je velká a nezabírá ani Dzurindovo tvrzení, že jeho strana má nejlepší odborné zázemí. Nejnovějším zoufalým výkřikem na záchranu SDKU-DS je zdařilý předvolební plakát, na němž ruka s kleštěmi váhá, zda přestřihnout červený kabel symbolizující stranu Smer-SD, nebo modrý (SDKU-DS) a textem: „Vy rozhodnete 10. března.“ Voliči zatím váhají, kabel nekabel.
Obyčejní lidé a Igor Matovič
Na pětiprocentním laně balancují i Obyčejní lidé Igora Matoviče. Ústředním motivem jeho politické agendy je škodit každému, kdo vládne, ať je to pravice, nebo levice. Na politický program je to málo, na získání křesel v parlamentu pomocí voličů, kteří si libují v kverulantství, však poměrně dost.
Matoviče nedávno opustila skupina nezávislých kandidátů, které vyzval, aby jako on podstoupili test na detektoru lži s otázkou, zda někdy dali, nebo přijali úplatek. Tento exodus výrazných tváří, například exministra vnitra Vladimíra Palka nebo známého novináře Eugena Kordy, způsobil Matovičovi jen malou škodu. Nadále se drží mírně nad pěti procenty a jeho sebevědomí nesnižuje ani odhalení, že jeho test prováděl člověk, kterého v minulosti britský soud usvědčil z podvádění a manipulace s výsledky zkoušek na detektoru lži.
Strana 99% a Ivan Weiss
S podváděním má problém i strana 99%. Její zakladatel, podnikatel Ivan Weiss z vlivné zbrojařské rodiny, se snaží cudně držet v pozadí a nechává za sebe mluvit osobnosti z veřejného života, jež získal na kandidátku. Strana však nemá reálnou adresu s recepcí, na které by mohli novináři a voliči kontaktovat vedení nebo pracovníky sekretariátu.
Strana 99% tvrdí, že je hlasem 99 procent chudých lidí, a má v programu je chránit a bránit proti procentu bohatých. Současně však není schopná důvěryhodně doložit finanční částku na nejmasivnější kampaň ze všech politických stran, jež se již několik měsíců odehrává v televizi a na billboardech. Reprezentant jednoho procenta slovenské oligarchie Weiss nevzbuzuje důvěru ani tím, že je prezidentem slovenské asociace hráčů snobského a finančně náročného póla.
Odpor k Weissově účasti v politice občas přesahuje meze psaných i nepsaných pravidel a do tohoto boje se zapojil i policejní prezident Jaroslav Spišiak. Ten prohlásil, že strana 99% při získávání podpisů k založení politické strany využívala telefonních seznamů a falšovala podpisy lidí, kteří o této své angažovanosti neměli ani tušení. Odpověď na otázku, kolik falešných podpisů policie zjistila, však zodpovězená nebyla. Strana 99% vrátila úder tím, že zařadila do kampaně televizní spot s trestním oznámením na policii.
Smer-SD a Robert Fico
Zatímco se každodenně okolo pětiprocentní hranice svádí vražedný boj o vyřazení soupeře a větší viditelnost, jež znamená život, předseda strany Smer-SD Robert Fico, jasný příští vítěz voleb, si již připravuje omluvenku za podrazy na své voliče. Hledá hodnověrné alibi, jímž by omluvil úspory v sociální oblasti.
Předseda strany Smer-SD Fico si již připravuje omluvenku za podrazy na své voliče. Hledá hodnověrné alibi, jímž by omluvil úspory v sociální oblasti.Jako kontrapunkt k volebnímu sloganu z billboardů „Lidé si zaslouží jistoty“ znějí jeho slova o příšerném hospodaření vlády premiérky Radičové, což ho bude nutit zvyšovat daně a spořit, kde to jen půjde – čili všude. Postavení strany Smer-SD totiž bude v slovenském parlamentu neotřesitelné a nenapadnutelné, navzdory tomu však zranitelné. Bude-li potřebovat partnera do vlády k zajištění nadpoloviční (nebo i ústavní) většiny a rozložení odpovědnosti za nepopulární kroky, může si Fico vybírat a klást tvrdé podmínky. V případě rebelie bude partner ihned vyměněn. Pravda, bude-li za koho.
Křesťanští demokraté, které podobně jako Smer-SD a Most-Híd nepostihly nedávné aféry, se považují za favorita na druhého člena vládní koalice. Byť s vědomím, že se stanou spolupachateli Ficovy vlády. Nakrmit hladové stranické krky, které by v případě odchodu do opozice musely opustit své nynější lukrativní pozice ve státní správě, je i pro KDH navýsost prvořadým úkolem. Není vhodné rozšiřovat řady nezaměstnaných vlastními kádry.
Nástrahy
Nezaměstnanost víc než třináct procent, mezi mladými lidmi až 36 procent, bude jedním z klíčových problémů nové vlády. Z Ficova okolí je slyšet tiché hlasy, že to netěší ani je. Dluhová krize, nezaměstnanost s negativním výhledem a další neznámá rizika vyplývající z ekonomické recese můžou připravit Ficovi podobný osud, jaký postihl končící vládu premiérky Radičové.
Její popularita je díky vysoké podpoře obyvatel v průzkumech těsně za Ficovou. Jeho popularita se však může ubírat stejnou cestou jako v minulosti Vladimíra Mečiara. Ten vypadl ze hry, protože nebyl schopný řešit složité úkoly a věčně otravoval triviálními špinavými triky.
Podobné nástrahy čekají i na Fica. Možností přitom není mnoho. Jednu z nich mu nabízí rok 2014. Budou-li potíže země tíživé a břímě zodpovědnosti zničující, může Fico uniknout a prodloužit si politický život kandidaturou na prezidenta Slovenské republiky.
