V České republice se pomalu rozjíždí trend, který v současnosti hýbe vyspělým světem – otevřená data. Fond Otakara Motejla ve středu představil kroky, které chce spolu s vysokými školami podniknout k tomu, aby i ČR mohla profitovat z otevření dostupných dat laické a odborné veřejnosti. Prvním z nich je soutěž „Společně otevíráme data“, jejímž cílem je vybrat ve dvou kategoriích nejlepší aplikaci, která stojí právě na otevřených datech. Pokračováním bude spuštění pilotních projektů v nějaké státní instituci a ve městě s alespoň 50 tisíci obyvateli.
Pokud se podaří myšlenku otevřených dat v použitelné podobě prosadit, mohou být dopady na byznys, státní správu i politiku prakticky nedozírné. Jen pro příklad: britský deník The Guardian si v roce 2005 vyžádal údaje o úspěšnosti 400 tisíc kardiologických operací za posledních pět let. Obratem je analyzoval a vyhodnotil úspěšnost jednotlivých nemocnic, přičemž se ukázalo, že se dramaticky liší. Pacienti tím získali zdroj informací k rozhodování, v jakém zařízení se nechat operovat. Výsledek se projevil záhy – úmrtnost při těchto zákrocích poklesla o 21 procent.
Snížení nákladů o 20 až 30 procent
Otevření dat a jejich zpřístupnění má potenciálně obrovský dopad na řadu oblastí, které dnes primárně obhospodařuje stát. Kromě zmíněného zdravotnictví jsou to veřejné finance (detailní rozklikávací rozpočty a data o výdajích, přehledy veřejných zakázek), bezpečnost (v Santa Cruz v USA funguje například aplikace, která na mapě ukazuje, v jakých čtvrtích je největší kriminalita, což mělo dopad na cenu nemovitostí i činnost bezpečnostních agentur) a řada dalších.
Otevřená data
Otevřená data jsou údaje bezplatně dostupné na internetu ve strukturované a strojově čitelné podobě. Jsou zpřístupněny způsobem, který jejich využití neklade technické či jiné překážky. Formát dat, jehož specifikace je volně dostupná, a právní podmínky neomezují nikoho v jejich použití a volném zpracování, a to i v rámci softwarových aplikací. Tyto údaje mohou pocházet z univerzit, nevládních organizací, soukromých firem nebo veřejné správy.
Pramen: Otevrenadata.cz
Pro příklady ostatně nemusíme přes oceán. Někdejší slovenská vláda premiérky Ivety Radičové prosadila v roce 2011 zákon, který nutí stát a státní instituce zveřejňovat smlouvy na webu. Samotná expremiérka na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně uvedla, že tento krok snižuje náklady státu o 20 až 30 procent.
V Česku se zatím nic podobného prosadit nepodařilo. Návrh takového zákona předložil poslanec Jan Farský (TOP 09) spolu s dalšími poslanci už skoro před rokem, ale sněmovna ho dosud nezvládla schválit. Jistou indikací dalšího osudu předlohy může být středeční jednání ústavně právního výboru sněmovny, kde bylo jednání o tomto zákoně přerušeno.
Podobná inicitiva přitom existuje i v Evropě a má formu konkrétního návrhu, o kterém však bude teprve jednat Evropský parlament. Cílem je, aby státy EU poskytovaly data všem zájemcům ve formě, která umožňuje zpracování. Pokud tato iniciativa bude schválena, budou se jí státy EU muset bez výjimky řídit. Jak ovšem tento proces schvalování dopadne, je nyní předčasné předjímat.
Alespoň něco
K tomu, aby vznikla řada příležitostí pro soukromý byznys a aby s vysokou mírou pravděpodobnosti poklesly výdaje veřejných rozpočtů, přitom stačí málo. Je potřeba, aby úřady zpřístupnily data široké veřejnosti. U dat, která obsahují osobní údaje, by pochopitelně byla nutná anonymizace, ale to je proces, který například banky při testování databází dělají každou chvíli. Nicméně tento na pohled poměrně jednoduchý krok může být poměrně komplikovaný prostým faktem, že řada (možná dokonce převážná většina) státních systémů nebyla navržena tak, aby něco takového umožňovala.
Většina státních systémů nebyla navržena tak, aby zpřístupnění dat široké veřejnosti umožnila, včetně anonymizace osobních údajů„V první fázi by bylo dobré, kdyby se zveřejnilo alespoň to, co v nějaké formě zveřejnit lze. To znamená třeba naskenované PDF nebo jiné dokumenty. Na základě toho by se zjistilo, po jakých datech je vlastně poptávka, abychom se vyhnuli rozsáhlým investicím do úpravy systémů, aby bylo možné zveřejňovat data, o něž by ve výsledku neměl nikdo zájem,“ říká specialista na otevřená data Jakub Mráček.
Další potíž spočívá v tom, že stát sice poskytuje nějaké výstupy, ale jde často o souhrnné údaje, u nichž není jasné, z čeho se vlastně skládají. Typickým příkladem jsou údaje o státním rozpočtu. V nové aplikaci ministerstva financí s názvem Monitor je možné se relativně detailně podívat na hospodaření státu, což je směrem k veřejnosti bezpochyby vstřícný krok. Zkušenější oko ale rychle odhalí, že zatím aplikace nabízí jen údaje z Centrálního systému účetních informací státu, který už má stát léta a uživatel se k nim mohl dostat bez větších problémů, jen o něco méně komfortní a méně barevnou cestou. Navíc údaje v tomto systému trpí zásadním problémem – nejzajímavější případy budou pravděpodobně poschovávané v položce „Nákup ostatních služeb“. Dobrat se toho, co se v jednotlivých souhrnných číslech nachází, je dnes skoro nemožné.
Nové firmy na obzoru?
Jaký dopad by mohla mít vyšší otevřenost českých úřadů? Například kdyby vznikl registr faktur na úrovni státu, lze vytvářet statistiky skutečně vynakládaných peněz pro různé firmy (řada kontraktů je totiž dlouhodobá či běží mimo režim veřejných zakázek, tudíž samotný registr zakázek k získání této informace nestačí). Nebo s dobrými demografickými údaji či údaji o zaměstnanosti by mohly firmy lépe plánovat investice, a patrně by vznikly i zcela nové firmy, které by odborné zpracování surových dat jiným firmám nabízely.
