Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) a předseda Lékařského odborového klubu (LOK) Martin Engel podepsali ve čtvrtek 17. února společné čtyřstránkové memorandum, jímž by měla být odvrácena krize ve zdravotnictví. „Obě strany mohou tvrdit, že ustoupily,“ řekl poté ministr Heger. Dodejme, že nic jiného jim nezbývalo, poněvadž ani doktoři, ani vláda nemohli nakonec vyhrát.
Problémy se zaměstnáním
Většina z 3800 nemocničních lékařů, kteří dali k 1. březnu výpověď, by v sousedním Rakousku, Německu a dále na západ nenalezla natolik skvělé uplatnění, jak tvrdili a někteří si snad i mysleli. Ti, kteří by po 1. březnu zůstali doma, by se už jen kvůli zdravotnímu a sociálnímu pojištění museli vydat na úřady práce zaregistrovat jako nezaměstnaní.
Ty by byly povinné zprostředkovat jim zaměstnání přiměřené jejich kvalifikaci. Čili byli by odesláni do týchž nemocnic, v nichž uprázdnili lékařská místa svými výpověďmi. Pokud by nabídnuté místo nepřijali, byli by vyřazeni ze seznamu uchazečů o práci a ztratili by nárok na podporu v nezaměstnanosti. Ta dnes činí ani ne třináct tisíc měsíčně, což je zlomek většiny dnešních doktorských platů. A poněvadž zdravotní pojišťovny ohlásily, že nebudou uzavírat smlouvy na nové lékařské praxe, i o tuto únikovou cestu by přišli.
Požadavky
Vyhrát spor s rebelujícími doktory však nemohla ani státní moc. Výpovědi lékařů byly v některých nemocnicích hromadné, a proto v několika krajích hrozil zdravotnictví kolaps, který by pomoc armády a fakultních nemocnic jen oddálila. Krajští hejtmani, od říjnových voleb 2008 všichni sociální demokraté, přitom na vládu tlačili, aby krizi předešla ona, poněvadž kraje na to nestačí.
Vláda se ocitla v presu i proto, že na kampaň Děkujeme, odcházíme vyhlášenou LOK loni v květnu reagoval ministr Heger varovným dopisem lékařům až 15. prosince. Ani ne dva týdny předtím, než právní kancelář zastupující lékaře začala rozesílat jejich výpovědi.
LOK nejenže tím získal náskok, ale bezohlednou kampaní pod heslem Náš exodus, váš exitus? veřejnost vyděsil. Byť ji zároveň proti lékařskému stavu, dosud v této zemi vždy váženému, popudil. Z původně nekompromisních pozic musel proto ministr Heger s vědomím vlády krok za krokem ustupovat a ve zmíněném memorandu posléze přistoupit na většinu požadavků lékařských odborů. Ne na všechny.
Z původně nekompromisních pozic musel ministr zdravotnictví Leoš Heger postupně ustupovat
Neakceptoval třeba požadavek, aby se platy doktorům okamžitě zvedly o osm až dvanáct tisíc měsíčně, ale souhlasil se zvýšením jen o pět až osm tisíc z vnitřních rezerv zdravotnictví. Také odmítl garantovat toto a dvě následující zvýšení lékařských platů až na trojnásobek průměrné mzdy speciálním zákonem. Z memoranda rovněž nevyplývá povinnost nemocnic přijmout zpět všechny lékaře, kteří stáhnou výpověď, poněvadž by to bylo v rozporu se zákoníkem práce a kompetencemi ministra zdravotnictví.
Nespokojená ODS
Heger ustoupil lékařům až na pomyslnou hranu najmě tím, že jim ministerskou vyhláškou paušálně zvýší tarifní složku platu, kterou však chtěla vládní koalice odbourat ve prospěch složky individuálně motivační. Zejména kvůli tomu se stal terčem ostré kritiky části ODS, počínaje jejími experty na zdravotnictví Markem Šnajdrem a Borisem Šťastným až po senátorský klub a poslance ODS. Poslanci si dokonce zvou na kobereček svého stranického šéfa a premiéra Petra Nečase, aby jim zdůvodnil, proč navzdory jejich stanovisku s Hegerovými ústupky doktorům souhlasil.
Po „odevzdání“ ministerstva financí „topákovi“ Miroslavu Kalouskovi, vnitra „véčkovému“ Radku Johnovi a obětování bývalého policejního prezidenta Oldřicha Martinů je pro ně Heger další černou tečkou, kterou si u jména Petr Nečas namalovali. Od vlivných lidí z vedení ODS je zatím jen anonymně k zaznamenání názor, že s nekonečnými ústupky koaličním partnerům se lze smířit, jen uskuteční-li vláda reformy. V opačném případě ztrácejí smysl a Nečas bude z čela ODS „odejít“.
Buďme rádi…
LOK a Česká lékařská komora ujišťují, že víc než o platy lékařů jim jde o reformu zdravotnictví. Uvidíme, jak na ní budou s Hegerem spolupracovat, k čemuž se LOK a ministr v memorandu zavázali.
Mimochodem memorandum je česky pamětní spis a v latině „to, co si je třeba zapamatovat“. Z právního hlediska má tedy memorandum slabší sílu než dohoda či smlouva. To, že bude předloženo vládě a poté je podepíše premiér, bohužel neznamená, že se stane zcela závazné, protože vymahatelné. Až budou v rámci reformy zdravotnictví rušena akutní lůžka i celá nemocniční oddělení a nastanou jiné restrukturalizační změny, smír mezi doktory a vládou může vzít za své.
Pro tuto chvíli buďme však za smír rádi. Jen blázen by „šponoval“ konflikt až po rakve, do nichž by před televizními kamerami překládali ze sanitek pacienty, kteří kvůli kolapsu zdravotnictví nedorazili včas do kompetentní nemocnice. Buďme rádi a zároveň věřme, že LOK svou nátlakovou akcí neinspiruje k následování i jiné profesní skupiny, bez nichž se neobejdeme podobně jako bez lékařů.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.
