Těsně poté, co bylo v ruské Státní dumě oznámeno, že prezidentem USA se stal Donald Trump, poslanci povstali a dlouho tleskali. A zanedlouho začalo bouchat šampaňské. Zvolení Trumpa totiž část ruských politiků, a především oligarchů, považuje za příchod Mesiáše, který pomůže narovnat rusko-americké vztahy i znovu otevřít byznys obou zemí.
Není to předčasné? Mohou osobní sympatie některých amerických a ruských politiků nebo obchodní přátelství byznysmenů vyřešit dnešní složité mezinárodní problémy? To není jisté, přestože takové vztahy mohou být u jednacího stolu výhodou, zejména má-li Trump a někteří jeho spolupracovníci o dlouhodobou spolupráci s Ruskem zájem.
Ochrana zadarmo
Per Anders Johansen, novinář norského deníku Aftenpost, napsal, že Trump udržuje styky s ruskými politiky a byznysmeny téměř 30 let. Prvním ruským politikem, s nímž navázal osobní a obchodní vztahy, byl sovětský stálý zástupce při OSN v roce 1986 a v letech 1986 až 1990 velvyslanec v USA Jurij Dubinin. Dobré vztahy s ruským Gazpromem měl i Trumpův zahraničně-politický poradce v prezidentské kampani Carter Page a dokonce její šéf Paul Manaford, který odstoupil.
Podle Trumpa USA vojensky chrání, a zadarmo, nejbohatší státy světa, které se jim za tuto jejich hloupost vysmívají. Taková politika způsobuje USA ročně finanční ztrátu ve výši 150 miliard dolarů. |
Trump několikrát navštívil SSSR a Rusko, naposledy v roce 2014. Svou první návštěvu za perestrojky v roce 1990 popisuje v rozhovoru v březnovém čísle časopisu Playboy a také vyjadřuje své názory na vývoj Ruska a postoj ke spojencům USA a jaderným zbraním.
Trump považuje bývalého generálního tajemníka Komunistické strany SSSR Michaila Gorbačova za slabého politika, který nezvládl bouřlivý vývoj země, a proto byl odstraněn. Spojence USA pak označuje jen za „takzvané“, konkrétně Německo, Japonsko, Saúdská Arábie a Jižní Korea, a na příkladu Japonska vysvětluje, proč jsou „takzvaní“.
Japonci dovážejí 70 procent své spotřeby nafty z Perského zálivu, přičemž se spoléhají na ochranu svých tankerů námořnictvem USA. Podle Trumpa USA vojensky chrání, a zadarmo, nejbohatší státy světa, které se jim za tuto jejich hloupost vysmívají. Taková politika způsobuje USA ročně finanční ztrátu ve výši 150 miliard dolarů.
Tvrdý protivník
Trump také často přemýšlí o jaderné válce, jež by podle něho byla největší katastrofou pro lidstvo. Podle něho nikdo sice nevěří v její možnost, ale je to s ní jako s Titanikem – také se myslelo, že je nepotopitelný, a jak skončil. Dnes na USA míří tisíce jaderných raket a nikdo neví, zda a kdy budou odpáleny, a nakolik jsou spolehlivé americké počítače v obranných systémech.
Ruský prezident Vladimir Putin má v Donaldu Trumpovi tvrdého protivníka, který se bude snažit jednat nejen s ním, ale i s Čínou a dalšími světovými hráči z pozice síly |
Na otázku, co by za této situace dělal, kdyby se stal prezidentem, Trump odpověděl, že by věřil pouze v největší vojenskou sílu USA na světě. A nevěřil by nikomu – ani Rusům, ani spojencům. Srovnají-li se jeho názory z roku 1990 s dnešními, jsou konzistentní.
Ruský prezident Vladimir Putin tedy má v Donaldu Trumpovi tvrdého protivníka, který se bude snažit jednat nejen s ním, ale i s Čínou a dalšími světovými hráči z pozice síly. Tomu odpovídá jak dosavadní výběr spolupracovníků, tak některá Trumpova prohlášení k vojenské politice a zbrojení.
Například v projevu ve Filadelfii prohlásil, že jeho vyzbrojovací plány se týkají všech složek armády. Pozemní síly se mají zvýšit ze 450 až na 540 tisíc příslušníků a počet válečných lodí z 272 na 350, řada plavidel má být modernizována, aby se mohla stát součástí protiraketové obrany. Armádní letectvo má mít až 1200 moderních letounů a pokračovat i budování systémů protiraketové obrany. Významně mají být i posíleny intervenční jednotky námořní pěchoty z 12 na 36 praporů.
Odpor Kongresu
Dílčí spolupráce USA a Ruska – zejména v boji proti islámskému terorismu – sice může nastat, ale není reálné očekávat užší vojensko-politická či vojenská například i kvůli negativnímu postoji amerického Kongresu. Ten 2. prosince při projednávání návrhu vojenského rozpočtu na rok 2017 ve výši 587 miliard dolarů určil 3,4 miliardy určeno na zadržování Ruska, konkrétně třeba na posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě, a navíc 350 milionů na vojenskou pomoc Ukrajině.
Dílčí spolupráce USA a Ruska – zejména v boji proti islámskému terorismu – sice může nastat, ale není reálné očekávat užší vojensko-politická či vojenská například i kvůli negativnímu postoji amerického Kongresu |
V návrhu se rovněž požaduje, aby s Ruskem nebyly navázány žádné vojenské kontakty, dokud neukončí okupaci části Ukrajiny a nepřistoupí na požadavky USA v oblasti raket středního doletu a strategických jaderných zbraní.
Politika dělových člunů by však dnes, a zejména vůči zemím se značným jaderným potenciálem, jako je Rusko a Čína, nebyla úspěšná. Ruský prezident Putin ani jeho čínský protějšek Si Ťin-pching by se nenechali zastrašit vojenským tlakem USA, a proto by se svět mohl ocitnout znovu na pokraji jaderné katastrofy.
Počet jaderných hlavic na světě se sice od konce studené války snížil, stále jich však devět zemí může použít zhruba 16 300, přičemž 95 procenty disponují Rusko a USA. Zásadní roli v příštích americko-ruských vztazích proto hraje jednak zdrženlivost obou stran v hrozbě silou, jednak omezení jaderných zbraní a s ním související konstruktivního řešení protiraketové obrany. Zanedlouho by mělo být zřejmý postoj, jejž k problému jaderných zbraní USA zaujmou.
Strategické jaderné zbraně
Vedle problémů, jako je Blízký východ, Ukrajina či vyostřený vztah USA a Íránu, budou muset zanedlouho po příchodu Donalda Trumpa do Bílého domu zasednout k jednacímu stolu američtí a ruští experti a jednat o nové smlouvě o omezení strategických jaderných zbraní.
Neuzrála doba, aby jednání o strategických jaderných zbraních nebylo pouze dvojstranné – Ruska a USA –, ale účastnily se ho i ostatní země, minimálně Čína? |
Současná smlouva Strategic Arms Reduction Treaty (START III) uzavřená v Praze 8. dubna 2010 totiž platí pouze deset let – USA ji ratifikovaly 22. prosince 2010 a Rusko 26. ledna 2011. Odstupující americký prezident Barack Obama se sice snažil smlouvu prodloužit o pět let, což však Moskva odmítla, protože je pro ni nevýhodná a požaduje uzavření nové.
Vzhledem k řadě složitých vojensko-politických i technických problémů kvůli přípravě nové smlouvy nezbývá do vypršení platnosti té současné příliš času. Navíc Trumpův úmysl pokračovat v budování systému protiraketové obrany, včetně rozšíření námořního prvku, nedává velkou naději nejen na přiměřeně rychlý, ale ani na vzájemně přijatelný výsledek.
Největší strategické jaderné potenciály mají sice nadále Rusko a USA, ale v uplynulých letech se značně zvýšil i počet a technická kvalita čínských strategických jaderných zbraní, Francie a Velká Británie je modernizují a Pákistán, Indie a další země vidí v jejich vlastnictví záštitu své suverenity. Neuzrála doba, aby jednání o strategických jaderných zbraních nebylo pouze dvojstranné – Ruska a USA –, ale účastnily se ho i ostatní země, minimálně Čína?
Nesnadný dialog
Od roku 2010, kdy byla podepsána smlouva START III, sice neuplynulo mnoho času, ale bojové a technické vlastnosti jaderných zbraní, nejen strategických, ale i středního doletu a taktických, se výrazně zlepšily. Vznikly nové rakety a řada současných nebo vyvíjených jaderných zbraňových systémů není součástí START III ani Smlouvy o likvidaci raket středního doletu, tedy 500 až 5500 kilometrů (Intermediate Range Nuclear Forces Treaty, INF).
Dialogu o jaderných zbraních s mezikontinentálním doletem neprospívá nejen budování, ale ani použití americké protiraketové obrany |
Dialogu o jaderných zbraních s mezikontinentálním doletem neprospívá nejen budování, ale ani použití americké protiraketové obrany. Rusové poukazují na možnost jejího použití v Rumunsku a zanedlouho také v Polsku i proti pozemním cílům. Podle Kremlu tím USA porušují smlouvu INF, podle Američanů ji porušují Rusové, protože jejich Iskandery mají údajně větší dolet než povolených maximálně 500 kilometrů.
Navíc ruské rakety Kalibr odpalované z ponorek a malých raketových lodí s doletem okolo 2000 kilometrů zpochybňují samotnou smlouvu INF, protože mohou z Černého nebo Baltického moře zasáhnout kterékoli místo v Evropě. Z té tedy sice zmizely americké Pershingy a ruské rakety středního doletu Pionýr – SS 20, ale ve skutečnosti se jaderných zbraní nezbavila.
Poslední krize
Řadu překážek v jednání přinášejí i vyzbrojovací plány Ruska a USA. Rusko hodlá zavést do roku 2030 až 50 nových strategických bombardérů, v závěrečném stadiu je orbitální raketa Sarmant a podobně jako USA a Čína v poslední době pokročilo ve vývoji hypersonických raket, které by mohly být použity jako bojové hlavice u orbitálních střel.
Pokud se USA s Ruskem nedomluví na nějakém mezinárodním problému, důsledkem bude menší nebo větší krize jejich vztahů, již lze dříve, nebo později překonat. Krize v omezení a kontrole jaderných zbraní však nastat nesmí, protože by mohla být poslední. |
USA zase chtějí do roku 2029 nahradit současné mezikontinentální balistické rakety, pokračují ve vývoji strategického bombardéru B21 a nových strategických ponorek a především vrcholí zavedení systému protiraketové obrany, včetně jeho evropské části. USA má přijít přezbrojení strategické triády – bombardérů, raket v podzemních silech a ponorek s balistickými raketami – během příštích 30 let až na bilion dolarů.
Donald Trump si uvědomuje ničivou sílu jaderných zbraní, je však otázkou, zda v rámci jednání připustí, že v jaderné válce nelze vyhrát, a přijme, jak je u odzbrojovacích smluv zvykem, oboustranně přijatelný a vyvážený kompromis, který de facto potvrdí princip vzájemně zaručeného zničení, který již více než 60 let brání velké rusko-americké válce.
Pokud se USA s Ruskem nedomluví na nějakém mezinárodním problému, důsledkem bude menší nebo větší krize jejich vztahů, již lze dříve, nebo později překonat. Krize v omezení a kontrole jaderných zbraní však nastat nesmí, protože by mohla být poslední.Doufejme, že šampaňské v ruském parlamentu nebouchalo zbytečně.
