Lidovky.cz

Duchcov nasadil režim nulové tolerance vůči Romům. Je to přijatelné?

Slovensko

  23:36

Když město provádí kontroly v romských rodinách, chová se jako dobrý hospodář, nebo jen represivně a populisticky?

V sobotu 17.srpna 2013 proběhl v Duchcově pochod nazvaný „proti kriminalitě, porušování zákonů policií a za práva všech slušných občanů“. Zároveň se však konala akce odpůrců radikálů, sdružení Konexe, zpívání a tancování na ulici. foto: © isifa/MAFRA/Karel PešekČeská pozice

Duchcov očekává v sobotu další protiromskou demonstraci. Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), její svolavatel, ohlásila účast zhruba stovky lidí. Zda a v jakém počtu se přidají místní, je ve hvězdách. Avšak o ně, o ty místní, právě jde, nikoli o extremisty z DSSS. Extrémisté by nebyli problémem, pokud by vztah majority a Romů nebyl pro většinovou společnost tak zneklidňující. Jak se to vlastně stane, že se celkem obyčejné město v severozápadních Čechách promění v místo nepokojů a protiromských vášní a jak na tuto skutečnost reaguje radnice?  

Duchcov je městem s necelými devíti tisíci obyvatel. Jeho jižní část se potýkala s dlouhodobou stavební uzávěrou (počítalo se s rozšířením dolů), lidé se stěhovali do nově postavených sídlišť, a jih postupně chátral. Město tam neinvestovalo. Od roku 1994 se tamní sedmiposchoďové domy prodávaly dokonce pouze za cenu pozemku, což přivábilo spekulanty (romské i neromské) a také Romy z jiných regionů Česka i ze Slovenska. Ačkoli „Jižák“, jak je místo nazýváno, není etnicky homogenní, lze říci, že i část majoritní populace zde žijící sdílí mnohdy žije úplně stejně jako sociálně vyloučené romské rodiny.

A tak se část města se proměnila v problémovou lokalitu – s vysokou nezaměstnaností a vyšší mírou drobné kriminality. Oblast typická pro současné výbuchy protiromského napětí. Je trnem v oku obyvatel (těch „slušných“ ze severu města) a květnové napadení manželského páru romskou rodinou bylo jen roznětkou k sérii demonstrací, jakou bude právě třeba ta nadcházející.

Kdo je nepřizpůsobivý? Kdo spolupracující?

A jak zareagovala radnice? Vyhlásila režim takzvané nulové tolerance. Město provádí systematické a opakované kontroly rodin žijících v jižním Duchcově s cílem nastolit pořádek. Od května prý už inspekční skupiny takto zkontrolovaly 68 domů a 164 bytů. Pracovníci města kontrolují přímo v bytech (v případě podezření), zda se rodiče řádně starají o děti, zda nedochází k nelegálnímu odběru elektřiny, jak jsou na tom rodiny s platbou za odvoz odpadu nebo například inspekce zkoumá, zda jsou placeny řádně poplatky za psa. Teplický deník pak evidentně v dorozumění s radnicí o výsledcích kontrol referuje... 

Ale nejen to. Čtyřmi zastupiteli včetně místostarosty byl dokonce červnovém zastupitelstvu předložen dokument s ještě výrazně radikálnějšími konsekvencemi Opatření na řešení problematiky s nepřizpůsobivými obyvateli města Duchcova. Najdeme v něm i takové perly jako potřebu dělit sociálně vyloučené občany na „nepřizpůsobivé“ a „spolupracující“ nebo plán, jak v případě privatizace domu či bytu smluvně zajistit, aby bytové jednotky nebyly poskytnuty „nepřizpůsobivým“ – cílem je, aby klesl „počet nepřizpůsobivých osob ve městě“.

Jak se „nepřizpůsobivý“ člověk pozná a co se s „nepřizpůsobivými“ lidmi má dít?

Když se ČESKÁ POZICE kontaktovala dva z autorů onoho dokumentu a chtěla zjistit, jak se „nepřizpůsobivý“ člověk pozná a co se s „nepřizpůsobivými“ lidmi má dít, ani jeden neměl mnoho chuti se vyjadřovat.

Zastupitel Pavel Koukal po telefonu přiznal, že některé formulace byly nešťastné, že to byl pracovní materiál, a že až nyní na zářijovém zasedání bude předložen kompilát z více návrhů, který teprve bude schválen. (Což je pravda – existuje například výrazně méně radikální návrh řešení stejného problému od jiného zastupitele, Jaroslava Drbohlava). Na následné e-mailové dotazy ČESKÉ POZICE však Pavel Koukal neodpověděl s tím, že nemá důvěru v nezkreslené podání citace. Podobně místostarosta Zbyněk Šimbera – telefonicky přislíbil na dotazy k danému dokumentu odpovědět, ale na e-mail ČESKÉ POZICE nereagoval.

Bylo by snadné zesměšnit de facto extremistický návrh, a tím to celé shodit, koneckonců již zmíněný duchcovský zastupitel Jaroslav Drbohlav pro ČESKOU POZICI označil dokument svých kolegů za slova, „která jsou rychlejší myšlenky“. Nebo starostka města Jitka Bártová: „Ve mně to evokovalo praktiky, které už naštěstí v České republice mnoho let nepoužíváme.“ Stejně snadné je zesměšnit demonstrace proti Romům; stačí poukázat na sociální status jejich organizátorů, jako to například udělal v pondělním Respektu Milan Jaroš článkem o radikálovi Pavlovi Sládkovi Matějném (zadlužený, nezaměstnaný – jak může vlastně protestovat proti „parazitům“?).

Politika dobrého hospodáře?

Kontroly, tato soustředěná forma ,inventury´ stavu, pomáhají eliminovat další možné zdroje napětí

Lidé na radnici se problém – a teď neřešme, jak vznikl – snaží a budou snažit řešit, třeba i nesmyslně, ale už jen proto, aby vyhověli svým voličům. A pravda: řeší ho tvrději, než je obvyklé a proti tomu postupu lze vznést mnoho připomínek. Ač je Jaroslav Drbohlav proti extrémnímu návrhu svých kolegů, za kontrolami (jak se v Duchcově říká „monitoringem“) stojí: „Kontroly nemají prioritně za cíl represi, ale tato soustředěná forma ,inventury´ stavu pomáhá eliminovat další možné zdroje napětí.“ A dodává, už dopředu se brání rasismu: „Každý má své jméno, ať už Novák nebo Lakatoš, a také odpovědnost – její spravedlivé vyžadování bylo a je stále zanedbáváno.“

Martin Klika, radní Ústeckého kraje pro oblast bezpečnosti a sociálních věcí, pro ČESKOU POZICI vyslovil souhlas s kontrolami také a říká: „Duchcovská radnice zavedla před třemi měsíci nulovou toleranci podle vzoru Litvínova. První výsledky jsou už vidět. Je nutné důsledně vymáhat právo a pořádek, o což se nyní radnice v Duchcově snaží.“ Lidé už se prý začínají cítit lépe, protože konečně vidí, že zákony a místní vyhlášky platí pro všechny.

Duchcovská starostka Jitka Bártová popisuje kontroly nikoli jako represi, vymezuje se dokonce vůči takovému označení, a prezentuje politiku Duchcova jako politiku dobrého hospodáře: „Město takové kontroly ve svých bytech mohlo provádět už dávno (…) a cíl je jednoznačný: pokusit se zachránit historické hodnoty, které Duchcov v této části má.“

Kritici: represe nikam nevede

Je jen samozřejmé, že důraz Duchcova na represi (či jak říká radnice: důraz na dodržování práv od všech bez rozdílu) kritizují zástupci neziskového sektoru, městské intelektuálnější elity anebo třeba Agentura pro sociální začleňování.

Vedoucí duchcovské neziskové organizace OS Květina Barbora Bočková politiku oné nulové tolerance a prováděné kontroly komentuje: „Aktuální kroky města jsou zejména z oblasti represe, chybí nutná vyváženost podporou a rozšiřováním preventivních opatření. Tento přístup, který není aktuálně zaměřen na všechny oblasti ve městě Duchcově, a tudíž ne na všechny obyvatele města s argumentem, že se jedná o problémovou oblast, je pro mě nedostatečný, je cílený. Probíhající monitoring  některých domácností v jižní části města probíhá i přes nenalezení sebemenšího protiprávního jednání a chování nájemníků. V této souvislosti je nutné si klást otázku, co je tedy v této věci cílem města. Skutečně zlepšit život obyvatel ve městě?“ 

Agentura pro sociální začleňování s Duchcovem dokonce na počátku roku 2012 ukončila spolupráci kvůli zřejmému rozporu obou stran ve způsobu řešení problému. Ředitel Agentury Martin Šimáček řekl: „Důvodem k ukončení spolupráce bylo především odmítnutí všech deseti hlavních plánovaných opatření na podporu sociálního začleňování na listopadovém jednání zastupitelů města.“

Proč by ale vlastně měly obce přistupovat k problému idealisticky a dlouhodobě, nerepresivně, navíc, když mají požehnání kraje?

Tomáš Tožička, člověk dlouhodobě se pohybující v neziskovém sektoru, pak zase na webu Deníku Referendum mocně zkritizoval postup města a dokladoval na odborných studiích, že takzvaná nulová tolerance bývá absolutně neúspěšná.

Proč by ale vlastně měly obce přistupovat k problému idealisticky a dlouhodobě, nerepresivně, navíc, když mají požehnání kraje? Obce jsou vedeny většinovým zájmem svých občanů – voličů. Problémy mohou vyřešit nejsnáze odsunutím Romů z hranic města – třeba tím, že budou tlačit na vystěhování „nepřizpůsobivých“ prostě jinam, i když tento postup může být v rozporu s lidskými právy. Jakmile budou jinde (třeba o město dále), už pro ně daný problém neexistuje. Na širší dlouhodobější problémy je tu stát, nikoli radnice, která koná z pragmatického hlediska zcela rozumně.

Dvě strany, každá má pravdu

Jsou tu dvě perspektivy (nazvěme je „obecní“ a „lidsko-právní“). Stačí si jednu vybrat a už máte dobře fungující zbraň pro veřejnou diskusi. Obě strany mají neprůstřelné argumenty a právě jejich síla jim dodává ideologický zápal a přesvědčení, že to na jejich straně je pravda – ona totiž na obou stranách pravda je.

Radnice, zdaleka nejen ta duchcovská, jsou roztrpčené. Jejich argument je založen na neudržitelnosti současného stavu: nemáme účinné mechanismy, říkají, abychom chránili „slušné“ občany před drobnou kriminalitou „neslušných“ – městská policie na ně nedosáhne, nemají mnohdy pracovní návyky, parazitují... Zkuste si tam chvilku žít.

Druhá strana, chcete-li lidsko-právní aktivisté, disponuje neprodyšnou obranou. Jak je v civilizované společnosti možné, ptají se, dělit obyvatele na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé? Jak je možné kontrolami v podstatě cíleně deptat část obyvatel města jen na základě etnického klíče? A neprůstřelnost jejich argumentace spočívá v tomto: představte si, že jste romské dítě radnicí označené za „nepřizpůsobivé“, jakou budete mít šanci prožít kvalitní život, když ho strávíte v sociálně vyloučené lokalitě kdesi za městem, kam vás radnice vystěhuje do holobytu?

Tyto dvě obrněné perspektivy se vzájemně dokážou zcela spolehlivě na počkání rozdrtit. Vyznavači první jsou onálepkováni jako rasisté, vyznavači druhé jako lidé, kteří žijí mimo realitu. Čím začít? Odhodit ideologické brnění – excelentně chrání, brání ale v pohybu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.