Lidovky.cz

Domácí tisk zbraní? Projekt narazil na silný odpor.

  14:37

Spolupráci s vizionáři, kteří si kladou za cíl na 3D tiskárně vytvořit první funkční pistoli, odmítl přední výrobce tiskáren. Problém je i se zákony.

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

O tom, že i plastová zbraň dokáže nadělat pěknou paseku, dnes už asi v České republice není třeba diskutovat. Kdo sleduje bulvární kauzu kolem senzacechtivé Ornelly Štikové, ví, že se to s umělohmotnými bouchačkami v Česku má jako s penisem podnikatele Josefa Kokty: i s malým kašpárkem lze zahrát velké divadlo. Budiž nám útěchou, že plastové zbraně neřešíme jen u nás, ale plní titulní stránky novin i v zahraničí, zejména ve Spojených státech. Tam totiž nedávno vznikl projekt Wiki Weapon, jenž si klade za cíl s pomocí 3D tiskárny vytvořit první funkční střelnou zbraň.

Jako strůjce tohoto nápadu (ČESKÁ POZICE o něm detailně informovala v článku 3D tisk dostane zbraň do každé domácnosti) se v Amerických médiích proslavil texaský student práv Cody Wilson. „Chceme dokázat, že je možné vytisknout ruční střelnou zbraň. Není nutné, abyste jí prohnali 200 kulek, stačí, když vypálí jednou. Jde nám o záruku smrtícího účinku,“ hlásal ještě nedávno 24letý vynálezce a doufal, že dopadne-li vše podle plánu, budou již brzy tisíce majitelů relativně levných komerčních 3D tiskáren schopni proměnit ve své garáži digitální projekt z dílny skupiny nazývající se Defense Distributed v akceschopnou pistoli pálící náboje ráže 22.

Jenže zatímco zbraň, kterou Pavel Vondrouš nedávno zaútočil na prezidenta Václava Klause, byla alespoň airsoftová, ta od týmu Defense Distributed zůstane s největší pravděpodobností ještě nějakou dobu pouhým snem. Nikoli proto, že řada expertů tvrdí, že něco takového za současných technologických podmínek nelze vůbec vyrobit, ale z důvodu mnohem prostšího: Wilsonovi a spol. chybí to nejzákladnější, totiž 3D tiskárna.

Sagvanovské partnerství 

Přitom na začátku vypadalo vše slibně. Mladým podnikatelům se podařilo sehnat kapitál, naprogramovali speciální aplikaci pro operační systém Android a pronajali si od předního světového výrobce Stratasys prvotřídní uPrint SE 3D Printer.

Plánem nebylo pouze vytisknout funkční zbraň, nýbrž zároveň zprostředkovat platformu pro sdílení digitálních nákresů revolverů, pistolí, pušek a spol.Partnerství Defense Distributed a Stratasys však netrvalo déle než milostné románky Sagvana Tofiho. Wilson, který studuje práva na univerzitě v texaském Austinu, si tiskárnu pronajal v první polovině září – poté, co se jeho skupině s pomocí internetových podporovatelů podařilo nasbírat nutné finance. Plánem nebylo pouze vytisknout funkční, tedy smrtící zbraň, nýbrž zároveň nadšencům z celého světa zprostředkovat platformu, jejímž prostřednictvím by uživatelé mohli sdílet digitální nákresy revolverů, pistolí, pušek a spol. Beta verzí se měla stát plastová pistole, která měla být schopná vydat alespoň jednu ránu, než se její hlaveň rozpustí.

Avšak pouhý týden poté, co Wilson obdržel novou tiskárnu od společnosti Stratasys, přistál v jeho poště e-mail s nekompromisní výzvou: Chceme tiskárnu zpět. Zaměstnanci Stratasys si zřejmě v tisku přečetli, co má sympatický mladík za lubem, a management se rozhodl, že o PR tohoto druhu rozhodně nestojí. Wilson obratem odpověděl, že si v žádném případě nemyslí, že by páchal nějakou trestnou činnost, a tudíž nechápe, proč by měl tiskárnu vracet. Zároveň upozornil, že zbraně vyrobené na tiskárně Stratasys nehodlá prodávat, což ostatně ani nemůže, protože nemá příslušnou licenci, a navíc ještě žádnou nevyrobil.

Odpověď právního zástupce společnosti na sebe nenechala dlouho čekat. Dopis, který Wilson následně zveřejnil na stránkách Defense Distributed, začíná následně: „Společnost Stratasys vědomě nepovoluje používání svých tiskáren k ilegálním záměrům. Proto prosím považujte leasingovou smlouvu na Stratasys uPrint SE za zrušenou. Právě probíhají přípravy k vyzvednutí tiskárny.“ Příští den k Wilsonovi domů přišli dva pánové a tiskárnu odvezli. „Ani jsem ji nestačil vyndat z krabice,“ postěžoval si šéf projektu Wiki Weapon blogu Danger Room na serveru Wired.com.

Když se americká média snažila u společnosti zjistit, proč tak rázně zakročila, odpověď byla relativně strohá: „Stratasys si vyhrazuje právo na zrušení objednávky.“ Wilson a jeho parťáci samozřejmě trvají na tom, že se žádného trestného činu nedopustili. Čistě teoreticky mají pravdu, vyrobit si doma bez licence zbraň je ve Spojených státech amerických, na rozdíl například od České republiky, legální. Existuje ale řada výjimek, které mohly Stratasys přimět k tomu chtít svou ratolest zpět.

Dědictví Glocku  

Detailně se touto otázkou zabýval britský Guardian. Například na výrobu zkrácených brokovnic, raketometů či kulometů potřebujete speciální povolení i za oceánem, podobně jako na výrobu takzvaných ukrytých zbraní, tedy střílejících propisek, mobilů a dalších Bondovských vychytávek. Podle Davea Kopela z konzervativního amerického think tanku Independent Institute může být problém také v tom, že střelná zbraň z tiskárny bude celá z plastu.

Když totiž rakouská společnost Glock před lety začala vyrábět pistole s plastovým rámem, média začala ochotně šířit zprávu, že tato zbraň projde nepovšimnuta detekčním rámem na letišti i rentgenem zavazadel. To samozřejmě není pravda – podstatnou část glocku tvoří klasická ocel, a navíc jsou plastové části z takzvaného polymeru 2, který je na rentgenu vidět. Navzdory nespočtu článků Glock ani žádný jiný výrobce zbraní nikdy nevyrobil plastovou nebo keramickou zbraň, která by byla nedetekovatelná. Přesto americký kongres přijal v roce 1988 zákon, podle kterého musí každá střelná zbraň obsahovat alespoň 3,7 unce, tedy přibližně 105 gramů, oceli, v opačném případě je její výroba protizákonná.

Šéf projektu Wiki Weapon nedávno dokonce kontaktoval Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny (ATF), kde se dozvěděl, že zaměstnanci úřadu už nějakou dobu plánují návštěvu jeho soukromé dílničky. Přesto si prý agenti ATF nemyslí, že by se dopouštěl něčeho ilegálního. Úřad se dle Wilsona domnívá, že zbraně vytvořené na 3D tiskárně spadají do jakési šedé zóny, která zatím není zákonně nijak ošetřena. „Zatím jsem se nesetkal s ničím, co by nešlo vyřešit. Přesto je dost možné, že projekt budeme muset alespoň z části přesunout za hranice Spojených států,“ řekl Guardianu Wilson.

Problémy s crowdfundingem 

Konfiskovaná tiskárna zdaleka není prvním problémem, který Wiki Weapon potkal. Kapitál potřebný k realizaci první fáze projektu, zhruba dvacet tisíc dolarů, chtěl mladý vynálezce společně se svým týmem nasbírat prostřednictvím crowdfundingové stránky podobné Kickstarteru nazvané Indiegogo. I tato společnost ale spolupráci zrušila, jakmile se dozvěděla, o co vlastně jde. Již nasbírané dva tisíce dolarů putovaly zpět k internetovým investorům a Wilson místo peněz obdržel e-mail, ve kterém mu zaměstnanec Indiegogo stručně poděkoval za důvěru.

Nakonec se podařilo peníze nasbírat pomocí anonymní elektronické měny Bitcoin a internetového platebního systému PayPalBližší vysvětlení, proč vlastně k ukončení spolupráce došlo, Wilson v elektronické korespondenci nenašel. Vysvětlení se ostatně nedočkala ani média, která se krátce po zveřejnění incidentu na crowdfundingovou platformu obrátila. Ani tento debakl však Defense Distributed neodradil a nakonec se podařilo peníze nasbírat pomocí anonymní elektronické měny Bitcoin a internetového platebního systému PayPal.

Rozruch vůbec nechápe viceprezident amerického sdružení na ochranu práv majitelů zbraní National Association for Gun Rights Dudley Brown. Dle něj vyrábějí lidé střelné zbraně odpradávna. „Dělá to Ameriku bezpečnější. Odtud pochází veškerá inovace. John Moses Browning vyráběl zbraně ve svém sklepě a používáme je dodnes,“ řekl Dudley, už když se informace o možnosti tisknout zbraně na 3D tiskárnách objevily v médiích poprvé.

Odvrácená strana revoluce

Pionýrem 3D tisku zbraní se stal před časem inženýr z amerického Wisconsinu, blogger a puškař amatér Michael Guslick. Ten s pomocí 3D tiskárny výrobce Stratasys a plánků, které si jednoduše stáhl z internetu, vytiskl pouzdro závěru zbraně AR-15, jež se proslavila v armádních verzích M16 a M4. O výsledek se logicky podělil na svém blogu haveblue.org. Nutno podotknout, že Guslick nesestavil pomocí 3D tisku kompletní zbraň, vytiskl pouze již zmíněné pouzdro a pro zbylé součástky si došel do obchodu. Z právního hlediska je však v Americe právě pouzdro tím, co zbraň definuje.

Už dnes je pravděpodobné, že zastavit takzvaný DIY gun movement bude v budoucnu podobně složité jako boj s internetovým pirátstvímNež se Wiki Weapon dopracuje byť jen k pouzdru, zřejmě to ještě nějakou chvíli potrvá. Mezitím sklízí Stratasys silnou kritiku za svůj bipolární postoj k tisku zbraní. Zatímco totiž Stratasys spolupráci s týmem Codyho Wilsona odmítá, nemá potíže sdílet své tiskárny s výrobci jako Remington Arms, Detroit Gun Works, Savage Arms, Sig-Sauer a řadou dalších. Některé své prototypy na tiskárnách Stratasys tiskne dokonce i Česká zbrojovka, což ČESKÉ POZICI před časem potvrdil technický ředitel společnosti Radek Hauerland.

Na lukrativní trh se zbraněmi se logicky snaží dostat i největší konkurent koncernu Stratasys, firma 3D Systems. Její šéf Abe Reichental se však zřejmě nechal inspirovat proslulou mantrou zakladatelů internetového gigantu Google „Don’t Be Evil!“ a už nějakou dobu se snaží průmysl přimět k tomu, aby společně zavedli taková pravidla, která uživatelům zabrání tisknutí součástek sloužících k sestavení střelných zbraní.

„Měli bychom se spojit, aby se rodiče nemuseli obávat, že jejich děti budou tisknout ilegální věci a společnost se nemusela obávat, že se někde najednou objeví bláznivý střelec s vytisknutou zbraní,“ nechal se slyšet. Už dnes je ale velmi pravděpodobné, že zastavit takzvaný DIY gun movement , tedy vlnu kutilství v oblasti výroby zbraní, bude v budoucnosti podobně složité jako boj s internetovým pirátstvím. Budeme si muset zvyknout, že demokratizace výroby, kterou 3D tiskárny v příštích letech odstartují, není jen o pestrobarevných plastových autíčkách, robotech a špercích, stejně jako internet není jen o lajcích.   

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.