Důležité je mít hlavně cit pro komunikační situaci

Můj tip na slovo roku? Motýle, říká v rozhovoru Markéta Pravdová.

LIDOVÉ NOVINY: První vydání Akademické příručky českého jazyka se stalo v roce 2014 nejprodávanější knihou nakladatelství Academia. Co nového přináší po pěti letech?

PRAVDOVÁ: Druhé, upravené a doplněné vydání Akademické příručky českého jazyka vychází z výkladové části „naší“ Internetové jazykové příručky (http://prirucka.ujc.cas.cz). Obsahuje nové kapitoly o výslovnosti, přechylování, o psaní hlásky „ě“. Dílčích změn doznaly kapitoly o psaní velkých písmen, zkratkách a dělení slov. Zvláště v oddílech o pravopisu a tvarosloví přibyla řada příkladů. Druhé vydání vychází opět se schvalovací doložkou ministerstva školství.

LIDOVÉ NOVINY: Pro nás novináře je z obsahu nejspíše nejdůležitější kapitola o pravopisu. Došlo v něm za dané období k nějaké, řekněme, skoro až „revoluční“ změně?

PRAVDOVÁ: Změn bylo jen pár a jistě nejsou revoluční. V novém vydání příručky jsme například po konzultacích s odborníky v astronomii připustili psaní velkého „S“ ve spojení Sluneční soustava, protože jde o jedinečný planetární systém hvězdy Slunce. Velké písmeno doporučujeme psát v názvu čtvrtí, jsou-li tyto výrazy součástí názvu, například Tylova Čtvrť, podobně jako v názvech sídlišť a městských částí, kupříkladu Sídliště Antala Staška či Slezské Předměstí. Velké písmeno také připouštíme ve spojení Protektorát Čechy a Morava, přestože by se podle dosavadních slovníků mělo psát jen s malým „p“.

LIDOVÉ NOVINY: Právě s různým psaním velkých písmen mívají lidé často obtíže, generačně se v psaní liší... Máte nějakou obecnou či jaksi „generální“ radu, jak na to?

PRAVDOVÁ: Na pravopis se klade od začátku školní výuky velký důraz, možná i proto jsme k němu přehnaně citliví. Psaní velkých písmen je tradičně vnímáno jako nejproblematičtější oblast českého pravopisu…

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

PRAVDOVÁ: Při jejich psaní totiž musíte mít i věcnou znalost, jestli dané spojení je, či není oficiální název. Ideálním řešením by bylo vymyslet pro psaní velkých písmen co nejjednodušší pravidla. Ale stanovit univerzální pravidla, jež by byla použitelná na všechny případy, je obtížné. V roce 2012 jsme v Ústavu pro jazyk český Akademie věd uskutečnili rozsáhlý sociolingvistický průzkum, ve kterém jsme testovali znalost správného psaní velkých písmen a postoje k případným změnám v pravidel jejich psaní. Internetový dotazník vyplnilo více než osmnáct tisíc respondentů. A ukázalo se, že pravidla pro psaní velkých písmen znalo 59 procent z nich, ale více než 86 procent sdílelo názor, aby byla současná pravidla pro psaní velkých písmen v češtině zachována. Mimochodem, ta „současná pravidla“ platí už od roku 1993, kdy vyšlo poslední vydání Pravidel českého pravopisu. Od té doby se žádné pravopisné reformy neudály.

LIDOVÉ NOVINY: Nač si máme – spolu se čtenáři – ještě dávat velký pozor?

PRAVDOVÁ: Chybička se může vloudit kamkoli. Dle statistik dotazů kladených do Internetové jazykové příručky, jichž je průměrně přes 52 tisíc denně, jsou nejčastěji vyhledávanými tématy interpunkce, velká písmena, psaní předpon „s“ a „z“, spřežky, vyjmenovaná slova, dělení slov, podmiňovací způsob, oslovení v dopise a psaní akademických titulů. V takzvané slovníkové části internetové příručky, jež obsahuje na 106 tisíc slov, lidé nejčastěji zadávají tato slova: jenž, jež, zhlédnout, den, práce, datum, já, ona, on, být.

LIDOVÉ NOVINY: 52 tisíc denně je hodně vysoké číslo. Využíváte pak nějak i získané statistiky z počtů dotazů?

PRAVDOVÁ: Díky statistice přístupů do internetové příručky víme, které konkrétní jazykové jevy činí uživatelům češtiny potíže, v čem si nejsou jistí, co je pro ně zajímavé, důležité nebo jim stojí za hledání. Těmto problémům se pak můžeme věnovat i v rámci dalšího výzkumu.

LIDOVÉ NOVINY: Četl jsem, že připravujete nový „webový korektor češtiny“. Oč přesně půjde?

PRAVDOVÁ: Ano, jde o projekt Technologické agentury ČR, jehož jsem spoluřešitelkou za Ústav pro jazyk český – hlavním řešitelem je Masarykova univerzita, podílejí se také kolegové z Univerzity Karlovy. Cílem je připravit komplexní automatický korektor textů psaných česky pro webové rozhraní tak, aby do něj bylo možné psát text anebo už nahrát text hotový. Daný korektor by měl zkontrolovat nejen překlepy, ale i pravopisné, gramatické a typografické chyby.

LIDOVÉ NOVINY: A v čem lidé nejčastěji chybují? Co bývá špatně v tisku, na webech a tak?

PRAVDOVÁ: Řekla bych, že hodně chyb při psaní vzniká již z pouhé nepozornosti. Nemyslím tím jen překlepy, ale že pisatel třeba opomene čárku za vloženou větou vedlejší. Často se stává, že text po sobě ještě přepisujeme nebo do něj zasáhnou další lidé, například jiný redaktor, korektor, editor. Každá taková úprava textu však může vyvolat potřebu dalších nutných úprav: při změně podmětu je třeba si ohlídat shodu v přísudku, při změně rodu podstatného jména shodu v přívlastku, ohlídat si změny v předložkových vazbách a tak dále. Je však nutno podotknout, že kultura jazyka nespočívá jen v pravopisných znalostech, ale především v tom, jak umíme jazyk používat, zda dokážeme formulovat své myšlenky do slov a přizpůsobit celkový styl jazykového projevu dané situaci.

LIDOVÉ NOVINY: Hledáte už chyby v textu jaksi „instinktivně“ – i při vaší oddechové četbě?

PRAVDOVÁ: Při oddechové četbě chyby opravdu nehledám, což neznamená, že si jich nevšimnu. Ale pokud je jich v knížce moc, ruší mne při čtení a mrzí mě to i kvůli knížce samé, protože na ní redaktor či korektor evidentně „odflákli“ svou práci.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem: co nyní čtete za knížku, případně co na prázdniny doporučujete?

PRAVDOVÁ: Teď jsem shodou okolností dočetla vaše knihy Dějiny vlasů a Dějiny tetování. Doporučuji. A na prázdniny pak třeba klasiku jako Pan Kaplan má třídu rád od Lea Rostena, Stopařova průvodce po Galaxii od Douglase Adamse a z novějších knih Naděje: Tragédie od Shaloma Auslandera.

LIDOVÉ NOVINY: Našla jste v těchto textech chyby, případně jaké?

PRAVDOVÁ: V panu Kaplanovi jsou jich „mraky“, ale ty jsou záměrné, protože právě na slovním humoru, komolení slov a jazykových hříčkách je tato známá kniha založena. Momentálně mám rozečtené povídky od Roalda Dahla, ale ty jsou v angličtině a tam mě chyby vůbec neruší, nebo je spíš ani nepoznám. (usmívá se)

LIDOVÉ NOVINY: Ve vaší akademické příručce mě moc bavila část o slovotvorbě... Jak se vám osobně líbí slova jako „chirurgyně“ / „chiruržka“? Jste pro tyto genderové varianty?

PRAVDOVÁ: Jistě, proč ne? Právě tyto varianty ani nejsou nijak nové – uvádějí je i mnohem starší slovníky. Čím více žen bude zastávat nejrůznější pracovní pozice, ve kterých jsme dříve vídali spíše muže, tím snáze si na přechýlené podoby v ženském rodě zvykneme. To však samozřejmě platí rovněž o vědkyních, hejtmankách, kongresmankách – anebo poručicích.

LIDOVÉ NOVINY: U kosmopolitnějších či mladých lidí budí přechylování příjmení žen velké emoce, posmívali se třeba novinové verzi „von der Leyenové“... Máme se toho držet?

PRAVDOVÁ: Řekla bych, je důležité mít hlavně cit pro komunikační situaci – jinak je nutné posuzovat otázku přechylování v úředních dokladech, jinak v novinových textech či ve filmových titulcích. Přechylování vychází z jisté tradice, z respektu ke kultuře jazyka a k prostředí. Čeština je ohebný jazyk a používání koncovek je pro ni celkem přirozené, díky pádovým koncovkám snadno poznáme i gramatický význam slova. Názor, že cizí ženská příjmení by se neměla přechylovat, není promyšlený do důsledků. Představte si větu: „Prezident Zeman se setkal s Obamou i s Trumpem“. Věta o jejich nepřechýlených ženských protějších by zněla: „První dáma Zemanová se setkala s Obama a Trump“? Stejně jako se nehroutíme my, když nám v cizině občas zapomenou háček a čárku, nemusí se ani slavné osobnosti a cizinky hroutit z toho, pokud je v češtině přechýlíme. Někdy ale urputná snaha přechýlit za každou cenu vede k takovým bizarním tvarům jako Monroeová či Kinskiová.

LIDOVÉ NOVINY: Pracujete v ÚJČ AV a na KAV AV. Jak se vám pozdávají dnešní všudypřítomné vědecké zkratky typu RCPTM, CEITEC, IT4I, UNICRE, CRH, ÚMTM a podobně?

PRAVDOVÁ: Důležité je, aby zkratka byla pro adresáta sdělení srozumitelná a v daném kontextu jednoznačná. Pokud zkratka neznamená úsporu nebo by jí čtenář nemusel rozumět, je lepší slovo či víceslovné pojmenování ponechat v plném znění. Nebo zkratku vysvětlit na začátku textu či v rejstříku. Ale nic se nemá přehánět a přemíra kýženou úsporu nepřinese. Naopak může působit i komicky, jak o tom zpívali Ivan Mládek a Svěrák s Uhlířem.

LIDOVÉ NOVINY: Přibývají stále nová slova, anglicismy a podobně. Napadnou vás nějaká nová „podivná“ slova v češtině, která se vám líbí či naopak vyloženě nelíbí?

PRAVDOVÁ: Nepřemýšlím tolik nad tím, co se mi líbí, či nelíbí, ale co má šanci se v češtině ujmout, nebo ne. Nová slova v češtině potřebujeme. Chceme-li mluvit o nových jevech a věcech, musíme mít pro ně slova – například v oblasti profesí, zájmů, sportu či hudby a samozřejmě nových technologií. Proto také čeština přejímá mnoho cizích slov a zařazuje si je do svého vlastního systému, třeba slovo „lajkovat“. Naopak by u přejatých slov mohly vypadat podivně jejich doslovné překlady a novotvary. Před čtyřmi lety jsme s Janem Rosákem v rozhlasovém pořadu Slovo nad zlato vyhlásili anketu k návrhům českých ekvivalentů pro vybrané anglicismy. Ta anketa byla pro zábavu a některé návrhy v češtině zněly dost podivně, ale mnohé byly i velmi kreativní a vtipné. Například pro software to byl strojřád, všeznal, návodník, robokrok, programivo, nematroš, měkýš, měkcajk nebo mašinduše. K výrazu puzzle posluchači navrhovali například prolínačka, dílkovnice, sestavnice, zubenek, ozubenek, zapadačka, kouskáž i sceláž. Pro selfie padaly návrhy jako samolibka, sebesamka, samokuk, samocvak, sebecvak, svojka či mojka, vlastňák a pro mne velmi půvabné narcíčko... Jestli se mi něco vyloženě nelíbí, pak je to otrocký překlad anglické fráze „mějte hezký den“.

LIDOVÉ NOVINY: Jsme v půlce roku. Máte již adepta na slovo roku 2019?

PRAVDOVÁ: Zatím vedou motýle.