Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dopingová aféra rychlobruslařky Pechsteinové pokračuje

Evropa

  9:32
Rozhodnutí odvolacího soudu v Mnichově v případu dopingu německé sportovní legendy Claudie Pechsteinové není konečné ani pravomocné, píše Gerhardt Bubník, hlavní žalobce v této dopingové kauze.

Claudia Pechsteinová během závodu světového poháru v nizozemském Heerenveenu v roce 2007. foto: Wikimedia Commons

Server Aktuálně.cz minulý týden zveřejnil článek týkající se dopingového případu českého cyklisty Romana Kreuzigera. Vychází z rozhovoru s Janem Šťovíčkem, Kreuzigerovým právníkem a také právníkem Českého olympijského výboru (ČOV), který se vyjadřuje i k dopingové aféře německé sportovní legendy, rychlobruslařky Claudie Pechsteinové. V této části však článek obsahuje chybné či neúplně informace a nesprávné, respektive předčasné právní závěry.

Nedokonalá WADA

Souhlasím se Šťovíčkovou kritikou složitosti a nedokonalosti antidopingových předpisů v Kodexu Mezinárodní antidopingové agentury (WADA), jež tvoří základ všech předpisů sportovních federací – i v činnosti WADA. Tuto organizaci a její kodex jsem několikrát kritizoval, a to i při osobním jednání s představiteli WADA. Shoduji se se Šťovíčkem i v tom, že úprava postavení Sportovního arbitrážního soudu (CAS) v Lausanne a jeho procesní předpisy by měly být zlepšeny.

O změny předpisů se však musí usilovat v legislativních procesech, například v průběhu pravidelných příprav revizí Kodexu WADA a pomocí návrhů Radě CAS (ICAS), a nelze je uplatňovat v již projednávaných případech. V nich by nemělo stačit obecné poukazování na nedostatky v předpisech, ale muselo by být prokázáno, že v dané kauze vedly k nesprávnému rozhodnutí nebo k vážné újmě práv obviněné osoby.

Náhrada škody

Byl jsem členem vedení a právním poradcem Mezinárodní bruslařské unie (ISU) a vystupoval jsem také jako hlavní žalobce v případu proti Pechsteinové, a proto jej znám detailně. Především je třeba zdůraznit, že rozhodnutí odvolacího soudu v Mnichově není konečné a pravomocné, neboť ve svém rozsudku odvolací soud z vlastní iniciativy, a nikoli na žádost ISU, povolil odvolání/dovolání (v němčině „revizion“) k německému Nejvyššímu soudu.

V dosavadních dvou instancích nebyla řešena, respektive vůbec zmíněna, otázka, zda nárok Pechsteinové na náhradu škody má šanci na úspěch a zda by ISU mohla být zodpovědná za tuto škodu

Podle rozsudku odvolacího soudu proto zatím nelze v kauze postupovat – na rozdíl od českého práva, kdy dovolání nemá vliv na pravomoc a vykonatelnost rozsudku. Navíc německé soudy zatím rozhodují pouze o složitých procesních otázkách, přičemž hlavní je, zda tyto soudy vůbec mohou žalobu Pechsteinové proti ISU o náhradu škody projednávat. Soud první instance rozhodl, že nikoli, odvolací soud opačně, ale u vědomí významu svého rozhodnutí a odchýlení se od dosavadní judikatury okamžitě připustil dovolání.

V dosavadních dvou instancích nebyla řešena, respektive vůbec zmíněna, otázka, zda nárok Pechsteinové na náhradu škody má šanci na úspěch a zda by ISU mohla být zodpovědná za tuto škodu. I kdyby německý Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu, lze s jistotou předpokládat, že bude trvat několik let, než by v meritu věci bylo pravomocně rozhodnuto.

Claudia Pechsteinová u Vrchního zemského soudu v Mnichově v lednu 2015.

I kdyby byla Pechsteinová v budoucnu prohlášena pravomocně za „nevinnou“, což nepředpokládám, nelze zapomínat, že odpovědnost za škodu je podmíněna porušením právní povinnosti toho, kdo ji měl způsobit, a příčinnou souvislostí mezi takovým porušením a vzniklou škodou. Sankci zákazu činnosti však pravomocně uložil Pechsteinové až nález CAS a dva rozsudky švýcarského Nejvyššího soudu, který zamítl obě její odvolání.

V čem tedy může spočívat porušení právní povinnosti ISU? Navíc pokud příčinnou souvislost mezi jednáním ISU a tvrzenou škodou přerušil nález CAS a rozsudky švýcarského soudu.

Německé právo versus právo EU

Šťovíček také uvádí, že německý soud rozhodoval dle práva Evropské unie. To však není pravda. Německý soud použil pouze předpisy německého kartelového (antimonopolního) práva, a jak se zdá podle analýz odborníků na právo EU, německé právo s ním není shodné. Nelze proto činit závěr, že stejně jako německý odvolací soud, by rozhodovaly soudy v ostatních členských zemích EU včetně Česka.

Německý soud použil pouze předpisy německého kartelového (antimonopolního) práva, a jak se zdá podle analýz odborníků na právo EU, německé právo s ním není shodné

Je přinejmenším neuvážené zvažovat či dokonce doporučovat, aby sportovci i z jiných zemí nepodávali v případě svého odsouzení za dopingové provinění odvolání k CAS, ale žalobu na příslušné sportovní federace u řádného soudu ve „svém“ státě. Při tomto postupu sportovci (i německému) hrozí, že nebude moci startovat v národních ani v mezinárodních soutěžích.

Podle platných antidopingových předpisů – čl. 13.2.1. Kodexu WADA a všech sportovních federací – platí, že „sportovec mezinárodní úrovně“ se může odvolat výlučně k CAS. A podle čl. 13.2.3. je nutno odvolání podat do 21 dnů. Pokud by ho v této lhůtě nepodal, nabude rozhodnutí příslušné sportovní federace právní moci a musí ho podle čl. 15.1. Kodexu WADA respektovat a uznat všechny mezinárodní federace (signatáři kodexu) a jejich členové – národní federace. V opačném případě hrozí federaci sankce, a to až po vyloučení z účasti na mezinárodních soutěžích a olympijských hrách – čl. 23.6. kodexu.

Iniciativa Německého olympijského výboru

V tomto ohledu je třeba se pozastavit i nad iniciativou Německého olympijského výboru (DOSB) zmíněnou v článku. Jeho snaha revidovat pravomocný nález CAS a ustavení vlastní „nezávislé“ lékařské komise představují porušení povinností DOSB mimo jiné dle čl. 20.4.1. a čl. 15.1. Kodexu WADA, jejž DOSB stejně jako ostatní národní olympijské výbory signoval. Tito signatáři mají povinnost respektovat a uznávat pravomocná rozhodnutí v dopingových záležitostech.

Snaha Německého olympijského výboru revidovat pravomocný nález CAS a ustavení vlastní „nezávislé“ lékařské komise představují porušení jeho povinností

O „nezávislosti“ lékařské komise a o správnosti jejích závěrů lze pochybovat. A nejen proto, že jde téměř výhradně o německé znalce, ale i proto, že předsedou komise je profesor Jelkmann, který byl od počátku celé záležitosti na jaře 2009 osobně najatým hlavním znalcem Pechsteinové a jenž jako její expert vystupoval v obou stupních dopingového řízení.

Při detailním studiu posudků německých znalců zjistíme, že kromě tvrzení, že Pechsteinová trpí „mírnou“ krevní odchylkou, jež zpochybňují jiní uznávaní experti, obsahují většinou jen „obecný závěr“, že tato odchylka způsobuje – někteří znalci dokonce opatrně píší, že „může způsobovat“ – výkyvy v krevním obraze zjištěném u Pechsteinové v letech 2007 až 2009.

„Inteligentní“ krevní anomálie

Znalci se detailně nezabývají těmito odchylkami, jejich náhlými velkými výkyvy ani zcela nevysvětlenou shodou s tím, že výkyvy nahoru – vysoké procento retikulocytů přenášejících větší množství kyslíku – se vyskytovaly opakovaně právě v době významných závodů a po nich následoval rychlý pokles.

Jeden německý expert prohlásil, že pokud Pechsteinové trpí krevní anomálii, pak tato anomálie musí být „inteligentní“, protože ví, kdy má účinky v těle této sportovkyně spustit a kdy zastavit

Nevysvětlují ani, proč nemocní s vrozenou krevní odchylkou ji mají buď vysokou, nebo nízkou, ale na rozdíl od Pechsteinové víceméně konstantní, ani to, proč se u Pechsteinové, pokud má takovou odchylku, nijak neprojevovala – například častým krvácením, bledostí či chudokrevností – v prvních 30 letech života ani v prvních 15 letech sportovní kariéry, ale až když jí v 35 letech začala klesat výkonnost, ani to, proč se v jejím posledním závodním období tato odchylka přestala projevovat.

Jeden německý expert v médiích prohlásil, že pokud Pechsteinové trpí krevní anomálii, pak tato anomálie musí být „inteligentní“, protože ví, kdy má účinky v těle této sportovkyně spustit a kdy zastavit. Je proto třeba zpochybnit stanovisko prezentované Pechsteinovou a jejím týmem i DOSB v mediích, že posudek německé lékařské komise ji definitivně očistil od obvinění z dopingu.

Pokud někdy bude její žaloba meritorně projednávána, pak teprve názory německých znalců budou analyzovat jiní světově uznávaní experti a ti němečtí budou muset odpovědět nejen na uvedené otázky, ale i na mnoho dalších.

Zavádějící skutečnost

Skutečnost, že Pechsteinová použití jakéhokoli dopingu popírá a že neměla v žádné dopingové kontrole pozitivní nález, o ničem nerozhoduje a je zavádějící. Pozitivní nálezy neměli ani později usvědčení nebo dodatečně se přiznavší provinilci, jako je americká atletka Marion Jonesová či cyklista Lance Armstrong. Ti se také až do konce svých afér dušovali, že nikdy nedopovali. Armstrong byl natolik morálně zvrhlý, že ty, kdo tvrdili, že dopoval, dokonce žaloval u amerických soudů za pomluvy a o náhradu škody.

Různí „experti“ pomáhají bohatým sportovcům dávkovat například erythropoetin (lidský hormon podporující tvorbu červených krvinek, EPO) tak, aby ho nebylo možné v testech zjistit, a objevují nové látky, na které ani testy nelze provádět. Právě nyní se šetří obvinění ruských sportovců z vdechování plynu xenon, který také nelze zjistit a jenž podobně jako EPO zvyšuje procento retikulocytů v krvi.

Skutečnost, že Pechsteinová použití jakéhokoli dopingu popírá a že neměla v žádné dopingové kontrole pozitivní nález, o ničem nerozhoduje a je zavádějící

Je třeba dodat, že Pechsteinová, zastupovaná významnými advokáty, se sama odvolala k CAS s poukazem na uzavřenou rozhodčí doložku a v průběhu řízení podpisem a prohlášením do protokolu pravomoc CAS rozhodovat o odvolání uznala. Až poté, co svou věc prohrála u CAS i u švýcarského Nejvyššího soudu, začala vznášet námitku neplatnosti rozhodčí doložky.

Na základě zhruba stejné judikatury soudů většiny právních států ve věci uznání a vykonatelnosti rozhodčích nálezů podle takzvané Newyorské úmluvy, nemůže účastník, který si takto počínal, po prohrání sporu námitku neplatnosti rozhodčí doložky již vůbec uplatnit.

Nepravdivé tvrzení

Krevní odchylka Pechteinové musí být natolik malá, že se ji nepodařilo v průběhu řízení zjistit ani jí najatým německým znalcům, kteří prováděli testy nejen v Německu, ale i ve specializované laboratoři v Anglii. Neexistenci odchylky potvrdil v písemném posudku předloženém CAS jeden ze znalců Pechsteinové.

Zcela nepravdivé je tvrzení, že Pechsteinová se v roce 2009 sama „udala“ s poukazem na svou krevní odchylku

Ta navíc, jak před disciplinární komisí ISU, tak v odvolacím řízení před CAS několikrát odmítla nabídku ISU, aby se podrobila dalším lékařským testům kvůli zjištění, zda její atypický krevní profil nemohlo způsobit něco jiného než doping. Jak jinak mohl za této situace CAS rozhodnout, pokud on ani ISU nemají žádné pravomoci sportovci nařídit, aby se podrobil lékařským vyšetřením.

Zcela nepravdivé je pak tvrzení, že Pechsteinová se v roce 2009 sama „udala“ s poukazem na svou krevní odchylku. V březnu 2009 ji obvinila ISU na základě dlouhodobého krevního profilu. Možnost krevní odchylky naopak od začátku zmiňovali znalci ISU, samozřejmě s tím, že by se musela prokázat. To se však, jak bylo uvedeno, nestalo. Krevní odchylku začala Pechsteinová poprvé uvádět až po vynesení pravomocného nálezu CAS, a to v žádosti o povolení obnovy řízení na základě nových důkazů. Tu ale švýcarský Nejvyšší soud jako neodůvodněnou zamítl.

Zákon o dopingu

Německý odvolací soud, jak se v článku na Aktuálně.cz správně uvádí, zpochybnil autoritu CAS. Učinil to ale po neuvěřitelně extenzivním výkladu svých pravomocí. CAS má sídlo ve Švýcarsku a rozhodnutí, zda jde o skutečný rozhodčí nezávislý soud, patří do pravomoci švýcarských soudů. Švýcarský Nejvyšší soud v minulosti několikrát při přezkumu nálezů CAS rozhodl, že ten takovým rozhodčím soudem je. Německý soud nyní říká opak.

Německý parlament projednává návrh zákona o dopingu, který pravomoc CAS uznává. Nabude-li platnosti ještě před rozhodováním německého Nejvyššího soudu, ten asi bude muset tento zákon respektovat.

Obdobně postupoval ve věci posuzování platnosti rozhodčí doložky. Není však sporu, že ta podléhá švýcarskému právu. Švýcarský Nejvyšší soud ve své judikatuře – například případ Canas vs. ATP – uznal doložku za platnou, a to i za existence monopolního postavení sportovní federace. A své rozhodnutí odůvodnil specifičností sportu i prospěchem, které rozhodčí řízení v dopingových věcech přináší všem, včetně sportovců.

Německý soud si však švýcarské právo vyložil po svém a v rozporu s judikaturou švýcarského Nejvyššího soudu doložku prohlásil za neplatnou podle švýcarského práva. Jako celoživotní praktik mohu říci, že něco takového nemá obdoby, zejména pokud Švýcarsko patří k vyspělým právním státům a jeho soudy k vysoce uznávaným a kvalitním.

Claudia Pechsteinová finišuje v závodě na 3000 metrů na mistrovství světa v rychlobruslení v Calgary, v němž skončila pátá (7. března 2015).

I Německý olympijský výbor sám ve svém prohlášení na podporu Pechsteinové zdůraznil, že „rozhodčí řízení ve sportovních věcech je nenahraditelné a správné pro jednotný postup ve světovém sportu“. Navíc německá vláda společně s dalšími 175 zeměmi podepsala Úmluvu UNESCO o boji proti dopingu ve sportu, v níž se zavázala uznávat principy Kodexu WADA. Jedním z hlavních principů je přitom výlučnost odvolací pravomoci CAS.

V současnosti německý parlament projednává návrh zákona o dopingu, který rovněž pravomoc CAS uznává. Nabude-li platnosti ještě před rozhodováním německého Nejvyššího soudu, ten asi bude muset tento zákon respektovat. Vývoj případu Pechsteinová bude tedy určitě ještě hodně zajímavý.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!