Lidovky.cz

Donald Trump nechce sloužit vlasti, ale být prezidentem

  7:37
V Trumpův prospěch hovoří, že porazil dvě politické dynastie. Proti němu pak jeho charakter, přičemž motivem jeho kandidatury proti elitám byla příslušnost k nim a to, že právě proto, že je jedním z nich, ví, jak jsou zkorumpované.

Donald Trump, budoucí prezident USA v Bílém domě. foto: Reuters

Donald Trump se stal 45. prezidentem USA, čímž šokoval politické elity, liberální komentátory i odborníky na průzkumy veřejného mínění. Představa, že se do Bílého domu nastěhuje vulgární osoba, jako je Trump, a změní jej ve stylu podnikatelského baroka, přesahuje veškeré možnosti.

Americký konzervativní politický analytik Mike Murphy prohlásil: „Třicet let jsem věřil síle dat. Dnes večer data zemřela.“ Neochota akceptovat Trumpovo vítězství je projevem obsese, jež vylučuje korekci vlastního postoje a opomíjí realitu. Minimálně ve chvíli, kdy se Trump stal kandidátem Republikánské strany, byla totiž jeho šance na zvolení 50 na 50, protože jeden ze dvou kandidátů musel vyhrát a druhý prohrát.

Nepříliš velké překvapení

Trumpa všichni od začátku jak v USA, tak v zahraničí podceňovali. V Německu ho ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier označil za kazatele nenávisti a předseda sociálních demokratů Sigmar Gabriel po jeho vítězství za předvoj nové autoritativní a šovinistické internacionály. Kancléřka Angela Merkelová ho pak ve svém projevu k americkým volbám poučovala, jak se mají dodržovat demokratické hodnoty.

Toho, kdo si všiml cynismu washingtonského establishmentu v televizním seriálu Dům z karet, Trumpův úspěch příliš nepřekvapil

V Bruselu počítá šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker se stagnací mezinárodní politiky, protože Trump bude potřebovat mnoho let, aby získal znalosti o světě, neboť o něm nic neví. A podle předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze je Trumpovo vítězství kulturním bojem města s vesnicí, k čemuž velkoryse dodal, že není na místě Trumpovým voličům spílat, protože ho zvolili.

Toho, kdo zaznamenal velký ohlas na knihu The Unwinding: An Inner History of the New America (Likvidace společenských vazeb. Vnitřní dějiny nové Ameriky) amerického novináře George Packera o ekonomickém poklesu americké střední třídy nebo si všiml cynismu washingtonského establishmentu v televizním seriálu Dům z karet, ve kterém prezident Francis Underwood i vraždí, však Trumpův úspěch příliš nepřekvapil.

Průzkumy veřejného mínění

Problémy běžného voliče nikdo nebral vážně, naopak byl zesměšňován jako bílý nevzdělaný stárnoucí muž. Již více než 20 let jsou zveřejňovány data a studie, jež ukazují pokles příjmů střední třídy. Otázka proto nezní, proč byl právě teď zvolen Trump, ale proč ne mnohem dříve.

Experti na průzkumy veřejného mínění posun a změnu ve společnosti buď nezaznamenali, nebo je nezařadili do svých modelů. Informační tlak vede k uzavírání se do sebe, což deformuje výsledky průzkumů veřejného mínění.

Obvinění, že ti nahoře nevědí, jak se vede těm dole, poukazuje na to, že elity nakupující v elegantních obchodech v New Yorku nebo užívající si úspěchy v digitální ekonomice na slunných plážích Kalifornie zapomněly, že mezi oběma pobřežími USA leží obrovské území, jehož obyvatelstvo neprosperuje. Ale proč se mýlila i drtivá většina průzkumů veřejného mínění a nástroje ke shromažďování dat přestaly plnit svou funkci již při brexitu?

Vytváření modelů pro předpovědi vychází ze zkušenosti z minulosti, přičemž čím stabilnější sledovaný předmět, tím přesnější může být prognóza. Pokud se ale výchozí situace výrazně změní, zásadně to ovlivní výsledek. Prvním problémem je, že experti na průzkumy veřejného mínění posun a změnu ve společnosti buď nezaznamenali, nebo je nezařadili do svých modelů.

Druhým problémem pak je, že v době politické korektnosti a růstu polarizace společností je sice možné se na internetu anonymně vyjádřit k čemukoliv, ale na veřejnosti nebo na přímý dotaz se volič vyhýbá přiznat skutečné smýšlení a přestává veřejně sdělovat své rozhodnutí u volební urny, jednom z posledních míst bez všudypřítomných bezpečnostních kamer. Informační tlak vede k uzavírání se do sebe, což deformuje výsledky průzkumů veřejného mínění.

Finanční příspěvky

Změnila se však i role internetu a digitálních technologií jako nástrojů používaných ve volebním klání. Milníkem v tomto ohledu byla kampaň kandidáta na prezidenta za Demokratickou stranu Howarda Deana v roce 2004, která přinesla tři inovace. Za prvé, interaktivní komunikaci volebního štábu se stoupenci prostřednictvím blogu. Za druhé, umožnila podporovatelům organizovat se přes sociální síť Meetup.com nezávisle na oficiální volební kampani. A za třetí, zlepšila efektivitu výběru finančních příspěvků.

Donald Trump byl známý nejen v USA, ale i v celém světě již před začátkem volební kampaně, a proto získávání peněz u něho nemělo díky jeho finančním možnostem prioritu

Deanova kampaň ve virtuálním prostoru měla také zlepšit prezentaci v tradičních médiích, a proto obsahovala spoustu grafů s finančními dary či tabulky s podpůrnými blogy nebo registrovanými příznivci. Barack Obama tento koncept rozšířil o mobilizaci a podařilo se mu dostat k volebním urnám i mnoho hispánských a afroamerických voličů, kteří nechodili k volbám.

V případě Donalda Trumpa byla situace jiná. Byl známý nejen v USA, ale i v celém světě již před začátkem volební kampaně, a proto získávání peněz u něho nemělo díky jeho finančním možnostem prioritu. A kvůli emocím, které vyvolávala jeho pouhá přítomnost, ztratila mobilizace přes internet smysl.

Efekt nepravdivých zpráv

Trump používá internet stejně jako většina lidí k zábavě a rychlému přenosu i banálních poselství. Jeho specialitou jsou krátká, v podstatě zábavná sdělení, která nezatěžují obsahem a s nimiž jeho stoupenci neztrácejí čas. Trumpovým médiem je Twitter a příkladem tweet, že globální oteplování je čínský výmysl, který má poškodit americký průmysl. Na to nelze do 140 znaků nic seriózního odpovědět a Trumpův stoupenec to ani neočekává, navíc je zasypáván dalšími zprávami.

Než se zjistilo, kdo zprávu napsal, a že není pravdivá, měl Trump prostor v tradičních médiích zdarma

Reakce druhý den v tradičních médiích pak poskytují prostor a publicitu, přičemž vedlejším efektem jsou peníze ušetřené za reklamu a vysílací čas. Totéž platí i pro nepravdivé zprávy na Facebooku, který je pro mnoho Američanů jediným a hlavním informačním zdrojem, jako byla ta o údajné podpoře papeže Trumpa. Než se zjistilo, kdo zprávu napsal, a že není pravdivá, měl Trump prostor v tradičních médiích zdarma.

Zatím nejsou k dispozici přesná data, nakolik ovlivnilo zveřejnění e-mailové korespondence Hillary Clintonové výsledek voleb. Pokud se ukáže, že ovlivnilo, stalo se Rusko díky své zpravodajské službě a WikiLeaks jedním z faktorů amerických prezidentských voleb.

Americká zahraniční politika

Ve středu 9. října ráno, kdy se Evropa dozvěděla, že nepřijatelné se stalo skutečností, okamžitě začala diskuse předvídající dramatické změny – od vážného poškození transatlantických vztahů až po vypuknutí třetí světové války. Vybočuje ale Trump natolik, jak se mnoho evropských komentátorů domnívá?

Americká zahraniční politika se po konci studené války zaměřila na globalizaci, která tuto politiku z hlediska USA nahradila, přičemž se považovaly za jedinou supervelmoc

Americká zahraniční politika se po konci studené války zaměřila na globalizaci, která tuto politiku z hlediska USA nahradila, přičemž se považovaly za jedinou supervelmoc. Již George Bush starší, který vedl válečnou koalici proti Iráku, protože obsadil Kuvajt, nehodlal brát ohled ani na Rusko, ani na Čínu.

Vláda Billa Clintona se zaměřila především na intenzivnější ekonomickou výměnu, přičemž ozbrojené konflikty přicházely v úvahu, jen pokud je bylo možné zdůvodnit humanitárně. Clinton poslal armádu na Haiti, aby odstranila vládnoucí kliku, bombardoval Irák, aby zamezil vývoji atomových zbraní, a Bělehrad, aby zabránil masakrům albánského obyvatelstva v Kosovu.

Rusko přestalo být relevantní a pozornost se zaměřila na důležitější věci. Ještě v roce 2014 v souvislosti s ukrajinskou krizí Barack Obama označil Rusko za pouhou regionální mocnost, situace se však změnila již v roce 2008, kdy obsadilo část Gruzie, padla banka Lehman Brothers a čínské sebevědomí začalo výrazně narůstat.

Globální ekonomika

USA sice mají nadále dostatečný vojenský potenciál rozhodnout kdekoliv na Zemi jakýkoliv ozbrojený konflikt ve svůj prospěch, ale již nikoli dostatek sil a politické vůle k utváření světového řádu a jeho stabilizaci. Chaos v Libyi, Iráku a Afghánistánu se neustále zvětšuje a Rusko s Íránem prosazují v Sýrii vlastní politiku bez ohledu na USA.

Pokud jde o ekonomiku, Trump není proti obchodu, ale pro zlepšení americké pozice v současném světovém řádu. Nechce změnu pravidel, ale korigovat současnou situaci.

Trump se od této zahraničně politické linie příliš nevzdaluje. Výzva, aby ostatní členské země NATO začaly plnit své obranné závazky, je nejen legitimní, ale i se překrývá s neochotou k americké vojenské intervenci. Pokud jde o ekonomiku, Trump není proti obchodu, ale pro zlepšení americké pozice v současném světovém řádu. Nechce změnu pravidel, ale korigovat současnou situaci.

Návrat pracovních míst z Číny do USA je ale vysoko nastavená laťka, protože drtivá většina Američanů jsou dnes státními zaměstnanci, nebo pracují ve školství, zdravotnictví či ve službách, což jsou zaměstnání, jež se neopírají o obchodní výměnu, přičemž v důsledku nárůstu robotizace a automatizace bude i těchto pracovních příležitostí ubývat.

Vítězství navzdory

V Trumpův prospěch hovoří, že v průběhu jednoho roku porazil dvě politické dynastie – nejprve Jeba Bushe v republikánských primárkách a následně demokratku Hillary Clintonovou. Jeho vítězství navzdory silnému odporu médií i vlastní Republikánské strany pokořilo washingtonský establishment i ekonomické a politické elity.

Trumpovo vítězství navzdory silnému odporu médií i vlastní Republikánské strany pokořilo washingtonský establishment i ekonomické a politické elity

Trump využil svých mediálních schopností a obklopil se lidmi se správnou strategií, mezi něž patří politická poradkyně Kellyanne Conwayová či šéf serveru Breitbart Stephen Bannon. Ten nechtěl, aby se Trump přizpůsoboval a zůstal sám sebou, což byla úspěšná taktika, protože Trumpova choleričnost a nekontrolovatelnost působila ve srovnání se sterilní Clintonovou autenticky. To však neznamená, že Trumpovi stoupenci schvalují jeho výrok o sahání ženám do rozkroku, spíše se baví politicky korektním rozhořčením, když řekne nějakou nehoráznost.

Trump byl kritizován, že se pouští do předem prohrané bitvy, když se snaží získat státy, jako je Michigan nebo Wisconsin, v nichž demokraté považovali vítězství za jisté, a Clintonová se v nich neangažovala. Ztráta zaměstnání v průmyslových oblastech a pokračující hospodářská krize ale způsobily, že se tradiční voliči Demokratické strany začali orientovat na republikány, od kterých si spíše slibovali řešení svých problémů.

Politická nečinnost

Trump prolomil dogma Reaganovy politiky a opět tematizoval sociální témata. Místo deregulace se snaží vrátit primát politiky, jež nejen reaguje, ale i udává směr. Pokud Trump tvrdí, že postaví zeď a Mexiko ji zaplatí, většina jeho příznivců si nedělá iluze, že se to stane. Skutečným Trumpovým poselstvím je signál, že ví, že tento problém existuje, a hodlá s ním něco udělat.

To je zásadní rozdíl oproti pojetí politiky Angely Merkelové, která svým sdělením, že hranice hlídat nelze, signalizuje, že nehodlá nic dělat. Každý Němec však na základě historické zkušenosti ví, že se nejen každá hranice dá hermeticky uzavřít, ale že lze dokonce několikamilionové město obehnat zdí.

Podle Trumpa je problémem politická nečinnost, a proto je třeba změna, což americký volič ocenil jeho zvolením

Voliči volí ty, kdo slibují vyřešení problémů. Pokud se mění společenský vývoj jako v případě masové migrace, ale politika nereaguje, je otázkou, je-li problémem změna nebo politika. Podle Trumpa je problémem politická nečinnost, a proto je třeba změna, což americký volič ocenil jeho zvolením.

Proti Trumpovi hovoří jeho charakter, přičemž motivem jeho kandidatury proti elitám byla příslušnost k nim a to, že právě proto, že je jedním z nich, ví, jak jsou zkorumpované. V britsko-americkém televizním seriálu The Crown (Koruna) vysvětluje královna Mary své vnučce Alžbětě II. funkci instituce britské monarchie. Ta je božím poslání, jak pozemskému propůjčit důstojnost – obyčejným lidem nabídnout ideál, být příkladem pro plnění povinností, aby mohli v nelehkém životě stát zpříma.

To je definice úřadu považovaného za službu veřejnosti. Donald Trump ale neslouží nikomu, což je jeho největší slabinou. Trump nekandidoval, aby sloužil vlasti nebo americkému národa, ale aby byl prezidentem.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.