Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dva rozhovory prominentů ČNB

Slovensko

  10:56

Guvernér Miroslav Singer a viceguvernér Mojmír Hampl o úrokových sazbách, dluhové krizi, přijetí eura a eurobondů, Řecku či situaci Česka.

Dva vrcholní představitelé České národní banky poskytli rozhovory dvěma českým deníkům. Její guvernér Miroslav Singer Mladé frontě Dnes a viceguvernér Mojmír Hampl Hospodářským novinám. Nic překvapivě nového v nich nesdělili a jejich názory se nijak zásadně nelišily.

ČESKÁ POZICE vybrala jejich postoje k některým problémům zmíněným v rozhovorech, například k českým úrokovým sazbám, dluhové krizi, přijetí eura a eurobondů, Řecku, evropským lídrům a k situaci Česka.

Úrokové sazby

HAMPL: Existují tady rizika jak pro růst cen, které by nás přiměly sazby zvýšit, tak proti němu. Naše rozhodnutí jasně říká, že je vidíme jako vyrovnaná.

Kdybychom žili v normálních časech, tak by i úrokové sazby v České republice byly mnohem normálnější než dnes. Tedy vyšší.

SINGER: Nevidím teď nic, co by nás mohlo aktuálně či před koncem roku přimět hýbat se sazbami. Ale to se může změnit. Naše prognóza zvýšení úroků odsouvá někam na konec roku, ale to není slib, je to předpoklad dle dnešního vývoje.

Dluhová krize

HAMPL: To, co prožívá vyspělý svět, jehož jsme součástí, je klasická krize z předlužení. Nejprve se dluhy přesouvaly ze soukromých institucí na státy, teď se přesouvají ze států na mezinárodní instituce. Ale neřeší se. Historická zkušenost ovšem říká, že k řešení krize z předlužení, pokud je rozsáhlá, je stejně potřeba část těch dluhů nějakým způsobem umazat. Zatím se ale spíše dluhy v eurozóně rozkládají mezi jednotlivé státy. Kupujeme si tím čas, ale z podstaty krize venku nejsme

SINGER: Škrty už probíhají parlamenty, protože jim trhy ukázaly, že svoboda je poznaná nutnost. A nezapomeňte, že krize je tady už docela dlouho. Normální krize by byla už dávno pryč, ale tato dluhová je velmi nepříjemná. Ovšem v roce 2013 už bude ve svém pátém roce, takže to není nic rychlého.

Přijetí eura a eurobondů

HAMPL: Myslím, že by bylo podivné, pokud bychom zachraňovali měnu, kterou neplatíme, penězi, které nemáme. Kdyby se to stalo, tak bych si myslel, že se svět zbláznil. Pokud jde o přijetí eura, z mého pohledu tato otázka nemá mít vůbec žádnou prioritu. Základní smlouvy se budou měnit, ale tam se účastní debaty všechny země včetně nás.

SINGER: Jsem velice zvědav, zda se podaří vytvořit společné dluhopisy, aniž by došlo alespoň k malému zpochybnění ratingu států, které by je měly hlavně garantovat. Pokud by ke zhoršení jejich ratingu došlo, tak pánbůh s námi a zlý pryč.

Řecko

HAMPL: Evropská měnová unie přináší novou a unikátní situaci, protože vyvolat inflaci nebo provést měnovou reformu teď pro předlužené země nepřipadá v úvahu. Řecko se nemůže rozhodnout, zda zvýšit inflaci, nebo udělat měnovou reformu, pokud nedisponuje měnou. Zůstává k dispozici jen bankrot dnes zvaný default. Ale ten není z politických důvodů ve velkém rozsahu přijatelný. Takže se zachraňuje. Hlavně prostřednictvím půjček zemí eurozóny a Mezinárodního měnového fondu. Otázkou je jak, dlouho to takhle půjde dál.

SINGER: Ekonomicky nejjednodušší by byl před rokem a půl odchod nejslabších článků, tedy Řecka a Portugalska, z eurozóny. Samozřejmě s evropskými penězi na usnadnění jejich nového startu, žádný neřízený rozpad. Tedy devalvace v těchto zemích, které potřebují obnovit konkurenceschopnost, spojená s pomocí jejich bankovní soustavě. To by optikou dnešních nákladů na záchranu eurozóny vyšlo podstatně levněji.

Evropští lídři

HAMPL: V Evropské unii měly fungovat jako tento bič takzvaná maastrichtská kritéria, jež pro země, které chtějí mít euro, určují například horní hranici zadlužení nebo schodků rozpočtů. Jenže skoro všechny země eurozóny tato pravidla porušily a teď některé z nich trápí vysoké dluhy.

Baví mě komentáře politiků, že ratingové agentury mají příliš velkou moc. Rozhodnutí dát jim velkou moc bylo rozhodnutím politiků, regulátorů a orgánů dozoru nad finančními trhy.

SINGER: Obávám se, že řešení stále určují krátkodobé politické náklady lídrů Unie, a nikoli ekonomické náklady.

Málo se ale zdůrazňuje, že dnešní nekonzistentní politika typu „nikoho nenecháme z eurozóny odejít, ale zároveň všichni nedáme společně na stůl dostatečné prostředky pro její záchranu“ vytváří nejistotou ohromné náklady reálné ekonomice.

Je možné spekulovat o tom, že je cílem nedopustit dramatické rozšíření problémů v klíčových částech eurozóny a předlužené země nechat profackovat se k nějakým lepším výsledkům. Třeba jim za dva roky zase něco odpustit, jako už se dvakrát stalo.

Situace Česka

HAMPL: Je tu riziko, že růsty v části eurozóny pro nás významné, kam patří spolu s Německem i Slovensko, budou nižší, než se zdálo. Souvisí s celkovým makroekonomickým obrazem a s vývojem na finančních trzích. Nechci přeceňovat aktuální situaci, ale těžko by se mi teď hledaly důvody, proč by se měla česká měnová politika zpřísňovat.

SINGER: Potenciál Česka na to, aby nás velcí investoři zařadili po bok problémových států střední a východní Evropy, je menší.

Zpomalení české ekonomiky je očekávané a nemělo by být tak velké jako po pádu Lehman Brothers. Horší než tehdy je, že v Evropě chybí ochota si jasně říci, jak situaci s dluhy řešit.