V minulém týdnu prezentovalo ministerstvo životního prostředí rozdělení dvou propastně odlišných podpor na snížení emisí. Na jedné straně 1,5 miliardy korun podělilo trojici bohatých průmyslových znečišťovatelů – ČEZ, Severočeské doly a ArcelorMittal Energy Ostrava. Na druhé straně spolu s Moravskoslezským krajem nabídlo celých 20 milionů korun tisícům rodin Moravskoslezkého kraje, které chtějí úsporněji topit uhlím, ale nedosáhnou na zásadní změnu topného média.
Dostat se na seznam v druhém případě byl pro občany boj. Během tří hodin od otevření programu žadatelům (1. února) dosáhl jejich počet dvojnásobku množství, které bude možné uspokojit, a krajský úřad musel přijímání dalších žádostí zastavit. „Výsledkové listiny“ obou podpor vedle sebe vyhlížejí jako ilustrace k úsloví o čertu a největší hromadě.Poznání, že čím větší znečišťovatel, tím větší státní i evropská podpora, je skličující
Prominentní „osa 2“
Poznání, že čím větší znečišťovatel, tím větší státní i evropská podpora, je skličující. Přesně tak se dá v seznamu Státního fondu životního prostředí (SFŽP) číst vítězná strategie rozdělených podpor prioritní „osy 2“ z Operačního programu životní prostředí (OPŽP). Na předchozí výzvy do programu zlepšování kvality ovzduší a omezování emisí, který charakterizuje právě „osu 2“, dlouho žádný žadatel projekt nepřihlásil. Tři prominentní firmy, jež tentokrát zaplnily seznam žádostmi o podporu pro svých osm znečišťujících provozů, překvapily. Takový obrat zájmu si lze vysvětlit snad jen soustředěným úsilím, aby to dopadlo právě takhle, a ne jinak.
Po neúspěšných výzvách v minulých letech se musely gigantům zřejmě přizpůsobit vstupní podmínky pro získání podpory z „osy 2“. Jak uvádí tiskový mluvčí Skupiny ČEZ Ladislav Kříž, „šli jsme do toho, jakmile jsme zjistili, že naše elektrárny splňují podmínky dotace“. Velikost a hospodářská úspěšnost firmy přitom dle Kříže nebyla nijak na zábranu: „Konkurence na západ od nás pobírá podporu jednu za druhou. Snižování hladiny oxidů dusíku je velice důležité pro rozvoj regionů, na němž se chceme podílet, a proto jsme se přihlásili. Je to ta nejpřímější cesta, jak pomoci regionu, aniž by nám to způsobovalo nějaké problémy.“
Rekordní podporu 327 milionů korun z evropských zdrojů povinně doplněnou 58 miliony korun ze státního rozpočtu získá ArcelorMittal Energy na rekonstrukci kotlů teplárny. Investice má snížit emise oxidů dusíku. Stejný účel má podpora opatření v elektrárně ČEZ v Dětmarovicích za 144 milionů korun z evropských fondů a 25 milionů korun z rozpočtu. Ano, na Ostravsku zmítaném smogem při častých inverzích je objektivní nutností snižovat emise. Nabízí se však otázka: Neměli by do těchto opatření investovat především sami znečišťovatelé, zejména když jde o velice prosperující podniky?
Měkké normy kazí vztahy
První náměstek ministra životního prostředí Jakub Kulíšek upozorňuje, že chystaná opatření nejsou vynutitelná, protože obě firmy dodržují předepsané limity. „My tlačíme firmy, aby zlepšovaly technologie nad rámec zákona. Ale to má taky svoje meze, firmy by mohly ztratit konkurenceschopnost, nebo by se mohly sbalit a přesunout výrobní program jinam. Vždyť i v Evropě jsou země, které mají mnohem měkčí normy. Třeba právě Polsko, jehož průmyslová oblast s Ostravskem přímo sousedí,“ dodává Kulíšek.
Tlačíme firmy, aby zlepšovaly technologie nad rámec zákona. Ale to má taky svoje meze.Při počtu zaměstnanců firmy ArcelorMittal by takové stěhování znamenalo pro Moravskoslezský kraj nepředstavitelně velkou ztrátu pracovních míst. To ale samo o sobě neospravedlňuje cílenou podporu jenom největším znečišťovatelům.
Nicméně další náměstek ministra životního prostředí, ředitel sekce ekonomiky a politiky životního prostředí Ivo Hlaváč, argumentuje: „Tato výzva je přeci po dohodě s Evropskou komisí připravena právě pro velké znečišťovatele. Předmětem investic jsou projekty na vyčištění a odprášení aglomerací.“
Velké sousto už našlo strávníky
Severočeské doly dostaly podporu hned na tři projekty – na odprášení dopravníků, zrušení skládky mourů a na přemístění nakládky tříděného uhlí. Evropská dotace za všechny tři projekty činí 303 milionů korun a státní příspěvek 53 milionů korun. ČEZ zamýšlí se státní podporou snížit emise oxidů dusíku i v dalších třech elektrárnách – v Mělníce (170 + 30 milionů korun), v Tisové (29 + 5 milionů korun) a nejvíc v Počeradech (303 + 53 milionů korun). Včetně dotace pro ArcelorMittal jde celkem o jeden a půl miliardy.
Není to – navzdory důvěryhodné argumentaci náměstků – na „programovou osu 2“ zaměřenou na ochranu ovzduší, která se dlouhodobě jevila jako velké sousto a byla naplněna až po dlouhém otálení, trochu moc? Zejména když v jiných programových skupinách, například v příbuzné ochraně klimatu, kde se sledují emise skleníkových plynů, byl naopak přetlak zájmu?
Rozdělení prostředků na osy by nemělo být dogmatem. Jistě by šlo zařídit, aby se část peněz přesunula na už připravené a potřebné projekty, jenže to by vyžadovalo vyjednávání na úrovni Evropské komise. Sehnat velké znečišťovatele, ochotné inkasovat pomoc, aby plánované prostředky nepropadly, bylo zřejmě jednodušší.
Zastavená certifikace
Dodejme, že Operační program životní prostředí (OPŽP) má problém – Evropská komise již vloni zastavila certifikaci podpor. Což znamená, že Brusel neproplácí dříve schválené dotace. Žadatelé si na svoje přijdou, ale krkolomnou cestou. Platby zálohuje ministerstvo financí ze státního rozpočtu. Kvůli chybám z roku 2011 byl nařízen hloubkový audit projektů, které již byly certifikovány. Náměstek Kulíšek připravuje report z tohoto auditu a slibuje, že evropské peníze z OPŽP nepropadnou. Věří, že při své návštěvě Evropské komise v polovině dubna eurokomisaře přesvědčí a Brusel začne dotace proplácet.
Desetinásobek pro občany?
Nenároční občané mají na rozdíl od bohatých znečišťovatelů k evropským dotacím přístup mnohem komplikovanější. V souvislosti s moravskoslezskými dusivými inverzemi se přitom ve výčtu viníků čím dál častěji citují domácí topeniště. V regionu je více než 55 tisíc bytů, v nichž se topí tuhými palivy, která jsou nezanedbatelným zdrojem emisí. „Pro obecnou představu se lokální topeniště na celkových krajských emisích prachu podílejí necelou jednou třetinou, přičemž toto celkové množství prachu je asi sedm tisíc tun,“ uvedl koncem roku náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Miroslav Novák.
Značná část zmíněných topenišť by se mohla modernizovat. Jenže pro většinu těchto lidí je přechod na ušlechtilejší média z vlastních zdrojů nedostupný. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Moravskoslezský kraj proto v lednu vyhlásily dotační program na podporu moderních kotlů na uhlí s vyšší účinností a mnohem nižšími emisemi.
Při limitu 60 tisíc korun mohl 20milionový program vystačit na výměnu pouhých 333 kotlůProgram, který nenutí přecházet na dražší topivo, občany oslovil a o dotaci se strhl velký zájem. Projekt byl však dotován pouhými dvaceti miliony, které ve svých rozpočtech nalezli rovným dílem jeho vyhlašovatelé. To se ukázalo jako velice nedostatečná částka – při limitu 60 tisíc korun mohla vystačit na výměnu pouhých 333 kotlů! Když byl za dvě a půl hodiny od otevření programu žadatelů dvojnásobek, musela se akce zastavit. To je velká výzva – vždyť obyvatelé Ostravska a spol., hromadně podezíraní, že doma topí převážně odpady, ukázali vůli svůj přístup k vytápění zlepšit.
Náhoda způsobila, že výsledky obou dotací byly vyhlášeny současně. Zatímco o další evropské dotace je postaráno, na pokračování podpory občanům se budou prostředky shánět pracně. Když ministerstvo životního prostředí koncem roku informovalo o plánovaném vyhlášení „kotlíkových“ dotací občanům, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa prohlásil, že je v případě úspěchu pilotního programu „do budoucna připraven objem dotací až zdesetinásobit“.
Úspěch se dostavil. Co bude následovat? „V dalším kole jsme za MŽP připraveni uvolnit dvojnásobek, tedy 20 milionů korun. Další postup bude záležet na výsledku jednání s Moravskoslezským krajem,“ sdělila ČESKÉ POZICI tisková mluvčí ministerstva Michaela Jendeková.