Milý Jene Nerudo!
Vím, co jste dělal toho večera 15. září 1847 ve Vašem bytě v Ostruhové ulici, která dnes nese Vaše jméno. Měl jste trochu vztek, asi jste i něco málo brečel; bodejť taky ne, když se Vám právě dostalo od rodičů „rázného“ ponaučení. Ono se i dnešním dětem stává, že když se večer opozdí s návratem domů, nějaký ten rodičovský pohlavek se vždycky najde.
Vím také, co Vás tehdy tak zdrželo, že jste zapomněl „na navrátila“. Vždyť kdo by si nechal ujít tu slávu, kdy poprvé v Čechách se večer slavnostně rozsvítilo několik plynových kandelábrů, nahrazujících buď olejové lampy, nebo tmu. „Motýlkové“ plameny Vás natolik zaujaly, že jste ztratil pojem o čase – a výsledek jste vzápětí seznal. Odkud to vím? Sám jste to řekl, či přesněji napsal, v jednom ze svých fejetonů.
Praha se hned po Vídni – zařadila mezi ty metropole mocnářství, kde byl k osvětlení používán plyn z městské plynárnyPraha se tehdy – hned po Vídni – zařadila mezi ty metropole mocnářství, kde byl k osvětlení používán plyn z městské plynárny. Od té doby, milý Jene Nerudo, uplynulo již 167 let. Teprve mnohem později po této události se Praha začala měnit v průmyslové město, teprve mnohem později založili své podniky pánové Kolben s Daňkem, Ringhoffer, Walter, Křižík a mnozí další. Plynárna tak představovala jeden z prvních průmyslových podniků na území města.
Divíte se asi, proč Vám to všechno píšu. Vlastně tak trochu z nostalgie. Zdá se totiž, že s pražským plynárenstvím bude brzy amen. Alespoň s tím, na jaké jsme dnes zvyklí.
Ale ano, jistě se zeptáte, zda se plyn stále vyrábí v Karlíně a zda plynové osvětlení pokročilo i mimo centrum města. Trochu Vás zklamu; během té doby, která uplynula od Vašeho prvního úžasu, se změnilo téměř vše. Plynové osvětlení bylo postupně nahrazováno elektřinou (mlunem, řekl byste), také svítiplyn se přestal vyrábět a nahradil jej plyn zemní. Přesto Vás možná potěším: Praha se opět vrací k osvětlení plynovému, i když jen tam, kde se jedná o městskou reprezentaci. Ale to jenom tak na okraj.
I majitelé plynárenství se v Praze měnili; od první plynárny, která byla zřízena a provozována zahraniční společností, přes majetek města po majetek státní (promiňte, opomněl jsem Vám sdělit, že po Vašem odchodu v roce 1891 se po Velké válce rozpadla monarchie a vzniklo Československo – a následně se udála taková spousta věcí, že bych Vás jimi nerad zdržoval. Přeskočím tedy veškeré dějinné peripetie a půjdu rovnou k současnosti).
Bankrot byl bankrotem, defraudace defraudací a úvěr úvěrem...Ve Vaší době jste asi neznal výraz „strategický partner“. Byla to přece doba pečlivě vedených účetních knih a řádného vykazování „berní“ vůči C&K úřadům. Bankrot byl bankrotem, defraudace defraudací a úvěr úvěrem. Pokusím se Vám tedy to sousloví „strategické partnerství“ trochu přiblížit.
Není to nic, co byste sám neznal; jen jsme si dnes uvykli používat trochu jiného jazyka, než bývalo za Vás zvykem. Tak například pan Vorel z Vašich Povídek malostranských; kdyby si dnes ve svém krupařství nakuřoval pěnovku a blížil se tak nezadržitelně k bankrotu, hledal by nějakého „strategického partnera“, tedy někoho, kdo na sebe převezme část podnikatelského rizika. Že tím pan Vorel částečně ztratí kontrolu nad svým krupařstvím, je nabíledni.
Nebo jiný příklad: pokud by pan Vorel chtěl své krupařství rozšířit – třeba na pravý břeh Vltavy –, musel by se dohodnout s nějakým místním krupařem, a trh by rozšířili společně; i to dnes nazýváme strategickým partnerstvím. Zkrátka: strategického partnera dnes hledáme tehdy, jsme-li na tom sami hospodářsky špatně, nadělali-li jsme včera dluhy, které dnes stěží splácíme, chceme-li rozšířit své působení na větším trhu nebo potřebujeme-li honem spoustu peněz na nějaký nový podnikatelský záměr.
Sám vidíte, že to není nic, co by nebylo ve Vaší době obvyklé; jenom se tomu dneska trochu jinak říká. A vidíte: přes toto všechno naši současní radní hledají pro Pražskou plynárnu (dnes již nikoliv „Obecní“) jakéhosi strategického partnera, i když:
- firma prosperuje a je plně konsolidovaná;
- nemá potíže ani s úvěry, ani se ziskem;
- má stabilizované zákaznické portfolio (to je také slovo z nové češtiny);
- nepotřebuje žádné mimořádné finanční zdroje.
Nadto Praha strategického partnera již měla; byla to společnost až z Němec. I když Praha držela celkem malý podíl akcií, podařilo se jí firmu ovládat. Nemohla však – s ohledem na „strategického partnera“ – volně nakládat s firemní politikou; maximum zisku tak bylo zákonem. Nemůžete se tedy divit, že pražští konšelé po nějakou dobu usilovali o odkoupení německého podílu s tím, že budou-li plynárnu vlastnit úplně, budou též moci lépe kontrolovat ceny plynu pro Pražany, kteří je do jejich pozic zvolili.
To Vám musí připadat známé; vždyť ještě za Vašeho života převzala Praha plynárenské podnikání od zahraniční společnosti, a to ze stejných důvodů. Arciže tenkrát pražské konšelstvo způsobem náležitým poněkud proměnilo cenu plynu; bylo totiž jeho hlavním odběratelem – však se také jednalo o svítiplyn, určený pro veřejné osvětlení. Teprve později se plyn počal šířit do živností a domácností, ještě později pak i do fabrik.
Jenže to dnešní konšelstvo, zdá se, je trochu jinačí nežli ve Vaší době. Sotva se jim povedlo jednoho „strategického partnera“ vyplatit, již zčerstva hledají nějakého jiného, kterému by prodali celý obchod s plynem. Také nad tím vrtíte hlavou? Ba ne, vidím, že se usmíváte. Ach ano, ta zpráva ze Světozoru č. 51 z roku 1885. Dobrá, tak ji tedy budu citovat:
Vídeňské obecní zastupitelstvo
Vídeňské obecní zastupitelstvo zabývá se v řadě schůzí otázkou, zdali se má plynárnické společnosti smlouva vypověděti a obecní plynárna zříditi. Rokování bylo i na Vídeňské poměry neobyčejně bouřlivé, členové zastupitelstva vrhali na sebe nejsprostší nadávky, nazývali se zloději, jeden člen dokonce prohlásil, že by všichni členové zastupitelstva, ani jeho samého nevyjímaje, měli by se oběsiti. Výsledek rokování byl ten, že se smlouva nevypoví.
Nezapomínejte, prosím, že to tehdy bylo ve Vídni! Dnes je to ovšem v Praze; nemyslím si, že by jednání pražského obecního zastupitelstva bylo stejně bouřlivé jako za Vašeho života to vídeňské. Troufám si ovšem říci, že je to škoda. I za Vašich časů byla kuloární politika, říkali jste jí kabinetní, myslím. Zkrátka několik úředníků se ve skrytu svých kanceláří na něčem dohodlo, a publikum pak jenom nevěřícně zíralo. O čase, trhající oponou, jste věděl své. Teď je to něco příbuzného.
Pražská plynárna se má scvrknout jen na provoz městské sítě plynovodů, jehož cenu určuje stát...Čas oponou trhne – a Pražan si již svůj plyn nebude nakupovat v plynárně, jak byl po 167 let zvyklý, ale od nějakého „strategického partnera“. V naší době si sice můžete vybírat, od koho si plyn – pokud jej má – koupíte. Jenomže tradice je tradice, to platilo i za Vašich časů. Pražská plynárna byla stále synonymem pro pražské plynárenství „se vším všudy“; dnes se má scvrknout jen na provoz městské sítě plynovodů, jehož cenu určuje stát. Věru trudný konec, nemyslíte?
Nejhorší však, milý Jene, je skutečnost, že se tak děje prý ve jménu dalšího rozvoje městského majetku (sic!). Zahodí se příležitost prodávat plyn za ceny, které by Pražané v dobách dnešní drahoty uvítali a jež by konšelstvu – pokud by se tímto počinem dobře pochlubilo – přispělo v oblibě u voličstva. Zřejmě se tak ale nestane, a i v těch obnovených plynových lucernách bude nakonec svítit plyn nějakého „strategického partnera“.
Promiňte, rozepsal jsem se poněkud ze široka. Chtěl jsem Vám však podat zprávu, jak to dnes s tím předmětem Vašeho dětského okouzlení vypadá.
V hluboké úctě Váš
Ing. Vratislav Ludvík
P. S.: Spanilému čtenáři ČESKÉ POZICE se trochu omlouvám; na podobné téma jsem se již jednou rozepsal v době nedávné. Tehdy však obrysy byly ještě mlhavé; dnes se zdá, že je to hnedle za rohem. Tož jsem nyní napsal něco, co by mohlo třeba být poněkud předčasným nekrologem za pražským plynárenstvím. Přesto stále nevím, zda více platí „dum spiro spero“, či „requiescat in pace“. Bůh suď.
- Poznámka redakce: Na konci března Praha po více než dvou letech dokončila převzetí skupiny Pražská plynárenská (transakci posvětil antimonopolní úřad). Za stoprocentní ovládnutí Pražská plynárenská Holdingu (PPH) a jeho dceřiné firmy Pražská plynárenská hlavní město zaplatilo německému koncernu E.ON celkem více než šest miliard korun. Vedení města chce nyní vybrat strategického partnera, který by měl v PPH ovládnout obchod, Praha bude spravovat distribuci. Zájem o vstup do PPH již dříve projevily německý energetický koncern Energie Baden-Württemberg Aktiengessellschaft (EnBW), český Energetický a průmyslový holding (EPH), nadnárodní finanční a investiční skupina KKCG Karla Komárka a společnost ČEZ.
Související článek ČESKÉ POZICE: