Drtivá většina dopravních staveb se roky zadrhává

Na necelých 17 kilometrech dálnice 49 mezi Hulínem a Fryštákem se začalo pracovat v roce 2001. Úsek dodnes neexistuje – nemá stavební povolení. To hlavní, s čím se potýká, je série žalob kvůli obzvlášť chráněným živočichům na trase – 17krát už dálnice získala výjimku od soudu, ale na kasačních stížnostech ekologů projekt vázne dál. Příběh z východní Moravy není ojedinělý, naopak.

„Nějaké zdržení je u 99 procent připravovaných staveb, které vyžadují povolení podle stavebního zákona. Zdržení se objeví vždy, je to jen otázka množství ‚papírů‘, jejichž vydání se opozdí,“ sdělil LN František Jemelka z tiskového oddělení ministerstva dopravy. Dvě investorské organizace, které pod resort spadají – Ředitelství silnic a dálnic i Správa železniční dopravní cesty –, daly pro vládu dohromady smutné čtení, v němž shrnuly, kolik projektů se zadrhává na vleklém papírování.

LN mají dokument k dispozici. Zdržení se většinou počítá na roky. Základní rovnice je jednoduchá: kde je třeba povolovací razítko, tam je možnost vydané rozhodnutí napadnout. A čísla ukazují, že možnosti se mimořádně hojně využívá. „Odvolání proti vydanému rozhodnutí je běžné přibližně v třetině případů, ovšem u zásadních a velkých staveb je toto procento výrazně vyšší a přesahuje 50 procent. U prioritních dálničních staveb jde zhruba o 70 procent novostaveb,“ shrnuje Jemelka.

Desítky míst a papírů

Odvolávání od nespokojených obcí, obyvatel nebo ekologických organizací je jen jednou částí problému. Ta druhá leží na straně státních úřadů, firem a institucí, které do povolování vstupují se svými stanovisky. Dohromady jde o desítky míst a desítky papírů, bez nichž investor územní či stavební razítko nedostane.

„Pro vyjádření souhlasu nebo stanoviska bohužel nejsou stanoveny žádné lhůty a je na ochotě dotčeného subjektu, jak rychle, případně po kolika urgencích, odpoví,“ říká Radka Pistoriusová ze Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) s tím, že žádost bez všech stanovisek stavební úřad nepřijme, přeruší řízení a čeká na doplnění. Ani pro něj neplatí žádná lhůta. Nebo když si někdo stěžuje, že nová stavba přinese do okolí hluk – třebaže hygiena vystaví projektu zelenou, odpůrce nesouhlasí a žene věc ke správnímu soudu. I to je bez zákonné lhůty.

Jak se tristní situace promítá do praxe, ví každý, kdo narazil na smutného smajlíka hlásícího, že Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) „to musí opravit“, nebo kdo marně vyhlíží nový úsek. Třeba jako u kusu D3 od Nažidel po státní hranici s Rakouskem. Územní rozhodnutí projekt získal v lednu 2016, o rok později ho zrušil soud. ŘSD si podalo úspěšně kasační stížnost, soud rozhodoval znovu a na konci roku územní razítko opět zrušil. Byrokratické soukolí se otáčí tři roky a výsledek – nikde.

Silnice první třídy mezi Běchovicemi a Úvaly, nová kolínská výpadovka z Prahy, klade nároky na trpělivost svého okolí dokonce už devět let. U nových železničních staveb je pravidlem, že pod pět let se doba přípravy nedostane.

Téměř neprostupné stavební právo

Zkušenost investorů praví, že na „štempl“ od jiných představitelů státu se často čeká víc než půl roku, urgence a opakované naléhání na tom nic nemění. Jmenovitě v tomto ohledu vládní materiál uvádí Technickou správu komunikací Praha, Státní pozemkový úřad, energetický gigant ČEZ či Povodí Labe a Vltavy s douškou, že výčet není vyčerpávající. I když se ministerský sbor Andreje Babiše (ANO) chystá vyškrtat počty státních zaměstnanců o deset procent a deklaruje takřka nedozírné možnosti v zeštíhlování aparátu, odpovědí na otázku, proč to tolik trvá, je personální nouze.

Dotčený úřad má primárně na starosti jinou agendu než dodávat papíry dopravním stavařům a tu musí splnit s lidmi, kterými vládne, přednostně. „Jmenované organizace a firmy nemají ze zákona povinnost vyřizovat naše žádosti urgentně. Primárním problémem v některých případech bývá přetíženost úřadů, například stavebních,“ popisuje Pistoriusová ze SŽDC.

Ministerstvo dopravy se pomalých reakcí svých veřejnosprávních kolegů částečně zastává – české stavební právo se v průběhu let a novel zkomplikovalo do téměř neprostupného stavu. Dokumentace je zbytečně obsáhlá a detailní, takže trvá dlouho, než se jí prokouše každý, kdo se podle zákona má vyslovit. Bolavé to bývá, zejména když se na malém stavebním úřadě musejí po obligátních rodinných domcích vypořádat s dálnicí o několika mimoúrovňových kříženích.

Náraz na zkušenost

Dlouho se čeká ale i na odpovědi zdatnějších úřednických matadorů, protože se každý bojí, že udělá chybu. Minela vede k tomu, že celá mnohakilová dokumentace a roky práce na ní se lehce vrátí na startovní políčko, protože odpůrce projektu u soudu dosáhne zrušení.

„Na vině zpožďování staveb je více faktorů, ale primárně jde o právní prostředí České republiky a využívání tohoto právního prostředí účastníky řízení včetně spolků. Komplikovaná úprava vede k neúměrně složitým správním řízením, komplikovaným přezkumům v rámci odvolání i řízení před soudy. Případů je velké množství a při jejich složitosti a snaze neudělat chybu – vydat bezchybné rozhodnutí – vyžaduje tato činnost více času, než je reálně zvládnutelné v daném počtu úředníků a soudců,“ říká Jemelka.

Lékem má být komplexně nový stavební zákon, který chce z džungle udělat udržovaný park, kde se investor ani úředník neztratí. Záměr je bohulibý, ale optimismus naráží na zkušenost – zásadní zjednodušení, zrychlení osekání potřebných papírů i razítek už se slibovalo mnohokrát, ale nikdy se to nestalo. Ministerstva nebyla ochotná vzdát se svých pravomocí. Všichni se sice shodli, že má být jediný nadřízený úřad, ale nikoli na tom, který to bude.

Předskokan

Prozatímní řešení vidí ministerstvo dopravy v novele, kterou už odeslalo k meziresortnímu připomínkování. Je to předskokan toho, co má plošně zavést rekodifikace stavebního práva. Dopravní projekty se mají po schválení předlohy prohnat územním i stavebním povolením v jednom řízení a za použití méně podrobné dokumentace, než je tomu nyní. Klíčové odlehčení se očekává i od zavedení odrazujících kaucí, v jejichž důsledku by se měl zredukovat počet příběhů, kdy stavba vázne u soudu.

„Jde o to, zamezit zneužívání odvolávání, které v některých případech vede k nesmyslnému oddalování staveb i o více než rok,“ dodává Jemelka s tím, že kauce se vztahuje až na poslední fázi přípravy, tedy vydávání stavebního povolení. Ve všech krocích předtím se bude moci veřejnost nadále vyjadřovat v plné míře, ale cílem je, aby po vypořádání všech námitek a připomínek nepřišla těsně před cílem „rána ze zálohy“. Pokud stěžovatel neuspěje, kauce propadne. Ministerský návrh výši zálohy stanovuje na 25 tisíc korun za odvolání a nádavkem deset tisíc za každé napadené stanovisko.

V tom totiž spočívá oblíbená obstrukční metoda – finální rozhodnutí v sobě obsahuje třeba čtyřicet doprovodných stanovisek, a ten, komu se vyhlídky na novou dálnici či trať nelíbí, napadne soudně nejen rozhodnutí jako takové, ale i všechna dílčí vyjádření, která ho doprovázejí. Aby společně s kverulanty nedošlo i na omezení práv těch, kdo jednoduše nemají tolik peněz, počítá se s tím, že bude možné žádat o odpuštění kauce z majetkových důvodů.